Osudný omyl profesora Kellera o Hermanově sudetském metálu

Jiří Jaroš Nickelli
30.7.2021 ČeskéNárodníListy

Na Parlamentních listech jsme si mohli přečíst stať pana profesora Kellera ( PL 28.7.2021 “Keller o Hermanově sudetské medaili: Teď si ho zavázali…”) k naši situaci, a též ke známému praporečníku sudetismu v republice, panu exministru Hermanovi.
(Představitelé české 5.kolony na sudetoněmeckém srazu – Daniel Herman a Pavel Bělobrádek v první řadě s předsedou Berntem Posseltem)

Pana profesora znám jako zdatného analytika různých fenoménu a excesů společenského vývoje (nebo regresu).

Tentokrát v případě exministra pana Hermana však musím sprásknout ruce, a říci s Sherlockem Holmesem, pravícím dr. Watsonovi – ” Milý Watsone, více se snad ani nemůžete mýlit!”

Pan profesor totiž tvrdí něco, co je nejen nepravděpodobné, ale ani zdaleka se neblížící reálné prognóze Hermanových aktivit. Opět řečeno s mytickým kpt. Hastingsem pana Hercule Poirota : ” Bylo to přesně naopak”.

Totiž, co bylo naopak? Pan profesor praví, že si landsmané pana Hermana vyznamenáním zavázali.A že je jejich dlužník a následné usmíření v režii jistých kruhů může mít podoby,které se nám nemusí líbit. V tom posledním má ovšem pan profesor pravdu, která ovšem u nás trvá již třicet let a není ničím novým pod naším sluncem. Pravdou v předešlém je ovšem opak.

To landsmané, Hermanovi “milí krajané”, jsou mu velice a dlouhodobě zavázáni! A právě proto jej vyznamenali! Za co? Nu přece za jeho dlouholetou podkopnou, doslova protirepublikovou činnost, ve veřejných aktivitách ve prospěch landsmanů a všech odsunutých Němců z Benešovy republiky!

Pan exministr Herman ve všech svých činnostech, řečeno hyperbolou – působil a ještě stále působí jako doslovný “agent resident” sudetoněmeckých zájmů. Takže opět řečeno, tentokrát slovníkem britského seriálu “Ano, pane premiére” – “On není náš člověk u nich – on je jejich člověk u nás!” Oni nikdy nebyl náš člověk, vždy to byl JEJICH člověk!

Zkrátka a dobře – pan exministr Herman byl a zůstává především činovníkem, funkcionářem odnože sudetoněmeckého Landsmanschaftu – totiž společenství Ackermangemeinde! Pan Herman pokud je známo, nikdy nehájil zájmy Benešovy republiky, tudíž NAŠÍ republiky. Činil přesný opak!

Herman neustále hlásal, že Benešovy dekrety způsobily “etnickou čistku ve stínu Moskvy”, že odsun byl “vyhnání”, že u nás neřádili sudetští Němci, ale národnostně nehmotní “nacisté”. (Taková pitomost nejhrubšího zrna, našimi nevzdělanými médii ovšem vstřebatelná…) Nanejvýš připustil, že někteří byli “svedeni Henleinem a Hitlerem”. Že to bylo podle Beneše 98 procent sudetů, mu nevadilo.

Nevadilo mu, že sudetští Němci vyhnali z pohraničí 250 tisíc Čechoslováků. Nevadilo mu, že sudetští Němci pomohli vyhnat z vnitrozemí 100 tisíc dalších Čechoslováků.

Nevadily mu vraždy Čechoslováků Ordnery a Freikorpsy.

Nevadilo mu, že jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmáct sudetských Němců dostalo medaili Hitlera za zločin loupeže čs. pohraničí! Tedy statisticky každý třetí dospělý sudet byl vyznamenán Hitlerem za válečný zločin proti ČSR.

Nevadily mu vraždy sudetoněmeckých komand v SS, jako bylo Kukovo komando v Letovicích, jiné komando v Brně-Medlánkách, v Třešti, na Ploštině, v Javoříčku, atd.

Toto vše pan Herman velkoryse zatloukl do bedny velkého mlčení – silencia magna – a předestíral výmysly o “vraždách a utrpení sudetů” v pohořelickém pochodu, navazuje na výmysly Wenzela Jaksche, a na další čtvrtpravdy a nesmysly, vymyšlené landsmany o “českých excesech”.

Sudetští vůdcové K. H. Frank, Henlein, Brňané Judex, Folta, Kopriva, vyškovský Planetta, jihlavský Seyss-Inquart, opavský May, brněnský Schwabe, severočeský Rohan, severočeský Hohenlohe, jihočeský Buquoy, dva moravští Dubští, severočeský U.F. Kinsky, KDF Walderode, a jak se všichni jmenovali, mu vůbec nevadili.

Takže resultát zní: landsmané vyznamenali Hermana, jsouce mu právem vděčni, obrazně řečeno, za jeho “agenturní činnost” v jejich protistátní prospěch, a za jeho vytrvalou antidekretální činnost proti Benešově republice.

Naopak – nikdo se nezajímal o jeho ČESKÉ VYZNAMENÁNÍ VLASTENECKOU ORGANIZACÍ ČSBS předsedou Vodičkou. Proti všem idejím a stanovám tohoto antifašistického svazu. (Člen, dokonce činovník, sudetské nebo jiné podobné německé organizace nesmí být vyznamenán ČSBS, ani nesmí být jejím členem, pokud se nepletu ve stanovách?). Zatím, co média se mohla nesmyslně uřvat nad vyznamenáním komunisty Ondráčka, kterému medaile snad i po právu za jeho činnost ve prospěch Svazu náležela.

Zde podle mne předseda Vodička učinil správnou věc – toto praví nekomunista!, zatímco u Hermana se zřítil do obrovské žumpy dějin.

Tady měly vlastenecké organizace říci NE takovému vyznamenání. Nestalo se. I toto o něčem svědčí – o neschopnosti vlasteneckých spolků zjednat si pořádek ve vlastních řadách.

Pak se nedivme, že tento politický avanturista a praporečník landsmanů byl dekorován u SVÝCH v Německu, tak, jako před ním již například brněnský exprimátor Vokřál… Takto pan profesor Keller střelil veliký keř, nemýlím-li se. Co závěrem? I mistr tesař se někdy utne… Jak řekl jeden můj známý – “A toto bylo českým ministrem!…”

P.S. Vysvětlení pro neznalé landsmanů:

Landsmannschaft se skládá ze tří hlavních složek:

z tzv. křesťanské Ackermanngemeinde, ze tzv. sociáldemokratické Seligergemeinde, a z nacistického Witikobundu. Nejagresivnější je Witikobund, a tzv. smířlivou posseltovskou neúspěšnou politiku propaguje Ackermanngemeinde, přičemž Herman se snažil neúspěšně přesvědčovat odbojáře o jakýchsi “společných německo českých kořenech našich dějin”, což je obří podvod na našich národních dějinách.

Autor Jiří Jaroš Nickelli ze Společnosti Ludvíka Svobody v Brně je pozůstalý po dědečkovi legionáři udaném sudetem gestapu, a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác.