Británie má opět premiéra

Předsedkyně Konzervativní strany Mary Elizabeth Trussová, která byla včera zvolena, je ode dneška i 78. premiérkou Velké Británie. Chudák Británie. Energického klauna nahrazuje omezená šedá myš.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

V roce 1993 jsem strávil tři měsíce (od května do srpna) v Leedsu, domovině nové britské premiérky. V té době mladá Liz právě dokončila školu a chystala se nastoupit na Merton College v Oxfordu (vysokoškolské vzdělání lze v Británii získat od osmnácti let a v květnu 1993 bylo královnině jmenovkyni teprve sedmnáct). Při procházce ulicemi města jsem mohl budoucí političku minout, aniž bych si jí všiml, a šance, že se na některé z akcí setkám s jejím otcem profesorem, byla ještě menší.

Margaret Thatcherová se tehdy už vzdala premiérského postu, ale země se stále těšila finanční stabilitě a hospodářskému růstu a její nástupce John Major byl až do roku 1997 pevně zakotven v tradiční konzervativní politice.

Leeds je univerzitní město. Levicový profesorský sbor (levicové názory zastávali i Lizini rodiče) a ještě levicovější studenti nevypadali před třiceti lety nijak hrozivě. O svých politických názorech diskutovali na trávnících a v posluchárnách, ale na recepci u starosty nebo na podobných univerzitních akcích se chovali docela slušně. Bylo těžké si představit, že z této pohody, z tohoto poklidného sousedství vlka a beránka, kteří pásli pravicová stáda a snili o společném porcování mršin levice, se za nějakých třicet (ba dokonce už za dvacet) let vynoří hrůza moderní Evropy fatálně nakažené virem globalistické tolerance.

V roce 1993 se Británie topila ve štěstí. Minulostí byla nejen krutá krize z poloviny sedmdesátých let, ale i tvrdá omezení thatcherismu. Šťastní Britové nabírali hojnost plnými lžícemi v naprosté jistotě, že toto štěstí nikdy neskončí, že byl nalezen univerzální lék na krize, že nastal konec dějin a Západ je navždy na vrcholu potravního řetězce.

V té době se Liz Trussová vrhla do politiky. Rodiče ji vychovali jako levicovou labouristku. Ale když byla dost stará na to, aby mohla jít na univerzitu, byla pro ni dostatečně levicová Liberálně demokratická strana. Po třech letech však Alžběta přešla od liberálních demokratů ke konzervativcům. Britská společnost prudce zlevicověla a s ní i politici.

Liz Trussová si bohužel odnesla z dětství, kdy zažila ekonomický vzestup thatcherismu a zlatých sedm let Majorovy vlády, pouze levicově-liberální eklekticismus, který předpokládal, že ve společnosti všeobecného věčného blahobytu si mohou být rovni jak intelektuální princátka, tak chudí duchem. Pokud roh hojnosti nemůže vyschnout, jaký je rozdíl v tom, kdo zemi řídí, nebo jestli ji vůbec má někdo řídit?

Selhání Liz Trussové během jednání s ruskou delegací, kdy na tiskové konferenci v odpovědi na nevinnou otázku novináře prokázala tupou neznalost, když prohlásila, že Británie nikdy neuzná ruskou suverenitu nad Voroněží a Rostovem, není jen nevinným přeřeknutím. Jako ministryně zahraničí v době akutní zahraničněpolitické krize a ve snaze podílet se na jejím řešení nepovažovala budoucí britská premiérka za nutné, aby si před jednáním s Ruskem – zataženým do krize – alespoň prostudovala situaci a zapamatovala si, která území jsou kamenem úrazu, o co ve sporu vlastně jde a jaké jsou postoje zainteresovaných stran.

Jedná se o zjevnou neprofesionalitu. Problém není ani v tom, že si udělala ostudu a dostala svůj stát do hloupé pozice. Problém je v tom, že ministryně zahraničí, jež nezná podstatu konfliktu, který se zavazuje řešit, nemůže také účinně hájit zájmy svého státu.

