Prý Fulton 2.0

Podle Pompea je povaha čínského režimu marx-leninská. Kritizoval bezohlednou politiku komunistické strany k vlastnímu lidu. V roce 2022 to bude 50 let, co Nixon navštívil Čínu a otevřel cestu k její prosperitě, podle Pompea Čína nesplnila svá angažmá vůči světu, každý den čteme o útisku v Hongkongu a Xinjiangu. Vidíme otřesné statistiky čínského zneužití zahraničního obchodu, které způsobuje Americe obrovské škody, atd. Představy našich vůdců o tom, že Čína půjde směrem k demokracii a svobodě se nenaplnily…. Generální tajemník Xi Jinping je stoupencem zbankrotované ideologie čínského komunismu. Na Čínu nesmíme nahlížet jako na normální zemi…

Minulý týden v ruské televizní debatě řekl ředitel ruského ústavu pro Dálný východ a Čínu Alexej Maslov, že Čína ztratila sílu diskurzu, kterou by čelila protičínské západní propagandě. Odpovědi na americké útoky v čínském oficiálním Global Times jsou velmi umírněné nebo je přímo ignorují, dnes publikovali v tomto deníku obsáhlý hovor s anglickým politologem Martinem Jacques a vesměs otázky míří na problém reagování Číny na narůstající nepřátelství některých západních států, politologovy odpovědi téměř zdůvodňují čínskou zdrženlivost. 

Podle anglického politologa Čína se v západní optice proměňuje ve věčného nepřítele, političtí jestřábi redukují Čínu pouze do komunistického období a komunistické hrozby, celou čínskou historii klidně ignorují. Vůbec nechápou, co Čína ve skutečnosti je, tyto obskurní náhledy bohužel na západě převažují. Amerika se historicky domnívala, že ji ekonomicky Čína nikdy neohrozí, v 1980 se čínská ekonomika blížila 5% amerického výkonu. Amerika vycházela z předpokladu, že čínský vzestup není udržitelný, protože politický systém není udržitelný, včetně polohy komunistické strany ve společnosti, panovalo přesvědčení, že Čína musí přejít k západnímu stylu vládnutí. Poprvé došlo k západnímu vystřízlivění kolem krize v 2008, v Číně nenastala. V tomto momentu začaly americké elity chápat Čínu jako hrozbu. K čemu nyní dochází? Západní země, hlavně Británie, svázaly svůj vývoj se Spojenými státy, které jsou sice velmi silné, ale jsou v úpadku. Pokud se separujete od Číny, separujete se od nových významných inovací a technologického progresu. V Británii velká část elit a populace nerozumí k čemu ve světě dochází, žijí v představách minulé doby. Pro Spojené státy a západní země je velmi obtížné akceptovat to, co už není.

Něco podobného nastalo v 19. století v Číně, čínský císař Qianlong odmítl ideu, že Británie může Číně něco dát, v dopise králi Jiřímu napsal, že Čína nepotřebuje manufaktury. Odmítl industriální revoluci a Čína strávila dalších 150 let, aby se s tím vypořádala. V dané situaci se musí Čína vyhnout sovětské cestě válečného soupeření s USA, nesmí mařit finance velkými vojenskými výdaji, čínským fundamentálním zájmem je zábránit USA pronikmutí do jihočínského moře. Podle politologa musí Čína jednat v konfrontační situaci s důstojností, ctí, otevřeně a pokorně, dá tím světu velký příklad. Čína vždycky musí brát ohled na světovou veřejnost, verbální spory s USA jsou pod její důstojnost. Podobně v případě dalších západních zemí, na rozdíl od nich, Čína hraje dlouhodobou hru. 

Hongkong. Západní reakce jsou zcela předvídatelné, západ se domnívá, že Hongkong je pořád britskou kolonií, domnívají se, že princip „jedna země, dva systémy“ znamená, že jeden systém je čínský a druhý britský. Británie od roku 1997 nikdy nerespektovala čínskou suverenitu nad Hongkongem. Západ ignoruje rozdíl mezi pokojnou demonstrací a násilnými nepokoji. Politolog se domnívá, že zavedení čínských bezpečnostních opatření bylo nezbytné. Čína respektuje odlišnost Hongkongu, během 155 let britské vlády, Británie ani náznakem nezavedla něco, co by se podobalo demokracii, o to víc za ni bojují dnes. Politolog stejně jako ruský sinolog se domnívá, že Čína se musí naučit mluvit k publiku.