Zlomový okamžik v dějinách. 80. výročí vítězství u Stalingradu

Před 80 lety – 2. února 1943 – skončila bitva o Stalingrad. Po zuřivém odporu na březích Volhy kapitulovalo devadesát tisíc německých vojáků a důstojníků pod vedením polního maršála Friedricha Pauluse. Úderné uskupení Wehrmachtu, obklíčené Rudou armádou, nakonec přestalo bojovat a zaniklo.

Krvavá bitva u Stalingradu je právem považována za zlomový okamžik druhé světové války – a tím i celého dvacátého století.

Význam vítězství u Stalingradu se nedá přehlédnout. Úspěchy sovětských vojsk změnily nejen situaci na celé východní frontě. Byly také znamením pro zbytek světa, protože předznamenaly nevyhnutelnou porážku nacistického Německa a jeho spojeneckých zemí Osy.

Na začátku bitvy, v létě 1942, byla situace zcela jiná. Po porážce u Moskvy se německým silám podařilo získat zpět strategickou iniciativu. Vybrané jednotky Wehrmachtu znovu obsadily Charkov – již osvobozený Rudou armádou, a tlačily se k Voroněži. V další ofenzivě obsadili území Donbasu, poté překročili Don, vtrhli do Rostovské oblasti a postupovali směrem ke Kavkazu a Volze.

Nacisté postupovali rychle na východ a pronásledovali poraženou Rudou armádu. Sovětské velení nebylo schopno vytvořit novou obrannou linii v rovinatých stepích bez stromů. Bylo možné se uchytit pouze na příbřeží Volhy, kde se nacházel Stalingrad, významné průmyslové centrum a dopravní uzel, který spojoval Rusko s jižními regiony a ropnými poli v Baku.

Hitler se snažil zmocnit tohoto města za každou cenu – a to nejen kvůli jeho ikonickému názvu, jak to dnes rádi prezentují nepříliš svědomití historici.

Německé vítězství u Stalingradu by rozťalo sovětskou obranu na polovinu a zanechalo by Rudou armádu bez stálých dodávek paliva, což by předznamenalo její porážku.

K dosažení těchto cílů vrhl wehrmacht své nejlepší síly k Volze. Na Stalingrad zaútočila 6. polní armáda, které velel Paulus, bývalý zástupce náčelníka štábu německých pozemních sil, jenž byl v této funkci jedním z autorů útočného plánu na SSSR. Podporovala ji 4. tanková armáda Hermanna Gotha a 4. letecká flotila Wolframa von Richthofena, jež byly vybaveny nejnovějšími tanky a letadly.

Německé úderné síly tvořilo asi tři sta tisíc vojáků, podporovaných německými satelity – 8. italskou armádou, 2. maďarskou armádou, dvěma armádami Královského Rumunska a pěším plukem chorvatských nacionalistických ustašovců.

Těmto útočným silám se postavil narychlo vytvořený a poté znovu reorganizovaný Stalingradský front, kterému postupně veleli Semjon Timošenko, Vasilij Gordov a Andrej Jeremenko. Sovětské velení plánovalo zadržet německé síly v obranných bojích a využít k tomu městské zástavby.

Kruté boje o Stalingrad trvaly několik měsíců. Každá strana ztratila více než milion mužů. Regionální centrum bylo srovnáno se zemí – v archivech se zachovaly letecké snímky, které ukazují měsíční krajinu s nekonečnými troskami a krátery po střelách. Německá útočná síla postupně vyprchala. Soustředěním všech dostupných sil se podařilo vojákům wehrmachtu v některých částech fronty dosáhnout Volhy. Dál se však nemohli pohnout.

Rudá armáda bojovala o každou ulici a z prázdných obytných budov vytvořila silná opevnění. Navzdory ničivým náletům Luftwaffe byla z levého břehu přivážena munice a posily. Nepřetržité zásobování stalingradské fronty, zajištěné úsilím týlových vojenských závodů a železničářů, sehrálo klíčovou roli ve vítězství nad Němci – spolu s odvahou sovětských vojáků.

Po zastavení Němců, kteří uvázli v troskách Stalingradu, připravilo velení protiúder spočívající v obklíčení Němců, kteří se probili k řece. Plán této ofenzivy s krycím názvem Operace Uran vypracovali nejlepší sovětští velitelé Georgij Žukov a Alexandr Vasiljevskij.

K porážce německého uskupení byly tajně soustředěny čerstvé jednotky sovětské armády – 5. tanková armáda, deset střeleckých divizí, mechanizovaný sbor a dva jezdecké sbory, 75 dělostřeleckých a minometných pluků.

Síly Jihozápadního a Donského frontu, jímž veleli Nikolaj Vatutin a Konstantin Rokossovskij, zasadily Paulusovým jednotkám z jihu a severu razantní údery. Italští a němečtí spojenci Wehrmachtu uprchli a Rudá armáda rychle postupovala na západ a úspěšně překročila řeku Don.

