Jdeme na věc:

POLITIKA: Mají sankce pomáhat Rusku?

Jan Kazík

Každá normální instituce, organizace či korporace si vede účetnictví (nebo aspoň přehled příjmů a výdajů) a zajímá se, jaký efekt měla rozhodnutí jejího vedení, zdali se dosáhlo zamýšlených předsevzetí. V minulých dnech Evropská unie vyhlásila šesté kolo sankcí vůči Rusku. Jak úspěšných bylo předchozích pět kol? Ač jsem se snažil, ucelenou analýzu jak sankce zasáhly Rusko, jsem v českých médiích nenalezl a nezadařilo se mi nic najít ani na evropských doménách. Pokusil jsem se tedy sestavit stručnou analýzu vlastní, vychází z informací převážně z amerických webů.

Předně, je naprosto zavádějící tvrzení, že sankce EU vůči Rusku jsou úspěšné. Co má být cílem sankcí? Přece změnit chování sankcionované země, což se vždy děje tak, že lidé v dané zemi projeví nespokojenost s ústřední vládou a ta, pod tlakem, změní zahraniční, někdy i vnitřní, politiku. V Rusku ale nastává pravý opak. Uvedu pár čísel, a vězte, že statistika sice nuda je, ale nelže:

Reálná mzda v Rusku na konci 1. kvartálu 2022 vzrostla o 3,6% (viz zde), zdůrazňuji slova reálná mzda (nikoliv nominální) a první kvartál, tedy zahrnující i březen, což byl nepochybně pro ruskou ekonomiku měsíc nárazového šoku. Očekává se, že reálný růst v 2. kvartále bude atakovat pět procent. Po šesti kolech sankcí se Rusům životní úroveň podstatně zvedla, kdežto v Česku o téměř čtyři procenta klesla (viz zde). Jak je to možné?

Logické vyústění jednotlivých druhů sankcí a jejich svérázného uplatňování, přičemž často už při jejich schválení bylo zřejmé, že se minou účinkem.

Příklad první – ropa a plyn. To snad ani nelze nazvat sankcemi, spíše investiční pobídkou pro Rusko. Západní ostrakizace ruské ropy a plynu způsobila na ruském vnitřním trhu jejich „nadbytek“, takže ruští spotřebitelé aktuálně platí v Rusku za litr Naturalu 95 v přepočtu cca 18,20 Kč (viz zde) a ruské domácnosti nakupují zemní plyn za cenu v přepočtu cca 0,20 Kč za 1 kWh (viz zde). Pro srovnání, v Česku máme průměrnou cenu 2,86 Kč za 1 kWh plynu, a to před zdražením, na podzim se očekává cena kolem 4,50 Kč až 6,50 Kč za 1 kWh plynu. Co se týká celkového inkasa peněz za ropu, agentura Bloomberg dokonce tvrdí (zde), že v tomto roce 2022 se bez ohledu na sankce příjmy Ruska z ropy zvýší až o neuvěřitelných 50%! Neměl by být výsledek sankcí opačný? Politicky nekorektní otázka, že! A to jsme jen v rovině peněz. Američané už nyní domýšlejí i politické souvislosti. Rusové v Evropě udávali polovinu své produkce ropy (o plynu pomlčím, protože pro Rusy je to nezajímavá komodita). Evropa byla pro ně dobrý trh – prodávali za slušné ceny do stabilního regionu. Teď musí svoji produkci přesměrovat jinam. To se jim podaří, to je fakt, ale zřejmě za nižší cenu a do regionů nestabilních. A odtud pramení obavy z opačného efektu sankcí. Právě v těch nestabilních regionech, typicky Afrika, kam budou Rusové prodávat levněji, získají sice méně peněz, ale zato větší vliv. Pokud se něco nestane, do dvou let může mít Rusko v Africe větší vliv, než měl kdy Sovětský svaz (viz např. studii zde). Američany to trápí, Evropu to nezajímá.

