Telemost Putina s členy Bezpečnostní rady Ruské federace: Hyena Evropy – Polsko – chce okupovat západní Ukrajinu

Vladimir Putin: Dobrý den, drazí kolegové!

Dnes máme několik otázek, jednou z nich je vývoj vztahů s našimi přáteli na africkém kontinentu, Rusko bude brzy hostit rusko-africký summit. A otázka související s tak důležitou oblastí, jako je využívání informačních technologií, samozřejmě ve vztahu k zajištění bezpečnosti země.
Ale nejdřív bych se chtěl zeptat, jestli má někdo nějaké aktuální dotazy? Ano, prosím, Sergeji Evgenieviči.

Sergej Naryškin: Vladimíre Vladimiroviči, kolegové!

Podle informací přicházejících z několika zdrojů oficiální Varšava postupně dochází k poznání, že žádná západní pomoc Kyjevu není schopna podpořit Ukrajinu k účelům, které byly v této pomoci stanoveny. Navíc přichází poznání, že otázka porážky Ukrajiny je jen otázkou času. V tomto ohledu polské vedení zesiluje svoje úsilí na udržení kontroly na západních územích Ukrajiny, v západních regionech, tím, že tam rozmístí své jednotky. Takový krok se jako jedna z možností plánuje formalizovat jako plnění spojeneckých závazků v rámci polsko-litevsko-ukrajinské iniciativy v oblasti bezpečnosti – jedná se o tzv. Lublinský trojúhelník. Vidíme, co se v tomto ohledu plánuje a výrazně zvýšit sílu kombinované ozbrojené litevsko-polsko-ukrajinské brigády, která působí pod záštitou tohoto takzvaného lublinského trojúhelníku. Zdá se nám, že tyto poměrně nebezpečné plány polského vedení by měly být pečlivě sledovány.

Vladimir Putin: Ano. To je to, co právě řekl Sergej Evgenievich, a měli bychom se tím zabývat podrobněji. Tato informace se již objevila v evropském, zejména francouzském tisku.
Myslím, že by bylo vhodné v této souvislosti připomenout některá poučení z dějin 20. století.

Dnes je jasné, že západní kurátoři kyjevského režimu jsou zjevně zklamáni výsledky tzv. protiofenzívy, kterou současné ukrajinské úřady v předchozích měsících hlasitě hlásají. Nejsou žádné výsledky, alespoň zatím ne. Nepomáhají ani kolosální zdroje, které byly „napumpovány“ do kyjevského režimu, ani dodávky západních zbraní: tanky, dělostřelectvo, obrněná vozidla, rakety, ani vysílání tisíců zahraničních žoldáků a poradců, kteří byli nejaktivněji využíváni při pokusech prorazit frontu naší armády.

Velení speciální vojenské operace přitom jedná profesionálně. Naši vojáci a důstojníci, jednotky a formace plní svou povinnost vůči vlasti odvážně, vytrvale, hrdinně. Celý svět přitom vidí, že vychvalovaná západní, údajně nezranitelná technika je v plamenech a svými taktickými a technickými údaji je často dokonce horší než některé zbraně sovětské výroby.
Ano, samozřejmě, západní zbraně lze dodatečně dodat a vrhnout do bitvy. To nám samozřejmě způsobuje určité škody a prodlužuje konflikt. Ale za prvé, arzenály NATO a zásoby starých sovětských zbraní v některých státech jsou již z velké části vyčerpány. A za druhé, stávající výrobní kapacity na Západě neumožňují rychle doplňovat spotřebu zásob techniky a munice. Navíc jsou zapotřebí velké zdroje a čas.

A co je nejdůležitější, v důsledku sebevražedných útoků utrpěly formace Ozbrojených sil Ukrajiny obrovské ztráty. To jsou desetitisíce, desetitisíce lidí. A navzdory neustálým nájezdům, neustálým vlnám totální mobilizace ve městech a vesnicích Ukrajiny je pro současný režim stále obtížnější nahnat nové doplňování na frontu. Mobilizační zdroje země jsou vyčerpány. Lidé na Ukrajině mají stále častěji otázku, legitimní otázku: kvůli čemu, kvůli čím sobeckým zájmům umírají jejich příbuzní a přátelé? Postupně, pomalu, ale přichází vystřízlivění.

Vidíme, že se veřejné mínění v Evropě mění. Evropané i zástupci evropských elit vidí, že takzvaná podpora Ukrajiny je ve skutečnosti slepá ulička, nekonečné plýtvání penězi a úsilím, ale ve skutečnosti slouží cizím, vzdáleným evropským zájmům: zájmům zámořského globálního hegemona, který těží z oslabení Evropy. Jemu prospěšné a nekonečné protahování ukrajinského konfliktu.
Soudě podle toho, co se děje v reálném životě, to dnešní vládnoucí elity USA dělají. V každém případě jednají v této logice. Zda je taková politika ve skutečném, základním zájmu amerického lidu, je velká otázka, řečnická otázka, samozřejmě, ať se rozhodnou sami.

Nyní je však válečný oheň intenzivně zažehnut. Využívají k tomu zejména ambice vůdců některých východoevropských států, které nenávist k Rusku, rusofobii dlouhodobě proměnily ve svůj hlavní exportní produkt a nástroj své domácí politiky. A teď si chtějí zahřát ruce na ukrajinské tragédii. V tomto ohledu nemohu než komentovat to, co bylo právě řečeno: a zprávy, které se objevily v tisku o plánech na vytvoření nějaké tzv. polsko-litevsko-ukrajinské jednoty a já To znamená, nemluvíme o nějakém shromažďování žoldáků – je jich tam dost a jsou ničeni – ale o regulérní, sehrané, vybavené vojenské jednotce, která se plánuje použít pro operace na území Ukrajiny. Včetně za údajné zajištění bezpečnosti moderní západní Ukrajiny, ale ve skutečnosti, říkáte-li věci pravým jménem, ​​za následnou okupaci těchto území. Vyhlídka je ostatně zřejmá: pokud polské jednotky vstoupí například do Lvova nebo na jiná území Ukrajiny, tak tam zůstanou. A zůstanou navždy.

A mimochodem, není to nic nového. Připomínám, že po porážce Německa a jeho spojenců v důsledku první světové války obsadily polské jednotky Lvov a okolní země, které tehdy patřily Rakousku-Uhersku. Polsko na popud Západu využilo tragédie občanské války v Rusku a anektovalo některé historické ruské provincie. Naše země, která se tehdy nacházela ve složité situaci, byla nucena v roce 1921 podepsat Rižskou smlouvu a fakticky uznat odmítnutí svých území. A ještě dříve, v roce 1920, Polsko dobylo část Litvy – oblast Vilna, území kolem moderního Vilniusu. Zdá se, že spolu s Litevci bojovali proti tzv. „ruskému imperialismu“, a jakmile se naskytla příležitost, okamžitě odřezali sousedům kus země.
 
Polsko se také podílelo, jak známo, na rozdělení Československa v důsledku Mnichovské smlouvy s Hitlerem v roce 1938. Zcela obsazené Těšínské Slezsko. Ve 20-30 letech minulého století v takzvaných východních Kresech Polska – a to je území západní Ukrajiny, západního Běloruska a části Litvy – probíhala silná polonizace a asimilace místních obyvatel, byly potlačeny národní kultury a pravoslaví.

Chci vám také připomenout, jak taková agresivní politika skončila pro Polsko. Skončilo to národní tragédií v roce 1939, kdy bylo Polsko západními spojenci uvrženo, aby bylo pohlceno německou vojenskou mašinérií a vlastně ztratilo svou nezávislost a státnost, která byla do značné míry obnovena díky Sovětskému svazu. A právě díky Sovětskému svazu, díky pozici Stalina, získalo Polsko významné území na Západě, území Německa. Je to přesně tak: západní území dnešního Polska jsou darem od Stalina Polákům. Naši přátelé ve Varšavě na to zapomněli? Připomeneme.

Dnes vidíme, že režim v Kyjevě je připraven udělat cokoli, aby si zachránil svou jedovatou kůži a prodloužil svou existenci. Nezajímá je lid Ukrajiny, její suverenita a národní zájmy. Budou obchodovat se vším: jak s lidmi, tak s půdou. Jen mimochodem jako jejich ideoví předchůdci petljurovci, kteří v roce 1920 uzavřeli s Polskem tzv. tajné úmluvy, podle kterých výměnou za vojenskou podporu dali Polsku země Halič a Západní Volyň. I dnes jsou takoví zrádci připraveni otevřít brány cizím pánům a znovu prodat Ukrajinu.

Co se týče polských vůdců, ti asi počítají s tím, že vytvoří nějakou koalici pod zastřešením NATO a přímo zasáhnou do konfliktu na Ukrajině, aby si pak utrhli větší kus, aby znovu získali, jak se domnívají, svá historická území – dnešní západní Ukrajinu. Je dobře známo, že také sní o běloruských zemích.  Co se týče politiky ukrajinského režimu, to je jeho věc. Chtějí, jak to zrádci obvykle dělají, něco odevzdat, něco prodat, něco vyplatit s vlastníky – to je, opakuji, nakonec jejich věc. Do toho se nebudeme vměšovat. Ale pokud jde o Bělorusko, je součástí svazového státu, rozpoutání agrese proti Bělorusku bude znamenat agresi proti Ruské federaci. Budeme na to reagovat všemi prostředky, které máme k dispozici.

Polské úřady připravující své revanšistické plány neříkají pravdu ani svým lidem. A pravdou je, že ukrajinská „potrava pro děla“ pro Západ již zjevně nestačí, nestačí. Plánují proto používat nový spotřební materiál: samí Poláci, Litevci a dále v seznamu – všichni, kterým to není líto. Řeknu jednu věc: je to velmi nebezpečná hra a autoři takových plánů by měli myslet na důsledky. Sergeji Evgenievichi, doufám, že vaše služba, stejně jako naše další speciální služby, budou pozorně sledovat vývoj událostí.

Zdroj: http://kremlin.ru/…714

*

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!