To není jen příklad naprosté hlouposti. Je to intelektuální nedostatečnost znásobená duševní leností. S takovými vlastnostmi by Liz Trussové na počátku vlády Alžběty II. nikdo nesvěřil ani nalévání whisky Churchillovi, a hle – na konci této vlády ona sama zaujímá Churchillovo místo. Stařec se musí v hrobě vzteky obracet.

Pokud by se na počátku nového tisíciletí neprosadil nový (kvótní) princip formování politických struktur, podle něhož by v parlamentu a vládě měly být stanoveny kvóty pro bílé, černé i žluté, kvóty pro hinduisty i muslimy, kvóty pro ženy i kvóty pro transsexuály, kvóty pro lidi bez nohou i kvóty pro lidi bez mozku, těžko by Trussová uspěla.

Liz Trussová spadá do dvou kvót najednou: ženy a bezmozci. A tak, přestože byla teprve v roce 2010 s velkými obtížemi zvolena poslankyní, když potřetí změnila volební obvod, její vládní kariéra se začala očividně rozjíždět. Během deseti let (od roku 2012) zastávala tyto funkce: parlamentní asistentka ministra školství, ministryně životního prostředí, potravin a zemědělství, ministryně spravedlnosti, hlavní tajemnice ministerstva financí, ministryně zahraničního obchodu, ministryně pro ženy a rovné příležitosti, ministryně pro záležitosti Britského společenství národů a mezinárodní rozvoj. Nakonec se stala premiérkou, což byl její osmý post během necelých deseti let.

Na každé následující pozici strávila tato žena v průměru jeden rok. A přitom trvá nejméně půl roku, než se dostanete do tempa. Takovéto procházení ministerstvy charakterizuje jak samotnou Liz Trussovou (nikdy neodmítla nabídku ministerského postu a na základě kvót pro hloupé ženy ji vždy upíchli na první volné místo), tak současný britský politický systém, v němž může omezený diletant dělat zářnou politickou kariéru po celá desetiletí a nakonec dosáhnout až na post premiéra.

Kdyby byla Liz Trussová jmenována premiérkou v roce 1993, kdy právě dokončila školu a čekala na osmnácté narozeniny, aby mohla nastoupit na Oxford, nebylo by to tak hrozné.  Stabilita z doby vlády Thatcherové trvala ještě deset až patnáct post-thatcherovských let, takže mladá dívka by neměla čas nic zkazit. A je nepravděpodobné, že by se o to pokusila. Také si myslím, že v sedmnácti letech měla menší ambice. Nyní je však Británie v krizi, celá západní společnost je v krizi a světem otřásá politicko-vojenská krize, která hrozí každou chvíli přerůst ve třetí světovou válku. V současném klimatu je infantilní, nedostatečně vyvinutá dívka (i když starší a zkušenější v politických intrikách) v čele vlády naprostou katastrofou.

Toto hodnocení není vůbec přehnané. Posuďte sami, Liz Trussová, která byla nominována jako alternativa Borise Johnsona, tvrdí, že bude prosazovat Johnsonovu politiku, jen tvrději a důsledněji. Tak proč  toho milého klauna nahrazovali? Komu vadily jeho alkoholické dýchánky? Jednoduše relaxoval s kovidem v zádech. Zcela v souladu s britskou tradicí. A skutečnost, že do vládní funkce jmenoval homosexuála, ukazuje, že Johnson pochopil požadavky současné západní agendy. Není to tak, že by Trussová byla jediná, kdo je povyšován na základě kvót. Existují i další kvóty.

Liz Trussová možná vůbec nepije (Churchill pil a nevadilo mu to), ale nebude moci opustit princip kvót při sestavování vlády. Kdyby to udělala, zřekla by se sama sebe. A kde by se pak živila? Nic neumí.

Právě tento princip vedl k deintelektualizaci Západu, uvrhl jej do hluboké krize a přivedl svět na pokraj jaderné války. Jmenování Liz Trussové premiérkou je dalším krokem Británie ke katastrofě.

 

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukraina.ru 6. 9. 2022, 13:58, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

3 2 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vik
vik
před 1 rokem

Někdy stačí i letmý pohled. Ta dáma vypadá prostoduše…

cablik
cablik
před 1 rokem

Bohužel funkce dostávají samí poskoci globální moci a kdo řekne že nebude váhat stisknout jaderné tlačítko je hloupý.