USA potřebují ekonomicky a politicky zdevastovanou Evropu

První zprávy

Dostal jsem nedávno otázku, jestli už náhodou nejsme ve třetí světové válce, když Rusko válčí s „infrastrukturou NATO“, píše Jaroslav Štefec na facebooku.

Tazatel snášel různé argumenty pro svůj názor, ale musel jsem ho zklamat. Ve WWIII nejsme, a jak se zatím zdá, tato alternativa konce lidských dějin se (aspoň zatím) nechystá.

Je pravda, že USA z mnoha důvodů zoufale potřebují ekonomicky a politicky zdevastovanou Evropu. Velká Británie také ještě ani zdaleka neopustila svou vizi podmaněného a zotročeného Ruska a přilehlých zemí včetně Ukrajiny jako neomezeného zdroje surovin a bezplatných zisků. Ani jedna ze západních zemí ale není připravena riskovat hromadnou výměnu strategických jaderných úderů s Ruskem a Čínou, která by se 100 % jistotou znamenala i zánik jejich (našeho) světa a konec možnosti vládnout čemukoliv.

Je pravda, že Rusko čelí snaze USA ho jak přímo, tak prostřednictvím jejich spojenců v Evropě ekonomicky a vojensky vyčerpat, otestovat jeho vojenské schopnosti a hranice odhodlání nenechat do sebe systematicky kopat a ustupovat naší západní aroganci. A samozřejmě ekonomicky oslabená Evropa se také hodí. Jak se totiž zdá, EU projevuje tak velkou ochotu zničit se sama, že nakonec možná nebude ani třeba vyprovokovat Rusko k použití taktických jaderných zbraní. Ruské vedení se ostatně nijak netají připraveností k jejich nasazení, dojde-li k překročení určitých „červených mezí“.

Je ale také pravda, že ač nás média, pan Fiala a jeho suita neustále přesvědčují o opaku, Rusko a Ukrajina ve skutečné válce nejsou (tudíž v ní nemůžeme být ani my). Z hlediska mezinárodního práva nebyla totiž ani jednou ze stran konfliktu oficiálně vyhlášena. Přesto boje na Ukrajině postupně nabyly charakter války, a to války zástupné, kdy na jedné straně stojí síly RF a obou „vzbouřeneckých“ republik a na straně druhé to, čemu se říká „ukrajinská armáda“, vycvičená západními instruktory, vyzbrojovaná vojenskou technikou, dodávanou zeměmi NATO a finančně podporovaná zeměmi EU a USA.

Dále, Rusko není (a ve smyslu Severoatlantické smlouvy ani nemůže být) ve válce s něčím jako „infrastruktura NATO“. Nic takového totiž ve skutečnosti neexistuje. Dodávky zbraní a žoldáků  (včetně Čechů) na Ukrajinu, výcvik obsluh zbraní a poskytování zpravodajských informací není „válka s infrastrukturou NATO“, ale forma snahy USA a NATO o vybití co největšího počtu Ukrajinců (a samozřejmě i Rusů) ve jménu možnosti ukazovat na Rusko jako na „zemi Satanovu“.

Tzv. „zvláštní operace“ RF, vedená proti Ukrajině, tak dnes paradoxně asi nejvíce připomíná korejskou válku. Ani ta nebyla vlastně nikdy vyhlášena, a ačkoliv USA během ní dokonce zvažovaly použití jaderných zbraní, skončila nakonec po třech letech příměřím, které tvá už téměř 70 let. Oficiální dohody o uzavření míru nebylo nikdy dosaženo, ostatně nebylo ho ani jak uzavřít. Neválčilo se přece. Řešením patové situace by snad byla nějaká forma sjednocení obou Korejí.

Předpokládám, že prezident Putin se dokáže poučit z historie a nepřistoupí na podobný „válečný pat“. Zakonzervování rozdělené Ukrajiny by mu rozhodně nic pozitivního nepřineslo. Nejvíce by nakonec utrpěla sama Ukrajina. Postupně by se stávala nepohodlným, nechtěným, zaostalým a chudým páriem Evropy. V žádném případě by nemohla aspirovat na pozici Taiwanu, nebo Jižní Koreje. Tuto šanci ztratila už v půlce 90. let a jak se říká, nevkročíš dvakrát do téže řeky.
 
Přejme proto především Ukrajincům, ale i sami sobě, aby tahle válka-neválka skončila co nejdříve a pokud možno nějakou skutečně racionální dohodou. Opravdu by nám to hodně pomohlo. Tedy ČR. A vlastně i Evropě.
 
A komentáře:

• Já bych ještě dodal, že Velká Británie se nadšeně připojila ke snaze USA o “ekonomicky a politicky zdevastovanou Evropu” jako pomstu “Bruselu” za ústrky spojené s jejím odchodem z EU . A to, o té vizi “neomezeného zdroje surovin a bezplatných zisků” platí stejně i pro USA.

• Mám obavu, a všechno tomu nasvědčuje tomu, že Ukrajina rozdělená nakonec bude. Ruskojazyčné oblasti na levém břehu Dněpru (Luhanská a Doněcká oblast) a přístup k Černému moři až po Oděsu zůstane nějakým způsobem pod vlivem Ruska. Zbytek bude skutečně, jak píšete, páriem Evropy a věčným čekatelem na připojení k EU. No, budoucnost ukáže.