Nezapomeňme na osud Srbů

Před 24 lety, 24. března 1999, začalo NATO bombardovat Srbsko. Proti srbskému národu byl spáchán zločin pod operačním krycím názvem „Milosrdný anděl“.

Srbsko mělo být potrestáno za nadměrné použití síly proti některým svým občanům albánským rebelům (čti: separatistům) z jihosrbské provincie Kosovo a Metochija*, kteří byli v diplomatickém jazyce zemí označujících se za „mezinárodní společenství“ (i v Polsku) nazýváni eufemisticky – bojovníci za svobodu nebo partyzáni.

Od poloviny 90. let musely srbské bezpečnostní složky bránit ústavní pořádek země proti vzpouře části albánské národnostní menšiny v čele s ozbrojenou organizací Kosovská osvobozenecká armáda (zkratka v albánštině UÇK).

UÇK byla založena v roce 1994. Zdrojem jejího financování byly různé druhy trestné činnosti, především obchod s drogami. Jeho primárním cílem bylo odtržení a vytvoření nezávislého albánského státu Kosovo od jihosrbské provincie a konečným cílem realizace plánu z devatenáctého století na vytvoření Velké Albánie (spojení Albánie s oblastmi obývanými převážně Albánci v jiných Balkánské země: Srbsko, Makedonie, Černá Hora, Řecko).

Tato organizace se poprvé přihlásila k teroristickým útokům v roce 1996, kdy její členové provedli bombové útoky na tábory pro srbské uprchlíky z Chorvatska nacházející se v Kosovu a Metochiji. (Během největších etnických čistek v roce 1995 bylo “demokratickými” úřady Chorvatska vyhnáno přes 200 000 Srbů, za což na Chorvasko nedopadlo ani „b“ z jediné bomby).

UÇK tvrdila, že v roce 1997 zabila kolem 50 lidí a v roce 1998 již probíhala pravidelná válka mezi srbskými bezpečnostními silami a jednotkami UÇK. V červenci, před srbskou policejní ofenzivou, ovládala UÇK třetinu území Kosova a Metochije. Boje byly zastaveny poté, co byly albánské síly poraženy a tváří v tvář hrozbám bombardování NATO.

V roce 1998 albánští separatisté provedli 1884 teroristických akcí, při kterých bylo zabito 115 policistů a 173 civilistů a uneseno 292 lidí (31 bylo zabito, 142 je nezvěstných, 9 lidí uteklo a 110 bylo propuštěno).

V období od 1.1.1999 do 7.3.1999, tedy dva týdny před zahájením bombových útoků, bylo provedeno 421 teroristických akcí, při kterých bylo zabito 11 policistů a 77 civilistů, uneseno 34 osob (5 bylo zabito, osud 9 není znám, 5 uprchlo a 15 bylo propuštěno). Celkem řečeno, za méně než dva a půl roku v Srbsku ozbrojení Albánci z UÇK zavraždili 462 lidí a 151 lidí se pohřešovalo.

Existuje na světě nějaká země, která by podobné povstání dovolila na vlastním území a nešla by příliš daleko, aby je potlačila a zničila polovojenské jednotky unášející a chladnokrevně zabíjející civilisty?

Zde je vhodné připomenout, že v polovině 90. let byla UÇK na seznamu zahraničních teroristických organizací připraveném ministerstvem zahraničí USA a zvláštní vyslanec Billa Clintona pro Balkán Robert Gelbard pro Agence France Press uvedl (23. února 1998 ), že UÇK je bezpochyby teroristická skupina. Navzdory tomu byla UÇK odstraněna ze seznamu teroristických organizací, jak informoval Wall Street Journal Europe 11. ledna 2001. 

Důsledky bombardování

První bomby dopadly na Srbsko v 19:45 24. března 1999. Nálety pokračovaly každý den jedenáct týdnů, přesně 78 dní. NATO zahájilo bombardování zpočátku 650 letouny, ale na konci operace bylo v oběhu asi 1600 strojů (dvě třetiny byly bojové letouny). Byly provedeny desítky tisíc leteckých útoků a byly svrženy desítky tisíc tun bomb.

Během bombardování byla použita munice s ochuzeným uranem (otrava půdy a vody po mnoho a mnoho let, což mělo za následek nárůst rakoviny), kazetové bomby (rozletující se na malé nálože, z nichž velké procento nevybuchne a představují zvláštní hrozbu dětem po mnoho let) a grafitové bomby (ničí energetický systém, v důsledku čehož trpí především civilisté).

Při bombardování NATO zahynulo asi 2000 civilistů – občanů tehdejší Jugoslávie (včetně 90 dětí) a přes 1000 vojáků a policistů. Nejvíce civilistů zahynulo při útocích na: obec Koriša (87), kolonu aut (75), vlak přejíždějící most v soutěsce Grdelica (55), město Surdulica (25), město Aleksinac (17 ), budova Srbské televize v Bělehradě (16), Niš – druhé největší město Srbska (15). Asi 6000 lidí bylo zraněno nebo zraněno. Přímé materiální škody jsou přibližně 30 miliard dolarů.

