Záhada Svěrák

Zdroj: První zprávy

Jak je možné, že takto inteligentní člověk, s tak obrovskou invencí a nadhledem, který nahromadil tak velké množství nejen vlastních životních zkušeností, se tak neuvěřitelně podbízivě chová ke slouhům cizí moci, kteří jsou nastrčeni k ovládání naši země?

„Slouhům prázdným a tupým, slouhům, kteří dovedli naši zemi do nejvyhrocenějších vztahů s našimi tradičními nejen ekonomickými partnery. Slouhům, kteří se podílejí na vyvolávání absurdních agresí končících fiaskem. Slouhům současné globální moci, která přivedla svět na pokraj zničující války. Slouhům chovajícím se jako nevědomé figurky. A přitom to Zdeněk Svěrák vůbec nemá zapotřebí. I ve svém věku přece nemůže přehlédnout, že tímto podbízením se slouhům cizí moci podstatným způsobem znehodnocuje své dílo a že pochvaly, které od slouhů sklízí, mají hodnotu pukavců dehonestujících adresáta,“ ptá se Radim Valenčík.

Je to dobrá otázka a její rozpletení je zásadní, protože může být milníkem při hledání klíče k mocenské změně. Odpovídá totiž i na něco jiného: Jak současný režim udržuje loajalitu významných lidí?

Takové a podobné otázky pokaždé mají dvě dimenze. Na jedné straně osobní příběh určitého člověka, jeho blízkých, jeho osobních radostí a bolestí a jeho povahových rysů. To je úkol pro životopisce či psychologa, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Hampl a pokračuje..
 
Vedle toho leží otázka, nakolik je takový postoj běžný v sociální skupině, a čím (jakými společenskými, ekonomickými a mocenskými faktory) jsou tyto postoje formovány. V následujícím textu se zaměřím výhradně na tuto druhou otázku.

Valenčíkův problém je dvojrozměrný. Vidíme spor národní a spor sociální. Valenčík píše o vztahu mezi národem a globální mocí, ale obávám se, že Zdeněk Svěrák a lidé v jeho okolí to vidí jinak. Pro ně je to problém vztahu mezi těmi vznešenými nahoře a těmi hrubými dole. Je to myšlení, které vychází z představy, že co je dobré pro kosmopolitní aristokracii, to je dobré i pro národ. To účastníkům umožňuje ničit vlastní národ kvůli ziskům globálních mocenských skupin, a zároveň si připadat vlastenecky.

 
Jak se vlastně lidé typu Zdeňka Svěráka dostali nahoru. Měli to štěstí, že dostali příležitost využít to nejlepší z obou politických režimů:

  • v tom předlistopadovém vytvořili něco, co by v novém vytvořit nemohli,
  • v tom novém to zpeněžili způsobem, jaký by v předlistopadovém nepřicházel v úvahu.
    Jára Cimrman je typickým produktem prostředí 70. a 80. let. Prostředí, které nebylo úplně svobodné, ale ve kterém bylo možné si s cenzurními překážkami poměrně snadno poradit. Doba, pro kterou byl typický všeobecný smysl pro humor a kdy neexistovaly dlouhé (a neustále rozšiřované) seznamy témat, ze kterých se nesmí dělat legrace. Byly to časy vlastenecké (lidé formovaní polistopadovým školstvím by nevěděli, kdo je Křižík, a proč by měla manželka zakazovat cestu nějakému Holubovi), ale kdy bylo možné si z vlasteneckých věcí dělat legraci. Byly to časy, kdy existovalo masové kultivované publikum schopné konzumovat divadlo na slušné úrovni. Radim Valenčík má pravdu, když píše, že cimrmanovští tvůrci by měli na tehdejší režim vzpomínat s vděčností. Jenže tehdejší tvůrci mohli mít slušnou životní úroveň (na tehdejší dobu) i možnost věnovat se plně své tvorbě, ale na bohatství to nebylo. To přišlo až potom. Granty, dotace, podpora státního fondu kinematografie, miliardy v rozpočtu České televize… a samozřejmě také možnost vydávat vlastní věci a dostávat za to mnohonásobně víc než předlistopadový honorář. Teoreticky toho mohl využít každý. Ve skutečnosti toho mohl využít jen ten, kdo už byl známý.

