Sorošův člověk v Jerevanu: barevná revoluce, zpackaná válka, kapitulace a rozvrácená země

Václav Umlauf
11. 11. 2020 e-Republika

Rusko nezopakovalo americké fiasko ve Vietnamu, nevlezlo do nastražené pasti dané po Čečensku další proxy-válkou na území bývalého Sojuzu. Díky ruské taktice půjde prezident Pašinjan od válu v podobném stylu, jako jeho zločinecký prozápadní kolega Michail Saakašvili v Gruzii.


(Na snímku ruské jednotky na cestě do mírové mize na území Arménie a Náhorního Karabachu)


Boje v Karabachu zahájené 27. září 2020 prozatímně skončily. Arménie, Ázerbájdžán a Rusko podepsaly tento týden dohodu o vytvoření demilitarizované zóny v místě konfliktu, kde budou patrolovat ruské mírové jednotky. Celé znění dohody v angličtině najdete ZDE. Pro Arménii je to jasná porážka, která s velkou pravděpodobností zpečetí osud Sorošem fedrovaného prezidenta Nikoly Pašinjana. Schválně jsem přidal jeho vyluxovaný politický životopis z Wikipedie a nyní se podívejme na jeho realitu. Průběh války je nejlépe vidět na těchto dvou obrázcích. První mapa ukazuje začátek vítězné vojenské operace Ázerbájdžánu zahájené ofenzívou 26. října 2020.

Druhá mapa ukazuje důvod kapitulace Arménie situací vzniklou prolomením obranné linie dne 9. listopadu 2020. Na začátku listopadu dosáhly ázerbájdžánské síly důležitého města Šuša ve středu oblasti Náhorního Karabachu a několikrát přerušily trasu Stěpanakert – Lachin poblíž Šušy. Ačkoli arménské síly hovořily o znovuotevření trasy a odražení ázerbájdžánských sil, střety pokračovaly přímo ve městě. Podle videí bylo jasné, že Arméni toto klíčové město částečně ztratili a hlavně přišli o kontrolu nad hlavní zásobovací trasou z Arménie do Karabachu.

Český nezávislý tisk, který vykřikoval, že za všechno může islám, bude muset krapet polevit a spočítat své mediální ztráty. Putin nespadl po pasti. Tu mu nastražil z jedné strany americký Izrael, který podporoval Turecko a syrské teroristy (asi dva tisíce vojáků) přímo angažované v konfliktu. Na druhé straně Putin nepodlehl ani úpění Sorošovy politické loutky v Jerevanu. Pašinjan svou neschopností a diplomatickým fiaskem vyvolaným na popud Západu zničil 15 let mírových ujednání a nepřímo pomohl rozpoutat válku, kterou pak zahájil Ázerbájdžán. Rusko nezopakovalo americké fiasko ve Vietnamu, nevlezlo do nastražené pasti dané po Čečensku další proxy-válkou na území bývalého Sojuzu. Rusy to stálo sestřelení jednoho vrtulníku omylem a smrt dvou členů posádky, kterou Ázerbájdžánci slíbili plně kompenzovat. Díky ruské taktice půjde prezident Pašinjan od válu v podobném stylu, jako jeho zločinecký prozápadní kolega Michail Saakašvili v Gruzii. Rusové nešli do zbytečné války, stali se mírotvorci. V Arménii jim jistě bude vládnout mnohem nakloněnější režim, protože zachránili zemi před úplnou porážkou. Nyní se podívejme na etapy Pašinjanovy fatálně zpackané vlády.

Barevná revoluce a zničení armády

V roce 2008 byl současný arménský předseda vlády Nikol Pašinjan členem ústředí kampaně Ter-Petrosjana a byl jedním z aktivních účastníků protestů. Později byl odsouzen k sedmi letům vězení za organizování se skupinou výtržníků, ale v květnu 2011 byl předčasně propuštěn na základě amnestie. Arménská barevná revoluce začala z iniciativy prvního prezidenta Levona Ter-Petrosjana, který ve volbách v únoru 2008 prohrál se Seržem Sargsjanem. Opozice uspořádala ve středu Jerevanu shromáždění proti výsledkům hlasování a to vedlo 1. – 2. března 2018 k nepokojům a střetům se silami zákona a pořádku, včetně posádky pod velením Chačaturova. V důsledku toho zemřelo 10 lidí a asi 200 bylo zraněno. Opozice byla proti zvolení bývalého prezidenta Sargsjana za předsedu vlády. O několik dní později opozice oznámila začátek „sametové revoluce“, dosáhla Sargsjanovy rezignace a do čela země byl v květnu 2018 zvolen Pašinjan.

