Ivan David pro Parlamentní listy: Zima a bída, doufejme, že ne hlad. Realita českého předsednictví podle Ivana Davida. A ani Fiala to neokecá

„K tradici EU patří, že udílí cenné rady celému světu, aniž se náležitě stará o zájmy občanů států EU,“ říká český europoslanec Ivan David. Hořce ironicky je proto právě v této instituci Petr Fiala člověkem na svém místě. My ostatní se podle něj máme na co těšit. Realitou českého půlroku řízení EU bude zima, bída a snad ne hlad. A ani Petr Fiala tento úpadek „neokecá“.

MUDr. Ivan David, CSc.
MUDr. Ivan David, CSc.

Česko převzalo předsednictví EU, premiér Fiala představil jeho priority. Jaký je v Bruselu z „českého řízení“ zatím dojem?

Obecně platí, že zklamání je přímo úměrné očekávání. České předsednictví navázalo na francouzské. Když v Evropském parlamentu řečnil prezident Macron, nebyl sál úplně plný, i já jsem si ho byl poslechnout, když řečnil Petr Fiala, nebyl sál úplně prázdný, prý tam bylo 32 poslanců ze 720, ovšem mnozí ho poslouchali z přímého přenosu. Z toho soudím, že české předsednictví zklamání nepřinese. Navíc všichni vědí, že problémy EU při dodržení jejích pravidel zvládnout nelze, tím méně za půl roku a při prohlubující se mnohostranné krizi.Zúčastnil jsem se setkání českých poslanců s Petrem Fialou. Otázky byly vstřícné, odpovědi takové, jak je u pana premiéra už očekáváme. Proto jsem se na nic neptal. V Evropském parlamentu povětšinou panuje diplomatická zdvořilost, nelze očekávat, že se z verbálního nebo neverbálního projevu dozvíme, co si mluvčí skutečně myslí. V národních parlamentech takové ohledy nejsou.

Co říkáte na pět cílů, které premiér Fiala formuloval? Česká vláda stále zdůrazňuje jako jedno z hlavních témat předsednictví pomoc Ukrajině. Co říkáte na kroky, které v tomto půlroce chce české předsednictví udělat?

Vezměme to popořádku. „Zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny“ – „zvládnutí“ nemá žádné kritérium, takže je předem splněno. Samozřejmě „škarohlídům a nepřejícníkům“ to tak připadat nemusí. „Obnova Ukrajiny“, která nezačne s koncem války, který je v nedohlednu, a sotvakdo tuší, jaký bude, je podivný cíl na nejbližší měsíce. Jakási dárcovská konference svěřila České republice Donbas. Říkejme tomu optimismus, tedy neodůvodněný předpoklad, že se věci budou vyvíjet pro optimisty příznivě.

Pochybuji, že obyvatelé Donbasu stojí o obnovu ze strany EU včetně České republiky. Sami máme se zachraňováním naší země cizími mocnostmi své zkušenosti. SPD právem namítá, že hlavní prioritou by měl být nedostatek energetických zdrojů a jeho sociální důsledky. Jenže k tradici EU patří, že udílí cenné rady celému světu, aniž se náležitě stará o zájmy občanů států EU. Petr Fiala tuto tradici správně vystihl.

„Energetická bezpečnost“ není pojata jako zajištění dostatku cenově dostupné energie, ale jako vzdání se dodávek ruského plynu a ropy. Komu tento přístup přinese prospěch, to ještě přesně nevíme, ale s určitostí to nebudou čeští občané a české firmy. Jednostranná závislost na jiném dodavateli určitě není deklarovaná diverzifikace. „Urychlený přechod na obnovitelné zdroje“ je nesmysl, pokud urychleností nemyslíme úsilí po dlouhá léta za současného předpokladu trvalé, jasné sluneční záře a příznivých větrů. Opět ten optimismus, o němž hrdina Kunderova žertu správně usoudil, že páchne blbostí. Myslím, že „zbavit se ruských fosilních paliv“ by se mohlo podařit. Možná pomůže i Ruská federace. Naproti tomu Maďarsko postupuje racionálně.

„Posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru“ rozumím tak, že uděláme radost zbrojním firmám a pomůžeme budovat „společnou“ unijní armádu, na jejíž úkolování nebudeme mít vliv. Kybernetickou bezpečností jsou zjevně míněna nejen obrana před hackerskými útoky, ale především cenzura jako boj proti jiným než jejich správným názorům a obrana proti pronikání informací, které pro ně nejsou příznivé.

„Strategická odolnost evropské ekonomiky“ by byl jistě správný cíl, pokud by v něm EU nebyla dlouhodobě neúspěšná a pokud by nebylo zřejmé, že není schopna svoje zaostávání zvrátit. Rozhodující jsou totiž úplně protikladné zájmy. Proto se například pracuje na potlačování domácí zemědělské produkce, což vede a povede ke stále větší závislosti na dovozech. Ohánět se „posílením konkurenceschopnosti“ při krocích zdražujících energie, to je přímo drzost.

