Golfský proud slábne (Moře? Co je nám po něm?)

Zbyněk Fiala
22. 10. 2020   VašeVěc 


Promíchávání různě teplých vrstev oceánů zpomaluje, hlásí zářijová studie v Nature Climate Change. Navazuje na zjištění ze Science, že oceány se ohřívají o 40 procent rychleji, než předpokládal mezivládní panel OSN pro klimatické změny ještě před pěti lety. Ledový pokryv Grónska ubyl na úroveň, jakou neměl posledních 12 tisíc let, varuje Nature. Sladká voda zpomaluje Golfský proud. Když se před 12 800 lety zastavil, vznikla z roku na rok malá doba ledová.
Zprávy o klimatických změnách jsou v Česku vnímány jako strašení. Zejména ty z oceánu, co je nám po něm? Nezúčastnili jsme Evropské vědecké expedice, která se právě vrátila po ročním zkoumání dramatického úbytku zalednění kolem severního pólu. Na ten jižní občas někoho vypravíme, ale bereme to spíš jako hobby než jako praktickou vědu. Je jedno, co zjistí, máme svých starostí dost.

Jenže klima nám ty starosti přidělává, na jaře jsme se báli sucha, teď zas potopy. Základním projevem klimatických změn je rozvrat klimatických vzorců, jsou nejen přehnané, ale také méně předvídatelné, jak se odtrhují od nedávné historie. Třeba zpráva o tom, že se zpomalilo promíchávání oceánských vrstev, zesílila „stratifikace“ oceánu, znamená, že v povrchové vrstvě mořské vody se shromažďuje více tepla, které pak pohání stále silnější hurikány, bouře a přívalové deště. Avšak teplejší voda zároveň pohlcuje méně skleníkového plynu oxidu uhlíku a tím proces klimatických změn urychluje.

Dopad na Evropu může být ovlivněn i tím, že toto zpomalené promíchávání různě teplých vrstev vody oslabuje Golfský proud, součást rozsáhlé oceánské cirkulace, která přenáší teplo, nastřádané v tropech, až vysoko na sever. Její větev, která nás zajímá, se k Evropě táhne z Karibiku. V zimě funguje jako ústřední topení celého kontinentu, které je natažené podél západního i severního pobřeží. Zmírňuje teplotní extrémy, které by jinak odpovídaly naší poloze, která je například v Praze jen 16 stupňů jižně od severního polárního kruhu. Když se nám podaří tohle topení vypnout, a v Česku pro to děláme opravdu hodně, konečně dostaneme, co nám patří.

České povrchní žertování o klimatu, které obvykle zahnízdí i v diskusi pod mými příspěvky, nebo zprávy úplně bez odezvy, je obrázkem toho, že klima a životní prostředí u nás není politické téma. Nemůže se splést ten, do na to kašle, s hrstkou reptalů si snadno poradí. Řekne „ekoterorista“, a prchají o překot. Výživa je jen v hlavním proudu. V politických programech se najde nějaká krátká zpověď a slib, že už to víckrát neuděláme, ale nesmí to ohrozit konkurenceschopnost a růst a pracovní místa. To nedovolíme, uklidňují voliče vůdcové pevným hlasem. Rozhodnost se soustřeďuje jen na to, co neuděláme.

Dokud nepřišel koronavirus, byla takovým mrtvým tématem i pandemie. A podívejme, najednou se lidé shromažďují na náměstích, rozháněni stříkačkami, a každý trousí moudra, jak zabránit zničujícím ekonomickým škodám. Téma, které v minulosti nemohlo volby vyhrát, je najednou může snadno prohrát.

Vědecké zprávy, které jsem zmínil v úvodu, skutečně stojí za pozornost. I to, že třeba studie o větší stabilitě mořských vrstev, tedy o tom, že se zpomaluje jejich promíchávání, a tedy i proudění, vznikla ve spolupráci Spojených států a Číny. Co zjistila? Stratifikace (stálost rozvrstvení) oceánské vody se zvýšila o 5,3 procenta během období od roku 1960 do roku 2018. Je tu přírůstek o 0,9 procenta za dekádu.

https://www.washingtonpost.com/weather/2020/09/29/global-ocean-layers-warming/

Necelé procento za deset let může vypadat jako zoufale málo. Jenže tohle kolo se točí jen jedním směrem, šroub se jenom utahuje, ráčna nedovolí krok zpátky. Oceánské trendy slouží jako hlavní proměnná v modelech dalšího vývoje klimatických změn. Stávající modely s takovým nárůstem stratifikace nepočítaly.

