Petr Vlk
31. 5. 2020 KosaZostra čili https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/05/29/petrickuv-dopis-a-jeho-ozveny/#more-963916
Petříček a spol. si dovolili tento záměr, který je v každém ohledu v zásadním rozporu s mezinárodním právem podrobit kritice. A strhla se bouře. Než se budu těmi opravdu rozhořčenými reakcemi na jejich adresu zabývat, dovolím si 1:1 převzít text jejich otevřeného dopisu, abychom věděli, přesně o čem se vlastně bavíme.
Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?
Tuto otázku si dnes kladou politikové, experti i řada veřejných osobností v souvislosti s koaliční dohodou nové izraelské vlády a dalšími informacemi naznačujícími úmysl anektovat části okupovaných palestinských území. To je perspektiva, k níž se my – současný a předcházející ministři zahraničí – chceme vyjádřit, a to i vzhledem k dlouhodobému strategickému partnerství Česka a Izraele.
Od konce studené války zaujímala většina mezinárodního společenství, včetně EU a všech jejích členů, ale i včetně Spojených států, jednoznačný a konzistentní postoj ohledně nutnosti dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. To nikterak nesouviselo s jevy, jako jsou antisemitismus anebo někdejší radikální národněosvobozenecká hnutí.
Naopak, od počátku šlo o postoj konsenzuální a konstruktivní, vycházející ze zahraničněpolitického realismu a zároveň se opírající o mezinárodní právo, které přináší závazky pro obě strany konfliktu. S budoucím palestinským státem proto počítají četné platné rezoluce Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, klíčové dokumenty EU i platná Koncepce zahraniční politiky ČR.
Iniciativa, kterou na konci ledna představili v Bílém domě prezident Trump a premiér Netanjahu, ovšem směřuje jiným směrem. Nejde přitom „jen“ o ta území, která má jedna strana získat a druhá ztratit – a to v míře, která de facto vylučuje životaschopný palestinský stát do budoucna. Jde i o princip: nabytí území silou výslovně zapovídá Charta OSN, tedy jakási „světová ústava“ a základní kámen fungování mezinárodních vztahů v současném světě. A jde také o lidskoprávní a humanitární dopady případné anexe, které lze očekávat a které mohou být tíživé.
Izraelci ani Američané dosud nevyjasnili, co se má stát v dlouhodobé perspektivě s Palestinci na zbytku okupovaných území bez naděje na stát, ba dokonce ani co se bude dít s Palestinci na anektovaných územích – tedy jaká občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva mají mít ne-občané ne-židé v de iure židovském státě. Co tedy bude s Palestinci bez palestinského státu? A co bude s izraelskou demokracií, půjde-li o stát s obyvateli první a druhé kategorie?
Samozřejmě vnímáme řadu závažných problémů na palestinské straně včetně vlády hnutí Hamás, designovaného celou EU jako teroristická organizace, v pásmu Gazy. Vždy také budeme apelovat na palestinské představitele, aby se aktivně a konstruktivně zapojili do všech mírových jednání. Ale Palestinci nyní nejsou těmi, kdo zvažují jednostranný krok hrubě porušující mezinárodní právo.
Víme, že Izrael je vzácným příkladem demokracie na Blízkém východě, ale týká se to pouze jeho vlastních občanů, nikoli Palestinců na okupovaných územích. Víme také, že Palestinci v minulosti promarnili možnosti dosáhnout urovnání konfliktu. To ovšem neznamená, že mají být nyní obráni o úrodná území, klíčová pro vytvoření jakékoli formy palestinského státu.
Základní zásady mezinárodního práva a s ním spojené hodnoty nejsou jen normativním rámcem pro akademické či kavárenské debaty. Naopak, stojí na nich bezpečnost a samotná existence států, zejména těch menších, jako je Česko, které by v bezprávné džungli na rozdíl od těch nejsilnějších stěží přežily a musely by se stát něčími vazaly či zaniknout (pomysleme na naše dějiny mezi lety 1938/39 a 1989). Dotyčné zásady a hodnoty proto nelze ohýbat podle toho, koho se týkají. Musí platit pro všechny stejně.Od toho se také odvozuje nezbytnost ochrany základních lidských práv milionů Palestinců na okupovaných územích (a potažmo také v uprchlických táborech rozesetých i v okolních zemích). Jde v drtivé většině o mladou populaci, která se nijak neúčastnila válek na Blízkém východě, nýbrž se narodila do tíživé ekonomické, bezpečnostní a lidskoprávní reality. Jak EU, tak Spojené státy a samozřejmě OSN (UNRWA, UNOCHA a další agentury) proto vždy považovaly za samozřejmé a nezbytné podporovat mírový proces založený na jednáních a financovaly velkou část jeho nákladů.
