Původ krycích cestovních dokladů důstojníků GRU zdánlivě přiložených do záhadného e-mailu a zákulisní praktiky státních úřadů za podpory neznalých novinářů (1/2)

Obnovená kauza „Vrbětice“ přinesla velké množství klamných* nebo zcela vykonstruovaných stop*, u kterých je možné jejich klamný či vykonstruovaný charakter lehce prokázat (jinak bychom o nich nehovořili jako o obecně falešných stopách – viz též produkt 13099). Avšak zvláštní je, že funkcionáři státního zastupitelství a Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) jednají a vyjadřují se tak, jako by tyto stopy byly naprosto stoprocentní. To vyvolává otázku, zda je jejich odborná způsobilost na dostatečné úrovni, nebo zda jsou tak morálně slabí a nechtějí se protivit nastavenému politickému trendu, a proto se bez zdráhání zapojili do tohoto politického divadla.

Každou zjištěnou a zajištěnou stopu* je nutné v rámci jejího vyhodnocení posoudit také z hlediska její pravosti a skutečné souvislosti s vyšetřovaným případem. Potom je teprve možné takovou stopu zahrnout do vyšetřovacího procesu. Avšak u shromážděných domnělých stop, které mají souviset s pohybem dvou důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby* GRU* (GU*) po území České republiky nikdo jejich pravost a souvislost vůbec neposuzuje. Jako by všichni bezmezně věřili všemu, co jim předloží nebo na co je nasměruje Bezpečnostní informační služba* (BIS).

Pochybných stop se v této kauze vyrojila celá řada a není možné jich analyticky popsat více najednou. Proto se na počátku zaměříme jen na jednu z nich, zato však na takovou stopu, která je na jedné straně policisty a státními zástupci považována za klíčovou, ale která na straně druhé po důkladné analýze „bourá“ celou kauzu postavenou na zapojení ruské GRU. Tou stopou je předhazovaný tajemný e-mail, jenž nedokáže skrýt zákulisní praktiky zaměstnanců státních institucí.

Policejní vyšetřovatelé zahrnuli do obnoveného vyšetřování* jakýsi e-mail údajně psaný dvěma ruskými zpravodajskými důstojníky*, kteří mají být pachateli výbuchů v areálu muničního skladu ve Vrběticích. Podle BIS ruští operativci* napsali e-mail jako žádost o vstup do areálu muničního skladu. Do e-mailu měli dokonce vložit fotokopie svých krycích dokladů*. Tyto informace byly předány novinářům z časopisu Respekt, kteří je v elektronické nebo tištěné formě publikovali již od 17. dubna večer (v ten den se konalo dramatické vystoupení dua Babiš–Hamáček – viz produkt 12097). O několik dní později se ale dozvídáme, kupodivu od stejných novinářů, že odesílatelem e-mailu měla být Národní garda Tádžikistánu. Tato informace se objevila i v zahraničních médiích a pozornější čtenáři si jistě povšimnou, že dotčená informace vykazuje rozpory, které patří jak do kategorie externích rozporů*, tak do kategorie interních rozporů* (podrobně jsou tyto rozpory rozebrány v následujícím zpravodajském produktu).

Jaká to náhlá změna! Jako by snad policisté či kontrazpravodajci z BIS nedokázali z e-mailu vyčíst podepsaného odesílatele hned napoprvé, přičemž jim ani nevadí, že jim nepřetržitě unikají informace k novinářům (řízené úniky informací se už staly součástí většiny případů se zapojením BIS). Rovněž novináři Respektu (a nejen ti) by měli více přemýšlet nad náhlými změnami v informacích a zamyslet se sami nad sebou, jakými informacemi se nechávají „krmit“ a co všechno jsou kvůli senzaci schopni „pozřít“ – s přesnějším doplněním: „pozřít“, poté kvůli zkaženosti informační potravy „vyzvracet“ a znovu „pozřít“ v jiné podobě, i když zase zkažené.

