,,Nützlicher Trottel.” Co se říká o Lipavském. A jak vše dopadne

Pane doktore, prezident Emmanuel Macron se choval v Moskvě velmi umírněně. Nebo ne? Sice odmítl, že by měl Západ akceptovat, že některé země nesmí vstoupit do NATO, ale uznal, že by bylo správné některé z bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, mu poskytnout. Jak to chápat?

Prezident Macron se choval v Moskvě umírněně. K takovému chování ho přinutilo několik důvodů. Za prvé: Trvalo to 40 minut, než se objevil u dveří po přistání letadla. Za druhé: Po vystoupení z letadla prezidenta neočekávala limuzína a musel jít pěšky do VIP haly. Za třetí: Nevím, kdo z ruské strany prezidenta vítal na letišti, nevím, jaká byla domluva protokolu a zda zpožděný odlet prezidenta z Paříže měl vliv na to, co jsem viděl. Vím ale ze zkušenosti, že to, co jsem viděl, nepatří ke standardu vítání prezidenta, má zcela určitě význam a vybízí k umírněnosti ve vedení rozhovoru a očekávání výsledků z něho.

To i proto, že odmítnutí jednoho ze tří požadavků prezidenta Putina představuje pro Západ, který prezident Macron představuje, co nejrychleji přiznat barvu. Neochota zamyslet se nad interpretací vedení NATO, politiků a novinářů co se týče článku 10 smlouvy NATO, to není příznak lenosti, ale pokrytectví. Obsah článku 10 v češtině (neoficiálně) znamená: Každý takto vyzvaný stát se může stát smluvní stranou Smlouvy uložením listiny o přístupu u vlády Spojených států amerických. Vláda Spojených států amerických bude informovat každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení. Jinými slovy: NATO nemá žádnou povinnost přijímat nové členy nebo akceptovat žádosti jakéhokoliv státu a rozhodující hlas mají USA. Proto Kremlu nedává smysl jednat s NATO a jeho šéfem v odcházení do banky.

Odmítnutí jednoho ze tří požadavků prezidenta Putina představuje současně akceptování neurčitosti, kterou tvoří článek 1 a článek 5 smlouvy. Jestliže článek 1 zavazuje smluvní strany urovnávat veškeré sporné otázky a mezinárodní spor mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, tj. že se zdrží hrozby silou nebo použití síly způsobem neslučitelným s Chartou a cíli OSN, a článek 5 představuje princip kolektivní obrany jako základ smlouvy NATO a kolektivní obrana znamená, že útok na jednoho spojence je považován za útok na všechny spojence, tak chybí pro jednoznačnou interpretaci: a) jasná definice konání NATO v případě, že jeden z jeho členů vyprovokuje vojenský konflikt, a je jedno z jakých důvodů a pohnutek, b) kdo formálně a kdo ve skutečnosti rozhoduje a nese odpovědnost v takové situaci. Připomínám, že NATO se na článek 5 odvolalo poprvé ve své historii po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001.

Co se týče uznání, že by bylo správné některé z bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, mu poskytnout, nelze říci nic jiného než s ním souhlasit. Popírání bezpečnostních záruk RF jako části nedělitelné evropské bezpečnosti by znamenalo, že prezident si mohl let do Moskvy ušetřit a zůstat v Paříži. Žádné setkání s prezidentem Putinem by se neuskutečnilo.

Dále je potřeba uvědomit si, že prezident Macron představuje členský stát NATO a EU, který plní rotační roli předsedy v Radě EU v prvním pololetí t. r. Skutečnost, že v dubnu se mají konat prezidentské volby ve Francii, tzv. pravicoví opoziční kandidáti oznamují v případě vítězství reformu EU a případně i výstup z NATO a v SRN se vakuum po odchodu kancléřky Merkelové ještě nezaplnilo, nemůže prezident Macron ani jeho loutkovodiči ignorovat. Ti mohou využít ve svůj prospěch Macronovu výhru i prohru, návštěvu v Moskvě a vše ostatní.
Jako poslední část odpovědi na vaši první otázku doporučuji čtenářům seznámit se se symbolikou nábytku, interiérů a zveřejněnou fotografií sedících prezidentů za dlouhým stolem. Ten zcela určitě mj. nedovolil covid-19, africkému omikronu a zatím ne široce rozšířenému francouzskému viru macron zarazit ruského prezidenta a naladit ho na další poslech pohádky EU a NATO o míru, spolupráci a přátelství.

Myslíte si, že by Macron do Moskvy jel, kdyby ho nečekaly za chvíli prezidentské volby?

Ano, jel. Proč? Protože jeho role neskončí v NATO a EU výhrou nebo porážkou v prezidentských volbách. Protože změny v obou strukturách zrají a plody změn nelze ještě sbírat a do třetice, Macron má toho času více prostoru ukazovat se v Evropě díky tomu, že kancléřku Merkelovou nenahradil politik srovnatelného formátu. Kancléř Olaf Scholz působil první dva měsíce ve funkci spíše nenápadně a rozpačitě a pochybnosti, zda dokáže v mezinárodní politice hrát důležitou roli, zatím nerozptýlil. To nezmění setkání s představiteli Pobaltí a Polska, to vidí i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Před několika dny si posteskl, že v Evropě nevidí žádného státníka, který by dokázal pohnout s krizí mezi Ukrajinou a Ruskem. Dříve přišla Merkelová a držela v ruce klíč k řešení problému. Taková vůdčí osobnost tu momentálně není, řekl pro tureckou agenturu Anadolu a nabídl setkání ve třech (Putin, Zelenskij a Erdogan) u sebe doma.

Americký prezident Joe Biden na setkání s německým kancléřem Olafem Scholzem řekl, že pokud Rusko překročí hranice Ukrajiny, Nord Stream 2 skončil, USA to prý zařídí. Scholz vedle něj mluvil naopak velmi obecně. Jak tento moment vnímat?

Jakákoliv návštěva představitele závislého a asymetrického spojence USA v Bílém domě, a to platí i pro kancléře SRN, vyžaduje obecnou a opatrnou mluvu již proto, že noty se předávají za oponou oficiálních jednání poradcům a nesluší se překročit hranici domluveného a protokolu. Poradci později přeloží noty do srozumitelného jazyka, aby jejich šéf mohl konat.

(celý rozhovor najdete zde)