Další příklad – sankce na čipy a západní technologie. Pro ruské domácnosti se nezměnilo nic. Na webu Alibaby mohou ruští spotřebitelé nakoupit jakoukoliv elektroniku bez omezení, a těch čipů, co tam je! Visa a Master card nejsou třeba, ani odříznutí Ruska od systému SWIFT nečiní potíže při placení. Radio Free Europe už v prosinci 2021 (zde) konstatovalo, že Rusko je na tuto variantu připraveno. Již před půl rokem prováděli Rusové 20% veškerých elektronických bankovních transakcí alternativními systémy jako SPFS nebo CIPS. A absence západních technologií? Do Ruska se vyvážet nesmí, ale do Arménie ano. Během tří měsíců Arménie navýšila odběr vyspělých západních technologií cca o tisíc procent. Nikomu to není divné. Evropské, české, probruselsky naladěné deníky informují, že z Ruska odešlo na sto tisíc IT pracovníků (např. zde), všichni jsou hrdi, jak sankce fungují. Jenže v Arménii ve stejné době narostl počet pracovníků o 130 tisíc (viz zde). Náhoda? Ne, nepřišli ukrajinští uprchlíci, ale ruští ajťáci, pracující na živnostenský list (volné noze). Změna domicilu, často jen formální razítko, jim umožňuje objednávat potřebné technologie. Po pravdě, USA zvažovaly uvalit na Arménii sankce, ale pak to zavrhly. Za dva týdny by musely dát sankce na Kyrgyzstán, za další dva na Tádžikistán, a nakonec na Kazachstán – a tady končí hra. Není možné sankcionovat Rusko a současně Kazachstán. V praxi probíhá vzájemná tolerance – USA dělají, že nevidí dovoz technologií do Ruska a Rusko nebrání přepravě uranu a ropy z Kazachstánu.

Poslední, zásadní příklad – sankce vůči ruské centrální bance a rublu. Na začátku nebylo větší jednoty mezi EU a USA, byly uvaleny bezprecedentní sankce – byla zmrazena aktiva centrální banky ve výši 425 miliard dolarů a ruské komerční banky byly odpojeny ze systému mezinárodních transakcí. Očekával se volný pád rublu a kolaps Ruska. Jenže už na konci března se objevily první komentáře zpochybňující účinek těchto sankcí (např. zde) a v květnu již nebylo pochyb, že je něco špatně, moc špatně (viz zde). Z počátečního březnového propadu, kdy Rusko jako pěšák lavírovalo na hraně bankrotu, se během necelých dvou měsíců vyšvihlo do pozice krále, jenž určuje další tahy. To, co Rusové provedli, bude časem předmětem řady ekonomických habilitačních prací, nyní mohu odkázat na dva prvotní sběrné články od Reuters a CNBS (zde a zde). Stručně řečeno, paní Nabiulinové (guvernérka ruské centrální banky) se za sedm týdnů povedlo to, co Sovětskému svazu nikdy za 70 let. Zničila dominanci dolaru na trhu s komoditami. Rusko stanovilo povinnost platit kupujícím za ropu, plyn, obilí, atd. jen v rublech, a současně „obnovilo“ zlatý standard, když navázalo jeden gram zlata na pět tisíc rublů. Vzhledem k držení velkého množství komodit Ruskem a k jeho produkci zlata, trhy si záhy uvědomily, že Rusko tuto zpočátku utopickou rovnici zvládne udržet. Západní bankéři hovoří o změně světového měnového řádu (viz zde) a tweetnul si i Jack Dorsey (zakladatel twitteru), že dolar již není rezervní měnou. Poprvé v dějinách Ruska mohou jet běžní Rusové na dovolenou do ciziny a brát si s sebou jen rubly, nepotřebují směnárnu. V rekreačních destinacích, ve kterých nepanuje důvěra v místní měnu, jako kupříkladu Turecko či Egypt, obchodníci rádi akceptují při placení dolary; teď se usmívají i na rubly (mrkněte zde).

Putinova moc a popularita v Rusku není hraná, je reálná; proto „odborné“ komentáře a analýzy středoevropských expertů (česká média ani jiné nepublikují), že čekají každým dnem svržení Putina, jsou nejen směšné, ale i nebezpečné, protože skrývají realitu a vedou k nedůvodným očekáváním a následně špatným rozhodnutím.

Kdo chce, může poslední týdny vidět rozkol v navenek působící jednotě Bruselu a USA. Vystoupení Kissingera v Davosu (zde) nebyla náhodná promluva senilního starce. Byl to záměrný signál změny politiky. Kissinger klábosil se Schwabem (autor Great Resetu) dne 23. května. A už za dva dny, 25. května, ministerstvo financí USA – úřad pro kontrolu zahraničních aktiv, vydalo za mediálního ticha všeobecnou licenci 13A související s Ruskem, „Autorizace určitých administrativních transakcí zakázaných směrnicí 4 podle výkonného nařízení 14024“ (“GL 13A“), která mění a nahrazuje dřívější GL 13. O co jde? Američané hned v únoru uvalili na Rusko sankce (směrnice 4), která zakázala korporacím v Rusku platit daně, poplatky a podobně, z této směrnice existovala úzká výjimka GL 13 (zkratka GL znamená v překladu všeobecná licence). Novela GL 13A z úzké výjimky učinila širokou výjimku – založenou na občanství USA. Jste-li Mexičan, Němec nebo Čech a vlastníte korporaci podnikající v Rusku, nemůžete v Rusku platit taxy, je to porušení amerických sankcí, USA vás najdou a potrestají; jste-li ale Američan a ovládáte korporaci, máte výjimku a daně platit v Rusku můžete. Informované kruhy v USA reagovaly okamžitě. Jedna z největších amerických advokátních kanceláři Baker&McKenzie uspořádala 30. května pro své klienty seminář na volné téma podnikání v Rusku, sankce jako výzva. Přihlásilo se sedm tisíc zájemců (viz zde).

