Ivan David
22. 9. 2020
Včera jsme na Zemědělském výboru Evropského parlamentu jednali o návrhu Strategie podpory malých a středních podniků. Strategie v podání EU je „tlustospis“, v němž Evropská komise slibuje hory horákům a doly dolákům. Každý si v ní může najít něco, co se mu líbí, i když si jednotlivé části zhusta odporují. Pokud ji europoslanci a Rada schválí, tak se na ni Komise odvolá při předkládání nových návrhů směrnic a nařízení. Přesněji řečeno – Komise si vybere, co ze strategie chce udělat, napíše nové nařízení a je předloží ke schválení Evropskému parlamentu (EP) a Radě.
Europoslanci k návrhu strategie mohou předkládat pozměňovací návrhy. Je v podstatě irelevantní, jestli budou schváleny. Pokud Komise nechce provést část strategie, kterou europoslanci schválili, nemáme možnost ji k tomu přinutit. Evropský parlament ani členské státy v Radě nemají právo zákonodárné iniciativy. Návrh nařízení nebo směrnice může předložit pouze Komise. Přesto kolegové k návrhu Strategie pro podporu malých a středních podniků předložili celkem 135 pozměňovacích návrhů.
Při čtení návrhu strategie i řady pozměňovacích návrhů jsem dospěl k závěru, že asi budu muset některou naši zpravodajskou službu požádat, aby mi poskytla dešifrovací kurz. Před vysláním na diplomatický post do zahraničí v dešifrování školí naše diplomaty civilní rozvědka Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Myslím, že tento kurz by měl být poskytován i europoslancům. V dokumentech EU je vždy řada „žvanivého balastu“ v němž jsou na několika místech pečlivě ukryty zmínky o skutečných záměrech. A je úkolem europoslance je vystopovat a řádně posoudit, jaká rizika mohou přinášet, pokud by je schválil.
Na rozdíl od české Sněmovny v EP výbor i plénum schvaluje řadu neuvěřitelně „žvanivých“ dokumentů. Jako jsou právě strategie. Strašlivý je i styl, jímž jsou psány. Silně mi to připomíná situaci v době normalizace, kdy političtí pracovníci ve všech podnicích „cpali“ marxismus-leninismus prakticky do všech dokumentů. I knihy s kuchařskými recepty – samy o sobě často velmi kvalitní – mnohdy obsahovaly politickou předmluvu. Podobné je to s většinou dokumentů v EU. Jen místo Lenina dnes Komise všechny dokumenty hustě „prošpikovává“ Zeleným údělem.
I europoslanci mají často svoje „fetiše“, které se snaží dostat do každého projednávaného dokumentu. Za více než rok čtení pozměňovacích návrhů k různým projednávaným dokumentům jsem získal podezření, že Zelení – v jejichž frakci působí čeští europoslanci za Piráty – se „modlí“ k rovnosti pohlaví. Tyto svá zbožňovaná témata se křečovitě snaží dostat do každého dokumentu.
Někdy to má až tragikomickou podobu, jako v případě strategie pro malé a střední firmy. Přesvědčení Zelených o diskriminaci žen ve společnosti v některých případech dosahuje hranice, která je v psychiatrii označována termínem „blud“. Jde o duševní poruchu, která postiženému umožňuje logicky myslet a jednat ve všech věcech kromě toho, co se týká jádra bludu. Postižený si třeba umí i správně vyplnit daňové přiznání, umí posoudit kvalitu oblečení a je schopen o ní kvalifikovaně diskutovat a je při tom přístupný i logickým argumentům oponenta. S jedinou výjimkou, a to je nesmyslná věc, kterou mu nikdo není schopen vymluvit ani sebelepšími argumenty ani pomocí důkazů. Může jít třeba o představu, že jej neustále z vesmíru ozařují mimozemšťané.
Zelení jsou natolik přesvědčeni o naprosté a úplné diskriminaci žen, že jsou schopni vytvořit a ve výboru předložit texty, které mnohé ženy uráží. V rámci boje za rovnost pohlaví francouzský zelený europoslanec Claude Gruffat (na obrázku) předložil návrh z jehož zdůvodnění vyplývá, že podle jeho názoru ŽENY NEJSOU SCHOPNY SAMY PODNIKAT. Navrhuje to řešit řadou z fondů EU dotovaných kurzů speciálně pro ženy, které by je měly podnikání naučit. Kolega zřejmě již dlouho nenakupoval mimo luxusní prodejny vlastněné nadnárodními korporacemi. V rámci přípravy na hlasování o strategii jsem si projel několik vesnic a městeček. Běžně jsem našel cukrárny, které vedou ženy, stejně jako prodejny potravin, domácích potřeb či drogérie. Potkal jsem i řeznice, které provozují vlastní provozovny. Troufám si tvrdit, že na českém venkově je podnikání žen naprosto běžnou součástí života.
Digitalizaci si za svůj fetiš kromě zelených vybrali i Socialisté a komunistická frakce GUE/NFL. Skupina socialistických poslanců na čele s bývalým předsedou Zemědělského výboru Italem Paolem de Castrem předložila návrh na financování školení zemědělců v používání počítačů. Zřejmě se již několik desetiletí pohybují výhradně ve „sklenících“ budov europarlamentu v Bruselu a Štrasburku. Živého zemědělce asi viděli naposledy někdy na přelomu 80-tých a 90-tých let minulého století, kdy se internet teprve dostával z vědeckých laboratoří k běžným uživatelům.
V rámci přípravy na jednání o reformě Společné zemědělské politiky EU velmi často cestuji za konzultacemi do zemědělských podniků i k malým zemědělcům. Všichni samozřejmě umí perfektně s počítačem. Bez této dovednosti by nemohli vyplňovat všechny hlášení a výkazy, které po nich požaduje Brusel prostřednictvím národní platební agentury Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) a národní kontrolních orgánů jako je Státní veterinární správa (SVS).
Vždy se ptám, co by zemědělci potřebovali pro své lepší fungování změnit. Vždy slyším, že je to snížení byrokracie. Soukromý zemědělec ve vsi, kam jezdím na chalupu, mi při diskusi svoji práci rozdělil na 2 části. Ta první, které jej baví, je práce se zvířaty a na poli. To je však tak polovina jeho pracovního zatížení. Druhou část představuje vyplňování papírů, které z duše nenávidí. Podobné je ovšem i v pohostinství a ubytovacích službách.
Jako koordinátor frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení za SPD, jsem s s kolegy předložil řadu konkrétních požadavků na odbourání byrokratických nesmyslů, které nejen zemědělce, ale i většinu jiných ostatních malých a středních podnikatelů neúměrně zatěžují. Podobné návrhy předložily i členové ostatních frakcí ve výboru. Po zjednodušení administrativy podle předložených pozměňovacích návrh volají všechny frakce. Ty probruselské však zároveň při jednání o reformě Společné zemědělské politiky předkládají pozměňovací návrhy, které by zavedly desítky nových formulářů a hlášení. Po vzoru Karla Havlíčka Borovského jsem jim při jednání výboru řekl, že by zemědělci potřebovali, „aby se nám ten boj s byrokracií z huby do rukou vraziti ráčil“.
