Nezávislý Vystrčil

Lubomír Man
10. 6. 2020
Vystrčil: Natolik jsem chachar: nejhlubší vazalství představím národu jako jeho nejvyšší suverenitu
Řekl si předseda českého Senátu Vystrčil a v souladu se svým jménem (nomen omen čili jméno znamení), vystrčil do místního politického prostoru licoměrnost ohavnější, než kdy byly všechny ohavnosti jeho politického tábora (liberodembloku), v minulosti. 


A to když včera v dopoledních hodinách své konečné rozhodnutí navštívit Tchaj-wan zahaloval do frází o tom, že touto svojí cestou chce prokázat, že jsme zemí navýsost suverénní a nezávislou, která si prostě chce a musí dělat to, co chce, bez ohledu na to, co kdo v zahraničí říká, nebo si přeje, že jsme páni ve své vlastní zemi a nikdo nám nebude určovat nebo předepisovat, co máme nebo nemáme dělat.

Pěkně se takováto slova, určená prvoplánově a možná i dle zvyku především nezkušené mládeži, poslouchají (Vystrčil je středoškolským učitelem), kdyby nebyla přesným popřením, toho, co vyjadřují. A totiž toho, že Vystrčilova cesta na Tchaj-wan není samozřejmě žádným vyjádřením suverenity české politiky, ale je naopak jejím nejhlubším popřením a důkazem její otrocké nesamostatnosti a nesvébytnosti, protože není ve skutečnosti ničím jiným než jedním z nástrojů nejnovějšího trendu Trumpovy politiky, jímž je přesun nepřítele Ameriky číslo jedna z Ruska na Čínu. Takže vůbec ne aktem, který by vyšel z hlavy Vystrčilovy nebo předtím Kuberovy, ale jen jedním z kaménků široké mozaiky nové americké politiky, který byl vybraným českým politikům liberodemobloku představen jako jejich možný a žádoucí úkol – a oni vybraní na něj prostě kývli.

Anebo je v téhle republice někdo tak naivní, že nápad poctít státní návštěvou Tchaj-wan a tím nejen smrtelně urazit Čínu, ale též plivnout na politiku EU, která uznává jen jednu Čínu a žádnou jinou, vyšel z české hlavy?

Nesmysl! Bez amerického požduchnutí tímto směrem by ani Kubera ani Vystrčil na nic takového ani nepomysleli, natož aby se to bez amerického krytí pokoušeli uskutečnit. Ale když už se ta hra jednou hraje, musí být dohrána i s jejími vedlejšími efekty.

Např. tak, že moderátor ČT Takáč pozve k dnešní ranní debatě o konečném Vystrčilově rozhodnutí dva senátory, o kterých ví, že s ním budou bezvýhradně souhlasit (proč by také zval někoho jiného, že ano), a hned ten první, jehož jméno si nepamatuji, prohlásí, že doufá, že hlas Vystrčilův, který dnes ráno oznámil neochvějné rozhodnutí na Tchaj-wan jet, je hlasem budoucího českého prezidenta.

Takže, jak vidíte, moji milí, po Drahošovi, Pavlovi a hokejovém brankáři Haškovi zde máme dalšího slibného kandidáta. Díky to Tchaj-wanu.

Co myslíte? Dá se takováhle masová stupidita přežít?