6. 3. 2020
Ivan David
George Soros sepsal osobně článek pro středeční Financial Times. Včera jsem slyšel mladou zapálenou poslankyni za německé Zelené Agnieszku Brugger mluvit při přímém přenosu z Bundestagu, a až na obhajobu Erdogana snad citovala tento článek, který jsem chvíli předtím četl. Titulek zní: „Evropa musí stát po boku Turecka tváří v tvář Putinovým válečným zločinům v Sýrii“. Dovoluji si Vám předložit celý Sorosův článek proložený vlastními komentáři, která jeho tvrzení uvádí na pravou míru.
Miliardář a měnový spekulant, který je předsedou a zakladatelem Soros Fund Management a Open Society Foundation v článku píše:
“Od začátku své intervence v Sýrii v září 2015 se Rusko nejen snažilo udržet svého nejvěrnějšího arabského spojence, syrského prezidenta Bashara al-Assada. Rovněž chtělo znovu získat regionální a globální vliv, který ztratilo od pádu Sovětského svazu.” napsal Soros.”
Ve skutečnosti je to tak, že Assad se dostal do konfliktu s Tureckem již v roce 2009, kdy se Turecko snažilo prosadit možnost, aby Muslimské bratrstvo mohlo kandidovat ve volbách. Jde o odnož stejné organizace, která se chopila moci v Egyptě po tzv. Arabském jaru a která byla posléze svržena vojenským převratem. Erdogan tuto organizaci podporuje a používá ve svém snu o obnovení Osmanské říše.
Soros dále píše: “Vladimir Putin se snažil využít nepokoje na Středním východě k vymazání mezinárodních norem a pokroku v mezinárodním humanitárním právu, ke kterému došlo od druhé světové války. Vytvoření humanitární katastrofy, která změnila téměř 6 milionů Syřanů v uprchlíky, nebylo vedlejším produktem strategie ruského prezidenta v Sýrii. Byl to jeden z jeho hlavních cílů,”
Odvážné tvrzení. Jediný prezident, který cíleně vyrábí uprchlíky, je sám Erdogan, vzhledem k jejich výhodné “zobchodovatelnosti” a možnosti nátlaku na Evropskou unii. Jak vidíme v přímém přenosu.
“Věřím, že pan Assad je nejvíce barbarským vládcem, jaký svět viděl od Josefa Stalina. Když jeho vlastní lidé povstali proti němu, vyvinul vojenskou strategii navrženou tak, aby způsobila co největší poškození jeho civilních oponentů. Záměrně zacílil na nemocnice, školy a školky a pokusil se zabít nebo zmrzačit ošetřovatele a lékaře. Použil jedovaté plynové a chemické útoky v průběhu konfliktu, který zanechal více než půl milionu mrtvých. Pan Putin mu mezitím poskytl leteckou sílu, bez níž by pan Assad nemohl provést svou strategii.”, napsal Soros
Stále opakované mantry o Assadových chemických útocích, kterých se nelogicky dopouštěl vždy, když zrovna postupoval a hned byl důvod poslat na něj pár amerických raket. Opakovaně bylo prokázáno – naposledy v Dúmě , že žádný chemický tok se nekonal a byl fingován „Bílými přilbami“.
Soros dále tvrdí, že “v květnu 2019 Rusko bombardovalo čtyři nemocnice za 12 hodin, jak je podrobně uvedeno v vyšetřování New York Times. Jenom 26. února 2020 bylo podle OSN za jeden den zaměřeno 10 škol včetně mateřských škol. Místní zdravotničtí činitelé tvrdí, že od doby, kdy syrský režim a jeho ruský spojenec zahájili v dubnu 2019 kampaň na opětovné dobytí Idlibu, bylo bombardováno nejméně 49 zdravotnických zařízení. Další šetření naznačuje, že počet může být až 60.”
V Idlíbu, stejně jako předtím v Aleppu, byl zřejmě každý druhý dům nemocnice, škola nebo školka. S nadsázkou by se dalo říci, že tolik nemocnic, co jich bylo Asadem vybombardováno není v celé EU. A stále se opakující záběry Bílých přileb, které zachraňují stále totéž dítě. Ne, že by při bombardování nedocházelo k utrpení lidí, ani bych si to nedovolil zpochybňovat. Upozorněte mě však, jestli podobné odstavce psal pan Soros v době, kdy americká armáda bombardovala Mosul či Rakká, kde také zemřelo mnoho tisíc civilistů.
Dovoluji si na podporu svého názoru použít citát německého historika Götze Alyho “Vojenská akce vlády Assada a Ruska v severní Sýrii je nevyhnutelná. „Nevidím jinou alternativu. Idlib je „teroristické hnízdo“, jsou tam bojovníci z fronty Al-Nusra, kteří nedávno ostřelovali Aleppo. Současné útoky syrské armády na Idlíb také nezanechaly více mrtvých než útoky, které – bez jakýchkoli komentářů – provedly Irák a Spojené státy, aby v létě 2017 osvobodily Mosul”, napsal Aly.
Soros dále uvádí, že “Rusko během konfliktu v Idlíbu zacílilo také na nejméně 14 táborů, ve kterých byly během války ubytovány interně vysídlené osoby. V posledních týdnech se útoky na tábory poblíž tureckých hranic znásobily a tisíce lidí se tlačily směrem k tureckým hranicím. To zpanikařilo Ankaru, což ji přimělo povzbudit uprchlíky již pobývající na půdě Turecka, aby směřovali k Evropě. To zase vyvolalo uprchlickou krizi na turecké hranici s Řeckem”.
Ve skutečnosti je to tak, že Turecko uprchlíky z Idlíbu – jejichž milionové počty mimochodem ruské zdroje dementují, do Turecka nepouští – a Syřany z Turecka cíleně vyhání. A to i za pomoci pogromů, jak je doloženo ve videích. Kromě toho propouští z vězení kriminálníky, kteří mají jedinou šanci, jak uniknout vězení – překročit hranice do Řecka. To však nejsou Syřané, ale převážně Afghánci, Pákistánci a lidé z Afriky.
Soros dále tvrdí, že “Syrská občanská společnost a mezinárodní skupiny pro lidská práva opakovaně zdůrazňovaly toto systematické zacílení na civilisty a základní civilní infrastrukturu. Ale bez úspěchu.
Vzhledem k tomu, že Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti, využilo své veto opakovaně – 14krát od začátku války v Sýrii, aby blokovalo úsilí o pohnání k zodpovědnosti. Toto veto, spolu s Čínou, zabránilo přijetí rezoluce podporované 65 zeměmi a zbytkem bezpečnostní rady, který by předal válečné zločiny spáchané v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu soudu.”
Zajímalo by mě, co je syrská občanská společnost. Kromě území ovládaných kurdskou samosprávou do turecké agrese na podzim 2019, byly v oblastei, z nichž ustoupila Assadova armáda, obsazené džihádisty. Včetně struktur Islámského státu.
“Jedinou vládou, která vytvořila vojenské síly na obranu civilistů uvězněných v Idlibu panem Assadem a jeho ruským spojencem, je Turecko. Letecké údery ruských letadel (Moskva odmítla svou roli) koncem minulého měsíce zabily 34 tureckých vojáků.
Turecko se však neodvážilo napadnout Rusko přímo, protože ruské letectvo je silnější než turecké. Rusko má jaderné zbraně a Turecko ne. Turecko se místo toho rozhodlo odvetu proti Assadovým silám pomocí vojenských bezpilotních letounů. Tak se Putin beztrestně zbavil obvinění z vraždy,” pokračuje v obžalobě Soros.
No, to už je cynismus nejvyššího druhu – nazvat válečného zločince Erdogana ochráncem civilistů. Ale opět – tyto věty jsou slyšet z úst amerických politiků, dokonce samotného prezidenta Trumpa. Hle, kdo tu vrtí psem. Jako by turecká armáda nebombardovala civilisty v kurdských oblastech Sýrie a Iráku. Dokonce s použitím bílého fosforu, který zakazuje úmluva o zákazu chemických zbraní.
