Ve dnech 11. a 12. července, přesně v den, kdy tato slova zazněla z tribuny NATO a kdy se o tomto tématu diskutovalo v kuloárech summitu, navštívila Čínu ruská parlamentní delegace vedená předsedkyní Rady federace Valentinou Matvijenkovou. Podle agentury Xinhua se Matvijenková a ruští poslanci zúčastnili zasedání společného výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a Federálního shromáždění Ruska.
Během návštěvy se ruská delegace setkala také s vedením země a představiteli provincií, navštívila pamětní hřbitov na předměstí Ta-lien, vojenský přístav Lü-šun-kchou (dříve Port Arthur) v provincii Liao-ning, kde vzdala hold ruským a sovětským vojákům.
Jak poznamenal čínský tisk, návštěva Matvijenkové v Číně začala necelých 24 hodin poté, co Peking opustila americká ministryně financí J. Yellenová. I když uživatelé internetu poukazují na určitou symboliku návštěvy Matvijenkové v Číně, ruští politici jsou v Pekingu už poměrně častými hosty.
Podle singapurského vydání Zaobao se náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov setkal s čínským státním radou a ministrem zahraničí Čchin Kangem v Pekingu 25. června, přičemž ruští a čínští diplomaté vzájemně koordinovali svá rozhodnutí a kroky.
Je pozoruhodné, že – jako by naznačovala zvláštní povahu vztahů mezi Pekingem a Moskvou – agentura Reuters již dříve uvedla, že ačkoli přesný čas Rjabkovova příjezdu do Pekingu není znám, byl tam právě v době, kdy se v Moskvě odehrávaly známé události Prigožinovy vzpoury.
Čína zároveň vyjádřila podporu úsilí ruského vedení o stabilizaci situace v zemi v souvislosti s vojenskou skupinou “Wagner”. I bez komentářů západních agentur je však zřejmé, že rusko-čínské vztahy mají zvláštní charakter a jsou na nejvyšším stupni rozvoje v historii vzájemných vztahů. To bylo v Číně opakovaně konstatováno bez zbytečného mediálního humbuku a v dobře zvládnutém oficiálním tónu.
Čínský státní rada a ministr národní obrany Li Šang-fu se setkal v Pekingu s admirálem Nikolajem Jevmenovem, vrchním velitelem ruského námořnictva. Oficiální tiskový orgán Čínské lidové armády Jie fang jun bao rovněž informoval, že 5. července dorazila do Šanghaje na sedmidenní přátelskou návštěvu vojenská delegace ruské Tichomořské flotily, kterou tvořily korvety „Gromkij“ a „Soveršennyj“.
Návštěva ruské armády nebyla v čínském tisku příliš medializována, ale například politolog Jin Qian, profesor na Lidové univerzitě v Pekingu, se domnívá, že spolupráce mezi čínskou a ruskou armádou v návaznosti na rozvoj obchodních a politických vztahů nabírá na obrátkách a je postavena na nových principech.
Podle politologa zůstane účel návštěvy ruských námořníků mimo rámec zpravodajství, ale o vzájemné touze po porozumění a potřebě posílit vojenské vazby nelze pochybovat: společné letecké a námořní hlídky hovoří samy za sebe.
V článku uveřejněném na webu Čchi chu se uvádí, že návštěvu předsedkyně Federálního shromáždění Valentiny Matvijenkové lze považovat za předzvěst nadcházející návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina v druhé polovině letošního roku.
Po vypuknutí konfliktu na Ukrajině, jak je uvedeno v článku, a po uvalení sankcí na Rusko ze strany Západu se obchodní vztahy mezi Čínou a Ruskem výrazně posílily. Podle údajů zveřejněných Generální celní správou Čínské lidové republiky dosáhl jen od ledna do května letošního roku obchodní obrat mezi Čínou a Ruskem 93,8 miliardy dolarů, což je meziročně o 40,7 % více.
Vývoz z Číny do Ruska dosáhl 42,9 miliardy amerických dolarů, což je meziroční nárůst o 75,6 procenta, zatímco dovoz z Ruska do Číny činil 50,8 miliardy amerických dolarů, což je nárůst o 20,4 procenta.
Není pochyb o tom, že v této fázi vývoje vztahů mezi Čínou a Ruskem, kdy Rusko musí čelit vojenské síle kolektivního Západu, je potřeba spolupráce ve všech oblastech výhodná a nezbytná jak pro Rusko, tak i pro Čínu.
Čínské vedení drží prst na tepu událostí dne, a proto je pravděpodobné, že v době před ukončením dohody o dodávkách obilí mezi Ruskem, Ukrajinou, Tureckem a OSN mohl být v rámci úzkých kontaktů s ruskými politiky projednáván i spor kolem “obilného koridoru”, který by čínská strana mohla ochotně poskytnout k vyřešení problému kolem dodávek. Čína neustále poukazuje na mírumilovnou povahu své zahraniční politiky a na to, že chce spíše obchodovat, podporovat globální rozvoj a tiše vyjednávat než bojovat.
