25. 11. 2020 Parlamentní listy
„Často diskutujeme o úrodnosti půdy, jež je důležitá nejen pro ty, kteří na půdě pracují, ale pro obyvatelstvo naší země. Půdní podmínky pro výrobu základních potravin máme velmi dobré, ale je nezbytné, aby motivace státu vedla naše hospodáře na půdě k vyváženému hospodaření, které právě úrodnost půdy udržuje a zvyšuje,“ říká agrárník Zdeněk Jandejsek.
Není možné, aby o úrodnosti půdy poučovali lidé, kteří na poli a ve stáji byli pouze skrze televizní obrazovky, a záměrně lhali veřejnosti, že úrodnost půdy se snižuje, pokud se na ní hospodaří, jak o tom mluví například teoretik docent Doucha či europoslanec Niedermayer či další, kteří nemají ani potuchy o tom, co zemědělská výroba představuje. Jejich mystifikace slouží těm, kteří chtějí trh s potravinami dát k dispozici všem, jen ne našim podnikatelům, nahrávají zahraničním firmám, které potřebují u nás trh ovládnout, nevím, proč tito lidé škodí vlastnímu národu a upřednostňují zahraniční kapitál.
Úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na půdě hospodaří a vyváženě funguje rostlinná a živočišná výroba. Právě živočišná výroba je zdrojem organické hmoty a rozhoduje o udržení dostatečného množství humusu v půdě.
Pro laika prosím o vysvětlení, jak konkrétně to funguje?
Pokud je organická hmota do půdy dodávána, má půda drobtovitou strukturu a funguje kapilární systém v půdě, kde se drží voda, která je jedním z atributů existence lidstva. Pokud máme lehkou půdu bez organické hmoty, voda proteče lehce ornicí a chybí rostlinám. U těžkých půd, kde se neorá a je pouze zasetý travní porost, který je dvacet až třicet let bez obnovy, půda je utužená, voda se nezasakuje a ztéká do vodotečí. Takže když se na půdě hospodaří a půda produkuje, je schopna udržet obrovské množství vody. Jedna dánská studie uvádí, že v Dánsku je půda schopná udržet více vody, než je ve všech řekách, jezerech a přehradách v Dánsku.
Ano, určitě. Mluvíme u nás často o tom, jak zadržet vodu v přehradách, dalších rybnících, mokřadech a podobně, ale největší zásobárnu vody, kterou je půda, nevyužíváme dobře. Motivace našich hospodářů nesměřuje k tomu, aby zvyšovali stavy všech hospodářských zvířat a posilovali dodávky organické hmoty do půdy, a tím udržovali či zvyšovali jejich úrodnost. Je tomu právě naopak, většina starých zemí EU od roku 1990 nejenže nesnížila stavy hospodářských zvířat, ale navýšila je a dnes za přispění několikanásobně vyšších národních dotací než u nás systematicky likviduje náš trh se zemědělskými komoditami. Můžeme se podívat na srovnání výroby vybraných komodit v ČR, SRN a Nizozensku na 100 ha zemědělské půdy v níže uvedených grafech. Pokud bychom zvýšili stavy skotu o 20 %, stavy prasat o 80 % a stavy drůbeže o 40 % ve vztahu k současným stavům, produkovali bychom ročně o zhruba 18 milionů tun chlévské mrvy více. Za dvacet let, kdy stavy zvířat jsou přibližně na současné úrovni, jsme ochudili naši zemědělskou půdu o 360 milionů tun chlévské mrvy. A kde je navíc spálená organická hmota ze slaměných granulí? Péče o půdu má rozhodující vliv na zajištění vzduchu v půdě. Pokud není vzduch v půdě, chybí rostlinám, ale chybí i půdním živočichům, jako jsou brouci, žížaly, larvy a dalším mikroorganismům. Bez života v půdě nemá kdo rozkládat organickou hmotu, současně bez hmyzu chybí potrava pro ptactvo a další živočichy, a tím je narušen celý potravní řetězec. Je nutné respektovat pravidla hospodaření na půdě našich předků a hospodařit vyváženě. Pokud nefunguje dlouhodobě trvalý přísun organické hmoty do půdy, klesá její úrodnost a následně i výnosy rostlinných komodit.
Oproti Nizozemsku jsme na tom opravdu o tolik hůř?
Ano. Ale nebyli jsme. Ještě v roce 1989 jsme měli 1 247 000 kusů dojnic, dnes 362 tisíc, to je pouhých 29 procent z původního počtu. U prasnic došlo k poklesu z 312 tisíc kusů na 87,7 tisíce kusů, jsme na 28,1 procenta. U nosnic jsme se dostali z téměř 16 milionů na 5,26 milionu, což je 33,5 procenta. Tento obrovský pokles v živočišné výrobě, pokles stavů hospodářských zvířat, nemá obdoby v jiných zemí EU, snad jen na Slovensku. A tato čísla také svědčí o tom, že jsme zanedbávali dlouhodobý přísun organické hmoty do půdy.
Jak je to tedy v tuto chvíli se soběstačností zemědělství a potravinářství?
Oproti plné soběstačnosti v základních potravinách v roce 1990 jsme soběstační v mléce a mléčných výrobcích včetně jejich spotřeby v cukrárenském a pekárenském odvětví na 90 procentech, ve vepřovém mase na zhruba 39 procentech, v drůbežím mase na 57 procentech, ve spotřebě vajec na 56 procentech, v hovězím na 100 procentech, ale musíme vzít v potaz, že spotřeba hovězího masa je průměru 7,8 kila na obyvatele za rok, v roce 1990 to bylo 23,5 kilogramu. Co se týče potravinářství, pak v zelenině jsme oproti roku 1990 na 27 procentech, v ovoci na 30 procentech, v bramborách na 40 procentech (pozn., jedná se o brambory ve slupce, ve všech výrobcích z brambor a v ostatních výrobcích). Průměrná soběstačnost se odhaduje v současné době na cca 58 % až 59 %. Je tato soběstačnost pro naši zemi bezpečná? Určitě není.
