Kdo to dnes ví?

Nad tou hrůzou před 77 lety tekly slzy osvoboditelů i těch 7650 přeživších.  27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila koncentrační tábor Auschwitz (Osvětim), největší německou továrnu na smrt. Osvětim, to byla výkladní skříň nacistického „konečného řešení židovské otázky “. Tedy smrt prací, nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské.

 S koncentračním táborem Osvětim je spojena také největší hromadná poprava československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8.března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora.  Auschwizt (Osvětim) nebyl zdaleka jediným, byl  tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a děti,  které byly zavlečeny do  těchto táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno  plynem v Chelmu.  Za hitlerovským Německem desítky milionů mrtvých, zmrzačených, ale zničená města, vypálené vesnice. Neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ  navěky.

Kdo z nastupující generace to dnes ví? Kolik řádek v učebnicích dějepisu, je věnováno této kapitole dějin II. světové války. Chudák student, co všechno slyší a vidí, jak se v tom má pak vyznat? Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nové tažení na Východ? Těch příkladů v poslední době je až příliš mnoho, … Nedávno jistý zmatený starosta z jakési zapadlé pražské obce chtěl vstoupit do dějin a tak na  multikáře vyrazil do boje proti Rusku. Byl směšný, přesto se dostal do médií. Podobně se chtěl národu a světu ukázat další pražský starosta i on se rozhodl změnit dějiny. V době nouzového stavu za ranního rozbřesku, nechal odstranit sochu I. S. Koněva, osvoboditele právě té vzpomínané Osvětimi, ale i osvoboditele Československa, dokonce  i vítěze v bitvě o  Berlín. V Československu našlo svůj hrob 140.000 hrdinů Rudé armády. Před lety je vítaly miliony. Dnes jsou jejich pomníky káceny…

Nabízí se  jeden moudrý citát  „V Čechách už tradičně oslavujeme, ale i zručně kamenujeme. A to bez velkého přemýšlení. A tak zapomínáme, že lež, či historická  polopravda, jakmile ji připustíme, se s námi povleče jako početní chyba v matematickém příkladu…! “