Ivan David
30. 6. 2020
Dnes se rakouský kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) vyjádřil jasně – Turecko zneužívá občany turecké národnosti ke svým vlastním cílům. Ne, že bychom to nevěděli – ale konečně to řekl někdo relevantní, kdo si uvědomuje současné hrozby a nebojuje minulé války jako většina našich a evropských politiků.
Ze zpravodajství rakouské televize ORF vyjímám:
Rakousko obviňuje Turecko ze „zasévání rozbrojů“.
Nálada mezi Rakouskem a Tureckem po nepokojích během demonstrací ve vídeňské čtvrti Favoriten zůstane napjatá. Kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) dnes obvinil Turecko z „rozsévání nepokojů“ a „vytváření napjatého ovzduší“ v Rakousku pro své vlastní zájmy. Z pohledu kancléře jde o „zneužívání lidí s tureckými kořeny, kteří žijí v Evropě“.
Podle ministra vnitra Karla Nehammera (ÖVP) je nyní Ankara na tahu, co se týče uvolnění diplomatického napětí mezi Rakouskem a Tureckem: „Je na Turecku, aby se vydalo cestou deeskalace,“ uvedl Nehammer po zasedání vlády.
Kurz ale nepočítá s tím, že Turecko by chtělo deeskalaci: „Neočekávám od Turecka velkou podporu,“ řekl, „protože přesně vím, co se tady Turecko snaží dělat: konkrétně zneužít Turky v Evropě k zasévání sporů a vytvářet patřičnou náladu ve společnosti ve jménu tureckých zájmů.“
Během minulého týdne byla tureckými ultranacionalisty, včetně příznivců Šedých vlků, napadena shromáždění Kurdů ve vídeňských Favoriten. Několik lidí bylo zraněno. Podle Nehammera již byli vůdci a podněcovači identifikováni.
Mnoho z těch zodpovědných za nepokoje jsou rakouskými občany. Přesto vídeňský starosta Michael Ludwig (SPÖ) hovořil „v konečné analýze“ o deportaci těch, kteří způsobili nepokoje, jako o možném řešení. Řekl to v rozhovoru s deníkem „Austria“.
Tolik ORF
Podle Thomase Rammerstorfera, rakouského odborníka na turecký extremismus je konflikt mezi oběma skupinami trvalý a obvykle probíhá pod naší hranicí vnímání. K útokům „Šedých vlků“, jako jsou pouliční boje a masivní štvaní proti Kurdům nebo Arménům či křesťanům, dochází znovu a znovu. Někteří proměňují tuto agitaci v násilí. „Samozřejmě se pak napadení brání, ne vždy mírnými prostředky, ale agrese obvykle přichází ze strany tureckých fašistů,“ tolik Rammerstorfer.
Na závěr mi dovolte jeden povzdech. Tolik se u nás mluví o fašismu a nacismu, kdekdo je tak označován, včetně mě, a když se objeví skuteční fašisté, skrytí ve vlčím hávu, náš mainstream mlčí. Nikdo „se nesemkne“ proti turecké extrémní pravici. Čím to jen bude?
