Štěpán Kotrba o konfliktech v Evropě, dělení světa a možných alternativách. Chmurné předpovědi…

Parlamentní listy přinesly bilanční rozhovor se Štěpánem Kotrbou. Přetiskujeme část, která se týká rusko-ukrajinského konfliktu, vidiny moderního vedení budoucích válek a konfliktu Srbsko-NATO na území Kosova

Štěpán Kotrba
Štěpán Kotrba

Zastavme se specificky u války na Ukrajině, která probíhá víc než deset měsíců. Můžeme vyhlížet její ukončení?

Už jednou jsem se spletl v odhadu, když jsem se domníval na začátku, že Ukrajina zvládne odolávat maximálně týden. Dnes bych nad brzkým ukončením války váhal. Ani jedna ze stran neválčí naplno a ani se necítí být poražena, světový zbrojní průmysl má testovací polygon různých typů zbraní i taktik, Ukrajina stále úspěšně vymáhá po Evropě a USA peníze. Západ už nemá dost zbraní na další pokračování ukrajinské ofenzívy.

Rusko má stále větší finanční zdroje, ačkoliv to tak podle západní propagandy nevypadá, a nastartovalo naplno zbrojní výrobu. Prodalo méně plynu a ropy, utržilo o to více peněz. Stále ještě nedosáhlo Oděsy a neuzavřelo Ukrajině přístup k moři. Což považuji za jeden ze strategických cílů války. Ani neobsadilo po celé délce toku východní břeh Dněpru. Což považuji za druhý ze strategických cílů války.

Takže za mě není důvod k ukončení bojů.

Obě strany konfliktu ve vztahu k možným mírovým jednáním zdůrazňují své nepřekročitelné podmínky, jejichž oprávnění vzájemně odmítají. Žádná válka ovšem netrvá věčně. Co musí nastat, aby Rusové a Ukrajinci zasedli k jednání, jehož výsledkem bude konec krveprolití?

Měl-li bych spekulovat, tak tím motivem bude vojenská prohra Ukrajiny a/nebo ekonomické vyčerpání jejích sponzorů. Protože druhou variantu – porážku Ruska – by si nikdo soudný nepřál. Znamenala by pád Putina, nástup některého ze siloviků, pokusy o rozpad Ruské federace a o uchvácení některých regionů okolními státy SNS, kterým někdo nakuká, že teď můžou. Z toho by mohla být občanská či hraniční válka a ta by nemusela nebýt jaderná…

Okamžikem, kdy nad ránem 24. února ruská vojska vkročila na Ukrajinu, slýcháme, že svět už nikdy nebude stejný, že se zcela změní globální řád i bezpečnostní architektura apod. Jak bude svět vypadat poté, co válka skončí?

Jak zpíval kdysi Kryl: Svět bude rozdělen na zájmové sféry, a kdo nebude chtít být přivtělen, bude muset vlastnit kvéry. Dodám, že moc kvérů. Bude ruskoasijská sféra vlivu a čínskoasijská sféra vlivu. Na druhé straně bude západní euroatlantická sféra vlivu. Po prozření už jen atlantická a jen evropská sféra vlivu. To už v podstatě existuje dnes. Embarga Západu a jeho výhrůžky neposlušným svět „svobodného obchodu“ pod taktovkou WTO rozdělily. Už nebude stačit, že máte peníze. Vznikne otázka, v čí bance. Už nebude stačit, že chcete koupit zboží, bude se přemýšlet, jestli vám ho prodat. Vrací se studená válka ve verzi 2.0.

Pak jsou dvě varianty vývoje:

V jedné vyhraje Ukrajina a s ní dosud spolupracující Západ. Rusko se nutně destabilizuje a postupně rozpadne. Jednotlivé regiony se naváží na sousední státy SNS. Jelikož tyto celky nebudou komplexními nezávislými ekonomikami, podvolí se západnímu područí. Jako my v roce 1989. Za stejných podmínek ožebračení. Kdo nebude chtít, tam vznikne nějaká forma barevné revoluce podle scénáře profesora Gene Sharpa. Někdy stačí málo – jako nyní v pokusech o válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Stačilo, aby Turecko dodalo pár zbraní a dronů navíc a ujistilo Azery, že je nenechá prohrát. Neuvěřitelně nebezpečné bude, když se obrovské zbrojovky a jaderné arzenály SSSR, nyní v Putinových rukou, dostanou do rukou někoho, kdo bude mít velmocenské ambice a nebude mít ekonomiku k jejich naplnění. Proti tomu jsou pákistánští „zkurvysyni, ale naši zkurvysyni“, mající pár atomovek, plyšovými medvídky. Zde hovoříme o tisících hlavicích, o vodíkových a kobaltových, zinkových a jodových neutronových bombách. Například o autonomních jaderných torpédech Poseidon či o kufrových jaderných zařízeních. Nicméně v tomto scénáři bude odpovědností Západu provést destrukci státoprávního uspořádání Ruska tak, aby minimalizoval možné excesy. Vyloučit je ale nepůjde. Stejně jako nejde vyloučit, že si Ukrajina od své jaderné demilitarizace neschovala několik hlavic z těch 6500, které měla před rozpadem SSSR, „pro strýčka Příhodu“. Bohužel si Západ nepochopitelným krokem nasral všechny ruské zbohatlíky, kteří si s důvěrou uložili v Londýně a v New Yorku svoje ukradené miliardy. Zabavený majetek má hodnotu přes 90 miliard dolarů. To byla cena loajality nadutých zapadniků k Západu. Putin věděl dobře, co přijde, když už v roce 2014 zakázal dekretem stáním úředníkům vlastnit konta a jiná aktiva na Západě.

Varianta druhá předpokládá, že Ukrajina vyhrát nemůže, případně nesmí ani s pomocí Západu. Pak si vítězné Rusko zabere buď celý, nebo značnou část východního břehu Dněpru, postoupí až do Oděsy a uzavře Ukrajině přístup k moři, možná i včetně Podněstří. To jediné dává ekonomický smysl celé válce. Poté skončí západní pomoc prozápadní Ukrajině a kyjevský režim se zhroutí. Mírové podmínky bude určovat Moskva spolu s podmínkami navrácení blokovaných ruských státních rezerv a zlata. To je přes třista miliard dolarů plus několikaleté úroky. Putin bude chtít záruky, že Ukrajina zůstane bez jaderných zbraní, bez těžké vojenské techniky a nevstoupí do NATO ani do EU. Zbídačenou a rozvrácenou Ukrajinu by tam stejně nevzali, protože ji desítky let nebude mít kdo živit. Vytvoří se cordon sanitaire k oddělení „Západu“ a „Východu“. Mírovými sbory bude nejspíš armáda arabských šejků. Na určitou dobu se přeruší výměna zboží a surovin s Ruskem, postupně se stejně vztahy znormalizují na minimální úroveň. Do deseti, patnácti let se obnoví provoz ropovodů a plynovodů. Nikdy už se ale neobnoví tezaurování ruských peněz v západních bankách. Západ popřel sám sebe, včetně nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, porušil svatá pravidla volného obchodu a bude za to dlouhodobě pykat. Svět si bude muset minimálně na půl století zvyknout na paralelní civilizace a zbožní výměnný obchod. Jelikož Rusko je výrobcem surovin pro většinu hi-tech výrob Západu, mnoho výrobků na Západě řádově podraží. Rusko bude muset také dobudovat vše, co tak trestuhodně zanedbalo třicetiletou vírou v zapadnický kapitalismus a v americký dolar – bude muset obnovit či vybudovat výrobu nejen strategických komponent zbraní, ale i běžné elektroniky, jemné mechaniky, přesného strojírenství a spotřebitelské chemie. Bude muset začít skoro od nuly, jako za Lenina. Od výroby soustruhů po výrobu bot. Bude se muset naučit vyrábět vše, šroubky počínaje a titanovými obroučkami brýlí konče. Bude muset vytvořit vlastní analogy hi-tech programů na výrobu všech kategorií čipů a zobrazovacích jednotek, vytvořit vlastní architektury a výrobu všech komponent počítačů. Od začátku. Ne od posledních verzí Unixů. Odstoupí od západního patentového práva, přestane zveřejňovat výsledky vědeckého výzkumu. Přestane si vyměňovat studenty a experty. Zruší turismus na Západ. Rus totiž nikdy neví, na kterém letišti ho zatknou a až po několika letech vymění…

To samé udělá Čína, i když ta je na tom dnes daleko lépe, protože má vlastní součástkovou základnu pro hi-tech výroby včetně návrhového software a leptacích strojů. Obě civilizace odstoupí od nesmyslného rozšiřování elektromobility pro zásadní nákladovou neefektivitu a nízkou účinnost převodu hmoty na energii. Rusko nedokáže nikdy vybudovat systém nabíjecích stanic v zemi tak obrovské a s tak řídkým osídlením. Pro Moskvu zbývá zvlášť kritický úkol – vývoj a výroba přenosných kontejnerových jaderných elektráren, už jednou vymyšlených, protože bude muset znovu, a tentokrát v průmyslovém měřítku obsadit Arktidu a prostor za Uralem. Musí vyvinout nákladní vozidla, VTOL letouny a vznášedla pro tající permafrost. Bez nich nebude rozvoj Dálného východu, protože se může velmi rychle změnit v metanovou bažinu. Otázkou je, jakou cestou se vydá jaderné dvojstátí Indie – Pákistán. Prozatím je láká rusko-čínské partnerství. Íránu nezbyde, než se připojit k tomuto bloku, neboť požadavky Západu jsou pro něj nepřijatelné.

