Dnes probíhá, co K. H. Frank hlásil Hitlerovi. Zbořil a fakta o březnu 1939

15. 3. 2021   ParlamentníListy

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA 

„Ahoj Máňo! a Ahoj Franto! Zajímavé bylo také, které filmy dostávaly ceny.“ Politolog Zdeněk Zbořil se pozastavuje nad předáváním Českých lvů, které měly svou „chorobnou“ dohru. Kromě „snobské sebranky,“ reagoval také na zásadní vyjádření prezidenta Miloše Zemana k výměně ministrů i šéfky SÚKL. Komentuje také „koncert“ bývalého prezidenta Václava Klause. Část Rozjezdu věnuje výročí okupace v březnu 1939. „Vymývání mozků, nebo ‚zbavování Čechů jejich historické mytologie‘, jak doporučoval už v roce 1940 K. H. Frank ve svém memorandu Adolfu Hitlerovi, probíhá.“ Slova o smíření podle Zbořila nejsou ničím jiným než metaforou pro národní odcizení, omluva jen jednostranným vyjádřením souhlasu s ponížením.

(Na snímku historik a politolog Zdeněk Zbořil)
Český lev se letos konal bez diváků. Ceremoniál v Rudolfinu nicméně proběhl před kamerami České televize. Umělecká elita v čele s Ivanem Trojanem byla testovaná na covid-19, čili mohla být bez roušek. S ohledem na přísný lockdown už samotná akce vyvolala kritiku, protože lidé nemohou navštívit ani své příbuzné a možnost prokázat se negativním testem jim nikdo nenabízí. A nešlo jen o samotnou akci, ocenění představitelé po skončení přenosu před Rudolfinem kouřili a popíjeli kávu.

Je to, podle mého názoru, zase jedna bouře ve sklenici vody, která odvádí pozornost od věcí podstatných k nepodstatným. Např. od toho, že udílení cen Českého lva bylo podivně prezentováno, elegantní dámy ve večerních róbách a konferenciér ve smokingu se zdravili Ahoj Máňo! a Ahoj Franto!, ale zajímavé bylo také, které filmy dostávaly ceny. O mnohých z nich by se mohlo říci, že nezaslouženě, ale o tom veřejná diskuse není. Jde hlavně o to, že významní filmoví tvůrci nepřemohli svůj kuřácký absťák a museli si dát páva někde za rohem. Jistě, měli stejně naivní a svůj chtíč neovládající předchůdce na tribuně pražské Slávie nebo v některých pražských hospodách. Tam i tam byly osoby významné i neméně nevýznamné. Ta bouře nevůle, která se okolo toho všeho rozpoutala, je ale až chorobná,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil.

„Myslím, že ta nařízení ohledně epidemie platí pro všechny. A také by je všichni měli dodržovat. Všichni jsme tímto ‚trestem božím‘, touto nemocí, postižení, tak ať to všichni vydrží. Ta nemoc nedělá výjimky, tak proč bychom měli mezi sebou dělat výjimky my,“ přidal svou reakci pro PL herec a bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák.

„Pan poslanec Ventruba a dávný přítel ze studentských dob Honza Vodňanský jsou oběti covidu a větší výstrahou a ponaučením než několik hostů Českého lva, kteří si šli zakouřit jako malí kluci na školním záchodku. Odstrašující příklad z toho udělaly zase ty nešťastné „přímé přenosy“ odněkud zpoza rohu, které jsou, nejen u nás doma, mediálně tak atraktivní. Přiznejme si ale poctivě, že také žádané. Když ale ani zákonodárný sbor a moc výkonná takové dětinské prohřešky nezvládají, proč by se měli jich zdržet i ti ostatní. Pan poslanec Ventruba (ODS) jistě hlasoval proti prodloužení stavu nouze v dobré víře a nepředpokládal, že se mu osud pomstí, a že mu to média připomenou. Ale každý z nás by mohl mít alespoň část osudu pod svou kontrolou,“ říká Zbořil.

Snad si pan prezident mohl odpustit tu „snobskou sebranku“

K udílení cen se vyjádřil v rozhovoru pro PL prezident Miloš Zeman: „Můj tiskový mluvčí Jiří Ovčáček reagoval naprosto správně povzdechnutím, že jsme nemohli realizovat státní svátek 28. října a já se ptám, je snad Český lev, který upřímně řečeno je spíš akcí pro snobskou sebranku, důležitější akcí než národní svátek?“

„Snad si pan prezident mohl odpustit tu ‚snobskou sebranku‘. Ale možná se na to Ahoj Vašku! díval a patrně ho to, jako mnoho jiných diváků, nepřesvědčilo o tom, že na pódiu Rudolfina, které kdysi bylo budovou prvního československého parlamentu, vystupovali lidé, aby to bylo hodno jeho tradice i současné dobré pověsti významné a ve světě známé koncertní síně,“ komentuje politolog.

Herečka Eliška Balzerová napsala prezidentovi otevřený dopis. Osobně byla přítomná na slavnostním večeru. Psala o tom, že s radostí a hrdá na práci kolegů předávala hlavní cenu pro nejlepšího herce Ivanu Trojanovi za film Šarlatán. „My, ve vašich očích šašci a klauni, jsme od nepaměti měli za úkol nastavovat mocným zrcadlo. Udělám to dnes i já. Prý vás pobouřila a k nevybíravému výroku přiměla fotografie kouřících kolegyň a kolegů bez roušek. Tak pro pořádek: Bylo to místo mimo budovu, k tomuto účelu určené. A ruku na srdce – kolikrát jste vy kouřil na místech zcela nevhodných a dával jste si přinášet ‚popelníček‘, kdykoli a kdekoli se Vám zlíbilo, i k nelibosti ostatních,“ napsala také Balzerová. Jedním dechem dodala, že mnohé české filmy dělají České republice lepší pověst a jméno než někteří vládní politici. Na její slova pak odpověděl mluvčí Hradu a přidávají se další.

„Nejsem si jistý, že právě film Šarlatán, kterému se dávaly ceny ČL jako na běžícím pásmu, je tím, který bude dělat České republice tak dobré jméno, jak si paní Eliška Balzerová myslí. Ale to je věc názoru. Kouření je jistě jedna z prezidentových neřestí, sdílí ji s mnoha ostatními, mj. také s herci. Co se dopisu paní Balzerové týče – napsala, co napsat chtěla. Souhlasit se s ní dá zásadně jen v jednom: Někteří politici (ale ani herci) dobré jméno naší zemi opravdu nedělají,“ konstatuje politolog.