Soros pokračuje: “V roce 2014 jsem naléhal na Evropu, aby si uvědomila své priority i hrozbu, že Rusko sleduje své strategické zájmy, i když v jiném kontextu a geografii. Rusko napadlo Ukrajinu s vědomím, že Evropa se bude snažit vyhnout jakékoli konfrontaci s Moskvou.”
Ano ano, Rusko napadlo Ukrajinu. Žádná občanská válka proti vlastním lidem, žádné záhadné střílení na Majdanu, žádní upálení v Oděse – ale hrůzo, Krym se stal opět ruským, jak vždycky byl – od té doby, co ho Rusové dobyli od Turků. Bez jediné kapky krve. Na základě referenda místních obyvatel. A to asi vadí nejvíc.
“To, co se nyní děje v Idlíbu, však nyní probíhá stejným způsobem: Evropa se vyhýbá konfrontaci s Ruskem ohledně své politiky v Sýrii, když by se jí měla postavit. Evropa se zaměřením na uprchlickou krizi, kterou Rusko vytvořilo, řeší důsledky, nikoli příčinu,” píše Soros dále.
A přitom příčina je stejná jako vždy – může za to Putin. To on zřejmě podporoval ve verzi pana Sorose Islámský stát, nikoli Turecko. Kradenou ropu nekupovali od džihádistů z Islámského státu Erdoganovi příbuzní, ale Putin osobně.
Soros nám dále káže, že “Evropa, která chce omezit příliv uprchlíků, musí uznat, že Turecko již neslo nátlak na bydlení milionů Syřanů vysídlených z jejich země. Turecko již na svém území sídlí 3,5 milionu syrských uprchlíků. Nemůže absorbovat další miliony, které tlačí pan Assad a Putin k jejím hranicím.”
Ano slovo o velkorysém výpalném 9 miliard eur ročně, které měl Erdogan použít na péči o uprchlíky a místo toho vyzbrojoval jak svou armádu, tak spřátelené džihádisty. S nimž provedl 2 agrese do Sýrie a jednu do Iráku. Nyní provádí za evropské peníze svoji třetí invazi v Sýrii nazvanou „Štít jara“.
“Evropa by neměla zapomenout, jak může Turecko zacházet také se svými vlastními lidmi – být svědkem bezohledné síly, kterou použilo proti Kurdům. Ale alespoň s ohledem na Sýrii si Turecko zaslouží evropskou podporu,” píše Soros.
Kurdové jsou i pro pana Sorose pouze “kolaterální škody”. Jejich stovky tisíc uprchlíků z Afrínu a Rojavy, stovky mrtvých civilistů i bojovníků, zabraná zem a “etnické čištění” by neměly být pro Evropu pranepatrnější překážkou, aby Erdogana podpořila, jak shrnuje George Soros v posledním odstavci svého článku:
“Evropa by se proto měla snažit podpořit vyjednávací pozici tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana s panem Putinem ve snaze dosáhnout příměří, který by zachránil „bezpečnou zónu“ v Idlibu pro syrské uprchlíky. Doufám, že by to také postavilo válečné zločiny pana Putina do středu evropské konverzace.”
Ano, válečné zločiny Putina, které páchá z čisté potřeby, na rozdíl od Erdogana, který se v potřebě obrany tu a tam dopustí přehmatu. Člověk se pak už nemůže divit, že všemožné neziskovky, které mají podobné články jako povinnou četbu, už mají dvojí metr tak zažraný pod kůži, že každý, kdo je na toto ” Quod licet Iovi, non licet bovi” upozorní, vytočí je k nepříčetnosti a je okamžitě zařazen na seznam “dezinformátorů”.
Assad má před sebou mnoho domácích úkolů, chce-li sedět v židli pevně. Zrovna u Kurdů by mohl konečně uznat, že školství ve vlastním jazyce není zločinem proti sjednoceným Arabům. Ale tak velkoryse přehlížet zločiny jednoho diktátora a druhého srovnávat se Stalinem, jen proto, že je v NATO a je to “náš zkurvysyn” (jak označil spřáteleného diktátora Batistu US prezident Roosevelt) a doporučovat ho Evropě jako partnera místo zločinného Ruska, to je vrchol cynismu.