    Je to vlastně typický model. Za socialismu se něco vymyslí či vytvoří, za kapitalismu se to zpeněží. Vznikne tak celá společenská vrstva zpeněžitelů. Není to něco, co by mělo vydržet desítky generací. Spíš můžeme očekávat, že další generace budou zašlápnuty globálními skupinami, a pokud se nepodaří vyšplhat do vyšších manažerských pozic, postupně splynou s chudinou. To ale ještě není vidět. Zatím se Svěrákům rozhodně nevede špatně.

    Máloco otáčí realitu tolik jako slogan, že „socialistům jednou dojdou i peníze těch druhých.“ Pokud by měl odrážet skutečnost, musel by zní „kapitalisté jednou nebudou mít to privatizovat, protože sami nic vytvořit neumí.“ Ano, národní kapitalismus malých firem byl nejkreativnější formací v dějinách, ale to rozhodně není případ globální volné soutěže, v níž hlavní roli hrají burzovní spekulace.

    Mimochodem, ten přechod z fáze tvůrčí do fáze privatizační se netýká jen bývalých socialistických zemí. Naprosto stejný trend vidím v západní Evropě, kde se po 30 letech smíšené ekonomiky proprivatizovali do stále větší bídy. A není to zdaleka jen záležitost umění. Není zapotřebí připomínat, kolik lidí zbohatlo privatizací. A měli bychom vzít v úvahu i třeba poctivé řemeslníky, kterým zázemí státních podniků umožnilo získat zkušenosti i vybavení a postupně bez rizika vytvářet porfolio státních zákazníků.

    To nemá vyznít jako něčí kritika, ale jako konstatování, že se jednalo o historicky unikátní situaci, která se nemůže opakovat.

    Pokud tímto cyklem prochází umělec, vyžaduje to od něj perfektní zvládnutí vztahů s mocí. Konkrétně se třemi zdroji moci.

    • Nejdříve oficiální komunistický režim. Ve vztahu k němu bylo důležité nevyvolat nepřátelství (aby nedošlo na zákaz), ale nezadat si příliš (to by komplikovalo vztahy k jiným skupinám),
    • Neformální kamarádské party, bratrstva a vztahové sítě fungující v rámci předlistopadového režimu. To bylo pro úspěch naprosto kritické.
    • V současném režimu pak došlo k tomu, že neformální bratrstva se stala vládnoucí mocí. Tato nová moc je mnohem náročnější. Požaduje neustálé vyjadřování loajality ve všech oblastech života, včetně politických názorů a včetně okázalého pohrdání nižšími třídami.

    Zdeněk Svěrák ty vztahy vždy zvládal naprosto skvěle. Snad až na to, že byl občas přehnaně servilní (jak ukazuje podpis anticharty). A proč by měla na stará kolena měnit, co mu šlo celý život tak dobře a co ho dovedlo k úspěchu?
     
    Jak to souvisí se strukturou vládnoucí moci? Vlastně hlavně to, že se jedná o záležitost jedinečné generace. Ti další sice mohou zdědit peníze a zakládat firmy, nicméně i ty firmy budou závislé na velkých státních a korporátních fondech. A to už je jiný příběh.

4.1 30 hlasy
Hodnocení článku
40 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
reproduktor
reproduktor
před 2 lety

Asi tak. Videl jsem asi 15 minut nektery z dilu Cimerman a stacilo. Prostoduchy humor, ktery miri na urcitou skupinu. Marne hledam film ve kterem by Sverak exeloval. Neni klasicky herec, ale jen protezovany komparzista. Jeho hlad po penezich je zrejmy jiz nekolik desitek let. Vsak se vse ukazalo ve sporu s dedicem autorskych… Číst vice »

Naposledy upraveno před 2 lety uživatelem reproduktor
haf
haf
před 2 lety
Odpověď uživateli  reproduktor

mně se Cimermanův humor líbí je to naivní umění a  směju se.

