 |
| Petr Bajnar |
Petr Bajnar
12 .4. 2020 SvobodnéNoviny
Z Číny přišel malý nebuněčný virus a nám se hroutí kapitalismus. Ne nemylme se, virus za to nemůže. Je pouze spouštěčem procesu, který doutná světem dlouhodobě.
V roce 1989 jsme prožívali konec reálného socialismu. Ve srovnání s kapitalismem se ukázal ne konkurence schopný. Majitel firmy má větší motivaci k tomu, aby podnik prosperoval než někdo, kdo na zisku či ztrátě firmy příliš zainteresován nebyl. Tržní ekonomika prosperovala víc než plánovací.
Jenže je tu jeden problém. Aby společnost fungovala dobře s volným trhem vyžaduje stabilitu. Stačí přitom jen velmi malý zásah z vnějšku a systém padá. Proč je tomu tak?
Odpověď může být překvapivá. Je to stejný důvod jako ten, který vedl ke krachu reálného socialismus. Je to lidský egoismus, který vždy oslabí každou lidskou společnost na něm založenou, což se nejvíce projeví v čase krize.
Všimli jste si, jak nyní ve společnosti takřka vymizely pravicové neoliberální metody ekonomické politiky? Je zde ještě příliš čerstvá historická vzpomínka na třicátá léta minulého století, kdy hospodářské krizi byl zpočátku dán poměrně volný průběh. Každý jen trošku vědoucí státník si uvědomuje, že nechat nyní působit volnou ruku trhu bude znamenat hromadné sebevraždy tisíců lidí, fronty nezaměstnaných na polévku, tlupy lidí zapalujících auta v ulicích a možná i příchod diktátora podobného Hitlerovi.
A tak aby tomu vlády předešly zvolili jinou cestu. Obrovské finanční investice do ekonomiky. Investice, na které sice zadlužené země nemají peníze, nicméně díky centrálním bankám je především mocné státy typu USA mohou vytvořit prakticky neomezeně. Není třeba již ani papíru a tiskárny. Stačí jen pár kliků na počítači úředníka centrální banky a máme tu z ničeho tisíc, milión, miliardu či bilión dolarů, kolik jen budeme chtít.
Jak dlouho může ten experiment fungovat? Peníze mají takovou hodnotu, jakou se těší ve společnosti důvěře. Je jen otázkou času, kdy si lidé začnou hromadně uvědomovat, že to centrální banky neomezeně vytváří nemá žádnou reálnou hodnotu, začnou se toho zbavovat a pokoušet se to měnit za něco co faktickou hodnotu má. Může se spustit hyperinflace, či to co se v ekonomii nazývá “run na banku”. Lidi v panice se začnou hromadně pokoušet vybírat své vklady, což banky nemající v sejfech příslušnou hotovost rychle položí. A chaos v ulicích kterému jsme se snažili vyhnout je opět tu.
Jaké je tedy řešení? Jsme v pasti, ze které je jediná cesta. Změna filozofie lidské společnosti, která upřednostní spolupráci a solidaritu před bojem a konkurencí. Ale ne v podobě státní direktivy, ale dobrovolně. Pak se objeví i řešení, které například za nějaký čas povede k systému, ve kterém již peníze nebudou potřeba, ač se to dnes bude většině zdát naprostou utopií.
Součástí řešení problému je ještě jedna zásadní věc, o které se bohužel vůbec nemluví. Funkční změna musí být spojena s dobrovolným snížením populace lidí na Zemi. Žádný trvale udržitelný rozvoj neexistuje. Planeta není schopna dlouhodobě snést tolik lidí na zemi, a tedy jen otázkou, zda problém přelidnění se bude řešit na dobrovolné či nedobrovolné bázi. Klimatická změna je reálná a nezmizí jen proto, že tu máme problémy z koronavirem. Příště to může být třeba zase nějaká klimatická epizoda, která spustí všechny společenské problémy, třeba náhlý kolaps Golfského proudu který podle mnohých měření nebezpečně slábne díky tání grónských ledovců.
Jak je to tedy. Čeká nás socialismus nebo se opět regeneruje kapitalismus? Jsou to jen ismy. V egoistické společnosti bude socialismus i kapitalismus zlem. Ve společnosti, kde egoismus bude v rovnováze s altruismem budeme zažívat ráj bez ohledu, zda bude formálně více připomínat kapitalistickou či socialistickou formu vlády. Článek jsem zvolil jako příspěvek do diskuze o tom, zda současný situace vede k návratu k myšlenkám a postupům socialismu.
