7 lží o Afghánistánu

Francouzský prezident Emmanuel Macron a americký prezident Joe Biden promluvili ke svému národu v souvislosti s dobytím Kábulu Tálibánem 15. srpna 2021.

1.- Válka v Afghánistánu není reakcí na 11. září, byla naplánována ještě před útoky.

Podle těchto dvou politiků bylo jediným účelem americké invaze do Afghánistánu v roce 2001 „pronásledovat ty, kteří na nás 11. září 2001 zaútočili, a zajistit, aby Al-Káida nemohla Afghánistán využít jako základnu pro další útoky. » [ 1]

2. Al-Káida není pro Anglosasy hrozbou, ale nástrojem

Podle prezidenta Bidena: „Naše mise zaměřená na snížení teroristické hrozby ze strany al-Káidy v Afghánistánu a na zabití Usámy bin Ládina byla úspěšná.“

Byl to však ředitel francouzské zahraniční tajné služby Alexandres de Marenches, kdo v rámci Pinayova kruhu [ 2] navrhl svému americkému protějšku vyprovokovat sovětskou intervenci v Afghánistánu, aby je tam uvěznil [ 3]. Poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost Zbigniew Brzeziński vyhledal v Bejrútu antikomunistického miliardáře Usámu bin Ládina a požádal ho, aby vedl arabské žoldáky v teroristické kampani proti afghánské komunistické vládě [ 4]. Bin Ládin se v Bejrútu setkal s bývalým libanonským prezidentem Kamilem Chamúnem, členem Světové antikomunistické ligy [ 5]. Washington si bin Ládina vybral ze dvou důvodů: Za prvé byl členem tajné společnosti Muslimské bratrstvo, což mu umožňovalo rekrutovat bojovníky, a za druhé byl jedním z dědiců největší stavební společnosti v arabském světě. Jako takový měl k dispozici lidi a know-how, které mu umožnily přeměnit podzemní řeky Hindúkuše na vojenské komunikační trasy.

Později, v letech 1992-94, působil Usáma bin Ládin jako vojenský poradce bosenského prezidenta Aliji Izetbegoviče. Jeho bojovníci ho tam následovali. Opustili název „mudžahedíni“ a nahradili jej názvem „Arabská legie“. Jeho tábor navštívilo ruské komando, které tam bylo zajato. Než je však zatkli, stihli prohledat jeho velitelskou místnost a zjistili, že všechny vojenské dokumenty jsou psány anglicky, a nikoliv arabsky. [ 6]

Později Usáma bin Ládin využíval své bojovníky k jednorázovým operacím. Vybíral si je podle svých potřeb ze svého „seznamu“, arabsky „Al-Káida“ (القاعدة).

Je tedy nesporné, že Usáma bin Ládin byl po mnoho let agentem Spojených států. Ty však tvrdí, že se obrátil proti nim, což nic, absolutně nic nedokazuje. V každém případě byl Usáma bin Ládin vážně nemocný. Potřeboval každodenní péči ve sterilním pokoji. Proto se o něj v červenci 2001 starala americká nemocnice v Dubaji, jak odhalil deník Le Figaro [ 7]. Tuto informaci zmíněná nemocnice popřela, ale potvrdil mi ji šejk Chalífa bin Zayed Al Nahyane (současný prezident Spojených arabských emirátů), který mě ujistil, že ho tam navštívil v přítomnosti místního šéfa štábu CIA. Nakonec byl Usáma bin Ládin ošetřen ve vojenské nemocnici v Rávalpindí (Pákistán) [ 8], kde v prosinci 2001 zemřel. Jeho pohřeb se konal v Afghánistánu za účasti dvou zástupců britské MI6, kteří o tom sepsali zprávu.

Proti teorii, že se Usáma bin Ládin obrátil proti svým zaměstnavatelům ze CIA, nesporně hovořila i skutečnost, že až do roku 1999 – tedy po útocích, které mu byly připisovány na věže Khobar v Saúdské Arábii a na americká velvyslanectví v Nairobi (Keňa) a Dar es Salaamu (Tanzanie) – měl v Londýně kancelář pro styk s veřejností. Právě z této kanceláře vydal svou výzvu k džihádu proti Židům a křižákům.