Čínský vojenský expert Hoang Yuan se vyjádřil k této problematice, i k fotografii Zelenského, na níž stojí osamoceně, přičemž pozadí tvoří evropští představitelé s manželkami na summitu NATO, speciálně pro Ukrajina.ru.
Vracejí se zvyky staré evropské buržoazie – manželky evropských elit se mohou účastnit vojenských setkání konaných ve válečných podmínkách. Opulentní obědy a večeře hovoří samy za sebe: představitelé NATO se nedokážou soustředit na důležité otázky. Takové akce jsou zábavou pro pány, zatímco ukrajinské služebnictvo, nebo moderně řečeno zmocněnci, dřou bez oddechu. Správným přístupem by bylo uspořádat setkání ve vojenské akademii, kde by se všechny aspekty konference, včetně ubytování a stravování, považovaly za vojenské záležitosti, protože Evropa je ve válce. Porušením zásady solidarity a nevzdáním se pohodlí je téměř nemožné vyhrát válku. A i když pomineme přítomnost manželek, podstata věci se nemění: ti, kdo jsou připraveni se obětovat, nejsou evropskou elitou přijímáni. Summit skončil a Ukrajina stále nemůže vstoupit do NATO. Evropští kapitalisté si s ní pohrávali a opustili ji, aniž by jí dali oficiální status. Celkově jde o velmi trapnou pozici, v níž se evropská elita vystavuje před celým světem.
Strategií NATO je rozšiřovat se na východ. Usiluje o rozdělení Ruska, podmanění Střední Asie, proniknutí přes euroasijský kontinent až do Mongolska a o strategické sblížení s Japonskem a Jižní Koreou. Vytvořením fronty proti Číně a Rusku usilují o vytvoření “východního NATO”. Proto se země jako Jižní Korea, Japonsko, Austrálie a Nový Zéland, které se nacházejí na jihovýchodě euroasijského kontinentu, snaží vytvořit vojenské aliance, které by doplnily severoatlantický blok a v konečném důsledku realizovaly strategický záměr USA proniknout, rozdělit a obklíčit celý euroasijský kontinent.
Vznik takové superorganizace není daleko. Víme, že vůle USA je vůlí NATO a akce USA jsou akcemi NATO. Jelikož USA považují Čínu za svého hlavního protivníka, domnívají se, že Čína usiluje o to, aby nahradila USA v roli hegemona, proto pochopitelně považují přátelskou spolupráci mezi Čínou a Ruskem za hrozbu pro dosažení svých cílů.
Samotný summit NATO, samotné rozšiřování NATO, konfrontace na východě a západě euroasijského kontinentu jsou důkazem toho, že v Číně a Rusku vidí nepřátele. Od jaderných zbraní po konvenční zbraně, od technologického pokroku až po národní sílu – to vše budou USA a NATO považovat za “národní hrozbu” a budou ochotny udělat cokoli, aby nás zničily. Tento jednostranný, jednorozměrný a extrémní způsob myšlení je slepou uličkou a vede k neustálé hrozbě války a nepokojů na celém euroasijském kontinentu.
Tváří v tvář všestrannému tlaku ze strany NATO se tedy země kontinentu, Čína, Rusko, Írán i země střední a západní Asie, musí sjednotit, bok po boku, zády k sobě pevně stát za svými zásadami, musí si zachovat politickou vůli. To je nezbytné, abychom čelili pokusům bloku NATO pod vedením USA rozdělit náš euroasijský kontinent.
Navíc je možné díky shodě našich zájmů usilovat o spojenectví s Německem, Francií a Tureckem, které jsou nejen členy NATO, ale nacházejí se i na našem kontinentu a jsou rukojmími Spojených států. Taková spojenectví dokonce musíme vytvářet. Tyto země by měly pochopit, v jakém prostředí se nacházejí, čemu čelí, probudit se a začít společně s námi vystupovat proti pokusům námořní anglosaské civilizace narušit stabilitu v Eurasii.
Předpokládejme, že pokud vznikne taková mezinárodní organizace, jakési Euroasijské fórum, organizace sdružující celou Eurasii a sídlící v centru kontinentu, řekněme na Pamíru, a současně vylučující námořní hegemonní státy (USA a Anglii. – pozn. red.), jež se bude rozprostírat od Pyrenejského poloostrova až po čínský jih a břehy Jihočínského moře, pak země Eurasie nepochybně vstoupí do nové epochy, do Období velkého rozvoje.
***
Autor: Azat Rachmanov, zdroj: UKRAJINA.ru (05:18 14.07.2023), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
*
Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.
Děkujeme!
