Klimazlo

Na snímku je zámek Štěnovice a řeka Úhlava. Autorka článku žije v podzámčí

Pitomý mravokárce zjevně nikdy neviděl žádnou vesnici zblízka a neví, jak třeba u nás
ve Štěnovicích vypadá normální život. Každý soused má kompost, na který vyhazuje rostlinné zbytky, čímž je vrací zpátky do přírody. Každá sousedka pěstuje kytky, ovoce a zeleninu a stará se, aby vše rostlo a kvetlo. Stejnou péči věnuje kytkám doma a rajčatům na balkoně i hodně obyvatelů českých měst. Všechny hospodyňky v celé zemi spotřebovávají nejprve to jídlo, co se kazí, a zbytky umějí zužitkovat v kuchyni jako kulinářské kouzelnice. Kdekdo suší starý chleba pro zvířata a spadlé ovoce vozí koňům nebo do moštárny. Každá moje kamarádka odložené oblečení recykluje, tedy buď přešije, rozstříhá na hadry, daruje
příbuzenstvu nebo aspoň odnese do charitativních kontejnerů. Každý chlap nosí obnošené
tričko o víkendu, na zahradu, na sport, na úklid nebo do dílny a popelnici ho vydá, až když je
vidět skrz tkaninu. Většina lidí schraňuje prkýnka, kusy látek, šňůrky a skleničky. Co kdyby
se některá z těch věcí mohla někdy k něčemu hodit? Vědí klimaalarmisté vůbec, že Česko je
nejlepší na světě v třídění odpadu?

Český člověk se prostě přirozeně chová hospodárně a své nejbližší okolí kultivuje,
zvelebuje a uklízí. Hobbymarkety zaplněné českými chataři a kutily jsou toho zářným
příkladem. Vidím to každý den při svých cestách plzeňským venkovem. Ne nadarmo tolik
obcí získalo různá pochvalná ocenění svými upravenými záhonky a čistým veřejným
prostranstvím. Jistě, v každé vesnici se najde jeden Jouda, co kašle na přírodu, zatápí obaly od jogurtů a za domkem mu rezaví staré automobily. Ale tyhle výjimky stejně nikdo nepřesvědčí, aby přestaly jíst maso a přešly na oblečení fair trade.

Co naopak na svých cestách po vsích běžně vidím, je v pangejtu vyhozená petka a
odpadky v lese, podobně jako ve městech nepořádek kolem košů a v místech, kudy se běžně
nechodí. Kdyby tak ochránci planety namísto buzerace jiných svolali brigádu a lesy, cesty či
městské uličky uklidili, udělali by pro přírodu aspoň něco užitečného. Anebo když už chtějí
poučovat, ať začnou u sebe. Ať si uklidí svůj pokoj a svůj život. Ať chodí pěšky, pletou si
svetry, odloží mobily a jdou mezi lidi. Tam poznají, jak vypadá normální život. Hlavně ať nás
ostatní nechají žít.

Vy, co jste dočetli až sem, se možná jen ušklíbnete a mávnete rukou. Možná si
pomyslíte cosi o tom, jak se za každou cenu snažím upoutat pozornost. Ale to byste
nepochopili to nejpodstatnějším. Právě kvůli mýlícím se klimaalarmistům, dětem stiženým
klimatickým žalem a dotačním europragmatikům, kteří ty první dvě skupiny zneužívají, roste inflace až do oblak a všechno se zdražuje. Ne válka, ale především emisní pitomosti zvedají ceny a vrší eurocíle, které prý musíme splnit a překročit jako kdysi komunistické pětiletky.

Nic se nezměnilo. Jen se to dnešní chudnutí jmenuje jinak. A oni doufají, že si to
nepamatujeme.

Je to novodobé náboženství a moderní víra. Kvůli ní v minulosti umírali lidi. A zjevně jim
nevadí, že další boje ve věci víry, tentokrát za počasí zase vedou, ba že se v jejím jménu už
zase střílí. Ačkoliv třeba v Holandsku už to pochopili.

Autorka: Daniela Kovářová – advokátka, bývalá ministryně spravedlnosti