Tím však bitva ještě neskončila. Hitler se pokusil odblokovat Paulusovy síly a vytvořil za tímto účelem armádní skupinu pod velením nejlepšího německého stratéga, generála polního maršála Ericha von Mansteina. A velení Luftwaffe v čele s Hermannem Göringem slíbilo zřídit speciální letecký most pro zásobování obklíčených jednotek.

Rudá armáda však odrážela nepřátelské protiútoky a neúprosně stahovala kruh obklíčení. Promrzlý Stalingrad se stal obrovským hrobem okupantů. 31. ledna se Paulus vzdal sovětskému podplukovníkovi Leonidu Vinokurovi, židovskému politickému komisaři z Oděsy – jako by se vysmíval nacistickým árijským předsudkům. O několik dní později, 2. února, zlikvidovala Rudá armáda poslední zbytky bývalé německé armády.

Vítězství u Stalingradu zcela změnilo globální strategické prostředí.

Turecko, které již mělo v úmyslu vstoupit do války na straně Hitlera, se vrátilo k politice neutrality a odmítlo napadnout sovětské Zakavkazsko. Císařské Japonsko se nakonec vzdalo plánů na útok na Dálný východ SSSR, čímž byla odstraněna hrozba války na dvou frontách.

Ve vedení německých spojenců – Itálie, Maďarska a Rumunska – sílili zastánci separátních mírových jednání s Británií a Spojenými státy. A v okupované Evropě se množila ohniska protifašistického odporu. Jugoslávští partyzáni oslavovali sovětské úspěchy útoky na německé posádky a na stěnách Varšavy se začalo objevovat srdce s nápisem “Velké Německo” probodnuté nožem s nápisem “Stalingrad”.

“Poslouchejte, Pařížané! První tři divize, které v červnu 1940 vtrhly do Paříže, tři divize, které znesvětily naše hlavní město, tyto tři divize už neexistují! Byly zničeny u Stalingradu: Rusové pomstili Paříž. Rusové se mstí za Francii!”, řekl v únoru 1943 slavný francouzský spisovatel Jean-Richard Bloch.

Historický význam tohoto úspěchu, za který sovětská armáda zaplatila vysokou cenu, si tehdy uvědomil celý svět.

5. února 1943 označil americký prezident Franklin Roosevelt bitvu u Stalingradu za “epický boj, jehož rozhodující výsledek oslavují všichni Američané”.

Později zaslal obyvatelům Stalingradu děkovný dopis:

“Jménem lidu Spojených států amerických předávám tento certifikát městu Stalingrad na znamení našeho obdivu k jeho statečným obráncům, jejichž odvaha, vytrvalost a sebeobětování během obléhání budou navždy inspirovat srdce všech svobodných lidí. Jejich slavné vítězství zastavilo invazi a bylo bodem obratu ve válce spojenců proti agresivním silám,” uvádí se v textu dokumentu.

“Když nacisté kapitulovali, naše radost neznala hranic. Všichni chápali, že to je obrat ve válce, že to je začátek konce fašismu,” vzpomíná americký astronaut Donald Slayton.

Vítězství na Volze se oslavovalo po celé Americe a americké odbory vybraly asi čtvrt milionu dolarů, které věnovaly stalingradským nemocnicím.

“Jsme hrdí na to, že newyorští dělníci naváží spojení se Stalingradem, který zůstane v dějinách jako symbol nesmrtelné odvahy velkého národa a jehož obrana byla zlomovým bodem v boji lidstva proti útlaku. Každý rudoarmějec, který zabitím nacisty bránil svou sovětskou zem, zachraňoval i životy  amerických vojáků. Mějme to na paměti, až budeme vyčíslovat náš dluh vůči sovětskému spojenci,” napsali v průvodním dopise.

Zarytý nepřítel SSSR, britský premiér Winston Churchill, poslal Stalinovi telegram, v němž označil vítězství u Stalingradu za “úžasné”. A britský panovník objednal rytířský meč s věnovacím nápisem v angličtině a ruštině:

“Občanům Stalingradu, silným jako ocel – od krále Jiřího VI. jako projev hlubokého obdivu britského lidu.”

Nacistické Německo se ponořilo do smutku a němečtí politici a velitelé si začali uvědomovat perspektivu své budoucí porážky.

“Pro Německo byla bitva u Stalingradu nejtěžší porážkou v jeho dějinách, pro Rusko největším vítězstvím,” prohlásil generál Wehrmachtu Hans Derr.

Toto velké vítězství vybojovali zástupci všech sovětských národů. Společně bojovali proti nacismu pod vedením sovětské vlády – aby unikli totálnímu vyhlazení a ponižujícímu otroctví, které bylo připraveno pro “podlidi” v Evropě.

