Zločiny komunismu

Jiří Vaško
22. 8. 2020   Zvědavec

Navíc komunismus ještě nikdy nikde nebyl a zločiny páchali pouze konkrétní lidé v jeho jménu a jakoby zájmu. Stejně tak, jako zločiny – a to mnohem více, v daleko větším měřítku a daleko horší – páchali určití lidé ve jménu Božím či v zájmu katolické církve či feudalismu, kolonialismu, nacismu, rasismu a dosud páchají mj. v zájmu imperialismu nebo ve jménu islámu.

(S pohřbem senátora McCartyho 6.5.1957 /na snímku/ hon na nepohodlné lidi s jinými názory v USA neskončil)
Zřejmě má pravdu rakouský spisovatel Stefan Zweig (1881-1942): 

„Násilníci se ode vždy pokoušejí ozdobit své násilnosti nějakým náboženským nebo světonázorovým ideálem; jenže krev pošpiní každou ideu, násilí sníží každou myšlenku“.

V souvislosti s tím se nabízí otázka: Jsou tedy svaté bible, různá učení a církve nebo říše, jako byla například Svatá říše římská, opravdu svaté? Nebo je vytvořili lidé a je pravdivý názor francouzského básníka Ch. P. Baudelaira (1821-1867), že „Velmi dobře lze zakládat slavné říše na zločinu a ušlechtilá náboženství na podvodu“?

Svaté, tj. respektovány, by měly být i zákony jednotlivých zemí a národů včetně mezinárodního práva. Tedy smluvně či obecně přijaté normy morálky, chování a spolužití lidí. A přesto jsou mnohými lidmi a některými vládami dodnes svévolně porušovány. Potvrzuje se tak poněkud drsná pravda jednoho z klasiků komunistického učení V. I. Lenina (1870-1924), že „Dekrety …. jsou na hovno, všechno je v lidech!“

A nemá snad pravdu rakousko-britský filozof Karl Raimund Popper (1902-1994), že „Dějiny mocenské politiky nejsou ničím jiným než dějinami mezinárodního zločinu a zhoubného, moru podobného vyvražďování… Těmto dějinám je vyučováno ve školách a mnozí z největších zločinců jsou prezentováni jako hrdinové“?

V Česku, a nejen v něm, se po pádu železné opony neustále skloňují zločiny komunismu spáchané zvláště v 50. letech minulého století. Záměrně se přitom zamlčuje, že k těmto zhůvěřilostem, nikoli komunismu, ale tuhého stalinismu, začalo docházet až po rozpoutání tzv. Mccarthismu koncem 40. let v USA. tj. po podobně nevybíravém honu na levicově smýšlející lidi a na lidi sympatizující s Ruskem.

Oběťmi místy až zuřivého antikomunismu v USA byly i takové osobnosti jako Leonard Bernstein, Bertolt Brecht, Luis Buñuel, Charlie Chaplin, Albert Einstein, Lion Feuchtwanger, Allen Ginsberg, Heinrich Mann, Thomas Mann, Arthur Miller, Robert Oppenheimer, Orson Welles nebo náš Jiří Voskovec, který tam byl – jako i jiní – určitý čas ve vězení.

Během mccarthismu, mezi lety 1946 až 1956, byli popraveni manželé Rosenbergovi a podle oficiálních amerických údajů nejméně 11 500 úředníků bylo propuštěno či odvoláno, přibližně 300 osob se vyskytlo na černých listinách Hollywoodu, několik desítek osob zvolilo exil, 67 cizinců bylo deportováno, 145 osob bylo zatčeno za komunistickou činnost, desítky lidí byly odsouzeny za urážku Kongresu nebo křivé svědectví, FBI prověřila 2,3 milionů federálních úředníků a o 40 tisících z nich vedla záznam, FBI také prověřila spisy 13,5 milionů pracujících. Celkově několik milionů osob bylo podezříváno z komunismu a byly o nich vedeny složky.

Pro mnoho vyslýchaných znamenalo již pouhé podezření ztrátu zaměstnání a konec profesní kariéry.

Senátor Joseph McCarthy se během počínající studené války v americké politice stal hlavním představitelem amerického antikomunismu. Proslavil se tvrzeními o velkém počtu komunistů, špionů a přívrženců Sovětského svazu v americké federální vládě i jinde. Jeho taktika a neschopnost svá tvrzení prokázat nakonec vedla k udělení důtky od amerického senátu a k senátorovu politickému úpadku.