Zatímco ještě v březnu Biden nazval Putina řezníkem, který musí být zbaven moci, o dva měsíce později americká administrativa zdůrazňuje, že v Kremlu je legitimní moc a jen s tou oni (USA) mohou jednat. A Spojené státy, ačkoliv pomáhají Ukrajině, iniciovaly jednání bez Ukrajiny, na téma jak ukončit válku a co za to (zde). Tomu se říká realpolitika. I v červnu je Rusko zlé, ale už ne tak moc zlé jako v únoru.

Američané si uvědomují, že Ukrajina bude poražena, chtějí zabránit totální porážce, tj. anexi celé Ukrajiny Kremlem, ale též i po vítězství Ruska nechtějí, aby Rusko zůstalo odstrčeno a sedělo u stolu s Čínou. V brzké době se dočkáme změny nejen v měnovém řádu, ale i ve světové bezpečnostní architektuře. NATO se transformuje na společenský diskuzní klub, čehož jsme už dnes svědky, do popředí vstoupí bilaterální smlouvy. Primárním záměrem USA bude napojit Rusko na Západní struktury a tak zabránit jeho těsnému přimknutí k Číně. Proto i evropské sankce na ruskou ropu a plyn Američané chápou jako dočasné, v souladu s jejich realpolitik. Úplné odstřižení od ruských dodávek totiž znamená i ztrátu páky na Rusko.

A tady je zádrhel. Brusel to vidí jinak než USA. EU myslí odklon od ruské ropy a plynu smrtelně vážně. Žádná realpolitika, žádná mocenská rovnováha. EU má jediný cíl a ten je zelený. Green deal za každou cenu. Válka na Ukrajině a protiruské sankce jsou pro bruselské úředníky vítanou záminkou jak jej realizovat. Před rokem v Bruselu věděli, že Green deal bude znamenat pro Evropany extrémní zdražení, ale nevěděli, jak to Evropanům zdůvodní, pak přišla válka a s ní i ospravedlnění pro navýšení cen veškerých energií. Shodou okolností nežádoucí ropa a plyn mají adjektivum ruské, za pár let žádné přídavné jméno nebude třeba, zakázány budou i bez něj. Že na sny Bruselu lidé nemají peníze? Detail. Stejně si za to můžou sami, jsou chudí, protože jsou líní a proto jsou nemajetní. Takové věty poslední dobou slýcháme často. Říká se, že než padla v Paříži Bastila, stěžovali si poddaní francouzské královně na hlad a bídu. Marie Antoinetta odvětila: „Když nemají chleba, ať jedí koláče.“ Dnes víme, že ten výrok je smyšlený. Ale je smyšlený i výrok: „Když nemají na plyn, ať topí elektřinou!?“ Kdy padne bruselská Bastila?

Je přehnané srovnávat roky 1789 a 2022? Možná. Ale nelze nevidět, že rusko- ukrajinskou válkou se vysvětluje všelicos. V šestém kole sankcí vůči Rusku zakázala Evropská unie s okamžitou účinností na svém území vysílání tří ruských médií – Rossiya RTR/RTR Planeta, Rossiya 24/Russia 24 a TV Center International. Doposud ruské televize byly vypínány v členských státech selektivně, dle uvážení. Poslední balíček sankcí je důsledný, ruské TV musí být nepřístupny v celé Unii, a to žádným možným způsobem – kabel, satelit, IPTV, poskytovatelé internetových služeb, platformy pro sdílení internetového videa nebo aplikace. Vše je zakázáno. K tomu EU přikázala členským zemím zavést do svých právních řádů kriminalizaci za porušení sankcí, tj. stanovit trestní postihy vůči těm subjektům, jež sankce nerespektují (podrobně viz zde).

Dobře, ruské televize vysílají propagandu, oni tomu říkají ruský pohled na svět, ale je to důvod je zakázat? A jejich sledování trestat? Čeho se EU bojí? Za totality to byl Východní blok, který rušil vysílání západních médií. Na Západě jim vysílání čs. televize a čs. rozhlasu bylo šumák, nerušili jej, nebáli se ho. Též Hitlerova Třetí říše znemožňovala příjem signálu ze svobodných zemí a poslouchání cizího rozhlasu tvrdě perzekuovala. Spojenci byli naopak zvědaví, co se v Reichu říká a proti čemu bojují.

