Svět ruskýma očima 631

Dnes je téma Afghánistán opět aktuální a podle současného množství publikací je aktuální především pro Rusko * * * Do Ázerbájdžánu odcestovala delegace pracovníků bezpečnostních služeb židovského státu, aby poradila a vyjádřila podporu ázerbájdžánské vládě * * * Opustit arénu věčných válek – Velkého Blízkého východu?

Zdroj: Outsidermedia, překlad Zajoch

Ozbrojit a vrhnout se na Rusko: Plány Anglosasů v Afghánistánu se nezměnily

Sergěj Lebeděv

1. října 2021

Začátkem 20. století byla hlavní zprávou v mediích smrt afghánského emíra Abdur Rahmána. Prý tehdy mohlo jít o nejnepříjemnější událost pro Rusko i pro veškerou světovou politiku.

Kábul-Rusko-Kábul

Čas plyne, ale nic se nemění. Dnes je téma Afghánistán opět aktuální a podle současného množství publikací je aktuální především pro Rusko. Anglie je už jiná a její nástupce USA je celkem daleko od současných vládců této asijské země.

V osmdesátých letech předminulého století se Abdur Rahmán, syn kábulského emíra, který zemřel, kvůli dvorským intrikám stal nešťastným uprchlíkem a ukryl se v Taškentu, náležejícího do tehdejšího ruského impéria. Intriky hýbou světem dodnes. Podobně jako současní afghánští uprchlíci žádal ve své době o zbraně, potom o peníze a další věci, psal o tom ruský tisk.

Po svém dlouhém utrpení dostal sesazený monarcha od ruské vlády penzi a na 10 let se z politiky ztratil. V roce 1880 zvítězili Britové nad Afghánci a Abdur Rahmán se vrátil do Kábulu. Byl opět prohlášen emírem. S tím již souhlasil Londýn. Ve své autobiografii pěkně zavzpomínal na dobu svého pobytu v Rusku (1870 až 1880) a mluvil o srdečnosti ruských úřadů.

Kdo řekl, že „Východ je záležitost křehká“?

V Moskvě po čase napsali: „Za několik měsíců po usednutí na trůn zapomněl emír na ruskou pohostinnost a velice hodnotil anglické zlato.“ Ve světle černého nevděku asijských „přátel“ Ruska se na několik let nechal asijský bývalý přítel cara a emír Afghánistánu vyprovokovat válečnými radami Britů a zaútočil na Rusko. V bitvě podlehl ruským vojákům generála Komarova poblíž řeky Kušky.

Novináři psali, že emír až do své smrti snil o válce s Ruskem. Všechny takové sny měly původ v Londýně. Celistvost Indie rozechvívala Angličany, malovali si důsledky ruského pochodu k řece Ganga. Ale je zde podivný stát Afghánistán. Proč jej nezásobit zbraněmi a nenasměrovat jej na Rusko?

Historici považují emíra Rahmána za nejtalentovanějšího vládce Afghánistánu. Byl obdařen nevšedním intelektem i energií a pro svoji zemi udělal moc. I kdyby nic jiného, tak ji na nějaký čas sjednotil a budoval ji, podle něho po evropsku. Reformoval armádu.

Jako dobrý politik chápal veškerou obtíž postavení Afghánistánu mezi dvěma tehdejšími světovými monstry, Ruskem a Británií. Úplná nezávislost Kábulu nebyla možná. Abdur Rahmán byl za všecko vděčný Rusku, kde za svého vyhnanství využíval všemožnou pohostinnost, avšak zároveň byl vázán na Angličany s jejich peněžními almužnami. Byl k Moskvě i k Londýnu stejně nedůvěřivý. Z jeho vzpomínek je vidět, že sympatizoval s Ruskem.

Převzato z Pravda.ru

***

Írán a Ázerbájdžán se posunuly na hranici války: V Baku je rozjetá speciální operace (z médií)

5. října 2021

Bezpečnostní síly Ázerbájdžánu zahájily velkou operaci proti „proíránským živlům“, píše list Israel Hayem. Operace zahrnuje zatýkání aktivistů, kteří se v Ázerbájdžánu snažili propagovat postoje nejvyššího vůdce Íránu Chameneího.

Podle EADaily vešlo ve známost, že se prezident Alijev rozhodl uzavřít misi představitele duchovního vůdce Íránu v Ázerbájdžánu, kterou řídil Ali Akbar Odžagnedžad. Ázerbájdžán při rostoucím napětí na Jižním Kavkazu přitom uvažuje o pořízení izraelského systému PRO dlouhého doletu Arrow 3, což prozradil anonymní izraelský představitel.

