Anastázie Nečepurnová
13. 6. 2020
argumenti a gisreportsonline
Podle toho, jak se svět rozpadá na politické a obchodní bloky, mění nejvýznamnější mocnosti své geopolitické plány. I Evropa i Rusko mají pádné důvody pro vyřešení svých rozporů a pro užší spolupráci. Proč? To vysvětluje lichtenštejnský princ Michail – zakladatel a předseda geopolitické poradenské společnosti a informační platformy Geographic Intelligence Services. Evropa si nemůže dovolit propást ekonomické a politické možnosti, které se otvírají u jejího východního souseda. Nehledě na sankce, Rusko je důležitým partnerem pro Evropu.
Politicky nelze ignorovat tak velkého souseda. Obchodování a investice jsou skutečně důležité; dodávky zemního plynu jsou životně důležité pro obě strany. V zájmu Evropy by mělo být vyhnout se další roztržce s Ruskem. … opravdové pochopení Západem toho, že politické a správní systémy Ruska bude lepší nechat na jeho uvážení, …
Je zřejmé, že období globalizace se už blíží ke konci. Rozhodná Čína již neuznává úlohu regionální mocnosti a háže rukavici stávajícímu světovému řádu. Ten narušuje pravidla, která regulují ochranu intelektuálního vlastnictví a investic, a také mezinárodní antidumpingová pravidla. Čína usiluje o to, aby se stala soběstačnější a rozvíjí svůj vlastní ekonomický a politický blok.
Z geopolitického pohledu je Čína přesvědčena, že je zadržována Spojenými státy a proto zaujala nepřátelskou pozici vůči spojencům Washingtonu u svých hranic: konkrétně k Japonsku a Tchaj-wanu, ale také Filipínám, Vietnamu a Indonésii.
Skutečně, politika USA byla dlouhou dobu zaměřena na zadržování Číny. Například Transtichooceánské partnerství, grandiózní projekt volného obchodu, odsouhlasený administrativou prezidenta Baracka Obamy (2009- 2017) a potopený jeho nástupcem Donaldem Trumpem na začátku roku 2017, demonstrativně vyloučilo Čínu. Nyní se Trumpova administrativa zabývá horkým obchodním sporem s Čínou nikoli bezdůvodně.
Aby minimalizovala důsledky ekonomických sankcí a jiných potenciálních odvetných kroků ze strany USA, usiluje Čína o větší soběstačnost a rozvíjí svůj vlastní ekonomický a politický blok, který je mimo dosah USA. To, pravděpodobně, bude bránit rozvoji světového obchodu a také to zvyšuje nebezpečí politických a ozbrojených konfliktů.
Situace je komplikovaná i pro Rusko, i pro Evropu. Ruská federace má celkovou hranici s Čínou o délce asi 4500 kilometrů a dalších 3000 kilometrů s Mongolskem – rozlehlou, málo obydlenou zemí, sevřenou mezi Ruskem a Čínou. Ruská Sibiř má pouze kolem 34 milionů obyvatel. A jižně od hranice žije téměř 1,4 miliardy Číňanů – 37 krát víc, než je obyvatel Sibiře. Celkový počet obyvatel Ruska je nízký v porovnání s Čínou, stejně jako i rozsah ruské ekonomiky v porovnání s čínskou.
Pozice Západu vůči Moskvě byla po ukrajinské krizi v roce 2014 spojením naivity a arogance. Moskva je zde ve složitém postavení. Její vztahy s USA jsou špatné a Rusko bylo nuceno působit v podmínkách režimu západních sankcí. Ano, sankce skutečně bodly, ale také přiměly Rusko, aby se stalo hospodářsky soběstačnější.
Mezi Washingtonem a Moskvou existují sféry vzájemné nedůvěry. Zahraničněpolitické služby USA demonstrují slabé chápání dnešního Ruska. Administrativa Obamy vtírala sůl do starých ran Ruska, kdy ho pohrdavě nazývala prostě “regionální velmocí”. Nejlepší reakcí by bylo zvýšení výdajů na obranu, zejména v Německu, aby byla demonstrována rozhodnost NATO. V dlouhodobém výhledu by to mohlo být hospodářsky pro Evropu méně nákladné. Reakce USA byla silná ústně, ale dvě základní chyby ji oslabily. Bílý dům oznámil svou připravenost učinit všechny možné kroky proti Rusku – kromě vojenských. To je jako by dát Moskvě neomezenou volnou ruku na Ukrajině. Washington se dopustil ještě jedné chyby, když dovolil Kremlu, aby si myslel, že administrativa Obamy se pokoušela podpořit změnu režimu v Rusku. Ironií osudu se americká vládnoucí elita rozzuřila, když se objevily důkazy o vměšování se Ruska do prezidentských voleb v USA.
Nejvážnější problém Moskvy však není v jejích vztazích se Západem. Vyvažuje své vztahy s Čínou. Na jedné straně sankce přinutily Rusko navázat těsné styky s Čínou – nejdůležitějším sousedem Ruska. Avšak pro Rusko je velmi důležité udržet si svou suverenitu a nezávislost vůči svému východnímu sousedovi. Moskva chce obchodovat s Pekingem s rovnocennými podmínkami. Jelikož vztahy s USA se v nejbližší době sotva zlepší, Rusko se bude muset spoléhat na partnerské vztahy s Evropou a Japonskem, aby aktivizovalo svou ekonomiku a čelilo Číně jako rovnoprávnějšímu partnerovi.
Hlavní starostí Kremlu není západní hranice Ruska. Je to nejistý stav jeho ekonomiky a nutnost obchodovat s Čínou jako rovný s rovným. I tady spočívá rozhodující zjištění pro Evropu. Evropa si nemůže dovolit propást ekonomické a politické možnosti, které se otvírají u jejího východního souseda. Nehledě na sankce, Rusko je důležitým partnerem pro Evropu. Politicky nelze ignorovat tak velkého souseda. Obchodování a investice jsou skutečně důležité; dodávky zemního plynu jsou životně důležité pro obě strany. V zájmu Evropy by mělo být vyhnout se další roztržce s Ruskem.
Geografický potenciál Ruska je obrovský. Evropa si nemůže dovolit ztratit své strategické postavení, propást ekonomické a politické možnosti, které jsou u jejího východního souseda, a nechat ziskové podnikání při osvojování Sibiře Číně.
V konečném výsledku budou nalezena nějaká rozhodnutí pro zmrazené konflikty v Abcházii, Osetii, Donbasu a Krymu. A opravdové pochopení Západem toho, že politické a správní systémy Ruska bude lepší nechat na jeho uvážení, pomůže zmenšit hluboce zakořeněný strach Ruska před zahraničním vměšováním.
Pro Evropu je mnohem lepší pracovat v těsném kontaktu s Ruskem, než nutit Moskvu stávat se partnerem Číny.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