Anonym
Anonym
před 2 lety
Odpověď uživateli  haf

Zde se mluví o Svěrákovi. Ne o Járovi Cimrmanovi. Tento jest nezpochybnitelný.

haf
haf
před 2 lety
Odpověď uživateli  Anonym

asi jste nečetl všechny příspěvky, mluví se tady dost i o Cimrmanovi

Anonym
Anonym
před 2 lety
Odpověď uživateli  haf

Ale ano. Všechno čtu pozorně. Domnívám se, že se má všeobecně zato, že Svěrák se Smoljakem jsou duchovní otcové Járy (da) Cimrmana. Tak se původně jmenoval, protože jeho velikost měla být srovnatelná Leonardem da Vinci. 🙂 Ve skutečnosti Cimrmana vymyslel se Zdeňkem Svěrákem Jiří Šebánek. Posluchači se s osobností Cimrmana měli… Číst vice »

chladic
chladic
před 2 lety

Já někde četl, že Svěrák má strašně rád peníze, a pro ně udělá všechno. Mě osobně to vysvětluje vše.

Georg
Georg
před 2 lety

Humor Cimrman mě nikdy neoslovil, mám rád jiný způsob humoru. Ovšem filmy, kde byly natočeny dle scénáře p.Svěráka a zřejmě jeho syna, mě oslovili. Je to stejně zajímavý paradox, kterému by slušel nějaký “sociologicko-politický” rozbor, práce proč většina umělců za 1.republiky byla orientována více levicově. Na rozdíl od “restaurace” kapitalismu, neboli… Číst vice »

vik
vik
před 2 lety

Otázka : proč hodnotnější tvorba vzniká vždy jen pod určitým tlakem a její zdroj tak směřuje k vytváření přirozeného způsobu života? Jaké okolnosti musí přitom působit? Tam, kde jsou motivací jen peníze a snaha se zalíbit vrchnosti v touze dosáhnout těch peněz co nejvíce, hodnotná tvorba nikdy nevzniká. Minulý režim dusil umělce tak akorát… Číst vice »

Primak
Primak
před 2 lety
Odpověď uživateli  vik

“Minulý režim dusil umělce”? V málokteré zemi se najde tolik umělců (přepočteno na hlavu obyvatelstva) jako bylo (a stále ještě asi je), jako bylo u nás.

Primak
Primak
před 2 lety
Odpověď uživateli  Primak

Jenom těch divadel, nejen v krajských městech, ale i v okresních. Stálé osazenstvo. To nikdo v Evropě nepochopí, natož za mořem.

vik
vik
před 2 lety
Odpověď uživateli  Primak

Nepochybně máte pravdu, ale určité omezování tu bylo, to si přiznejme. O to větší ohlas měl ten, o kterém se vědělo, že ho přišlápli.

idiotronic
idiotronic
před 2 lety

Ano, pamatuji Cimrmany vlastně celé, ale aby se mohli zopakovat, muselo by se splnit vícero předpokladů.Na každou generaci zjevně nevyjde.

cablik
cablik
před 2 lety

No jo prospěchář za každého režimu člen komunistické strany teď fanatický havloid a slouha fašismu ona jich tam bude většina bývalých straníků.

Mira
Mira
před 2 lety

ČT je penězovod peněz vybraných od “veřejnoprávníků” k lidem, kteří pro ni pracují a kterým zadává zakázky. Není přes to žádná kontrola a poslanci opět odmítli ze strachu o své místo na obrazovce povolit kontroly NKÚ. No a pro tvůrce profesionální, amatérské, ideologické platí bez zábran “čí chleba jíš, toho píseň zpívej”.

JK
JK
před 2 lety

Nemohu hodnotit ze zkušenosti, nejsem z branže, ale třeba kdo dostatečně neprokazuje oddanost, ten si neškrtne. Možná i ti, kteří dříve něčeho dosáhli a skutečně mají talent, jsou si toho dobře vědomi, nechtějí zmizet ze scény a nemoci už svůj talent uplatňovat. Nezdá se mi, že by byl zrovna Svěrák tak zabedněný a nechápal co… Číst vice »

reproduktor
reproduktor
před 2 lety
Odpověď uživateli  JK

Osobne jsem neznal ani Eduarda Benese a vim, ze to byl lhar, zavistivec, mstivec a zbabelec. Versailska smlouva a lzive pocty Nemcu zijici ve vznikajicim Ceskoslovensku , rok 1938, emigranska vlada v Londyne, paktovani se Stalinem, paktovani s komousema a posledni hrebik do rakve rok 1948. Historicka fakta proste nelze jen tak menit i kdyz dnes nastava… Číst vice »

tomaskova
tomaskova
před 2 lety
Odpověď uživateli  reproduktor

A přesto z jeho dekretů těžíme dodnes, že? A když se mluví o jejich prolomení a totálním rozkradení ještě té trošky, co tady zbývá, tak tomu říkáte jak?

