Chobotnice z Davosu nebo jako Světové ekonomické fórum ničí demokracii

Musíme se znovu naučit „kriticky myslet“, říká Miryam Muhmová, jinak bude agenda „Velkého Resetu“ postupovat rychlým tempem vpřed. Novinářka se ve své nové knize zabývá nebezpečím „davoské třídy“. Pokud zvítězí program “Velkého Resetu”, stanou se lidé brzy “nadbytečnými” subjekty, varuje novinářka Miryam Muhmová. Transhumanismus, permanentní dohled a editace genomu jsou nakonec na vzestupu. Ve své knize Chobotnice z Davosu se Muhmová zabývá nebezpečím Světového ekonomického fóra (WEF). Nevidí však všechno jen černě. Muhmová také poukazuje na řešení, jak se z bludného kruhu dostat.

První krok tímto směrem? “Nejprve se musíme znovu naučit kriticky myslet, odfiltrovat skutečná fakta a záměry od toku informací, kterému dominují elity.” V následujícím textu zveřejňujeme výňatky z knihy.

Od demokracie k techno-feudalismu

Po množství informací a faktů uvedených v této knize se zdá vhodné ještě jednou shrnout nebezpečí, které se valí jako lavina zejména na mladé generace: umělá inteligence, roboti a biotechnologie – tedy některé z technologických inovací, které tvoří Velký Reset a Čtvrtou průmyslovou revoluci – pravděpodobně udělají z lidského druhu transhumanistické či „nadbytečné“ subjekty.

Může se zdát, že toto tvrzení pochází z otřepaného sci-fi románu, ale není tomu tak. Bohužel by se mohlo stát krajně pravděpodobnou realitou, která dostihne příští generace – a to rychleji, než se předpokládalo, jak nám už léta tvrdí uznávaný izraelský historik profesor Yuval Noah Harari (…).

Klaus Schwab také několikrát zdůraznil, že se již nacházíme uprostřed Čtvrté průmyslové revoluce a že tato revoluce změní náš život ve všech ohledech. Velký Reset, který už dávno funguje, nám vezme mnoho základních práv, o která jsme po staletí bojovali, zejména svobodu.

Budeme mít svobodu pohlaví, ale už ne svobodu vyjádřit svůj názor beze strachu, protože jak už si ten či onen vyzkoušel, je už obtížné zastávat jiný než mainstreamový názor.

„Nedávný průzkum společnosti Allensbach (2021) dospěl k závěru, že většina Němců se domnívá, že svoboda projevu je ohrožena. Podle průzkumu se pouze 45 % respondentů domnívá, že lze svobodně vyjadřovat politické názory. To je nejnižší hodnota v takovém průzkumu Allensbachu od roku 1953.”

Skutečnost, že už nežijeme v demokracii, netvrdí žádní systémoví kádrováci nebo politici, ale potvrzují ji i fundované vědecké studie. Abychom mohli podat souhrnný popis převratných důsledků Čtvrté průmyslové revoluce a Velkého Resetu, musíme se nejprve v duchu osvobodit od uspávané a mediální rétoriky, s níž je naše tolik opěvovaná demokracie běžně popisována. Teprve poté lze přistoupit k analýze reality provedené podle vědeckých metod.

Už před desetiletími nám mělo být jasné, že otěže nedrží ani lidem zvolený parlament, ani vláda, protože na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu přednesl Hans Tietmeyer, tehdejší prezident německé Bundesbanky, před shromážděnou elitou již v roce 1996 má následující slova:

„Někdy mám dojem, že si většina politiků stále ještě neuvědomuje, jak moc jsou již pod kontrolou finančních trhů a dokonce jimi ovládáni.”

Pokud jeden z finančních expertů blízkých elitě již v roce 1996 stejně pravdivě jako bez obalu prohlásil, že finanční trhy vládnou zemím a že rozhodnutí politiků tedy neodpovídají ničemu jinému než vůli kapitálové elity – proč se proboha neprobudíme?

Proč společnost dovoluje hrstce mocných lidí rozhodovat o osudu svých občanů? Kritické výroky kritiků globalizace existovaly vždy. K této menšině patří i tehdy ohromen Švýcar Jean Ziegler:

“Hlavy států, premiéři a ministři, mezi nimiž je mnoho socialistů, přijímají jako samozřejmost cizí nadvládu nad občanskou suverenitou spekulativní zbožnou racionalitou globalizovaného finančního kapitálu.”

Cizí nadvláda nad občanskou suverenitou… Tento druh měkkého státního převratu byl tedy již v polovině devadesátých let minulého století přehlédnut – a vlastně mnohem dříve, protože k tomuto závěru dospěl již americký prezident Woodrow Wilson ve druhém desetiletí minulého století, tedy přesně před 100 lety:

“ Vláda, která byla určena lidem, se dostala do rukou šéfů a jejich zaměstnavatelů, zvláštních zájmů. Nad formami demokracie se vytvořilo neviditelné impérium.”

A co děláme my, takzvaní suveréni? Přesně to, co většina lidí dělá vždy: na chvíli necháme vzplanout plamen rozhořčení a poté se zase v tichosti stáhneme do bubliny uspávajícího dobrého pocitu. Jsme beránci, alespoň podle Rainera Mausfelda (emeritního profesora psychologie na univerzitě v Kielu). Příliš nepomáhá ani to, že lidem zvolený politik opět mluví o krocanovi, jak to 20. května 2010 v programu ZDF nenuceně udělal bývalý bavorský premiér Horst Seehofer:

“Ti, kteří rozhodují, nejsou zvoleni, a ti, kteří jsou zvoleni, nemají o čem rozhodovat.”

Asi neexistuje jasnější popis situace v našich demokraciích. Je třeba znovu zdůraznit, že všichni tito vysoce postavení lidé nejsou konspirační teoretici, ale lidé, kteří byli velmi blízko elitní moci a zažili její přímý vliv na vlastní kůži.

Autor: Karel Jerguš, zdroj: Armádny magazín SK

5 7 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 1 rokem

Největší problém je že o tom co chystají globalisté ví málo lidí ale teď už to asi nestihnou až se EU rozpadne nebo spadne dolar.