Význam solidarity v rozeštvávání společnosti

Už se tak stalo. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) odůvodňuje zásah do valorizace starobních důchodů nedobrou situací mladých rodin s dětmi. Minulý týden prohlásil: „Když se podívám třeba na situaci těch, kteří pracují, rodičů s dětmi, tak se rozhodně takto pozitivně neměnila. Byl bych rád, aby všichni ti, kteří dneska dostávají důchod, všechny ty babičky, dědečkové, také v tento okamžik cítili určitou míru spoluzodpovědnosti a mezigenerační solidarity i v nějakém obecném pohledu, nejenom za své konkrétní děti a vnoučata, ale za tu generaci dětí a vnoučat, kteří na toto budou muset vydělávat.“

Podobnou řečnickou figuru použil zhruba ve stejné době v pořadu CNN Prima News premiér Petr Fiala (ODS): „Důchody a penze rostou a neustále se zvyšuje ten jejich poměr ke mzdě, ale mzdy takto nerostou. A my musíme dbát i na tu mezigenerační solidaritu.“

Ponechme stranou, že pravicová vláda nenápadně opustila řeči o tom, že každý se má postarat sám o sebe, o tom, že stát se svým přerozdělováním je čiré zlo a že společnost vlastně neexistuje. Kovaným pravičákům se najednou hodí stará dobrá socialistická solidarita. Nebyla by to však naše pravice, aby se nepokusila i tu solidaritu vytunelovat. Jak je v pětikoalici zvykem, šla na to hned z několika stran.

Ve snaze ukázat, jak má pravá solidarita v době zoufalé nouze o státní zdroje vypadat, zvedli si naši nejvyšší funkcionáři příjmy o částky větší než malé. Politici si vzorně solidárně přidali mezi sebou a ti nejčelnější z nich si rovnou přihodili ke svému platu ekvivalent penze jednoho seniora. Valorizace platů ústavních činitelů byla provedena s odůvodněním, že se jedná o povinnost plynoucí ze zákona. Zásah do valorizace důchodů je v téže době odůvodňován tím, že kritická situace státních financí vládě neumožňuje dodržovat povinnosti plynoucí ze zákona.

Pokud by měl tento zásah v neprospěch seniorů plnit funkci mezigenerační solidarity, jak o tom oba zmínění politici mluví, musely by pochopitelně ušetřené miliardy směřovat k nějakým formám pomoci pracujícím mladým rodinám s dětmi. V nově korigovaném vládním programovém prohlášení bychom však marně hledali zmínku o tom, že vláda se chystá situaci mladých rodin s dětmi zlepšit. Namísto toho v něm najdeme nový závazek – zvýšit výdaje na armádu a zbrojení již o rok dříve, než bylo plánováno původně. Pro takový obrat by patrně i orwellovské novořeči pochybělo slov.

Apel na mezigenerační solidaritu, který v ničem nepomáhá mladým, ale o to více se snaží prezentovat seniory jako sobce, dobře zapadá do celkové strategie. Vládě nefalšovaných neodborníků nelze upřít velký cit pro rozdělování společnosti. Kde jsou ty doby, kdy si politické strany lámaly hlavu nad tím, co by které sociální kategorii ve svých programech přislíbily. Nyní se vládnoucí politická elita snaží přijít na to, jak by kterou kategorii poštvala proti těm ostatním. A tak tady máme údajně nedemokratické strany, které je třeba potřít ve prospěch těch zaručeně demokratických. Zaostalý venkov, který je zapotřebí převychovat, aby pochopil moudrost velkoměst. Nyní k nim přibyli poživační senioři, kteří zadlužují zemi na celé generace. Příště to mohou být učitelé, pokud nebudou souhlasit s tím, že vládní sliby ohledně zvýšení jejich platů jsou průběžně inovovány.

Až bude heslo solidarity vytunelováno pro potřeby vlády, přibydou na lavici obžalovaných vedle Babiše další a další viníci astronomicky rostoucí nevyrovnanosti státního rozpočtu. Na svoji nevinu nebudou moci věčně spoléhat ani mladé pracující rodiny s dětmi.

Autor: Jan Keller , zdroj FB autora