K podobným jevům pak – pouze v opačném gardu – docházelo i u nás, a také v jiných zemích v zájmové sféře SSSR. Tady byli naopak pronásledováni lidé s antikomunistickým smýšlením a sympatiemi k USA a Západu a docházelo i k odsouzeníhodnému věznění a popravám. I zde později došlo k přísnému odsouzení těchto činů, a pokud to bylo a je možné i k jejich nápravě. Nejen důtkou jako v USA…

Nemalé máslo na „svaté“ hlavě má také katolická církev – vždyť i její vysocí hodnostáři v minulosti upalovali „čarodějnice“ – ostatně i našeho Jana Husa, pálili „kacířské knihy“, spolu s některými jinými církvemi podporovali koloniální výboje, během nichž byly povražděny statisíce lidí, žehnali křížovým výpravám včetně Drang nach Osten hitlerovského Německa s milionovými oběťmi na životech…

Velehoru másla na hlavě pak mají velké bankovní domy a finanční oligarchové, kteří někdy možná z donucení mocnáři, ale mnohdy i velmi aktivně v zájmu dosažení co největšího zisku a množení kapitálu, tyto zločiny včetně válek podporovali a často i provokovali. A leckteří si ve stínu mnuli a někteří dosud spokojeně mnou ruce a nevadí jim, že jsou rovněž krvavé. A jejich občasná charita jim ruce neumyje….

Ukazuje se, že mnohokrát odsouzený mccarthismus nezemřel. Má se opět čile k životu a v rámci geopolitického boje opět sílí. Podobným zuřivým antikomunistou a rusofobem jako McCarthy byl v posledních letech nedávno zemřelý americký senátor John McCain, nazývaný někdy pro svou zuřivost biblickým bratrovražedným jménem Kain. Jsou to i mnozí jiní politici v USA a Velké Británii, ale i v Polsku, Estonsku, Litvě, Lotyšsku a dalších zemích. A někteří novodobí McCarthyové se, bohužel, vyskytují i u nás – například neslavně známá „Evropská hodnota“ Jakub Janda, „aktuálně“ tovaryš megazloděje Bakaly Martin Fendrych nebo věčný „lovec agentů KGB“ Petr Cibulka….

Jistě si jsou i oni sami vědomi, že jimi zatracovaný komunismus již není a nikdy nebude jako byl socialismus sovětského typu a Rusko už dávno není Sovětský svaz. I dnes jsou jejich útoky často cíleně překroucené, spektakulární a nelze je skutečně věrohodně doložit, stejně jako tomu bylo u McCarthyho.

Zdá se tedy, že tyto zločiny páchají ani ne tak společenské systémy, jako jejich mnohdy psychopatičtí představitelé a aktivisté (jak ukazují i nedávno odhalené zločiny v Kosovu).

A po řadě bolestných poučení by se již neměly opakovat. Přesto některé systémy – zejména kapitalismus, neokolonialismus či náboženský fanatismus dodnes umožňují a podporují jejich recidivu, někdy ji i násobí. Je zajímavé, že komunismus již mezi těmito recidivisty není, i když je neustále stavěn „na hanbu“.

A pokud někdo odsuzuje „komunistickou“ Čínu, jak to činí Česká televize či jiná média, zapomíná, že tam není komunismus, ale tvrdý státní kapitalismus pouze pod oficiálním vedením Komunistické strany Číny. A geopolitický souboj mezi USA a Čínou není bojem mezi kapitalismem a komunismem, ale mezi dvěma větvemi kapitalismu – tzv. liberální a státní.

Potvrzuje se tak letitá pravda a zkušenost, že největší neštěstí přichází na lidstvo skrze trojí – nečestné, často bezskrupulózní vzdělance, tj. i politiky, fanatické vyznavače víry a hloupý lid, který jim na jejich egoistické zájmy a nenávistné předsudky „skáče“.

A pokud jde o rusofobii a novou studenou a možná i jinou chystanou válku Západu proti Rusku, stojí za to si připomenout historický výrok ruského cara Petra Velikého (1672-1725) – „Švédové nás budou dlouho porážet, ale nakonec nás naučí nad nimi vítězit“. Přesvědčili se o tom i ve své době všemocní francouzský císař Napoleon, německý Reichsführer Hitler … že by se o tom chtěl přesvědčit někdo další?