Skutečnost, že už deset let slyšíme a vidíme nahrávky lidí, kteří tvrdí, že jsou Usáma bin Ládin, klame jen ty, kteří chtějí věřit: švýcarští odborníci z Institutu vnímavé umělé inteligence Dalle Molle, který v té době využívaly velké banky v citlivých případech, byli formální. Tyto nahrávky jsou padělky (včetně té, kterou zveřejnil Pentagon a v níž se hlásí k odpovědnosti za útoky z 11. září) a neodpovídají skutečnému bin Ládinovi. Jestliže v té době bylo rozpoznávání obličeje a hlasu specialitou, dnes je to běžná technika. Můžete si to sami ověřit pomocí softwaru, který je všude k dispozici.

Po bin Ládinově smrti se vůdcem Al-Káidy stal Ajmán Azavahírí. Tuto funkci zastává dodnes. Ten – který řídil atentát na egyptského prezidenta Anvara Sadata – žil po roce 2001 několik let na americkém velvyslanectví v Baku (Ázerbájdžán). [9] Přinejmenším v tomto období byl jedinou osobou, kterou bylo možné považovat za teroristu. Přinejmenším v tomto období byl chráněn americkou námořní pěchotou. Místo jeho současného pobytu není známo, ale není důvod se domnívat, že již není pod ochranou USA.

3 – USA se nezaměřují na „boj proti terorismu“, ale financují a vyzbrojují terorismus

Prezident Biden během svého projevu k pádu Kábulu obšírně vysvětlil, že Spojené státy tam nejsou proto, aby budovaly demokracii, ale pouze proto, aby bojovaly proti terorismu.

Fráze „boj proti terorismu“ se opakuje již dvacet let, ale to jí nečiní smysluplnější. Terorismus není protivníkem z masa a kostí. Je to způsob boje. Za určitých okolností ho mohou použít všechny armády světa. Během studené války ho oba bloky proti sobě hojně využívaly.

Od doby, kdy prezident George W. Bush (syn) vyhlásil „válku proti terorismu“ (tj. „válku proti válce“), se tato vojenská technika používá stále častěji. Lidé na Západě si nejprve vybaví útoky v několika velkých městech, ale nejhoršího bylo dosaženo vytvořením malých teroristických států na širším Blízkém východě až po zlověstný „Islámský stát Levanta“ (Daeš) a nyní Islámský stát Afghánistán.

Afghánci, Iráčané, Libyjci a Syřané zpočátku věřili americkému vyprávění událostí, ale nedělají si iluze. Po 20 letech války pochopili, že Spojené státy nechtějí konat dobro. Washington nebojuje proti terorismu, ale vytváří, financuje a vyzbrojuje skupiny, které terorismus praktikují.

4 – Tálibán nevedl válku, ale vzal si to, co mu USA daly

Prezidenti Macron a Biden si hrají na hlupáky, pokud jde o „převzetí Kábulu“ Tálibánem. Podle nich se „afghánští političtí vůdci vzdali a uprchli ze země. Afghánská armáda se zhroutila, aniž by se někdy vůbec pokusila bojovat. Jak ale utekli, když ne západními vojenskými letadly? A afghánská armáda se „někdy nesnažila bojovat“, bylo to naopak: pouze se „někdy“ snažila bojovat. Afghánské hranice patřily k nejbezpečnějším na světě. Američtí vojáci zaznamenávali totožnost každého člověka elektronickými prostředky, včetně rozpoznávání oční duhovky.

Afghánská armáda čítala 300 000 mužů – více než francouzská armáda – a byla velmi dobře vycvičena USA, Francií a dalšími zeměmi. Byla nadměrně vybavena sofistikovaným vybavením. Všichni její pěšáci měli neprůstřelné vesty a systémy nočního vidění. Měla velmi schopné letectvo. Naproti tomu Tálibán nemá více než 100 000 mužů, což je třikrát méně. Jsou to chuligáni v sandálech a vyzbrojení kalašnikovy. Neměli žádné letectvo – dnes ho najednou mají s vycvičenými piloty kdoví odkud -. Kdyby došlo k boji, byli by určitě poraženi.

O změně režimu bylo rozhodnuto za prezidenta Donalda Trumpa. Měla se uskutečnit 1. května. Prezident Joe Biden však tento harmonogram změnil, aby změnil dějiny. Odkladu využil ke zřízení vojenských základen v sousedních zemích a vyslání nejméně 10 000 žoldáků. Mobilizoval tureckou armádu, která je již v zemi přítomna, ale o které nikdo nemluví. Ta již naverbovala nejméně 2 000 džihádistů žijících v Idlíbu (Sýrie) a nadále je najímá.