„Odolnost demokratických institucí“ prý znamená „nezávislost sdělovacích prostředků“ a „otevřený dialog s občany“. Z praxe ale víme, že nezávislost znamená, že se nebere ohled na zájem občanů na úplné a pravdivé informovanosti, a naopak plná závislost na zájmech majitelů nebo těch, kteří se sdělovacích prostředků zmocnili. Jako příklad otevřeného dialogu s občany je uvedena „Konference o budoucnosti Evropy“. Občané, kteří se jí mohli zúčastnit, byli ovšem pečlivě vybráni a závěry směřující k centralizaci EU byly evidentně napsány předem.

Máme se na co těšit.

V TV Prima jsem řekl, že Ukrajina by si podporu zasloužila, a to zejména podporu proti řádění ukrajinských oligarchů a zahraničních korporací, které ji trvale vykrádají, podporu proti potlačování demokratických práv a svobod ze strany současné vlády, podporu zajištění práv menšin, podporu proti korupci atd. Vládnoucí ukrajinská junta není totéž co Ukrajina a už vůbec ne totéž jako ukrajinský lid zpracovaný propagandou k šovinismu a nejhorším tradicím ukrajinské historie včetně adorace válečných zločinců a nacistických symbolů. Je mi Ukrajinců upřímně líto, že nesou následky převratu na Majdanu zjevně podporovaného ze zahraničí. Výstava zadržených ruských zbraní je jen nástroj propagandy podobně jako protektorátní výstava „Sovětský ráj“ s fotografiemi zubožených občanů SSSR s návodným textem: „Je to tvůj bratr?“

V posledních dnech zaznívají názory, že v EU začíná oslabovat podpora Ukrajiny a začíná se klonit spíše k postojům, které by ukončily válku. Vnímáte to v Bruselu také tak?

Upřesnil bych to. Mezi racionálně uvažujícími politiky převažuje snaha o ukončení konfliktu na Ukrajině, pokud existuje vyhlídka na nějakou remízu. Současný ukrajinský režim válku prohrává a sázka na jeho vítězství je nerealistická. Tím slábne naděje na další exploataci ukrajinských zdrojů a další přiblížení vojenských základen USA k cílům na území Ruské federace. Méně realističtí politici sázejí na „totální válku“ podobnou té, která předcházela pádu třetí říše a znamenala jen více obětí.

V Bruselu vnímám, že menšina racionálně uvažujících politiků uvažuje i nadále racionálně, zatímco většina stále podle utkvělých představ a vlastní propagandy.

Zároveň už se plánuje poválečná obnova Ukrajiny, na konferenci v Luganu si západní země „rozdělovaly“ jednotlivé oblasti, přičemž na Česko společně se Švédskem a Finskem připadla ta Luhanská. Není to přece jen trochu předčasné?

Je to poněkud předčasné, nebo naopak příliš pozdě.

Očekává se, že klíčovým tématem „českého podzimu“ bude energetika. Premiér Fiala říká, že to bude test evropské solidarity a že si členské země budou muset pomáhat. Jak reálně tu vzájemnou „výpomoc“ po zkušenosti třeba z časů covidové pandemie vidíte?

Klíčovým tématem budou zima a bída. A můžeme snad doufat, že ne hlad. Nedostatku energií a vysokým cenám se bude říkat energetika. Myslím, že to neokecá ani Petr Fiala. S unijní solidaritou máme bohaté zkušenosti. Uvedu příklad ze zemědělství, protože jsem „koordinátorem“ frakce Identita a demokracie ve výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Ačkoli v přístupových rozhovorech byly slíbeny stejné zemědělské dotace, jako mají západní státy do roku 2014, máme je nižší dosud, a jen idiot si může myslet, že změnu lze „vyjednat“.

Západní státy mají navíc mnohem vyšší „národní dotace“, takže přebytky za dumpingové ceny dodávají na východ, a tím likvidují zemědělství v zemích, jako je ČR. O plyn se s námi jistě budou rozdělovat jako dosud, a to tak, že navýší cenu. Jak nevzpomenout na Havlíčkův epigram: „Zloděj bližního že nemiluje? Vždyť on se s ním rozděluje!“

Jak se vůbec na letošní zimu a případnou pomoc členským státům připravují instituce Evropské unie?

Zatím jsem slyšel rady, že budeme muset šetřit, uskrovňovat se, přistoupit na přídělový systém a podobně. Samé skvělé nápady. Samozřejmě připravují také „Sociální klimatický fond“ pro nejvíce postižené. Jsou hodní, oni si půjčí u komerčních institucí, my budeme dlužníky a oni budou laskavě rozdělovat pomoc, kterou by občané nepotřebovali, nebýt jejich nezodpovědné politiky.

Ministr Síkela tvrdí, že „svoboda a demokracie mají nějakou cenu a že kvůli nim stojí za to se i něčeho zříct“ a že tuto zimu budeme muset prokázat, zda patříme na Západ, který toto uznává. Jak se díváte na jeho argumentaci, že kdo upřednostňuje před demokracií levný benzín, ten mentálně patří na Východ?