Deník Izrael Hayom píše: „Samotný fakt, že Ázerbájdžánci uvažují o nákupu, může znamenat regionální změny v perspektivách obrany, to je přechod od útočných zbraní k výrazně vylepšeným obranným možnostem.“ Systém Arrow 3 je dost drahý k použití – jedna střela stojí 2,2 miliony USD.

Další zpráva je, že do Ázerbájdžánu odcestovala delegace pracovníků bezpečnostních služeb židovského státu, „aby poradila a vyjádřila podporu ázerbájdžánské vládě ohledně zvyšování napětí s Íránem.“ Izrael ujistil Ázerbájdžán, že jej bude podporovat a poskytne mu veškerou možnou pomoc, včetně technické a letecké účasti k odražení jakéhokoliv napadení Íránem.

Dne 5. října uzavřel Írán svůj vzdušný prostor pro dodávky vojenského materiálu z Ázerbájdžánu do Nachičevanu. Reagoval tak na rozhodnutí Alijeva proti zástupci ajatolláha Chameneího. V Baku odpověděli prohlášením o „zradě“ Íránu. Takové rozhodnutí Teheránu přesvědčuje Baku o zahraničně politické orientaci íránské vlády.

V posledních dnech se vztahy Baku a Teheránu sunou k otevřené konfrontaci. Došlo k tomu po zadržení dvou íránských řidičů těžkých nákladních aut ázerbájdžánskou armádou na mezistátní dopravní tepně M-2 (Írán – Arménie) v minulém měsíci. Dosud jsou zadrženi. V reakci na to vytkly íránské úřady vedení Ázerbájdžánu, že poskytl své území „izraelské přítomnosti“ a pod záminkou cvičení přesunuly k jižním hranicím největší kavkazské republiky další vojáky.

Převzato z Eadaily.com

***

Bidenova politika v Sýrii – žádná normalizace, žádné omezení vojska

Nikolaj Bobkin

7. října 2021

Bidenova vláda začala po nástupu do funkce revidovat zahraniční politiku USA. Nejzřetelnějším příkladem je Afghánistán, odkud má již odvelena vojska. Ohledně Iráku se již rozhodli – ukončí tam svoji bojovou přítomnost do konce roku, avšak část vojska ještě zůstane na procvičování a konzultace iráckých vojáků.

Přišla doba rozhodnout se, co udělat s vojenskou přítomností v Sýrii. V prvních měsících vlády přistupovala Bidenova administrativa k Damašku velmi opatrně. Mnohými to bylo nazýváno ignorováním. Washington nejmenoval velvyslance v Sýrii, odmítal přijmout představitele syrské opozice, nereagoval na porušování sankcí proti Sýrii arabskými státy. Už po deseti měsících, koncem září, se Bidenova administrativa vrátila k syrské politice.

Dne 20. září 2021 nastoupil Ethan A. Goldrich do funkce náměstka státního tajemníka pro záležitosti Blízkého východu a stal se odpovědným za politiku USA v Sýrii a v Libanonu. Okamžitě byla zorganizována jednání s delegací v zahraničí žijící koalice proti Asadovi. Se Syřany přišli členové Amerického institutu Blízkého východu.

Na takových jednáních se nepřijímají konkrétní rozhodnutí. Opozici byla přislíbena politika vůči režimu Asada. Bude se vyznačovat třemi ne: „Žádná normalizace, žádné odvolání nebo zmírnění sankcí, žádné peníze na rekonstrukci, dokud nebude nalezeno politické řešení.“ Opozice by chtěla, aby Biden ta tři ne potvrdil, což se dosud nestalo.

Už dříve bylo jasné, že Washington nemá v úmyslu vztahy s vládou Asada normalizovat. Jenže izolace Damašku začíná mít trhliny. Naposledy se začaly obnovovat vazby arabských zemí s Asadovou vládou. Syrský ministr obrany Ali Abdulláh Ajúb navštívil poprvé od roku 2011 Ammán. Jordánskem byl opět otevřen hlavní pohraniční přechod Džaber Nassib a oznámeno obnovení komerčních letů mezi Damaškem a Ammánem. Vypadá to, že umírněná reakce USA na porušení sankcí znamenala nevyřčený souhlas.

Zdá se, že v politice USA k Sýrii existuje jakási nejistota. Nejprve bylo obnovení letů přijato a za několik hodin bylo vše odvoláno. Lety mezi hlavními městy byly opět zrušeny.

Ze strany USA není snaha bránit Libanonu v nákupu zemního plynu z Egypta arabským plynovodem (vede přes Jordánsko a Sýrii). Jsou zde sice sankce proti syrské vládě, ale na žádost Libanonu udělal Washington výjimku. Řešení nedostatku elektřiny v Libanonu, které USA podporují, jim pomůže omezit íránský vliv v Bejrútu.