reproduktor
reproduktor
před 2 lety
Odpověď uživateli  tomaskova

Vratime se do roku 1920 az 1925 a zjistime, ze znarodneni a konfiskace pozemkuk slechte a cirkvi byla kradez. V te dobe se angazoval Benes. To nazvete jak? V podstate Benes svymi zakony reagoval na dohody Anglie, SssR a Usa. Teheran, Postupin a Jalta. Vyhnani Nemcu, kteri se neangazovali v genocide Slovanu, byla obrovska chyba. Misto nich prisli… Číst vice »

haf
haf
před 2 lety
Odpověď uživateli  reproduktor

a co pak bylo těžení z nevolné práce a dalšího okrádáno rolníků na “šlechtických” statcích po celé dlouhé generace? jak došlo k první privatizac i občinového vlastnictví? nebyla to náhodou krádež? pozemková reforma byla malým krůčkem, ale ani tu kapitalistický režim mebyl s to dotáhnout do konce. Sudeťáci se masově snažili o genocidu Slovanů a nezapomeňme, že chtěli… Číst vice »

reproduktor
reproduktor
před 2 lety
Odpověď uživateli  haf

EDUARD Benes se zaslouzil o stát vedený komunisty. To je pravda. Statni moc komunistu se pripravovala jiz v roce1943 v Moskve. Poveril Gotwalda, aby pripravil zakony, ktere zestatni podniky v budoucim svobodnem Ceskoslovensku. Komuniste se aktivne zapojili na pripravu zakonu a mozna i podporili pripravu tzv. Dekretu. Benes je muzes, ktery vzdy selhal. Sverak je muzem, ktery… Číst vice »

BillyJoe
BillyJoe
před 2 lety
Odpověď uživateli  reproduktor

Ty ses vůl!

danny
danny
před 2 lety

Jsou lidé, kteří jsou stále v čele za jakýchkoliv okolností. Nejen umělci. Politici: převážná část chartistů, zejména ti nejznámější (Dienstbier, Ruml starší, Kantůrek, Jičínský…) byli v 50. letech vrcholní exponenti komunistického režimu. Např. Petr Pithart, člen ÚV KSČ, Pavel Rychetský, tvůrce socialistické ústavy ČSSR z r. 1962. Myslí si někdo, že své tehdejší vysoké funkce… Číst vice »

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 2 lety
Odpověď uživateli  danny

Takže Rychetský (*1943) napsal ústavu v 19ti letech ?! Děláte si srandu?

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 2 lety
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

Nemluvě o tom, že ta ústava byla přijata už v cervenci 1960, kdy mu bylo necelých 17 let.

danny
danny
před 2 lety
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

Omlouvám se, nebyl to Rychetský, ale Jičínský, se kterým spolupracoval (i když asi ne na té Ústavě).

haf
haf
před 2 lety
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

byl to Jičínský

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 2 lety
Odpověď uživateli  danny

Nemluvě o tom, že ta ústava byla přijata už v cervenci 1960, kdy mu bylo necelých 17 let.

haf
haf
před 2 lety
Odpověď uživateli  danny

zapomněl jste na Čalfu, rodinného to právníka Havlových, který byl autorek druhého pendrekového zákona…

Plebej
Plebej
před 2 lety

Ke článku P. Hampla snad už ani není, co dodávat. Autor onu Svěrákovic “záhadu” odhalil docela přesvědčivě.
Otázkou i tak zůstává, zda-li to má Svěrák fakt zapotřebí? Že by ztráta sebereflexe? Ke stáří to prý hrozí.

basos
basos
před 2 lety
Odpověď uživateli  Plebej

rika se tomu …..”komplex osobnosti” ci sebestredny dojem, ze jeden vyrostl daleko vyse nez zbytek (stada) …podobny “insticitualni komplex” ovsem v dalsi – daleko smrtelnejsi podobe mel starej Klaus.

takze.. nic noveho pod sluncem jak rikal jeden Rek uz pred davnem.