Putin mění přístupy k Zvláštní vojenské operaci na Ukrajině 

“Rusko a Ukrajina, napumpovaná západními, převážně americkými zbraněmi, dokončují koncentraci sil ve směrech hlavního úderu a seřazují jednotky do útočné konfigurace.

Hlavním problémem je nyní načasování úderu.”

Všechny akce jsou doprovázeny vhodnou informační a propagandistickou rétorikou, odrážející záměry stran rozhodnout o výsledku konfrontace právě vojensky. Poté, co Západ veřejně odsoudil nejen ruské vedení, ale i Rusko jako stát (hádají se pouze o detailech a fáze rozkouskování), jednání se vyčerpala natolik, že o tom prezident otevřeně promluvil.

Řada událostí ukazuje, že Kreml již nehledá kompromis mezi Ruskem a Západem.

Jde o Putinovu návštěvu společného velitelství vojenských složek zapojených do ZVO (viz ruské označení válečných akcí na Ukrajině jako “Zvláštní vojenská operace”), doprovázené údery na infrastrukturu Ukrajiny a její systémy protivzdušné obrany, vytvoření prezidentské pracovní skupiny pro mobilizaci a sociální podporu účastníků ZVO, návštěvu prezidenta v Minsku a jeho projev na rozšířeném zasedání kolegia Ministerstva obrany Ruské federace.

Už jen tento výčet událostí mluví sám za sebe. Rusko spoléhá pouze na vojenský úspěch. 

Připravované nové vydání Koncepce zahraniční politiky zaznamená změny ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Znamená to také začátek změn ve vnitřní politice. Mobilizace se stává jeho ústředním článkem. Mobilizace byla odložena, protože jde o nevratný a všezahrnující proces, který radikálně mění ideologii, ekonomiku a vládnoucí třídu Ruské federace. 

Nyní je konečně jasné: ve vztazích se Západem neexistují žádné jiné možnosti, toto rozhodnutí je zralé a konečné.

To nejdůležitější v Putinově projevu na rozšířeném zasedání kolegia ministerstva obrany nelze nazvat detaily mobilizační politiky, ale otevřené uznání, že od nynějška je připojení k Západu a strategické partnerství s ním uznáváno jako chyba a odmítnutí tohoto kurzu je výchozím bodem nové strategie politické třídy Ruské federace. 

To nevylučuje situační dohody, ale již nebudou uzavírány z hlediska nějakého žádoucího strategického partnerství, ale z hlediska koncepční konfrontace a budou považovány právě za vztahy s nepřítelem. A to jsou již další podmínky a další záruky.

Už nebudou žádné „ladění zespodu a ze strany“ („gesta dobré vůle“ a dodávky pro nic za nic).

Patřičné restrikce čekají v Rusku v těch politických skupinách, které se tradičně orientují na Západ a nechtějí měnit své zájmy.

Putin, když předem odpověděl na otázku, jakou roli má politické vedení Ruské federace v tom, že Západ byl po mnoho let hodnocen nesprávně, připustil, že on sám již dlouhou dobu dělal vše pro to, aby udržoval kurz ke vstupu do západních struktur, i když od roku 2007 neustále zaznamenal rostoucí potíže na této cestě. To byla realita a podmínky té doby, žádná radikální rozhodnutí Západ ještě neučinil.

K zásadním změnám došlo od února 2014 do prosince 2022.

Putin přitom neřekl, že prozápadní kurs byl přijat sovětským vedením v poválečném a zejména během Brežněvova období (Helsinky) a zděděn Jelcinem. Prezident se tak vyhnul otázce historické odpovědnosti elit a jednoduše dal jasně najevo, že paradigma „Evropa od Lisabonu po Vladivostok“ skončilo, a toto rozhodnutí nebylo oportunistické, ale založené na novém, neliberálním hodnocení skutečnosti a základních národních zájmů Ruské federace.

Od nynějška z toho bude vycházet vládnoucí třída Ruska a podle tohoto se budou vytvářet  kritéria.

Už se tvoří, evolučně a bez trhnutí. Střídání elit se provádí souběžně s rotací potřeb.

Rusko teprve začíná nasazovat svůj potenciál. Dá se říci, že post-Jaltský svět se začal formovat Putinovým projevem na kolegiu ruského ministerstva obrany v prosinci 2022. Předtím tu byly alternativy, ale teď žádné nejsou, a to je nejdůležitější.“ 

Zdroj: PolitikusInfo (sach60)