Proxy válka Západu s Ruskem na Ukrajině ukázala i hlavní směry vývoje zbraní. Bojové jednotky budou muset být daleko mobilnější – bitvy těžkých pancéřů nahradí bitvy datových telekomunikací a družicového zaměřování pozemních cílů, kde nyní Rusko katastrofálně selhalo, levných dronů a raket. Od malých až po velké. Válka leteckých a raketových modelářů. Zde vidím největší slabiny pro pravděpodobný scénář pokračování ukrajinské operace.

Základem budoucí války je překrytí bojiště datovým spojením a automatizace vyhledávání velkého množství cílů. Oběma stranám naprosto chybí obrovské roje bombardovacích či ozbrojených autonomních bitevních dronů, chovajících se jako hejno. Ani USA nemají tuto kategorii zbraní. Ne špičkově vybavené General Atomics MQ-9 Reaper, Northrop Grumman RQ-4 Global či MQ-4C Triton ani turecké Bayraktar TB2. Bastlířské modýlky lisované z plastu, s motorem ze sekačky, ale ve velkých hejnech. Na jeden útok stovky strojů.

Oběma stranám naprosto chybí schopnost nákladově efektivně roje dronů a malých letounů sestřelovat. Úloha pro radarem řízené autonomně se rozhodující systémy rychlopalných kanónů. Něco jako 9K22 Tunguska – sovětský a ruský samohybný protiletadlový systém, ale s rychlejší palbou a ŘÁDOVĚ levnější municí. Vyráběn musí být jako jedna z hlavních obranných zbraní. Sosna umístěná na podvozku bojového vozidla pěchoty BMP-3 už střílí příliš draze. Jako klíčové se ukázalo GPS zaměření pozic nepřítele s přesností pod jeden metr a eliminace cíle v co nejkratším čase.

Bojiště velikosti východní Ukrajiny ukázalo potřebu rapidního zvýšení doletu útočných vrtulníků a bitevních letounů. 300 km, a 600 km při návratu na základnu v týlu či za hranicemi, je málo. Ukázalo i nutnost operativního leteckého zásobování a podpory těžkými VTOL letouny či vrtulníky s nákladem střeliva nebo paliva. Prakticky to, co pro vietnamskou válku byly těžké vrtulníky Boeing CH-47 Chinook, schopné uzvednout náklad až 12 tun či 55 vojáků. Dílčím způsobem použitelný pro náklady i palebnou podporu je i Hiller X-18, VTOL letoun Dornier Do 31 případně Bell-Boeing V-22 Osprey. Schopnost přistát na jakékoliv pasece, ovšem s odolností trupu proti průstřelu kulomety, vyložit jednotku nebo náklad, případně poskytnout nízkou leteckou podporu pěchotě. Stejně tak účinné je „létající prase“ A-10 Warthog, pokud by jeho kanóny byly naváděny automaticky rozpoznávačem cílů. Počítat by se mohlo s militarizovanou verzí malého Moller Skycar M400 v podobě létajícího džípu. Všechny tyto letouny a vrtulníky musí být vybaveny účinným obranným radarem se syntetickou aperturou, automaticky odpalovanými levnými protiraketami v maximálním množství, jednotným datovým i hlasovým digitálním komunikačním systémem napojeným na soustavu družic či letounů vzdálené podpory velení. SkyOdkaz ukázal, jak na to. Americké sci-fi včetně Vetřelce nebo Hvězdné pěchoty ukazují, že obrněný VTOL je konstruktéry stále podceňován, i když výhody jeho nasazení jsou jasné.

Ze zahraničí ještě specifické téma, které roky sleduji, proto si neodpustím ho zařadit. Letošní rok byl výrazně těžký pro Srbsko, které řešilo nespočet krizí v Kosovu. Během té poslední byly dokonce armády v bojové pohotovosti, ale srbské diplomatické úsilí válce zabránilo. Srbští politici opakovaně zdůrazňují, že ta stejná západní centra moci, která od počátku důrazně hovoří o obraně územní integrity Ukrajiny, naopak sama 23 let porušují územní integritu Srbska, a to proti platným normám mezinárodního práva. Co Západ celá léta vede k tomu, že investuje čas a nemalé prostředky k udržování Kosova jako státu?

