Jaroslav Bašta: Střet anticivilizací


Jaroslav Bašta

15.8.2021 PrvníZprávy

Když jsem před bezmála dvaceti lety 11. září 2001 letěl z Moskvy do Saratova, zažil jsem bezprecedentní solidaritu ruských občanů nejen s Američany, ale s Evropany jako takovými, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jaroslav Bašta

Na ulici mě zastavovali lidé, vyjadřovali soustrast a slibovali, že nás podpoří. Chápali ony tragické události jako útok na naší civilizaci, která jim (přinejmenším tehdy) připadala jako nejbližší. Poté, co Spojené státy zahájily intervenci v Afganistánu, politicky a logisticky je podpořila také Ruská federace, v čele s tehdy mladým a novým prezidentem Vladimírem Putinem.

Zdálo se, že další vývoj vztahů Ruska se Západem dá za pravdu předpovědi, kterou prezident pronesl během své volební kampaně v roce 2000, totiž že v delším časovém horizontu se RF může stát další členskou zemí NATO. Hlavně proto, že mají společného islamistického nepřítele na jihu a nepříjemného konkurenta na východě. V Rusku v té době zdánlivě odložili doktrínu o směřování k multipolárnímu světu. Tento trend vydržel necelé dva roky, prvním zlomem se stalo zatčení a vyvlastnění Michaila Chodorkovského. Tenkrát nadnárodní firmy pochopily, že se k ruským nerostným zdrojům nedostanou.

Západ si proto našel staronového nepřítele a NATO důvod k další existenci. Na postsovětském prostoru rozkvetly barevné revoluce, a hned dvě přinesly válku s Ruskem (Gruzie 2008 a Ukrajina 2014 až dodnes). Moskva oprášila Primakovovu doktrinu o multipolárním světě a sblížila se s Čínou a Íránem. Na Blízkém východě nám předvádí, jak bude tato multipolarita (všichni proti USA a jeho spojencům) fungovat v praxi. Nesporně jim v budoucnu pomůže americká verze Maovy Kulturní revoluce, která světovou mocnost číslo jedna rozvrací zevnitř.

Evropská unie se zase zhlédla v jiném starém komunistickém čínském vynálezu – Velkém skoku vpřed. Jeho unijní varianta se jmenuje Green deal (Zelený úděl), který má ambici v rámci boje proti emisím CO2 do roku 2030 zbavit EU průmyslu, mobility a možná i zemědělství. Čínský pravzor před šedesáti lety skončil hladomorem, jež se stal osudným asi 40 milionům lidí. Aby těch pohrom nebylo málo, protibělošská kulturní revoluce si našla cestu i k nám, Piráti začali brojit proti bílým páprdům. Aby k nim měli nějakou alternativu, asi budou muset podporovat nelegální migraci z Afriky a Asie. Odtamtud přicházejí mladí muži ve vojenském věku, kteří zaručeně nejsou bílí.

Válka v Afganistánu po téměř dvaceti letech končí porážkou Západu. Spojené státy tak v roli protektora za vlády Talibánců vystřídá Čína s jejím neukojitelným hladem po surovinách. Prvním důsledkem naší porážky ve válce bude další migrační vlna směřující do EU, která asi překoná počty z roku 2015. Někteří analytici se proto obávají, že v období do roku 2030 nás čeká řada občanských válek v západní Evropě (ve Francii, Belgii, Švédsku a Německu) a následný rozpad EU.

Válka v Afganistánu před dvěma desetiletími začala jako boj proti náboženskému anticivilizačnímu hnutí. Západ prohrál. Mimo jiné proto, že v USA a EU stále větší roli hrají představitelé protibělošské anticivilizační levice. Ukazuje se tak, že střet anticivilizací vyhrávají islamisté. Proto nám nezbude nic jiného, než se vrátit zpět do evropské civilizace. V nastávající epoše multipolárního světa jinak nepřežijem.