To je nutno vidět i jako investice do bezpečnosti a stability v Izraeli, v budoucím palestinském státě a šířeji na Blízkém východě. Tedy i do naší vlastní bezpečnosti, neboť ta se odvíjí od bezpečnosti našich sousedů a izraelsko-palestinský konflikt vždy měl i přímé dalekosáhlé dopady (např. jako zdroj radikalismu). Objem takových nutných trvalých investic by se s anexí nesnížil, spíše naopak narostl v důsledku nových zvýšených rizik. I takovými, která mohou přímo dopadat na Evropu a její hranice.
Československo mělo od doby prezidenta Masaryka tradici pevného přátelství s Izraelem, které pokračovalo dokonce i krátce po nástupu komunismu a bylo následně obnoveno po pádu železné opony. Československo také významně přispělo k boji Židů o izraelský stát v roce 1948. Tradici od té doby ctily všechny naše hlavy státu a vlády. A souviselo s ní i to, že už prezident Havel přispěl aktivně a prakticky právě k vyjednáváním mezi Izraelem a Palestinci.
My sami jsme učinili řadu symbolických i praktických politických kroků, které stvrdily a dále rozvinuly toto strategické partnerství mezi Českem a Izraelem. Jsme si však zároveň vědomi významu světového řádu založeného na pravidlech a vládě práva, a to i pro naši samotnou existenci.
Přitom také koncepce naší zahraniční politiky jasně říká, že „Česká republika bude nadále podporovat cíle blízkovýchodního mírového procesu, směřujícího k uspořádání ve formě dvou samostatných států. Zároveň bude obě strany upozorňovat na škodlivost kroků tyto cíle podkopávajících.“ Naše politická a občanská zodpovědnost nám proto říká, že se k plánované izraelské anexi části palestinských území nemůžeme postavit jinak než výslovně kriticky.
Česko a Izrael jsou přátelé. Privilegiem i nezbytnou součástí opravdového přátelství je ochota být k sobě navzájem upřímní a připravenost si naslouchat. V tomto duchu zamýšlíme i náš společný článek a zároveň jsme nadále připraveni naslouchat tomu, co naši přátelé říkají. To vše bude spoluurčovat náš postup při úsilí o dosažení společné evropské pozice.
Za sebe říkám, že klidně podepíši nejen každé slovo, ale doslova každou tečku za větou!
A přece s nelíčeným úžasem čtu, že:
Ovšem další šli ještě dále – jako podlou zradu Izraele označil nynější europoslanec a bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra (ODS), Ten, spolu s bývalým premiérem Mirkem Topolánkem a dalšími bývalými ministry zahraničí Janem Kohoutem a Cyrilem Svobodou, pak zveřejnil v deníku Právo vlastní dopis s názvem „Odmítáme urážet Izrael“.
A předvedla se i současná parlamentní vědma ODS – Černochová, která Zaorálka rovnou nazvala největším náckem.
Takže si to shrneme – Patříček and Co. si dovolili upozornit, že Izrael se chová v naprostém rozporu s mezinárodním právem a chartou OSN jako agresor, okupant a nyní i zloděj území, které mu nepatří!
A Zeman, Babiš a pár dnes už většinou byvších politikářů po nich, ačkoli neudělali nic jiného, než konstatovali pravý stav věci, neslýchaným způsobem vyjelo!
Abych nemohl být obviněn z antisemitismu, cítím potřebu na tomto místě konstatovat, že stojím dlouhodobě na straně Izraele ve většině jeho sporů s Araby a tzv. Palestinci. A dokonale chápu, proč si pořídil jaderný arzenál a mnohokrát jsem se tvrdě vymezil proti tomu, aby A bombu vlastnil Irán nebo jakákoliv jiná arabská země.
Nicméně v téhle konkrétní věci zcela podporuji Petříčka a jeho dva kolegy! Představují, výjimečně, totiž hlas zdravého rozumu! Nic více nic méně. Okupace je okupací bez ohledu na to,kdo ji provádí. Anexe je anexí a nejhrubší formou agrese, opět bez ohledu na to, kdo ji provozuje!!!