Víte, když se schylovalo k pražské sametové revoluci, jeden ze scénářů, který se nabízel a měl podporu i Gorbačovovy části sovětské elity, hovořil o převzetí družstevního ekonomického modelu a obchodních spojení Titovy Jugoslávie a levicového Řecka. Pro Čechy mělo obé i kouzlo rekreační. Obávám se, že důvodem západoněmecké vojenské diverze a následně amerického útoku na Balkán byla tato strategie. Madeleine Albrightová měla s Českem jiné plány, ve shodě s konceptem západoněmecké, americké a britské rozvědky. Mitteleuropa nakonec vznikla, ale za cenu likvidace Jugoslávie. V EU posílilo sjednocené Německo a začal unijní Drang nach Osten. Západ nemohl snést přežití konkurenčního samosprávného socialismu Edvarda Kardelje s radami pracujících a s komunální samosprávou, inspirujícího českého ekonoma Šika v šedesátých letech. Západ se bál Dubčeka a jugoslávským modelem mohl ztratit většinu nových zemí Evropy. Ukázal by nejen Balkánu, ale celé Evropě gorbačovskou alternativu. Otevřené hranice byly proslulým výdobytkem Titova režimu, který využily i tisíce Čechů a Slováků. K emigraci na Západ. A ztratil by ji ve prospěch Ruska. Srbská část Jugoslávie přitom byla a je dodnes jedinou zemí s kompaktním osídlením pravoslavným obyvatelstvem (75 %) a baštou ateistů (12 %), o nichž se dá předpokládat, že tvořili kádr titovské komunistické strany a správy jednotného státu. Ostatní země jsou národnostně, jazykově i náboženským tavicím kotlíkem, schopným kdykoliv rychlé destabilizace.

Když vzpomenete laickou kulturologickou analýzu balkánského obyvatelstva ve fiktivních cestopisech Karla Maye aka Kary ben Nemsího, který je mimochodem dobrým rešeršistou tehdejších reálií, dostanete směsici divokých albánských Škipetarů, tureckých Osmanů, prodejných pohraničníků na hranicích Severní Makedonie, Kosova a Albánie, severomakedonských banditů a zločinného Peršana. Pokud se podíváte do oficiální historie, není to o moc lepší. Boj Srbska proti nadvládě Habsburků a Bulharska, konflikty v mnohonárodní Bosně, v Makedonii se smíšeným srbsko-bulharským obyvatelstvem, separatistickým Chorvatskem… Chorvatští ustašovci, makedonští nacionalisti, Čičovi Četnici podporovaní Británií. Fašistický Nezávislý stát Chorvatsko a Srbsko okupované Německem, Itálií, Maďarskem, Bulharskem a Chovatskem. Rozhodující bitvy vybojovala Rudá armáda a Titovi partyzáni v AVNOJ. Stačí jako důvod, proč se bránit možnému opakování téhož?

Vučić byl ministr informací ve vládě Slobodana Miloševiće. Je to právník, šachista a pragmatik, neulpívající na žádné ideologii. Čestný doktorát MGIMO také o něčem hovoří. Od výroků „že za každého mrtvého Srba bude zabito 100 muslimů“ se posunul k politice „více azimutů“ jak s NATO, tak s Ruskem, a Otvoreni Balkan. Je favoritem na vítěze i v dalších prezidentských volbách. Do evropského chomoutu nespěchá, i když chce „dále usilovat o členství v EU“, ovšem ale zůstane vojensky neutrální. Vztah s Ruskem si také vytvořil samostatně, přestože ho z Bruselu varovali. On je ale hrdý Srb, ne bruselský poskok.

 

celý text najdete zde

4.2 5 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 26 dny

Pokud Rusko prohraje tak to bude i náš konec nastolí NWO a zbaví se pěti miliard „zbytečných jedlíků”. Srbsko může přežít jen s RF.

Havloidni zmetek
Havloidni zmetek
před 26 dny

Tentokrát snad Srbsko padnout už nenecháme, dva ze tří satanů, kteří poplivali českou čest na dalších tisíc let, se už smaží v pekle (krvavá Madla s naší Pravdou a Láskou) a ten třetí spící dědek, ten už to má za pár. Jen nás musí být více slyšet, bohužel zbabělost je až příliš zakořeněna ve… Číst vice »