Volá Londýn, z vězení. Varoufakis mluví s Assangem

Janis Varoufakis 

Janis Varoufakis
28. 3. 2020 ZNet, překlad Outsidermedia – A. Macháček
Volební manifest Jeremyho Corbyna vysmívaný pro radikálnost se nyní jeví jako nepřiměřeně umírněný.
Včera v noci, hned po naší první televizní události DiEM25, zazvonil můj telefon. Byl to Julian. Z vězení. Nebylo to poprvé, co mě hluboce poctil tím, že z těch několika povolených telefonních hovorů obětoval jeden pro mě. Stejně jako každé jiné takové příležitosti, když neočekávaně rozpoznám jeho hlas, zaplaví mě proud emocí. Vina, především při myšlence, že v okamžiku, kdy je linka odpojena, zůstane tam – na nesmírně temném místě, ve kterém je uvězněn kvůli rozhodnutí, které učinil už dávno a pomohl nám ostatním pochopit, co mocipáni dělají v našem zastoupení bez našeho vědomí nebo souhlasu.

Julian chtěl mluvit o dopadu Covid-19 na svět, ve kterém žijeme, a samozřejmě o svém případu. Poznamenal k tomu, že volební manifest Jeremyho Corbyna vysmívaný pro radikálnost se nyní jeví jako nepřiměřeně umírněný. Vysmívali jsme se těm, kteří chtěli pro lid v Británii, pár desítek miliard na zajištění řádného financování NHS (viz Národní zdravotní služba) a sociální péče pro všechny, na přeměnu širokopásmového připojení na veřejnou službu pro všechny a železnice do veřejného vlastnictví, aby vše řádně fungovalo. Právě ti samí lidé, kteří dříve neměli peníze na nic, objevili najednou oslíčka, otřes se a oznamují, že teď, když velké podniky a kapitalismus obecně mají vážné potíže, budou do ekonomiky napumpovány biliony. Julian nevěděl (jak mohl, když mu vězeňské úřady odepřely přístup k novinám, internetu, dokonce k rádiu BBC 4, že Boris Johnson včera oznámil dočasné znárodnění železnic. Ale věděl, že soukromé osoby nikdy nemohou poskytovat slušnou službu uprostřed nouzového stavu.

Po několika minutách, během nichž jsme se kochali tímto Waterloo neoliberalismu prostřednictvím jakési RNA, se kterou se systém nemůže jednoduše vypořádat bez opuštění všech svých jistot, jsme diskutovali, co to znamená pro budoucnost. Julian zcela správně řekl, že tato nová fáze krize nám přinejmenším objasňuje, že teď je možné cokoli. K tomu jsem dodal, že cokoli sahá od nejlepšího po nejhorší možný vývoj. To, zda epidemie pomůže dosáhnout dobré nebo nejhorší společnosti, bude samozřejmě záviset na nás, na tom, zda se progresivisté dokážou spojit. Pokud tak neučiníme, stejně jako v roce 2008, bankéři, oligarchové a neofašisté znovu dokáží, že jsou to ti, kdo vědí, jak vydělat na dobré krizi. Budeme úspěšní? Julian k tomu měl nadějný komentář: Nadnárodní organizace jako Wikileaks a DiEM25 přinejmenším zdokonalovaly digitální nástroje pro online debaty a kampaně dlouho předtím, než se na scéně objevil Covid-19. V jistém měřítku jsme lépe připraveni než ostatní.

 
Julian Assange po zatčení cestou do vězení.

Pak jsme mluvili o jeho případu. Jeho podmínky ve vězení se zhoršují. Když byly zrušeny návštěvy, jeho izolace se zhoršila. Jeho právníci se chystají požádat soud o kauci. Pokud je zdraví některého vězně ve věznici Belmarsh High Security ohroženo infekcí Covid-19, jedná se o Julianovu. Propustí ho soud na kauci? Nepravděpodobné. Změní nová krize šance na jeho vydání? Dohodli jsme se, že odpověď na poslední otázku zní: Pravděpodobně, ale jen trochu v době, když se národně bezpečnostní komplex v USA a ve Velké Británii musí obávat věcí, které před několika týdny neexistovaly. Naše konverzace trvala deset minut a jednu sekundu. Pak vězeňský strážce hovor přerušil. Jediný muž, který zná nebezpečí a bolest izolace lépe než my všichni, se z ní vynořil, aby mi dal nám desetiminutovou lekci o tom, jak se neztratit při uvěznění.

Nemyl se, drahý čtenáři: Julian se snaží udržet své schopnosti, neztratit mysl. Celé hodiny každý den v osamělosti bojuje proti temnotě a zoufalství. Když na telefonu zní dobře, vtipně, je to tak proto, že pracoval 20 hodin v očekávání okamžiku, kdy bude moci sdělit svou stranu příběhu, své myšlenky, vnějšímu světu. Nikdo by tak neměl žít.

A tak nyní, když jsme všichni v nějakém stavu izolace, Julianova situace, jeho boj, nám musí pomoci najít sílu, moc a solidaritu nezbytnou k zabránění zneužití této krize zkorumpovanou mocí.