V rozhovoru pro Radio Bělehrad 2 prof. Noam Chomsky v říjnu 2008 prohlásil, že v případě Kosova a bombardování Srbska je extrémně obtížné, ne-li nemožné, odhalit i základní fakta, dokonce i ta, která existují v záznamech ministerstva zahraničí a NATO. Postoj k Srbsku se podle něj stal součástí náboženské fundamentalistické doktríny humanitární intervence a jakýkoli pokus o odhalení elementárních faktických důkazů o bombardování naráží na hrozný odpor. Profesor Chomsky považuje za nejdůležitější důkaz prohlášení jednoho z nejvyšších představitelů administrativy Billa Clintona, náměstka ministra zahraničí Strobeho Talbota, který byl při bombardování Srbska jednou z klíčových osob na ministerstvu zahraničí odpovědných za východoevropské záležitosti. Před rokem podpořil knihu svého spolupracovníka Johna Morrise slovy: “Pokud chcete vědět, co se tam stalo, měli byste si přečíst tuto knihu.” A co v něm napsal John Morris? – Bombardování Kosova a Srbska nebylo motivováno žádnými humanitárními ohledy, důvodem však bylo, že Srbsko neprovedlo očekávané sociální a ekonomické reformy.
Konec bombardování se odehrál ve 13:15 10. června 1999 a utrpení Srbů ještě zdaleka nekončí. 

Účinky přítomnosti mezinárodních mírových sil v Kosovu a Metochiji

Od doby, kdy srbské bezpečnostní síly opustily Kosovo a Metochiji v souladu s mírovou dohodou a rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244, tedy v období od 10. června 1999 do 17. března 2004, muselo před albánským terorem opustit své domovy více než 250 000 lidí.

Během tohoto období Albánci zavraždili a unesli asi 2 500 lidí, zbořili a spálili přes 80 000 domů a asi 150 pravoslavných kostelů.

Podle údajů srbské nevládní organizace Fond za humanitární právo zmizelo jen v období červen až prosinec 1999 v Kosovu a Metochiji za nevyjasněných okolností přes 1 000 Srbů.

Od 17. března 2004 do 19. března 2004, v březnovém pogromu, během pouhých tří dnů Albánci podnítili nepokoje (kterých se zúčastnilo 50 000 jejich krajanů), zabili 8 Srbů, 4 012 vyhnali z jejich domovů a srovnali se zemí 7 srbských vesnic, spálili 561 srbských domů, zničili 35 pravoslavných chrámů.

Tehdejší policejní mluvčí UNMIK Derek Chapel tehdy řekl: „Je jasné, že tato vlna násilí byla plánována.“

Generál Lewis MacKenzie napsal v článku pro kanadský National Post v roce 2004: „Zúčastnili jsme se a nepřímo jsme podporovali jejich násilnou kampaň za etnicky čisté a nezávislé Kosovo.“Podle oficiálních údajů srbského vládního Koordinačního centra pro Kosovo a Metochiji uprchlo od června 1999 do dubna 2004 před albánským terorem z provincie do jiných částí Srbska a do Černé Hory 287 000 lidí (včetně přibližně 230 000 Srbů).

Počet lidí, kteří před terorem Albánců opustili své domovy a našli úkryt ve zbývajících srbských enklávách (čti: ghettech) v Kosovu a Metochiji, je 20 000.

Epilog

17. února 2008 vyhlásili Albánci v Kosovu a Metochiji nezávislost. Albánští separatisté podporovaní USA a 22 zeměmi Evropské unie (odtržení srbské provincie neuznaly: Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko a Slovensko) a pod krytím desítek tisíc vojáků NATO a mezinárodních policistů vytvořili další Albánský stát v Srbsku (vedle Albánie). Nejvyšší orgány Srbska prohlašují, že nikdy neuznají nezákonné odtržení Kosova a Metochije a budou nadále bojovat za územní celistvost všemi politickými a diplomatickými prostředky. Za tímto účelem Srbsko předložilo Valnému shromáždění OSN návrh rezoluce s žádostí o zaslání dotazu Mezinárodnímu soudnímu dvoru ohledně zákonnosti vyhlášení nezávislosti prozatímními orgány Kosova a Metochije. Na zasedání Valného shromáždění OSN dne 8. října 2008 hlasovalo pro zaslání otázky 77 zemí, 74 se zdrželo hlasování (včetně zemí EU), proti hlasovaly USA, Albánie, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Palau a Nauru… Soudu bude trvat až dva roky, než k tomuto případu vydá verdikt. Dodnes se tzv. Kosovo uznalo 55 zemí (členů OSN je 192).

