V porovnání se Severním proudem 2 je ukrajinská trasa drahá a neefektivní

Olga Samofalová, Viktor Archipov

Pro Rusko je projekt Severního proudu 2 především komerční, ať se Ukrajina pokouší ho politizovat spolu s Polskem a USA sebevíc. Čím je tedy Severní proud 2 výhodnější pro Gazprom a pro Rusko na rozdíl od dodávek plynu prostřednictvím ukrajinského plynovodního systému?

Za prvé, Rusko ušetří 3 miliardy dolarů ročně díky přečerpávání odpovídajícího objemu dodávek plynu novými potrubními systémy. V těchto dnech to prohlásil prezident Ruska Vladimír Putin. Podobné hodnocení zaznělo i ze strany Ukrajiny. Dříve Naftogaz také hodnotil ztráty Ukrajiny spuštěním Severního proudu 2 v rozsahu 3% HDP země neboli  3 miliard  dolarů.

Za druhé, přepravní tarif ukrajinským GTS je vyšší než Severním proudem 2. Už v roce 2016 šéf Gazpromu Alexej Miller říkal, že tranzit přes Ukrajinu bude dražší o 20%, než ruským potrubím. Protože tarif Severním proudem 2 bude činit 2,1 dolaru za tisíc kubických metrů na 100 km, ale tarif přes Ukrajinu 2,5 dolaru.

Nicméně v novém dlouhodobém kontraktu, podepsaném v prosinci 2019, Kyjev dosáhl ještě vyššího tarifu za průtok. Samotný kontrakt je obchodně uzavřená smlouva, ale podle neoficiálních informací tam je uveden tarif v 2,66 dolaru za tisíc kubíků na 100 km v přepočtu na délku GTS Ukrajiny 1192,48 km. Takže tranzit přes Ukrajinu se stal ještě dražší, než dodávky plynu Severním proudem 2.

S ohledem na všechny daně a poplatky se cena za průtočné čerpání ruského plynu do Evropy prostřednictvím GTS Ukrajiny uváděla 31,72 dolaru za tisíc kubických metrů. Ve výsledku za tranzit 225 miliard metrů krychlových plynu za pět let fungování kontraktu Naftogaz může vydělat minimálně 7,13 miliardy dolarů. Ale zde jde pouze o smluvní objemy přečerpání ruského plynu – 65 miliard kubíků první rok a po 40 miliardách kubíků během příštích čtyř let. Tyto objemy je Gazprom zavázaný platit podle principu “čerpej nebo plať” za jakékoliv situace, dokonce i když fyzicky čerpá méně, například při snížení poptávky ze strany evropských odběratelů.

Letos vznikla opačná situace – poptávka na plyn do EU je rekordně vysoká. Proto Gazprom čerpá přes Ukrajinu dokonce víc, než je určeno podle smlouvy. Za devět měsíců roku 2021 Gazprom navýšil tranzit přes ukrajinský GTS víc jak o 8%. I když je to věc ještě méně výhodná, vždyť za průtočné čerpání dodatečných objemů nad 40 miliard kubíků se počítá tarif se zvýšeným koeficientem. Rezervace dodatečné kapacity ukrajinského GTS na čtvrtletí vyjde 1,1 krát dráž,  než je obvyklá sazba, na měsíc – 1,2 krát, na den  – 1,45 krát. Takže sazba tarifu může růst až na 45%.

Za třetí, nový potrubní systém je mnohem efektivnější díky menší vzdálenosti a vyššímu tlaku v potrubí.

“Délka potrubí od zdrojové základny do Německa je oběma Severními proudy kratší, než přes Ukrajinu. I proto, že se středisko těžby přemístilo. Dodávka plynu s Bovanenkovského naleziště na Jamalu, a to se stalo hlavní zdrojovou základnou, na hranice Německa je kratší o 1900 km”,   říká Igor Juškov (analytik Fondu národní energetické bezpečnosti, pozn. překl.). Tudíž, čím méně kilometrů je třeba plyn přepravovat potrubími, tím méně výdajů je na přečerpávání. Tomuto však přispívá i vyšší tlak v potrubí.

Čtvrtá výhoda: v případě se Severním proudem 2 Gazprom platí za tranzit plynu nejen podle nižších tarifů, ale i sám sobě, takže tyto výdaje zůstávají uvnitř ruské společnosti. Kdežto za průtočné čerpání  ukrajinským potrubím platba odchází do kapsy úplně jiného státu.