Policisté tento e-mail považují za významnou stopu, kterou povýšili na stopu důkazní (viz důkazní stopa*). Jenže tento e-mail vůbec nic nedokazuje, a především nedokazuje přítomnost ani jednoho z Rusů v areálu muničního skladu. Naopak dokazuje spolčení několika osob s cílem svést vyšetřování do jediného požadovaného směru za použití zákulisních a nezákonných praktik. Obsah e-mailu se totiž skládá z napůl vykonstruovaného a napůl klamného obsahu (vysvětlení termínů a jejich rozdílu je součástí navazujícího produktu – viz též „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK“).

Klamným obsahem e-mailu jsou přiložené kopie pasů, které sice mají pravdivý základ, ale vůbec se nevztahují k aktivitě ruských vojenských rozvědčíků* na území ČR, a tím pádem se nevztahují ani k vrbětické kauze (viz podrobná analýza v navazujícím produktu). BIS toto zkopírované vyobrazení krycích cestovních dokladů obdržela od svého zahraničního partnera, jenž je loutkovodičem české BIS a ta zase usměrňovatelem české vlády a její politiky.

Pokud podrobněji přistoupíme k údajnému e-mailu, pak je na prvním místě velmi podezřelé, že je všude zveřejňována jen jeho příloha čili dva krycí cestovní doklady na jména Ruslan Tabarov a Nicolai Popa (Nikolaj Popa), kdežto samotný e-mail se žádostí o vstup do muničního skladu se dosud nikde veřejně neobjevil. A NCOZ a státní zastupitelství mohou jen stěží namítat, že v průběhu vyšetřování nelze obsah e-mailu zveřejnit, když už zástupci obou institucí zveřejnili kopie krycích dokladů, které byly součástí e-mailu. Navíc všichni už přece vědí, že údajný e-mail byl žádostí o vstup do areálu muničního skladu, a také to, kdo byl autorem tohoto e-mailu i jeho adresátem. Veřejnost díky novinářům už dokonce zná více těchto autorů, tak v čem je problém? Kromě toho již byla zveřejněna elektronická komunikace mezi výkonným ředitelem společnosti IMEX GROUP Petrem Bernatíkem ml. a generálním ředitelem bulharské společnosti EMCO Emilianem Gebrevem z října 2014. Co je na diskutovaném e-mailu tak zvláštního a tajemného, že nebyl zveřejněn společně s přiloženými fotokopiemi pasů a společně s korespondencí mezi dvěma klíčovými společnostmi? A určitě se po vyložení výše uvedených faktů nelze odvolávat na to, že by to narušilo vyšetřování.

Ohledně záhadného e-mailu je pro zástupce státních institucí těžké oficiálně zveřejnit nebo novinářům postranně podstrčit tu část, která je zcela vykonstruovaná (nemusí ani fyzicky plně existovat). Na druhou stranu klamná část (fotokopie pasů) postavená na „pravdivých“ údajích, i když využitých pro jinou situaci, nevzbudí při zveřejnění u občanů pochyby o celkové prezentované zpravodajské historce*. Naproti tomu samotná vykonstruovaná e-mailová žádost může obsahovat více znaků, které mohou snížit věrohodnost elektronického dopisu, případně ho mohou znevěrohodnit úplně. Tyto znaky a obecnou zvláštnost záhadného e-mailu objasníme v následujícím analytickém produktu.

V závěru úvodního hodnocení a uvedení do problematiky kriminalistických stop* v kauze „Vrbětice“ z pohledu zpravodajských analytiků* ještě poukážeme na roli všech novinářů, kteří ani v této kauze nedokážou pokládat ty správné otázky. Nikdo z novinářů se neptal na zveřejnění písemné žádosti o vstup do areálu muničního skladu. Nikdo ani nepoložil konkrétní otázky k této žádosti (přesněji viz navazující produkt). A nikdo se konkrétněji neptal na Vojenský technický ústav (VTÚ), který byl podle policejních vyšetřovatelů a BIS do této e-mailové komunikace zapojen, natož aby se někdo ptal přímo těch zaměstnanců VTÚ, kteří v té době měli cokoli do činění s muničním skladem ve Vrběticích a s povolováním vstupu do tohoto areálu.

Poznámka: Podrobná analýza záhadného e-mailu s rozborem jeho klamné a vykonstruované části včetně jeho posílání a přeposílání je obsahem navazujícího produktu 12100.