Hizballáh podporovaný Teheránem sdělil, že bude dodávat mazut z Íránu ke zmírnění deficitu elektřiny. Palivo putuje do Libanonu ze syrského přístavu Baniyas, do něhož jej vozí íránské tankery. Hizballáh nabízí potřebným zařízením, školám a dětským domovům měsíční zásobu paliva zdarma. Popularita Hizballáhu v Libanonu stoupá a mohla by se zvyšovat i popularita Íránu. Proto začal Washington jednat s Egyptem, Jordánskem a Světovou bankou, jak najít řešení krize v Libanonu se zapojením Sýrie.

Vypadá to, že změněná politika USA je výsledkem toho, že Bidenova administrativa začala chápat vývoj situace v Sýrii, kdy není možno nebrat zřetel na to, že Damašek s podporou Ruska a Íránu mnoho let úspěšně odolává povstání. Asad sice nemá pod kontrolou celou zemi, ale opozice silně zeslábla.

Vojenská pomoc Ruska se soustřeďuje na výcvik a vybavení syrských ozbrojených sil, podporu ze vzduchu a speciální operace. Ruská federace dává Sýrii diplomatickou ochranu v OSN a v dalších mezinárodních organizacích. Po vypuknutí občanské války v roce 2011 dalo Rusko veto na 16 rezolucí RB OSN týkajících se Sýrie. V některých z nich byla Moskva podpořena Čínou, která dala veto na 10 rezolucí RB. Moskva skutečně uchránila Sýrii před rozpadem státu.

Ve volbách 26. května si Asad zajistil čtvrtou sedmiletou funkci prezidenta Sýrie. Washington dává na vědomí, že nebude dělat nic k jeho svržení. Přitom americká administrativa hodnotí možnosti podpory svých místních partnerů na severovýchodě země a posílení pomoci k celkové stabilizaci.

Na začátku Bidenova presidentského funkčního období poskytly USA Sýrii 50 milionů USD a slíbily dalších 600 milionů. Trvají však na tom, aby byly obnoveny všechny čtyři dopravní cesty přes hranice, zatím funguje jen jedna.

Přítomnost amerických vojáků v zemi je stále nezměněná a patrně zůstane i do budoucna. Po sedmi letech americké vojenské přítomnosti v Sýrii a dvou pokusech Trumpa odvelet americké vojáky Pentagon tvrdí, že v Sýrii k žádným takovým změnám za prezidenta Bidena nedojde. Potvrdila to zpráva o dohodě amerického a iráckého prezidenta o ukončení vojenské mise v Iráku a zároveň ponechání vojsk USA v zemi.

Experti upozorňují na přímou souvislost Bidenova rozhodnutí  s přáním Washingtonu ponechat v Sýrii devět tisíc amerických vojáků. Zdůvodňuje se to tím, že hlavní trasa k americkým silám na severovýchodě Sýrie prochází hranicí s Irákem. Pentagon tvrdí, že odvelení vojsk z Iráku by mohlo nevhodně ovlivnit syrskou vojenskou misi USA. Jenže Kongres nikdy neschválil vyslání amerických vojsk do Sýrie ani podporu kurdských separatistů.

Bidenova podpora syrských Kurdů hrozí pro USA vážnými důsledky. Zde nejde jen o Sýrii. Kurdové by chtěli i v dalších zemích (Irák, Írán, Turecko) nezávislost, ale tyto vlády chtějí jejich osamostatnění zabránit.

Přítomnost americké armády neumožňuje syrské vládě přístup k ropným nalezištím a k zemědělství na severovýchodu země. Teheránu pak vojáci USA v Sýrii překážejí vytvoření geografického koridoru z Íránu do Libanonu a ke Středozemnímu moři.

Přístup USA k ukončení syrského konfliktu v posledních deseti letech skončil fiaskem na všech úrovních. Dnes opustilo své domy 6,7 milionu Syřanů, 13 milionů potřebuje humanitární pomoc a 80 procent obyvatel žije v chudobě.

USA mají v Sýrii další zájmy. Bidenova vláda využívá vliv, který má na kurdské síly a předpokládá, že zabrzdí vliv Ruska a Íránu a že bude tlačit na Damašek při podpoře separatistických snah Kurdů.

Převzato z Fondsk.ru

4.5 8 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 2 lety

To je strašné svinstvo ono by to stačilo říci Česky sedíme v Sýrii a krademe jejich ropu a proto neodejdeme.

Plebej
Plebej
před 2 lety
Odpověď uživateli  cablik

Ovšem US vizigóti tu svou zločinnou okupaci Sýrie jistě vnímají úplně jinou optikou. Totiž tak, že za nezištné šíření atlantských “hodnot” si tam inkasují zaslouženou a spravedlivou odměnu. A  že z toho pramení šest milionů syrských utečenců a 13 mil. dalších bez důstojného bydlení? Či statisíců, kteří ani nereptají, protože jsou dávno pod… Číst vice »