Já s ministrem Síkelou souhlasím. Kvůli svobodě a demokracii bychom se v první řadě měli zříct géniů, jako je Síkela. S takto nově nabytou svobodou bychom si pak, snad demokraticky, zvolili odpovědné politiky, kteří se starají o blaho občanů, a ne o cizí zájmy a ideové symboly.

Jestli hlavním rysem Západu je snaha po dosažení bídy, pak o tu čest tam patřit snad ani nemusíme stát. Kdyby si lid, démos, mohl demokraticky zvolit, pak by zvolil vyšší životní úroveň, tím jsem si jist. Kam mentálně patří ministr Síkela, o tom můžeme diskutovat.

Když jsme u toho benzínu, v EU úspěšně postupuje schvalovacím procesem návrh zakazující prodej aut se spalovacími motory po roce 2035 s výjimkou luxusních modelů vyráběných v malosériích. Česká vláda se chlubí, že se ministryni Hubáčkové na jednání ministrů podařilo dosáhnout kompromisu. Jak to tedy je?

Víte, já jsem lékař. Lékař má vždy upřednostňovat snahu o kauzální léčbu, tedy řešení příčin. Politici z pětikoalice a jejich ideoví souputníci ve vládách zemí Evropské unie s výjimkou Maďarska „řeší“ následky krizí, jejichž příčinou je jejich vlastní politika.

Nedivím se tomu, protože kauzální léčba by musela zahrnovat odstranění původců problémů, tedy nezodpovědné vlády s vedením Evropské komise v čele. „Kompenzace“ katastrofálních důsledků Green Dealu, kterou my všichni zaplatíme za jejich blbost, není řešením. Tvrzení Hubáčkové, že „Evropa našla cestu k silné dohodě, která zabrání drastickým dopadům změny klimatu“, je lživé. Nejde o Evropu, ale vedení Evropské unie, a snížení produkce skleníkových plynů v Evropské unii o polovinu znamená snížení z osmi procent světové produkce o čtyři procenta.

To nezachrání nic, ale zlikviduje průmysl zemědělství a životní úroveň občanů v EU. Přitom světová produkce skleníkových plynů stoupla za deset let o 15 %. Klimatické změny jsou skutečností, ale není poněkud nápadné, že biodiverzita klesá v Evropě i při už předchozím unijním snížení emisí, kterého bylo dosaženo hlavně přesunem energeticky náročných výrob do Asie? Není nápadné, že elektromobily od výroby po likvidaci představují vyšší zátěž pro životní prostředí než spalovací motory? Není nápadné, že dovoz nejen krmiv a potravin tisíce kilometrů zřejmě nevadí při propagaci útlumu místní produkce?

Aktuálním tématem je i potravinová soběstačnost v souvislosti s obilnou krizí a hrozbami hladomoru po světě. Jak se toto téma řeší v zemědělském výboru EP, jehož jste členem?

ČR vyrábí asi 110 % své potřeby obilovin. Jenže prodána spekulantům byla už většina příští úrody. Potravinová soběstačnost zemí střední a východní Evropy stále klesá v důsledku nerovnosti dotací, dumpingových dovozů a cenové politiky maloobchodních řetězců. Hovoří se o nedostatku obilí kvůli váznoucímu vývozu z Ukrajiny, kde Ruská federace ovládla přístavy na východě a na západě je ukrajinská vláda nechala zaminovat. Železniční doprava to nestíhá. Ukrajinští vývozci jsou hlavně nadnárodní korporace.

Jenže neúroda byla vlivem jarního sucha i v USA, Kanadě, jihozápadní Evropě a jinde. Rusko je největší vývozce obilovin a zvýšilo svůj vývoz. Hladomor hrozí v severní Africe a na Blízkém východě kvůli neúrodě a možná hlavně kvůli obchodním spekulacím. Experti Evropské komise problémy konstatují a předpovídají důsledky. Tím se problém neřeší. Zhoubný Green Deal je nedotknutelný. Doporučují omezit živočišnou výrobu, přejít na „rostlinnější stravu“ a konzumaci hmyzu s jeho vysokým obsahem proteinů. Hlavně se nikdo neopováží poukázat na úlohu nadnárodních korporací, které mají prospěch ze spekulací.

Zdravý rozum se krčí v koutě. Blíží se světová krize, jakou nikdo z žijících nepamatuje. Budou následovat sociální bouře, kterých se připravení budou snažit zneužít.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zima-a-bida-doufejme-ze-ne-hlad-Realita-ceskeho-predsednictvi-podle-Ivana-Davida-A-ani-Fiala-to-neokeca-708903

5 4 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
danny
danny
před 2 měsíci

Evropská solidarita? Italský premiér už to zabalil, estonská premiérka také, pod Scholzem se houpe židle čím dál víc, Macron nemá situaci pevně v rukou a bude muset dělat kompromisy. A až nastoupí krize plnou vahou, tak budou muset dokázat, že myslí na SVOJE voliče. Ne na nějaké “Evropany” a už vůbec ne lůzry z Východu.Tak… Číst vice »