Začněme chaosem v Arménii vyvolaným barevnou revolucí v roce 2018. Je těžké si představit, že by například Norsko najednou postavilo generálního tajemníka NATO před soud. Arménie vznesla obvinění proti současnému šéfovi CSTO, nejdůležitějšímu vojensko-politickému bloku, v rámci kterého je chráněna Arménie (ale ne okupovaný Karabach) před útokem na výsostné území. Zvláštní vyšetřovací služba Arménie obvinila generálního tajemníka Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) Jurije Chačaturova (v této funkci je od roku 2017) ze svržení ústavního pořádku. Obžaloba byla vznesena v rámci trestního řízení o šíření protestů v Jerevanu v roce 2008. Den předtím bylo podobné obvinění vzneseno proti bývalému arménskému prezidentovi Robertu Kočarjanovi. V souladu s trestním zákonem hrozí Kočarjanovi a Chačaturovovi až 15 let vězení. Stejně byl předvolán k výslechu bývalý místopředseda vlády Arménie Armen Gevorgjan, který byl tehdy tajemníkem Rady národní bezpečnosti. Další obžalovaný, bývalý ministr obrany Arménie, Mikael Harutjunyjan, je hledán, protože je mimo zemi.

Pašinjanovo vedení války v Karabachu

Rodina arménského předsedy vlády má skvělou minulost “hrdiny Vlastenecké války”. Manipulace Facebooku chtěla lidem vtlouct do hlavy, že Pašinjanův děd zemřel v roce 1943 jako válečný hrdina. To je pravda na sorošovský způsob, protože tento “hrdina” dobrovolně vstoupil do legie SS, kde také zemřel při válce proti SSSR. Hrdinové barevné revoluce podporované Sorošem vedeni premiérem s rodinnou historií SS zahájili výše uvedené trestní stíhání Kočarjana, který je přítelem Putina. Kočarjan byl prezidentem Náhorno-karabašské republiky (1994–1997), pak předsedou vlády Arménské republiky (1997–1998) a druhým prezidentem (1998–2008). Pak se noví vlastenci na Sorošově výplatní listině pokusili zatknout generálního tajemníka ruského NATO, což asi není nejlepší způsob, jak si zajistit ruskou pomoc ve válce. A tu rozpoutali fatálně špatnou protiruskou diplomacií vedenou na popud Západu, kdy znehodnotili všechna předešlá jednání o této oblasti vojensky okupované Arménií. Západ pochopitelně nechal sorošovského agenta na holičkách, protože potřeboval Rusko zavést do nového Vietnamu. Nepovedlo se, i když se o to Izrael s Tureckem hodně snažili, ale historie USA se nebude v Rusku opakovat.

Arméni bojovali podivnou válku, a po zničení svých generálů na způsob stalinské čistky to byl přímo fatální debakl. Zničení tří baterií S-300 znamenalo ztrátu vzdušného prostoru. Pozemní síly opustily pevnosti, ustoupily do zázemí a nechaly nepříteli na bojišti zbraně, střelivo a další vybavení. V klasické armádě je takové chování nepřípustné, nejprve se při ústupu ničí zbraně, vybavení a střelivo. Logistika s Arménií byla nefunkční, armáda Náhorního Karabachu neměla dost střeliva. Pohraniční síly se stáhly podél hraničních linií okupovaného území s Íránem bez odporu. Arméni ztratili kontrolu nad přehradou Mataghis (Sugovushan) a přehradou Aras, městy Fuzuli, Jibrayil, Hadrut, Zangilan a Qubadli, útočné jednotky Ázerbájdžánu dosáhly mezinárodní hranice Arménie podél řeky Aras. Odpor obranných sil v oblasti Náhorního Karabachu během posledních bitev byl však mnohem větší než odpor arménské armády. To nepřímo ukazuje na diletantismus nové arménské politické elity, která se sama zbavila armádního vedení. Zoufalé boje se vedly až o město Šuša, kde měl Ázerbájdžán těžké ztráty. Přerušení hlavní zásobovací silnice Stěpanakert – Lachin znamenalo konec výhodné bojové linie na náhorních plošinách Karabachu. Silnice byla proražena, Sorošův člověk v Jerevanu kapituloval a šel podepsat příměří, které připravil Putin. Ten může dále pokračovat v ofenzívě v syrském Idlíbu, protože Erdoganův trik na odpoutání pozornosti opět nevyšel. Mnohem větší starosti ale má Írán. Syrští teroristé nasazení Tureckem a podle Iránu podporovaní Izraelem se pokusí vybudovat na okupovaných územích diverzní základny na způsob Spojenými státy vedeného tábora Al-Tanf v Sýrii. Irán oficiálně varoval “sionisty” a země účastné v konfliktu, že v řádném případě nebude tolerovat špionážní a diverzní základny “takfírů” u svých hranic.

Psali jsme: Důvod bojů v Náhorním Karabachu (2016)