Signatáři otevřeného dopisu mají strach o izraelskou demokracii a její osud. Přiznávám, že ten mne nijak nedrásá. Já mám strach o tu naši domácí -českou!
Máme prezidenta, který vysloveně zábor cizích území silou podporuje! Máme premiéra, který je na tom evidentně stejně! A jediný problém má s tím, že to někdo z ministrů jeho kabinetu otevřeně kritizuje. Správný ministr evidentně podle jeho představ drží hubu a krok. A když se násilné agrese dopouští naši spojenci, je všechno v nejlepším pořádku.
Řešit Vondru, Topolánka, Černochovou a podobné postrádá hlubší smysl a je v podstatě ztrátou času. Koho tihle dnes už třetiřadí političtí šmíráci ještě zajímají?
Vraťme se k Zemanovi a Babišovi. Ale než tak učiním, chci se zeptat zdejších svědků Milošových a ercbabišáků, pokud tu ještě takoví jsou, jak se jim chování a myšlení jejich svatých na mostě v téhle kauze zamlouvá?
Správný svědek Milošův a ercbabišák přece zaujímá nesmiřitelně protiamerické a protiizraelské postoje! Vždy a všude!
A nyní jejich sluníčka jasná nejjasnější OPĚT hlásají slepou podporu a ještě slepější víru v našeho spojence největšího – USA a Izrael! Další trvání na totální absenci elementární soudnosti! Vše je nahrazeno bigotní vírou ve smyslu – co dělají USA je vždy a za všech okolností správné a pro Českou republiku prospěšné! A basta!
Před ne tak dlouhým časem jsme to zažili s s venezuelským vlastizrádcem Guaidoém (že bych znovu dal link na Zemanův zvací dopis?), ještě před tím v kauze Skripal a dnes, v daleko větším rozsahu, to s izraelskou anexí prožíváme znovu! Úžasný pocit!
Prý Petříček a další zrazují naše zájmy a zájmy našich spojenců…. Může mi někdo rozumně vysvětlit, jaký je zájem České republiky na tom, když Netanjahu zabere část území, které mu nepatří? Co to pro ČR přinese prospěšného?
V tzv. Kuberově čínském dopise, který si podle mnoha internetových serverů objednal Hrad, aby bývalého šéfa senátu odradil od návštěvy Tchajwanu, je ČR vyhrožováno ekonomickými sankcemi ze strany Pekingu. A několikrát to hlasitě zdůraznil osobně Zeman i jeho mluvčáček. A to přesto, že republika má s Čínou hluboce pasivní obchodní bilanci. Takže má eventuálně prostor pro odpověď, která by více bolela Peking než Prahu. Zajímavé je, že tentokrát nikdo o ekonomických dopadech nemluví, ačkoli sumarizovaný český vývoz do arabských zemí + Iránu+ Turecka, což jsou země, které nepochybně na Zemanovu a Babišovu kritiku nějak zareagují, je určitě celkově vyšší než ten do Číny o Izraeli nemluvě. Kde je tady Zemanova „proslulá” (dodávám, že smutně) ekonomická diplomacie?
Půjdu ještě dál- Zeman loni, při návštěvě Srbska se tam omlouval za svůj někdejší souhlas s přelety humanitárních bombardérů NATO přes český vzdušný prostor…. Hm… A co jako provozuje dnes? Humanitární bombardování přivodilo odtržení srbského území – Kosova. Tentokrát izraelské a americké letouny zřejmě zůstanou na zemi. Bombardování nebude třeba. Území už je vojensky obsazeno. Také se odtrhne? Kdy se Zeman omluví Palestincům nebo jiným Arabům, kteří tohle nikdy nespolknou? Jde o úplně stejnou kauzu!
Babiš je na tom stejně. Jen to schovává za kritiku toho, že jako dva ministři jeho vlády a že zahraniční politika je věcí celého kabinetu. Zvláštní ovšem je, že když v minulosti Herman přijal dalajlámu, tak se za svého kamaráda ministra v podstatě postavil. Nebo když Zeman a jeho poskoci dělají sami ze svého rozhodnutí tzv. čínskou politiku, aniž by se s kýmkoli předem domlouvali, ani necekne! Takže kecy v kleci!