Je důležité si uvědomit, že turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan byl již během války proti Sovětům členem Muslimského bratrstva a vůdcem milice Millî Görüş (ta, která dnes otevírá mešity v Německu a Francii). Právě v této dvojí funkci přišel pokleknout před Gulbuddína Hekmatjára, afghánského vůdce Muslimského bratrstva a budoucího premiéra. Hekmatjár následně slíbil věrnost al-Káidě, což mu nezabránilo kandidovat v afghánských prezidentských volbách v roce 2019 pod ochranou USA.

Spojenci zahájili repatriaci svých občanů před několika měsíci. Mysleli si, že to stihnou před 11. zářím nebo přinejhorším před půlnocí 30. srpna. Washington však rozhodl jinak a zvolil 15. srpen, datum indických státních svátků. Bylo to varování pro Dillí, kterému se nelíbí, že Paštuny prezidenta Ghaního nahrazují Paštunové emíra Achundzady, ačkoli podporují jiné etnické skupiny.

Scény paniky, které jsme viděli na kábulských letištích, nám připomínaly ty v Saigonu během porážky USA ve Vietnamu. Je to skutečně zcela stejné. Afghánci, kteří se drží letadel, nejsou většinou překladatelé ze západních ambasád, ale agenti „Operace Omega“ zřízené za prezidenta Obamy [ 10] . Jsou to příslušníci Khost Protection Force (KPF) a National Directorate of Security (NDS), pomocných protipovstaleckých jednotek, podobně jako Vietnamci z „Operace Fénix“. Byli zodpovědní za mučení a zabíjení Afghánců, kteří se stavěli proti zahraniční okupaci. Dopustili se tolika zločinů, že Tálibán byl jako sboristé [11].

Brzy uvidíme v Afghánistánu zcela jinou krajinu.

5. USA neztratily Afghánistán ve prospěch Číny, ale donutily čínské společnosti přijmout jejich ochranu.

USA v Afghánistánu nic neztratily, protože tam nechtějí nastolit mír. Nezajímá je milion mrtvých, které tam za 20 let způsobily. Chtějí jen, aby ten region byl nestabilní, aby žádná vláda nemohla kontrolovat využívání tamních přírodních zdrojů. Chtějí, aby je společnosti, ať už z kterékoli vyspělé země, mohly využívat jen tehdy, když přijmou jejich ochranu.

To je hollywoodsky zpopularizované schéma globalizovaného světa, chráněného komplexem, se speciálními jednotkami vyjíždějícími do zahraničí, aby monitorovaly místa těžby v divokých oblastech.

Tuto strategii vypracoval Donald Rumsfeld, ministr obrany George W. Bushe, a admirál Arthur Cebrowski, který již dříve provedl elektronizaci americké armády. Dne 11. září 2001 se stala způsobem myšlení amerického vojenského štábu. Zpopularizoval ho Cebrowského zástupce Thomas Barnett ve své knize Nová mapa Pentagonu [ 12].

Právě tuto změnu paradigmatu nazval prezident Bush „válkou bez konce“. Měl tím na mysli, že USA budou navždy bojovat proti terorismu, respektive navždy budou podporovat teroristické skupiny, aby zabránily politickému uspořádání v těchto regionech.

Ano, čínské společnosti již v Afghánistánu těží, ale od nynějška budou muset USA platit, jinak budou vystaveny teroristickým útokům. Co na tom, že jde o vydírání?

6 – Západní lidé nebrání osvícenství proti tmářství, ale spíše ho instrumentalizují.

První dáma Spojených států Laura Bushová nás všechny rozplakala příběhem holčiček, které Tálibán zmasakroval, protože se odvážily nosit lak na nehty. Pravda je však zcela jiná.

Když prezident Carter, Zbigniew Brzeziński a Alexandre de Marenches v roce 1978 podporovali afghánské islamisty, bojovali proti komunistům, kteří otevírali školy pro dívky. Protože pro ně byl boj proti spojencům SSSR přednější než lidská práva. Podobně dnes prezident Biden a jeho ministr zahraničí Antony Blinken podporují Tálibán, protože pro ně kontrola přístupu k přírodnímu bohatství širšího Blízkého východu stojí před lidskými právy. A totéž dělají v Iráku, Libyi a Sýrii.