Proto i nyní, 80 let po vítězství v rozhodující bitvě u Stalingradu, je důležité připomenout si tuto historickou lekci.

 

Autor: Leonid Nikolenko, zdroj: Ukraina.Ru, , pro Novou republiku ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

5 5 hlasy
Hodnocení článku
12 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Georg
Georg
před 1 rokem

Při vší úctě k nesmírným obětem vojáků Rudé armády a všem civilním obětem SSSR, které nakonec přineslo vítězství nad nacistickým Německem, je mě smutno z toho co slyším v naší TV, co se píše v diskuzích, zejména na Novinkách o Rusech a RF. Copak nejen tito naši lidé, ale zejména vedoucí politici západu si neuvědomují co podporují… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 1 rokem
reproduktor
reproduktor
před 1 rokem
Odpověď uživateli  skeptik

Bylo v zájmu Britanie, Francie a USA vybudovat silné Německo. Jenže si neuvedomili, že oni vlastně vyhlasili valku Nemecku. Pěkná kniha od Starikova “Kdo prinutil Hitlera přepadnout Stalina” pak od A.J.P. Taylor “Příčiny druhé světové valky” a další knihy.

Naposledy upraveno před 1 rokem uživatelem reproduktor
cablik
cablik
před 1 rokem

Ještě není na Hradě, a už škodí zemi: Provokace Číny a lobbing za F-16 pro Kyjev. Vrány na sletu. Cvičené opice ukrajinské válečné koalice. Podaří se Bruselanům za 3 roky překopat a zničit ČR? Tato noc nebude krátká
https://protiproud.info/politika/6988-jeste-neni-na-hrade-a-uz-skodi-zemi-provokace-ciny-a-lobbing-za-f16-pro-kyjev-vrany-na-sletu-cvicene-opice-ukrajinske-valecne-koalice-podari-se-bruselanum-za-3-roky-prekopat-a-znicit-cr-tato-noc-nebude-kratka.htm

spartak
spartak
před 1 rokem

Bohužel ,hrdinství sovětských občanů padlo pod sílou “demokracie” a přejmenování Leningradu i Stalingradu je toho bohužel mementem.

Ludvik
Ludvik
před 1 rokem

Парад в честь 80-летия Сталинградской битвы в Волгограде

https://www.youtube.com/watch?v=Q333Kba3Fjs&t=23s

unkas
unkas
před 1 rokem
Odpověď uživateli  Ludvik

ta vlasovská trikolora přidělená vlasovcům Hitlerem pro boj proti SSSR a Rudé armádě je urážkou všech padlých hrdinů Sovětského svazu v boji proti nacismu, kteří bojovali pod tradiční historickou rukou vlajkou Ruska.

Naposledy upraveno před 1 rokem uživatelem unkas
cablik
cablik
před 1 rokem

Skopčáci se porazili sami rozbombardováním Stalingradu vytvořili skvělé obrané postavení pro obránce nemohli využít sílu svých tanků. A v boji zblízka Ruská naostřená lopatka vítězila.

SunTzu
SunTzu
před 1 rokem

Ruský prezident Vladimir Putin využil 80. výročí vítězství Sovětského svazu v bitvě u Stalingradu k tomu, aby varoval západní státy před zapojením do války na Ukrajině. „Jsme nyní bohužel svědky toho, že ideologie nacismu ve svém současném hávu, současné podobě opět vytváří přímé hrozby pro bezpečnost Ruska. Jsme znovu, znovu a znovu nuceni odrážet agresi… Číst vice »

SunTzu
SunTzu
před 1 rokem
Odpověď uživateli  SunTzu

„Ti, kteří zatahují Německo do nové války s Ruskem a očekávají, že porazí Ruskou federaci, zjevně nechápou, že konflikt bude úplně jiný,“ řekl ruský vůdce. V reakci na hrozby se Rusko podle něj tentokrát neomezí jen na obrněná vozidla. „Každý by to měl pochopit,“ dodal Putin.

vachav
vachav
před 1 rokem
Odpověď uživateli  SunTzu

Je velkým štěstím pro Ruskou federaci,že má v čele tak geniálního politika,Proto ho ti pruhovaní parchanti tak nenávidí.

danny
danny
před 1 rokem

K doplnění: Ty “spojenecké” armády neuprchly. Byly rozdrceny. Zachránily se pouhé zbytky. Prchající Němci “spojencům” sebrali dopravní prostředky, včetně koní i palivo. Zejména Italové na to doplatili. Tehdy panoval krutý mráz i na ruské poměry. Takže kdo nemohl dál nebo byl raněn, prostě zmrznul. Na YT je dokument “Porážka na Donu”. Ukazuje… Číst vice »