Navíc – oba dva valí svým koblihům do hlav jasné nesmyly! Anexe západního břehu Jordánu ještě do nedávna naprosto nebyla součástí oficiální izraelské politiky. Tuhle kartu, v naprosté nouzi a honění hlasů za každou cenu, aby mohl sestavit nějakou svou vládu, vytáhl v předminulých izraelských volbách Netanjahu. Do té doby si to nikdo z oficiálních politiků netroufl ani vyslovit! Takhle to je! Ukradení cizích území bylo dáno do hry,aby si jistý izraelský politik – Bibi Netanjahu, zachránil zadek a nemusel na politické smetiště! Nic více a nic méně! Ani náhodou nikdo nemůže říci, že by celá izraelská společnost stála za anexí! Je to v podstatě půl na půl. Ta, která není Bibim reprezentována si uvědomuje, že anexí se vytratí i poslední teoretická naděje na nějaké rozumné znormalizování vztahů s Araby. Bez toho je Izrael odsouzen k věčné válce se svým okolím!
A dochází jí i cosi dalšího – že anexe znamená, že uvnitř státu Izrael výrazně vzroste podíl arabského obyvatelstva. S výrazně větší natalitou! Takže ona zmínka o obavách o izraelskou demokracii je plně na místě! Protože jde o to, jaký statut anektovaní Palestinci získají, pokud nebudou NÁSILÍM /sic!/ donuceni svoje domovy opustit! Stanou se z nich občané státu Izrael s plnými právy, včetně práva volit a využívat soudního systému? Jak by v opravdu demokratickém státě mělo být normou? Nebo se stanou bytostmi druhého řádu bez občanských práv, aby nedošlo k naředění voličů arabským elementem?
Nic z toho Zemana Babiše netrápí. Oni řeší jen to, aby se na nás náhodou spojenec největší a Izrael nezačaly mračit!
Jsem krajně roztrpčen tím naprostým nedostatkem české politické samostatnosti a absolutní servility českých politických špiček, když jde o Washington, Brusel nebo Londýn. My prostě místo vlastního názoru a sledování svých vlastních zájmů – slepě věříme! Zřejmě tak, že kdyby nám náhodou někdo z těch, co jim tak úžasně důvěřujeme nařídil, abychom spáchali hromadnou sebevraždu, okamžitě to uděláme. Respektive – Zeman s Babišem a těmi dalšími nás k ní vyzvou!
U Babiše jeho pohnutky chápu. Netanjahu mu jasně musí být sympatický, protože sdílejí stejný osud- oba mají co do činění s justicí.
Bibi už je dokonce před soudem. V obou případech zní stejná písnička – je to účelovka, připravená na to, aby dotyčný velikán zmizel z politiky… Jak jinak! Dobře to známe!
Vedle toho – Babiš má zřejmě bude mít velké problémy s Bruselem, takže kde může, dělá problémy, aby si v té Bruseli nemysleli, že se jen tak dá. A přimknul se proto před časem k mocnému americkému dubisku – viz vrtulníky a už jsem publikoval odhad, že ohledně obrněných transportérů budeme nakupovat ASCODy od evropských afilací amerického koncernu General Dynamics. Ten se prostě chce ukázat Američanům jako lumen nejvěrnější. Což potvrdily i ty transportéry. Nedávno je kvůli úsporám s v souvislosti s náklady na CoVid 19 už škrtnul. Nyní je je to pro něj znovu priorita!
A mimochodem – budeme dostavovat jádro. Pokud o tom bude rozhodovat nějaká Babišova vláda, zkuste si tipnout kdo ten megakšeft vyhraje?
Přemýšlím nad Zemanem. A jeho zavilým amerikanismem ohledně Izraele…. Jak to jde dohromady s jeho podlézáním Číně? Že by přeci jen se chtěl nějak vetřít do Bílého domu, aby měl taky společnou fotečku s americkým prezidentem? A tlačí na pilu , aby si ho Trump, pokud možno ještě do listopadu všiml a pozval ho do Bílého barracku? Protože když vyhraje Biden, má naprostou jistotu, že se mu nic takového do konce prezidentování určitě nepřihodí! Jenže Trump je stejný narcis jako on. A ty Číňany mu prostě stejně neodpustí!
Fakt by mne zajímalo jak tenhle případ a svého svatého vidí zemanisté a babišáci….Nemají to s těmi svými modlami jednoduché.
Nemají? Omlouvám se – mají! Oni přece také slepě věří! Cokoli dělá Miloš nebo Andrej je přece požehnáním pro tuhle zemi. Asi jako sucho a kůrovec dohromady!
