Taras
24.4.2020 TARAS2
Možná jste si toho ještě nevšimli, já tuhle averzi v sobě hodně potlačuju, nedávám ji znát, ale nemám rád kapitalismus v jeho všech podobách, nesnáším prakticky skoro všechny jeho projevy a formy, od živnostníků až po Goldman Sachs, protože se v nich vždy objevují jeho signifikantní tváře:
1. odporná nenažranost aktérů;
2. zběsilá rvačka mezi podnikateli o zisk, o trhy;
3. výrazný sklon ke zločinnému chování (podvody všeho druhu, šizení, korupce);
4. bezohlednost až surovost v chování a jednání;
5. vykořisťování a parazitování na druhých, vycházející z feudální a otrokářské historie lidstva;
6. opanování všech stránek společenského života, politiky, médií, kultury, vzdělávání;
7. vyvolávání imperialistických válek a nezměrné utrpení stovek milionů lidí v nich, a to jenom kvůli touze po moci a mamonu v hlavách vodičů i jejich politických loutek;
8. potlačování a vytlačování všech známek charakterního chování z lidské společnosti a preferování zločinu, kýče, úpadku a zmaru;
9. prolhanost jako základní vzorec chování;
10. privatizace zisků a socializace ztrát. Takové Tarasovo desatero.
Asi nejlepší ilustrací odporné tváře kapitalismu v naší politice jsou ODS a TOP09. Ilustrací jak co do své ideologie, tak i fyzického zjevu aktérů. Není překvapením, že jako jediné východisko ze současné krize vidí tyto partaje ve cpaní komunálních prostředků do vyžraných a přitom stále nenažraných kapoušských tlam. Na schodech v Lucerně se představily tři tváře TOP09 a pro změnu nasměrovaly svou náhlou rozdávací mánii (když byli tihle u vesla, tak škrtali, škrtali a škrtali, v sociálnu, přitom ale kapoušským směrem pouštěli stovky miliard) také ke kultuře. Je třeba ji podpořit, miliarda, co Zaorálek vyfasoval od vlády, nestačí.
Takže tři tváře TOP09: na fotografii u článku ZDE … je paní Eva Holubová v popředí. Dámě bohužel nepomohla rouška; aby zakryla svou ohyzdnost, potřebovala by masku celoobličejovou. (Na rozdíl do autora si redakce N.R. myslí, že rouška paní Holubové výrazně prospěla – pozn.red. N.R.) Vlevo od ní paní Pekařová. Tu maska trochu vylepšila, ale přesto pořád vypadá jako cvok. Nejlépe dopadl pan Pospíšil, který v podstatě ani nevyhlíží jako bukvice.
Podpora státu soukromému podnikání všeho druhu vypadá na první pohled logicky: zakázali nebo omezili jste nám činnost, díky tomu nemáme příjmy, tedy nám ztráty kompenzujte. Jenže: omezení činnosti soukromníků vychází z pohromy, koronavirové katastrofy, je to zásah vyšší moci. Když obrátíme situaci, tak divadlo paní Holubové snad bude hradit návštěvníků ztráty, které jim vyplynou z toho, že se v jeho zdech nakazili? A zdravotním pojišťovnám snad bude divadlo pana Hrušínského hradit náklady léčení a příbuzným diváků případnou ztrátu živitele? Onemocnění a smrt je v přímé souvislosti s návštěvou kulturního zařízení a tedy je toto odpovědno za utrpěnou újmu diváků, stejně, jako když jim ztratí v šatně odložený kabát.
Vždy záleží na úhlu pohledu. Pokud díky koronaviru, povodni nebo třeba hospodářské krizi (jako typického znaku kapitalistické ekonomiky) jako zásahům vyšší moci ztratí umělec či živnostník zákazníky a tím i příjmy, nemá stát žádnou povinnost hradit těmto lidem utrpěné ztráty, s výjimkou zákonné záchranné sociální sítě. Tedy zde se naskýtá hérečkám, principálovi a hlavně živnostníkům jedinečná příležitost k realizaci toho, čím neustále vyhrožují, když po nich stát chce, aby platili daně: zavřít krám a jít se přihlásit na pracák. A jsou bezvadně zabezpečeni, stejně jako zaměstnanec, kterého kapitalista bezohledně propustí ve chvíli, kdy ho nepotřebuje.
Úhel pohledu je někdy sviňa a meducína, kterou někdo tak rád dopřává jiným, je hodně hořká, nalita do vlastní huby.
Jinou neopakovatelnou příležitost má sám stát. Totiž odkázat nabubřelou, do pozice vrchnosti se stavějící a přitom svou nečinností, leností a hloupostí společnosti škodící soudní moc do patřičných mezí. Rozsudek městského soudu o nesouladu vládních krizových opatření s povětšině idiotským zákonodárstvím, dalším to projevem esenciální neschopnosti právnického stavu, prostě ignorovat, jako by nebyl. A potvrdit platnost přijatých opatření a vymáhat je. Soudy přece policii fyzicky nešéfují. A když to justice bude hnát výš, zarazit jim výplatu mezd.
Rychetský sedí v pokladně v Kauflandu, aby měl na chleba.
Skvostná představa, zvláště kdyby ve vedlejší kase markoval rohlíky Bakala.
