Jiří Jírovec
22. 3. 2020
Přečetl jsem si se zájmem článek Stanislava Hoška. Najít optimální řešení krize je jedna věc, ale schopnost takové řešení prosadit je něco jiného.
Na vrcholu pyramidy musí být člověk, který má právo říct, podobně jako Doug Badman ve filmu Limonádový Joe: “konec kočkování chlapci” a vynést verdikt.
V Česku existující systém to neumožňuje a proto se stát 18 let dohadoval s farmářkou Havránkovou o kousek dálničního obchvatu.
Žvanění a nerozhodnost má v českých zemích svoji tradici.
Československo se v roce 1931 zavázalo, že v rámci evropské dohody z roku 1926 uskuteční přechod na pravostranný provoz do pěti let. Tedy do roku 1936. Nestalo se nic.
Protektorát vznikl 15. března a již 17. března 1939 se začalo jezdit vpravo. V Praze o týden později. Němci tehdy usoudili, že to tak má být a bylo to bez dlouhých debat.
Ve Fukušimě nemuselo dojít k havárii, kdyby neexistoval složitý manažérský systém, v němž směla rozhodnout až x-tá úroveň. Než se k ní informace dostala, bylo pozdě.
V Česku je jakékoli rozhodnutí okamžitě zpochybňováno nebo zesměšňováno. Vzpomeňme na napadání bývalého ministra dopravy Ťoka. Prý nevěděl, že v prosinci sněží a tak způsobil na D1 dopravní kalamitu. Nikdo nebral na vědomí jeho vysvětlení, že se opíral o mínění Hydrometeorologického ústavu, podle kterého byla statisticky malá pravděpodobnost, že v inkriminovaném období bude sněžit. Máme totiž globální oteplování.
Pro odlehčení si poslechněte píseň Jaro skupiny Lokálka.
Opozice nemůže připustit, aby Babišova vláda v čemkoli uspěla. Trvalých 30% volebních preferencí, které ANO 2011 má, je strašák. Proto existuje snaha přistřihnout vládě křídla a opozice do všeho hází větší či menší vidle.
Do vlády se sere kdejaký politolog, vůdce opoziční strany, Bakalou placení novináři, i Piráti udávající Česko k EU.
Když selže vše ostatní, přijde ke slovu osvědčený mechanismus: Kdosi s absolutním citem pro mravnost a zákon jde na úřad, kde oznámí a případně zažaluje. Akce ČH se Sobotkovým stratégům, chci říct tragédům, vymkla z ruky. Po pěti letech není uzavřena, což nevadí, protože máme “trestně stíhaného” a tedy napadatelného premiéra.
Jménem jakési Venduly byla v Brně podána žaloba k Ústavnímu soudu, týkající se vyhlášení nouzového stavu. Omezení základních lidských práv musí být v demokratickém právním státě vždy řádně zdůvodněno, což se zatím (prý) neděje. Jenže lidem stojícím za Vendulou nejde o lidská práva, ale o likvidaci Babiše a ANO 2011.
Politický boj vede i Hamáček. Když ne jinak, tak alespoň červeným svetrem. Koná jen tak, aby dále neoslabil ČSSD, která se dostala na hranici volitelnosti do Sněmovny. Má pod palcem >40000 policistů a k nim hasiče a záchranáře. Potřebuje ukázat rozhodnost a tak spustí bububu: “Porušování příkazů vlády lze kvalifikovat jako trestný čin.” Obratem ale ujistí veřejnost, že takové varování nemusí nikdo brát vážně.
Sestupme o jednu rozhodovací úroveň níž. Rektor Karlovy univerzity Zima nedokáže zajistit, aby studenti dodržovali příkazy vydané v souvislosti s nouzovým stavem. Měl pohrozit studentům, kteří se nedokáží obejít bez mejdanů, že budou vyloučeni ze školy. Netroufl si, protože má nálepku členství v KSČ a je studentům k smíchu a pískotu.