Pokud nebude Gazprom platit přepravní tarif společnosti, ale de facto sám sobě, tak ve výdajových položkách se budou odrážet pouze provozní výdaje, zatím co investiční výdaje budou nahrazeny nepeněžní položkou – amortizací. To znamená, co ušetřené miliardy díky přesunutí objemů tranzitu plynu z ukrajinské trasy na nové plynovody (i na Turecký proud včetně) umožní zvýšit o tento rozdíl finanční ukazatele EBITDA a volný peněžní tok společnosti, konstatovalo se dříve v Gazpromu.

Severní proud 1 patří Gazpromu z poloviny (druhá část patří jeho evropským partnerům), ale Severní proud 2 je na 100% majetek ruské společnosti. “Zpočátku půjdou peníze za průtočné čerpání plynu druhým potrubím na zaplacení úvěrů, které poskytly evropské společnosti v době budování. Dokud není úvěr vyplacen, akcie potrubí jsou v zástavě u věřitelů”, podotýká Juškov. Takže pro Gazprom je jako pro investora i  společnost, která si vzala úvěr, obchodně výhodné přepravovat Severním proudem 2 co možná nejvíc plynu, aby co možná nejdříve splatil úvěry a začal přijímat zisk.

Nové přepravní systémy plynu jsou nejen efektivnější, ale i spolehlivější (pátá výhoda). “Ukrajinský GTS byl vybudován v 70.-80. letech v sovětské době. Znamená to, že poruchy zde budou častější, profylaktickou práci je zde třeba provádět častěji, a budou dražší”,  konstatuje expert FNEB (Fond národní energetické bezpečnosti, poznámka překl.).

Severní proud 2 získává dokonce i z hlediska péče o klimatické změny planety. Dodávky přes nové GTS, které byly uvedeny do provozu v posledních letech a uvádějí se nyní, 5,6 krát snižují množství emisí CO2 do atmosféry díky novému zařízení a možnosti přečerpávat větší objem s menšími emisemi díky vyššímu tlaku, podotknul Vladimír Putin. To je šestá přednost ruského potrubí ve srovnání s ukrajinským.

V ukrajinském GTS není možné zvýšit tlak, protože se po desetiletí neopravoval, kdykoliv tam může něco prasknout, a tehdy utrpí všichni – jak přepravce, tak i spotřebitel plynu.

“Ukrajinská trasa má bezpochyby větší uhlíkovou stopu. Vždyť je delší, než Severní proud 1 a Severní proud 2. Za druhé, plynové kompresorové stanice ukrajinského GTS jsou méně efektivní, protože se budovaly za sovětské éry, kdy otázka uhlíkové stopy nebyla tak aktuální, jako nyní. Hlavní emise skleníkových plynů vznikají při spalování paliva, na němž fungují plynové kompresorové stanice.  Relativně na každých 100 km průtočného čerpání plynu Ukrajina vydává více paliva, než při dodávce paliva přes nová potrubí”,  vysvětluje Igor Juškov.

Nakonec, sedmá přednost: Severní proud 2 přichází přímo do evropské země – Německa, což snižuje přepravní rizika, která vědomě vytváří Ukrajina.

“Ukrajina, ať si říká kdo chce co chce, politizuje tranzit ruského plynu a vytváří pro něj rizika. V těchto dnech šéf Operátora GTS Ukrajiny Sergej Makogon absolvoval jednání s NATO. Jaké vyjednávání může provádět hlava obchodní společnosti, poskytující běžné přepravní služby ohledně dodání zboží z bodu A do bodu B, s vojensko-politickým blokem? Nebo Ukrajina začíná žádat zakázání obchodního kontraktu na dodávku plynu mezi Maďarskem a Gazpromem. Když bude Gazprom přečerpávat plyn mořským obtokovým plynovodem, nikdo ho nebude moci vytrhovat od práce takovými problémy”,  říká Juškov.

Nemluvě už o tom, že na Ukrajině mají zkušenosti s ničením energetického systému. “Lidé s granáty vyhodili do vzduchu stožár dálkového vedení na Krymu, několik dnů tam nepouštěli opraváře, a dosud ani nebyl nikdo potrestán”,  připomíná diskutující.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://vobjektive.ru/blog/43646240003/Po-sravneniyu-s-Severnyim-potokom-2-ukrayinskiy-marshrut-bolee-d?utm_referrer=mirtesen.ru