 |
| Ustupující jednotky SS projíždějí 9.5.1945 Náchodem |
Jiří Valtera podle vzpomínek Jana Šimáně
5. 5. 2020
8.května 1945. Přes Náchod prchá německé obyvatelstvo z Kladska. Večer byla dohodnuta kapitulace německé posádky v Náchodě.
9.května 1945. Praha vítá své osvoboditele. Obyvatelstvo Prahy svobodně vydechuje po šestileté okupaci.
Jiná situace je v Náchodě. Náchodem projíždějí německé frontové jednotky.Utíkají na západ před Rudou armádou. Nemají informace o situaci, proto nevědí, že jejich snaha je marná, protože Rudá armáda již pronikla až do Prahy.
Do Náchoda přichází zpráva, že Rusové jsou už v Polici nad Metují a v Levíně. Po 17. hodině projíždí Náchodem motorizované jednotky SS a střílí po praporech. Mezi vozidly je 9 tanků obalených vojáky. Na náměstí je dostihuje motospojka, dává vozidlům znamení, tanky na náměstí se okolo kostela otočí a vrací se zpět na cestu k Bělovsi a do Kladska. Mezi vojáky na tancích je vzrušení, hádají se, dva z nich se zastřelí. Vřava na náměstí se přehnala, nastává podivný klid. Jen od Bělovse je slyšet palbu těžkých zbraní.
A jak to vypadalo v Bělovsi. Když přejely německé hlídky kolem celnice, dojela k celnici přední hlídka Rudé armády. Rusové vystoupili z vozidel a vkročili do celnice, kde byli uvítáni českými orgány finanční stráže a jejich rodinami. Za chvíli se však z Náchoda vrací německé tanky
a přepravní vozidla s příslušníky SS. Ruští vojáci měli od 0,00 hod. 9. května zákaz palby. Proto se uchýlili do sklepa celnice. Příslušníci SS jim pak nařídili aby vyšli ven. Když poslechli, bylo jich všech 17 příslušníky SS postříleno. S nimi zahynul i příslušník čsl. armády štábní kapitán Půlpán.
Ostatní Češi z celnice i s pětiletým děvčátkem pak museli stát asi půl hodiny s rukama nad hlavou.
Jedině energické ohrazení respicienta Ducháče imponovalo mužům SS natolik, že upustili od zavraždění této skupiny Čechů. Za chvíli dojelo k celnici dělostřelectvo Rudé armády. Přímou střelbou pak dělostřelci zlikvidovali německé tanky. Do setmění byl odpor SS zlikvidován. Příslušníci SS se pak rozptýlili po okolních vršcích.
Několik hodin si potom vyžádalo navázání kontaktu mezi Rudou armádou a našimi dobrovolnickými jednotkami. Kontakt byl navazován opatrně, aby nedošlo ke střelbě mezi našimi a ruskými vojáky.
Při bojích v Bělovsi zahynulo 13 československých vojáků a občanů. Zavražděno bylo příslušníky SS 17 rudoarmějců.
10.května.V 0,30 hod. Uvítal v bráně policejního ředitelství Dr. Chudoba podplukovníka Korolenko těmito slovy: “Jménem obyvatelstva města Náchoda, jménem Národního výboru a jménem policejního ředitelství vítáme vás s upřímnou láskou jako své osvoboditele.“ Podplukovník Korolenko poděkoval za uvítání. Pak se objali a políbili.
V 11,00 hod. potom uvítal Náchod generála Zajončkovského a Rudou armádu záplavou květů na náchodském náměstí.
Odpoledne se konal na náchodském hřbitově vojenský pohřeb devatenácti padlých rudoarmějců za účasti několika tisíc Náchoďanů.
Náchod byl konečně osvobozen a občané Náchoda si o den později než Pražané mohli také svobodně vydechnout.
(Zpracováno volně podle vzpomínek Jana Šimáně.)
 |
| Čeští civilisté a sovětští vojáci zavražděné SS-many v celnici v Náchodě 9. května 1945 |
…a pokračování událostí v Náchodě, jak je popsal Petr Broulík a historik Oldřich Šafář v Mladé frontě dnes v roce 2012 (ZDE):
Náchodští dobrovolníci pak pročesávali Běloves a přilehlé lesy. Chytali německé vojáky, kteří se při přestřelce rozprchli. Zajatce vozili ještě v noci do pivovaru.