Na večírku na koleji Větrník zasahovala v noci z 16. na 17.3. 2020 policie. Má k dispozici moderní kapitalistické donucovací prostředky: slzný plyn, teleskopické obušky, pouta, paralyzéry, pepřový sprej a možná i gumové kulky.
Policie chrabře vstoupila do naší malé české no-go zóny, ale nekonala, protože se bála kvičení “bijí naše děti”. Jenže tam žádné děti nebyly, jen spratkové, kteří jsou nad zákonem a zasloužili, aby odjet v klepetech do cel a z nich, po vystřízlivění šupajdit domů k mamince.
ČT24 rozebírala 20.3. 2020 snahu Ruska narušit důvěru západoevropských občanů v jejich instituce. Základním cílem prý je vyvolání nedůvěry veřejnosti k politikům a opatřením, která jsou přijímána na Západě.
Z výroků předsedů českých opozičních stran lze usoudit, že se, jeden jako druhý, chovají jako agenti Putina. První větou souhlasí s vládou a deseti dalšími ji kritizují. Možná pro ně platí, co říkal Werich Voskovcovi v divadelní hře, když panikařil: “To říkáte z blbosti a nebo za cizí peníze?”
Stanislav Hošek zmiňuje, že z každé krizové situace je třeba vyvodit poučení pro budoucnost.
Problém, který má vláda řešit, je nejen (vnitřně)politický, ale i (globálně)ekonomický.
Současná krize ukázala, že český systém poskytování zdravotní péče je příliš komplikovaný, máme sedm zdravotních pojišťoven, fakultní, krajské, okresní i soukromé nemocnice a k tomu komplikovaný systém financování prostřednictvím odvodů.
Jsou i další zarážející skutečnosti. Z Česka včera odjelo několik tisíc ukrajinských otroků, tedy agenturních zaměstnanců. V okamžiku, kdy jsou nepotřební (čti: agentura za ně přestane dostávat peníze), nemaj nárok na nic. Žádná podpora v nezaměstnanosti, zdravotní péče, prostě nic. Ať si táhnou odkud přišli. Jsou majetkem agentur, které jim nesprostředkovávají pracovní poměr. V dávných dobách měl otrokář k importu z Afriky alespoň nějaké povinnosti.
Ukázalo se, že musíme se sraženými podpatky čekat, k čemu se rozhodnou naši odběratelé. Nemůžeme zastavit montovny na našem území, abychom uchránili zdraví občanů. To o nás bez nás rozhodnou v Německu nebo Koreji.
Vzduchem létají miliardy, jimiž budeme alespoň někomu kompenzovat ztracený příjem.
Zatím se ale neobjevil program, který by pomohl samoživitelkám s dětmi, jimž hrozí vyhození z bytu. Media se tímto problémem zajímají jen okrajově. Soukromé vlastnictví je svato a tak majitelům bytů není možné nařizovat, jak s nimi mají nakládat.
Naštěstí se blýská i na lepší časy. Virus bude nahražen účinnějším způsobem zabíjení. Stačí, jak si myslí ex-generál Šedivý, něco inovací a nových technologií. USA zkoušejí novou hypersonickou raketu a tak se nám bude Rusko s Čínou ještě lépe odstrašovat.
NATO se rozšířilo o Severní Makedonii. To je dobrá zpráva pro militantku Černochovou, protože posiluje argument, že naši obranu nemohou financovat američtí daňoví poplatníci.
Absolutně nejzajímavější a nejvarovnější zpráva přišla z Izraele. Zpravodaj ČT Dalibor Borek totiž vysvětlil, jak sledovat nositele viru. Jeho mobil, označený třeba červeným puntíkem, lze umístit na mapu spolu s telefony zatím těch nenakažených. Z toho by se dalo určit, kdo byl vystaven nebezpečí.
Taková technologie nabízí neskonalé možnosti. Puntíkem totiž může být označen kdokoli nepohodlný. Místo viru lze sledovat pohyb nevhodného názoru. Na první pohled pak bude zřejmé s kým se na několik metrů setkal a koho mohl infikovat. Jednou se nám bude stýskat po primitivní StB.
