Taras
1.5.2020 TarasovaTerasa
Kundra z Respektu se spojil s neznámým zdrojem z neznámé instituce (BIS) a oznámil veřejnosti, že na Ruzyňském letišti přistál speciál? z Moskvy, vystoupil agent s kufříkem, který obsahoval ricin, olejíček ze semen skočce, tak silně projímavý, že oběť se vykaká z podoby, byl s ním v Londýně (jehla ukryta v deštníku, v pákistánské metropoli pořád prší) zavražděn bulharský přeběhlík Markov.
Obětí neměl být tentokrát Bulhar, ale Papulánec Kolář, takto nevyzpytatelným řízením božím starosta Prahy 6. Tento exot spolu se svým krajanem Hřibem měli prý být obětí další Putinovy vražedné mise, mánie, která Skripalem nebyla dostatečně ukojena. Oba Papulánci se svými mimořádně prodlouženými koňskými ksichty neboli papulami, odtud to pojmenování jejich mutace, jsou od té doby pod policejní ochranou, ale dovezený ricin se prý jeví jako zcela nadbytečný, protože oba jsou posraný až za ušima i bez něj.
Respektu by se bylo dobré zeptat, jestli měl informaci o příjezdu Putinova vrahouna potvrzenu ze tří nezávislých zdrojů, jak zní jedno pravidlo Bakalovy objektivní a neposkvrněné žurnalistiky. Přitom podle mých informací se jedná o trapné nedorozumění, agent je ve skutečnosti specialist, krizový údržbář, a přijel bleskově namazat panty u strašlivě vrzajících dveří na velvyslanectví. Což je následek toho, že velvyslanectví změnilo adresu a musely se začít používat vchodové dveře z Korunovační ulice, od bratrské pomoci prakticky nevyužité. Tenkrát jimi na velvyslanectví tajně chodili Bilak s Indrou.
Redaktora Reflexu Bucherta zase napadlo, že bychom měli tváří v tvář ruským (a patrně i čínským) vražedným komandům vystupovat jako „silný, sebevědomý a suverénní stát“. To se snadno říká, ale hůř dělá, když jsme ve skutečnosti slabá, vazalská, provinční a bruselským kolonialismem ovládaná republika.
Co se tématu č. 1 týká, nemohu vydávat žádná silná prohlášení, jak říkává VK, protože o tom vím prdlajz, ostatně jako skoro všichni, kteří silná prohlášení vydávají. Jedno je ale nápadné. Nejvíce jsou postiženy státy, které jsou vyspělé, s vysokou životní úrovní, obchodně i turisticky zdatné, tedy s velkým pohybem osob, nejméně naopak zasaženy málo rozvinuté a v Evropě postkomunistické země. Jako by nás ta desetiletí komunismu zocelila, učinila odolnými ve smyslu románu Kak zakaljalas stal.
Já byl za bolševika odbojář, akorát jsem nikoho nevraždil, jako jistí hrdinové, ale projevovalo se to tak, že jsem na střední škole sabotoval výuku ruského jazyka. Měli jsme na mučivý předmět kočku, blondýnu, asi sedmadvacet, studenti neodbojáři chodili ke katedře dost často pro objasnění zákonitostí v umisťování měkkého znaku, ve skutečnosti jí čuměli za výstřih, který ona (respektive jeho obsah), stejně jako měkký znak, nijak nezapírala.
Byl jsem tažen a zkoušen z Šolochova. S Tichým Donem nebyl problém, ten se řekne stejně česky jako rusky, já ho navíc čet, na rozdíl od šplhavých čumilů, stejně jako Rozrušenou zemi, jenže u té jsem nevěděl, jak se řekne rusky, tedy jsem to přeložil jako Razgromenaja zemlja. No a narazil jsem, protože se to celkem nepochopitelně jmenuje Padňataja celina.
Takže bych se ruského agenta s ricinem – na rozdíl od Papulánců – se svými odbojářskými zkušenostmi nebál a vyzbrojen znalostmi od té kozy s kozama mu řekl: „Něsjer i mazaj nazad vo svaju stalícu!“
