Kronika strachu i všednosti

František Roček
František Roček

První zprávy

V čase studenoválečnických hysterických prasáren opěvujících americko – ruskou válku na Ukrajině jako křížovou válku proti Rusku a svým způsobem i vůči Číně, není od věci si připomenout, že jde o projev politického šílenství, který se v civilizované Evropě objevuje několikrát za století.

To nám může připomenout i kniha „Nežádoucí“, kterou napsal Čechoněmec Oskar Georg Siebert.

Polo tlustou knihu s téměř 450 stranami potištěných písmenky o životě autora vřele doporučuji, uvádí publicista František Roček.

Kniha vyšla v Německu pod názvem „Unerwünscht“, u nás ve vydavatelství AOS publishing pod názvem Nežádoucí.

Autor se v knize vrací k tématům, která jako leitmotiv procházejí nejenom celou jeho literární tvorbou, ale i jeho životem jako Čechoněmce. Hrůzy 2. světové války, rozbouřený poválečný vztah Čechů a Němců a socialisticko – komunistický režim. To vše zasáhlo do osudu filmaře a spisovatele Oskara Georga Sieberta.

Jak nelistovat knihou

Knihu doporučuji. Kdo má chuť přemýšlet o strašlivém binci, kterému se říká dějiny, by měl písmenka napsaná panem Siebertem číst. Pohled na plynutí jeho osobního času v polévce lidského společenství je osobitý a místy až nelehký.

Kdo si vezme knihu ze zvědavosti do ruky a prolistuje si ji v regálu knihkupectví s otázkou v mozku, zda se vyplatí investovat peníze, za kterých by bylo 10 až 12 piv (podle hospody), nic nenalistuje. Pro každého čtenáře budou v knize místa, která ho příliš (nebo vůbec) nezajímají. Nalistovat taková místa knihu ponižuje do nudnosti. Ale čtenář, pokud má dar trpělivosti (až pokory), při pozorné četbě objeví v knize velmi mnoho cenných postřehů.

Co je to za knihu?

Pro čtenáře to není jenom životopisný román s výraznými autobiografickými prvky. Je to autobiografie, závany osobních vzpomínek, proplétající se s faktografickými bloky, popisy dobové situace, to vše dohromady vytváří zajímavý literární guláš.

Autobiografická historická koláž začíná popisem prvních dnů jeho života od okamžiku, kdy se narodil v porodnici. Bylo to uprostřed druhé světové války.

Pro mne osobně je velmi zajímavé vše co popisuje od doby narození, tedy od válečného roku 1942 až zhruba do poloviny padesátých let. O tom je první třetina knihy. Velmi cenná je tato část pro toho, kdo se zabývá obdobím války a přechodu z války do krutého socialistického míru.

Pro mládež, která již nezažila období reálného socialismu, je pohled autora velmi zajímavý jeho osobními detaily – co viděl, nechápal a prožíval. Především je mimořádně cenný autorův pohled na 40. a 50.léta očima chlapce. Chlapecký pohled ve vyprávění podtrhuje absurditu a krutost té doby.

Pro některé je cenný pohled na jeho odchod z Československa a život v západním Německu, protože tento pohled na tehdejší dobu je pro čtenáře více méně neznámý.

Kniha odmění čtenáře trpělivého a pokorně naslouchajícího souvislostem.

Ukázka z knihy, z období roku 1942:

… V té době nebylo snadné, aby si německý občan vzal za ženu cizinku. Marie musela prokázat, že nikdo z rodiny nemá a neměl předky židovského původu. Proto napsala dopis matce i otci, aby jí kvůli připravovanému sňatku s Georgem sehnali a zaslali potvrzení o rasovém původu jich samotných, jejich rodičů a prarodičů. Každý doklad musel být ověřen a potvrzen německými úřady. Po několika týdnech Marie konečně obdržela od rodičů písemnosti o tom, že ona i její předkové do třetí generace jsou českého původu. V březnu 1942 tyto dokumenty odevzdal Georg společně se žádostí o sňatek na radnici v Schönebergu.

Nikdo si nedovedl představit, jaké procedury a ponižování jsou před nimi. Přišlo opakované vyslýchání na policii i na gestapu ohledně jejich seznámení. Georgova matka se mu stále snažila svatbu s Marií rozmluvit. Rovněž tak jeho spolupracovníci ve filmových ateliérech, neboť i oni byli několikrát kvůli tomu policií a gestapem vyslýcháni.

 
Ale největší psychická zátěž a ponížení na Marii teprve čekaly. Byla předvolána před komisi, která měla zjistit, zda je takzvaně „rasově čistá“, a zda nemá žádné znaky židovské rasy. Musela se před osmičlennou komisí, složenou z lékařů, antropologů i členů gestapa zcela vysvléci, a přestože byla v pokročilém stupni těhotenství, byla její hlava, končetiny a další části těla změřeny, fotografovány a zaneseny do protokolu. Po této proceduře byla na konci sil, dokonce pomýšlela i na sebevraždu. Tehdy opravdu litovala, že se rozhodla pro sňatek s Georgem. Marie celé noci proplakala…  Vzhledem k termínu porodu bylo další prošetřování v polovině června 1942 přerušeno.“

3.7 3 hlasy
Hodnocení článku
5 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vachav
vachav
před 1 měsícem

Zcela jsem nepochopil,zda autor mysli tu větu: “…a přechodu z války do krutého socialistického míru.” vážně, a nebo jako ironii.Pokud vážně,tak je mi ho líto.Jinak další disidentská ” literatura”,v které 10letý kluk bude vykládat svoje jistě hodnověrné zkušenosti z 50let za socialismu,mě asi nebude zajímat.Již toho bylo dosti.

skeptik
skeptik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  vachav

To je jak z nějaké hry divadla Járy Cimrmana.
Někteří jedinci jaksi dodnes nepochopili, že za dvě světové války (a současnou hybridní III. světovou) může “báječný” “úžasný” kapitalismus, kterého tudíž měli obyčejní lidé plné zuby, a proto vyměnili kapitalismus za socialismus.

cablik
cablik
před 1 měsícem

Tak za prvé mám rád dějiny a vím odkud pochází všechno zlo na planetě a tuhle knihu si můžou číst pravičáci sami.

spartak
spartak
před 1 měsícem

Bohužel, knihy mně přestaly zajímat po převratu. Zakoupil jsem jen několik historizujících knih od J.Bílka a konec.Také jsem budoval a modernizoval 15let sídlo na venkově ,kde jsem poté dostal také výpověď.No nic.Knihu mi tvoří současnost na internetu.

cablik
cablik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  spartak

Čtu furt knihy co myslíte že dostanu pod stromeček knihu kterou jsem si vybral.Čtení papírové knihy je daleko lepší než čtení internetu.