Srbové se už deset let ptají, jak je možné, že si nejvyspělejší evropské země a USA vybraly za spojence albánské teroristy, teroristickou organizaci (UÇK) a albánské politiky, bývalé velitele UÇK, s krví na rukou: Agim Čeku – bývalý premiér Ramuš Haradinaj – bývalý předseda vlády, Hašim Tači – další bývalý předseda vlády, kteří jsou stále v Kosovu a Metochiji v čele rodinných klanů zabývajících se nejstrašnějšími druhy organizovaného zločinu, jako je obchodování s lidmi nebo obchodování s vnitřními orgány unesených lidí. Jednu možnou odpověď najdete v knize s názvem Kosovský experiment rakouského novináře a publicisty Hannese Hofbauera, který se domnívá, že bombardování Jugoslávie bez mandátu OSN odstartovalo proces porušování mezinárodního práva a jeho nahrazení lidskými právy, které však na rozdíl od zcela transparentního mezinárodního práva lze vykládat podle potřeby a uvážení. V porušování mezinárodního práva vidí Hofbauer návrat ke kolonialismu. – Cílem imperiálních sil (NATO a EU) je vytvořit na Balkáně, v oblasti obývané Slovany, neslovanská centra a díky nim převzít kontrolu nad místními přírodními zdroji.

Zdá se, že tuto teorii potvrzují i ​​názory odborníků. Gazeta.pl v den vyhlášení nezákonné nezávislosti Kosova a Metochije informoval, že se zde nacházejí pátá největší světová ložiska lignitu, který leží mělce a je levná těžba, a na webu Stosunkimiegraniczowe.pl se můžete dočíst, že místní přírodní zdroje – ložiska uhlí, zlata, niklu, ropy – nebyly kvůli neustálým konfliktům, nedostatku zdrojů a nekompetentní administrativě využity a obnova Kosova bude financována mimo jiné z peněz amerických a britských společností která se bude zabývat i využíváním těchto přírodních zdrojů.

Velmi smutná zpráva (realita) pro všechny lidi a země, kteří jsou bezmezně oddaní a slepě věří v tzv. západní demokracii ztělesněnou USA a zeměmi Evropské unie.

Jacek Medrzycki, Myśl Polska

5 4 hlasy
Hodnocení článku
8 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
kutnohorsky
kutnohorsky
před 1 rokem

Nezapomínám na osud Srbů. Proto se divím, že Srbsko koketuje s EU. To je zrada na všech těch co Srbsko podporovali… Není?

vachav
vachav
před 1 rokem

Autor článku se částečně asi mýlí.Hlavní důvod teroristické agrese parazita z USA v r.I999 na Jugoslávii byla potřeba vytvořit co nejblíže Rusku největší voj základnu Camp Bondsteel.A na druhém místě v tom hrála roli potřeba albánských drog pro největšího světového spotřebitele USA -stejně jako při akci Afghánistán.O tom se z”pochopitelných “důvodů moc nemluví.

Plebej
Plebej
před 1 rokem
Odpověď uživateli  vachav

To asi také, ale hlavním US/UK zájmem bylo mocenské ovládnutí Balkánu.
A protože býv. Jugoslávie a její dobový politický režim tomu překážel, musela být rozvrácena. Základna Bondsteel už (jen) jistí výsledky toho mocenského manévru. Stejně jako jej jistí i ty “humanitárně-hodnotové” aktivity provozované kosovskou mafií.

reproduktor
reproduktor
před 1 rokem

Mám m pocit, že Vučević zapomíná kdo stal za rozkladem Jugoslavie, za Kosovem i bombardovanim Srbska. Připomenu CIA, NATO a hlavně Německo.

tomaskova
tomaskova
před 1 rokem
Odpověď uživateli  reproduktor

Vučič dělá co může, aby se mu Srbsko nerozpadlo pod rukama. Je tlačen pátou kolonou, která na něj doráží a tak musí manévrovat, aby se rok 99 neopakoval. Vy by jste to jistě zvládl lépe, soudím podle vašeho komentáře.

reproduktor
reproduktor
před 1 rokem
Odpověď uživateli  tomaskova

Děkuji za důvěru a myslim si, že bych to zvládl čistě demokraticky jako Augustino Pinochet. Zatlačil bych tu pátou kolonu k jednání ber nebo neber. Jinak to nejde, příliš demokracie i podle Platóna škodí.

cablik
cablik
před 1 rokem

Bombardování civilistů je jejich specialita ukázali jak mohou zlikvidovat každého co se nedokáže adekvátně bránit vybombardovat a rozkrást.

vaclav
vaclav
před 1 rokem

Je zapotřebí nechat jim ochutnat jejich medicíny!!!!!!