Motorem změn je prohřívání horních asi 200 metrů (700 stop) vody, která je zároveň ředěna sladkou vodou a je tedy lehčí. Teplo obsažené v horní vrstvě dosáhlo rekordní hodnoty. To snižuje schopnost oceánů pohlcovat oxid uhlíku a transportovat jej do hlubších vrstev, kde mohl zůstávat po desetiletí nebo i déle. Uvedený jev ohrožuje také mořský život, protože zpomaluje přenos živin do hlubších vrstev. Vznikají oblasti hlubšího oceánu s nedostatkem kyslíku.

Zmínili jsme oceánské proudění. Je založeno na výměně lehčí povrchové vody a hlubší, studenější a slanější vody, odtud odborné označení termohalinní cirkulace. Sladká voda, která valí z grónského ledovce, však zalehává jako deka povrch oceánu a nanarušuje postup Golfského proudu z Karibiku do Evropy. Neberme to na lehkou váhu, že Golfský proud může být úplně přerušen.

To už se v minulosti stalo. Bylo to před 12 800 lety. Evropské klima se prudce ochladilo během jediné sezóny a toto ochlazení pak trvalo tisíc let. Ano, stalo se to prakticky ihned. Mohlo to být způsobeno táním ledovců z doby ledové, mohlo se protrhnout obrovské sladkovodní jezero, které vzniklo z tající vody kdesi v Kanadě, mohl tomu pomoci meteorit, to nevíme. Ale stopy dryasu, jak se tato doba nazývá podle rozšíření polárního chladnomilného keříku, nacházíme i v Česku.

https://www.flowee.cz/planeta/4297-golfsky-proud-slabne-hrozi-nam-ledovy-kolaps-jako-pred-12-800-lety

Věnujme se také zjištění, že oceány se ohřívají o 40 procent rychleji, než mezivládní panel OSN pro klimatické změny očekával před pěti lety. Teploty oceánu se měří od roku 2000. Slouží tomu síť bójí Argo, které zaznamenávají teplotu a salinitu vody do hloubky dvou kilometrů (6500 stop) a tato data jsou přenášena satelity. Měřilo se i předtím, prostřednictvím senzorů, které za sebou vlekly námořní lodě. Ale hloubka ponoru senzoru se měnila a vlečný měděný drát se občas přetrhl. Data dnešních a tehdejších měření se slučují velice obtížně, ale jsou v tom pokroky.

https://www.nytimes.com/2019/01/10/climate/ocean-warming-climate-change.html

Podle jednoho z autorů zmíněné studie, kterým je Lijing Cheng (Li-ťing Čcheng) z pekingského Ústavu fyziky atmosféry, oteplování horních vrstev oceánu v posledních dvou dekádách zrychlilo. Zaznamenáváme to také jako přírůstek zvyšování mořské hladiny, kterou zvedá nová voda z ledovců i dilatace teplem. Neměl by ale zapadnout klíčový údaj, že oceány dosud pohlcovaly 93 procent tepla, které je na Zemi zadržováno skleníkovými plyny. Vyšší teplota vody naznačuje snižování schopnosti oceánu působit jako nárazník pro oteplování Země. Kdo se přitom orosil, orosil se správně.

A teď k těm grónským ledovcům, které zrychlily tání. Letos z jara tam byly teploty skoro o 20 stupňů Celsia (40 stupňů Fahrenheita) nad normálem. Zpráva z června mluví o počasí, které se tam nelišilo od Evropy. Prudké tání tak letos začalo o týdny dřív.

https://www.nytimes.com/2019/06/17/climate/greenland-ice-sheet-melting.html

Kdyby roztál celý grónský ledovec, který má sílu několika kilometrů, zvedne to hladinu oceánu asi o 6 metrů (20 stop). To tak rychle nepůjde, ale jak rychle, to se těžko odhaduje. Roztátá voda zpočátku oceán neovlivní, většina se drží v jezírkách na povrchu ledovce. Postupně ale proniká do hloubky a nachází si cestu k moři, vana se vypouští. Čím víc je takového proudění, tím větší vliv to má na spodní části ledu, které dosedají na skálu. Tam se rozebíhá další tání a ledovec začíná klouzat po této spodní vodní vrstvě. Praskliny se zvětšují, vody zatéká víc, okrajové části se mohou odlomit a tání znovu urychlit.

Dříve slunce na sever moc nemohlo, led je bílý, světlo se odrazilo. Tohle tání mění. Voda je tmavší než led, slunce ji ohřeje a oteplování dostává skokový charakter. Led ustupuje i na arktickém pobřeží. Proto klimatické změny postupují ve vyšších šířkách podstatně rychleji. Na Sibiři začalo léto téměř tropicky a posílalo Grónsku své horké pozdravy.

Začíná to připomínat jízdu s utrženou brzdou. U nás je samozřejmě hlavní ekonomika. Byla hlavní i při koronaviru, ale jaká bude, když se teď musí kdeco zavřít, pokud se nemá zdravotnictví zhroutit? A jaká bude, až u nás začne hořet jako v Kalifornii?