Mají v Bruselu strach, že Evropané po zhlédnutí ruských zpráv vyjdou do ulic a budou volat Vivat Putin? Opravdu by mohla ruská televize změnit myšlení Evropanů? Nevěří bruselské celebrity v samostatný úsudek svých občanů? Proč by jinak v Bruselu porušili základní lidské právo, právo na svobodu slova, a ještě tvrdili, že to není žádné porušení? Je příznačné, že Rusko evropské televize nezakázalo, a ač se v nich mluví o ruském prezidentovi dosti negativně, Rusové cizí zprávy mohou sledovat – jiná věc je, kolik Rusů jim i rozumí.

Ta otázka se nabízí a je legitimní. Co je skutečným důvodem pro zákaz vysílání ruských televizí, když nejsme s Ruskem ve válce? Je to jen začátek? Zakážou se zítra maďarské televize? Orbán přece mluví tak divně, nebruselsky, možná je horší než Putin, sice nikoho vojensky nenapadl, ale o to bude zákeřnější!

A co my v Česku? Postavíme se za svobodu slova anebo se necháme unášet proudem? Když se rozhodneme pro tu jednodušší variantu – nemusíme nic vymýšlet, stačí z archivu vytáhnout totalitní trestní zákon, např. vydání z roku 1973, a opsat ustanovení § 100, trestný čin Pobuřování (na jeho tehdejší znění můžete mrknout zde). Vládní legislativci jen v textu vymění slovo „socialistické“ zřízení za slovo „demokratické“ zřízení; trestní sazbu mohou ponechat, pět let vězení za sledování ruských zpráv je přiměřená doba pokání. Dokonce to může být český celoevropský sukces – od 1.7. je Česko předsednickou zemí a implementace Pobuřování do všech právních řádů v EU může být náš velký právně-kulturní odkaz. Chceme zanechat tuhle stopu v historii?

A Petr Vlk na Kose zostra dodává:

Pane Kazíku, dovolte, abych před Vámi smekl svůj pomyslný klobouk. Myslím, že je to poprvé, co za deset a půl roku něco takového na svém blogu píši.

Celkem není co dodat.

Snad až na to, že článek mi, co do projekce náhlého záchvatu pragmatičnosti vedoucích struktur USA v chování vůči Rusku přijde až příliš optimistický. Jsou ve vleku hysterie, protiruské, kterou sami rozpoutali. Vedle toho – beznadějně rozpolcená americká politická scéna se umí shodnout jen na jednom – děsivě tvrdém kurzu proti Rusku. Jinak mezi demokraty a republikány ve všem ostatním zuří nesmiřitelná válka.

Ohledně sankcí ano v posledních dnech se u nich událo pár zajímavých věcí

• ruští a běloruští tenisté a tenistky smějí, na rozdíl od Wimbledonu, přijet na US Open
• včera Američané vydali, prý dočasnou výjimku, pro platby související s energiemi, pro nejméně 5 dalších ruských bank. Takže už ne jen Gazprombank.

Jinak jsou sankce a sankce. Řada jich funguje jak popisujete, některé ještě hůře, viz ceny energií, hnojiv, průmyslových kovů, ale jiné jsou pro Rusko bolestné. A to hodně. Například zákaz dovozu leteckých náhradních dílů nebo materiálu pro těžařský průmysl. Viz snížení výkonu Nordstream1 kvůli nedokončené opravě jedné ze čtyř velkých kompresorových stanic, kterou nedokončil Siemens kvůli kanadským sankcím. Samozřejmě, i tohle další střelba do vlastní nohy. Ale také do té ruské. Velké problémy nadělá Rusku nepochybně zákaz pojišťování lodního carga na přepravu ruské ropy. To bude opravdu bolet a hodně. A vedle toho – dokud ceny komodit, zejména energetických uhlovodíků budou extrémně vysoké, nemusí si Moskva lámat hlavu s financemi. Ale ta současná cena je prostě celosvětově neudržitelná. To vyvolá hladomory, sociální bouře a nepokoje napříč planetou. Jde jen o to kdy. V momentě kdy by ceny energií spadly napolovic v Rusku párty skončí. Nemá smysl si cokoliv předstírat. Tedy jestliže nedojde k výraznému omezení či dokonce zrušení sankcí. Jako že nedojde.

Ale i s tímto vědomím je Váš článek perfektní. Proto patří do archivu Kosy.

(Zdůraznění některých pasáží textu je dílem redakce Nové republiky)