USA nepodporují jen islamisty ve válkou zmítaných zemích. Například v Pákistánu dosadily k moci generála Muhammada Zia-ul-Haqa, člena Muslimského bratrstva, aby jeho zemi využily jako týlovou základnu pro protisovětské bojovníky. Svrhl demokracii, oběsil prezidenta Zulfikara Alího Bhutta a znovu zavedl právo šaría. Tálibán zavraždil i dceru prezidenta Bhutta, Bénazír Bhuttovou, která byla v 90. letech 20. století pákistánskou premiérkou.

Není třeba se vracet ke zločinům západních protipovstaleckých jednotek, stačí panika jejich kolaborantů na kábulských letištích.

Jestliže islamismus a sekularismus slouží k manipulaci Afghánců a k vykouření Západu, politický život v Afghánistánu není založen na těchto konceptech, ale především na etnických rozdílech. Těch je asi patnáct, přičemž největší z nich, Paštunové, jsou silně zastoupeni i v Pákistánu. Stále se jedná o kmenovou zemi, která ještě není národem. Ostatní etnické skupiny jsou podporovány ostatními zeměmi v regionu, protože jsou tam také přítomny.

7- Francie ne vždy podporovala zločiny USA v Afghánistánu, ale až od času prezidenta Sarkozy

Podle prezidenta Emmanuela Macrona: „Prezident Jacques Chirac již v říjnu 2001 rozhodl, že Francie by se měla zapojit do mezinárodní akce v rámci solidarity s našimi americkými přáteli a spojenci, kteří právě utrpěli strašlivý útok na svém území. S jasným cílem: bojovat proti teroristické hrozbě, která přímo směřovala na naše území a území našich spojenců z Afghánistánu, jenž se stal útočištěm islamistického terorismu.“ [13]

Je to matoucí způsob, jak vymazat charakteristický francouzský konflikt. V říjnu 2001 se prezident Chirac ostře postavil proti účasti francouzské armády na anglosaské okupaci Afghánistánu. Nasazení povolil pouze na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1386. Francouzští vojáci skutečně bojovali pod NATO, ale pouze jako součást Mezinárodních bezpečnostních a asistenčních sil (ISAF). Podíleli se pouze na pomoci při rekonstrukci. Nebrali zajatce, ale nakonec zatkli bojovníky a okamžitě je předali afghánské vládě. Byl to prezident Nicolas Sarkozy, kdo tento status změnil a učinil Francii spoluvinnou na zločinech Spojených států. Právě kvůli této změně Francie v současné době infiltruje své agenty mezi příslušníky Khost Protection Force (KPF) a National Directorate of Security (NDS).

A pravděpodobně na to doplatí.

Odkazy

1. “Remarks by Joe Biden on Afghanistan”, by Joseph R. Biden Jr., Voltaire Network, 16 August 2021.
2. « Les gentlemen du Cercle Pinay », Réseau Voltaire, 11 mars 2004.
3. Dans le secret des princes, Christine Ockrent & Alexandre de Marenches, Stock (1986).
4. “Brzezinski: “Yes, the CIA entered Afghanistan before the Russians …” ”, by Zbigniew Brzeziński, Translation Bill Blum, Nouvel Observateur (France) , Voltaire Network, 15 January 1998.
5. “The World Anti-Communist League: the Internationale of Crime”, by Thierry Meyssan, Translation Anoosha Boralessa, Voltaire Network, 12 May 2004.
6. Author’s conversation, in 2003, with a KGB officer who took part in this operation.
7. La CIA a rencontré Ben Laden à Dubaï en juillet », par Alexandra Richard, Le Figaro, 31 octobre 2001.
8. « Hospital Worker : I Saw Osama », CBS Evening News, 28 janvier 2002.
9. Classified Woman : The Sibel Edmonds Story : A Memoir, Sibel Edmonds (2012).
10. Obama’s Wars, Bob Woodward, Simon & Schuster (2010.
11. « Armed Governance: the Case of the CIA-Supported Afghan Militias », Antonio De Lauri & Astri Suhrke, in Afghanistan: Militias Governance and their Disputed Leadership. Taliban, ISIS, US Proxy Militais, Extrajudicial Killings, War Crimes and Enforced Disappearances, Musa Khan Jalalzai, Vij Books India Pvt Ltd (2020).
12. “The Rumsfeld/Cebrowski doctrine”, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Voltaire Network, 25 May 2021.
13. « Allocution d’Emmanuel Macron sur l’Afghanistan », par Emmanuel Macron, Réseau Voltaire, 16 août 2021.

7 lies about Afghanistan vyšel 20.8.2021 na voltairenet.org. Překlad v ceně 1016 Kč Zvědavec.