Druhý den ráno přijelo do pivovaru i mnoho zvědavců. Odbojáři pak zahájili samozvané výslechy esesmanů. Ve zmatku se dostali ke slovu i lidé toužící po pomstě. Časem se zjistilo, že mezi nimi byli i někteří místní, kteří si tvrdým postojem vůči zajatcům chtěli napravit pověst pošramocenou za okupace. Mnozí z nacistů byli zranění. Po ošetření je odbojáři zavřeli do sklepa, který se proměnil ve vězení. Ještě během noci přijeli do pivovaru Rusové.
Ke slovu se dostali i lidé toužící po pomstě
Vedle nich tu byli také pozůstalí, jimž se jejich blízcí nevrátili z koncentráků. Byly tam i Židovky a Polky z koncentračního tábora v Zakši, které si chtěly vyrovnat účty s Němci.
“Situace se prostě odboji vymkla z rukou. Staly se věci, na které v Náchodě neradi vzpomínají,” popisuje historik (O. Šafář).
Zajaté esesmany samovolní dobrovolníci týrali, bili a mnohé doslova utloukli k smrti. Předseda nově ustanoveného městského národního výboru Strouha telefonoval do pivovaru, aby lidé se zabíjením přestali. Bezvýsledně.
Rozběsněný dav se už nedal zastavit. Na krutých výsleších se podíleli i vojáci Rudé armády. Ti měli pro zajaté esesmany jediný ortel: smrt.
Popravy se konaly přímo v pivovaře. Jen některé na zámku, kde mrtvé i pohřbívali. Těla Němců dobrovolníci naložili na vůz a ten pak projížděl celým městem a Poděbradovou ulicí přímo k vojenskému hřbitovu, v jehož sousedství bylo nové pohřebiště.
“Taková byla doba,” říká historik (O. Šafář).
“Vzpomínky na to nejsou pěkné, ale musíme mít na zřeteli situaci a náladu tehdejších dnů. Každý toužil po odplatě, i když ne každý byl schopen přímé msty. Skutečnost byla taková, že každý vůz naložený mrtvými Němci, který směřoval přes město na pohřebiště na zámku, byl v ulicích města vítán s obrovským nadšením. Nikdo Němce nelitoval. Každý to chápal jako spravedlivou odplatu. Taková byla doba,” říká Šafář.
Od 10. května pak odbojáři vylučovali z řad zajatců esesmany. Ostatní Němce formovali do transportů, které směřovaly do Waldenburgu a odtud je vlaky odvážely do zajateckých táborů na území Sovětského svazu.
Po letech německá politika cílevědomě podporuje a často i inscenuje smývání rozdílu mezi okupanty, viníky, vrahy a utlačovateli a mezi osvoboditeli, utlačovanými a mstiteli. A tak i Náchod se dožil “německého vyšetřování”:
Na neblahé události v pivovaru se časem pomalu zapomínalo. Po více než půlstoletí však v roce 1999 případ otevřela bavorská prokuratura. U soudu v městě Hofu začala prošetřovat udání, že v roce 1945 povraždili odbojáři v náchodském pivovaře na 220 příslušníků zbraní SS a že další Němce měli o rok později místní lidé utýrat na náchodském náměstí.
Německý tisk psal o náchodském masakru. Spolehliví pamětníci ale o nějakém masovém vraždění nic nevěděli. Podnik už vypadal úplně jinak než v květnu 1945. “Novináři chtěli vidět místa poprav, ale tam už nic není. Dřevěné kůlny zmizely. Také většina tehdejších aktérů už je po smrti,” říká současný ředitel pivovaru Josef Hlavatý.
Nepodařilo se zjistit, kolik příslušníků SS bylo do pivovaru předvedeno, ani kolik jich bylo popraveno. Josef Hruška, který běloveské události bezprostředně popsal, udává počet 67.
V letech 2001 a 2002 se pak uskutečnila exhumace šesti hromadných hrobů, v nichž odborníci nalezli ostatky 113 těl. Byli tam jak Němci ubití či popravení v pivovaru, tak i mrtví z přestřelky v Bělovsi nebo Němci, kteří zahynuli při transportech. Komise zapsala, že na tělech nebyly známky mučení nebo okrádání. Těla skončila na hromadném německém pohřebišti v Brně.
