Erdogan zase vyhrožuje, ale …

Janka Šťastná

3. 3. 2020  NWOO
V syrské provincii Idlíb ( tj. oblast, kam byli postupně přesunuti teroristé “islámského státu” z osvobozených oblastí Sýrie ) bylo ve čtvrtek během náletu syrských vládních sil zabito několik desítek tureckých vojáků – čísla se pohybují od 22 do 33. Některé zdroje psaly dokonce o stovce a více mrtvých a aby se zabránilo odhalení skutečných ztrát, tak prý Ankara vypla v celé zemi sociální sítě. https://rusvesna.su/news/1582842325
Poslední oficiální zprávy psaly ale o 33 mrtvých.


Nálet na turecké pozice následoval krátce po ruském prohlášení, že jsou jejich letadla nad Idlíbem ostřelována manpady. Podle ruských zdrojů Turci napadli syrská stanoviště, kde byli zabiti i ruští specialisté.
Erdogan se teď ocitl v kritické situaci: musí nějak zareagovat a přitom ze svých reakcí vynechat Rusko.

U Turecka a Ruska je dobré si připomenout, jakou hrály tyto země v minulosti roli:

Turecko, resp. Osmanská říše, byla od okamžiku svého vzniku vždy nástrojem realizace globální politiky ze strany globálních elit ( GP ) v daném regionu. Osmanská říše byla vytvořena, aby podrývala Rusko a připravovala ho o zdroje. Aby nenechala Rusko v klidu se rozvíjet, aby Rusko muselo neustále bojovat, vyčerpávat své síly. Pokaždé když se Rusko účastnilo nějaké války, tak Turecko okamžitě otevíralo druhou frontu ( boj proti Napoleonovi a zároveň na Kavkaze proti Turkům, Krymská válka – hlavní boj s Tureckem,…). Turecko pokaždé bojovalo proti Rusku, přičemž řízení Turecka probíhalo z Velké Británie.

Byla to Osmanská říše, která vlastně začala řešit otázku založení islámského chalífátu v Evropě. Došla až k Vídni, ale nedokázali si poradit s Ruskem.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o umělý útvar, který vyčerpal limit své existence, bylo nutné ho přeformátovat. A to přeformátování bylo naplánováno na základě výsledků 1. světové války. Za 1. světové války stály sice Velká Británie a Turecko na opačných stranách, VB bojovala proti Německu a Turecko ( tehdy ještě Osmanská říše ) na německé straně proti Rusku. Klíčové je, že právě proti Rusku. V roce 1916 Rusko fakticky Německo drtilo a bylo jasné, že Rusko v té válce zvítězí. Proto byl v Rusku urychleně organizován státní převrat.

Na konci 1.sv. války byla Osmanská říše na straně poražených a na základě Sevreské smlouvy měla být rozdělena. Jenže došlo k něčemu, s čím se nepočítalo. Průběh revoluce a občanské války v Rusku se zvrtnul jiným směrem, než GP očekával, což ho postavilo opět před úkol vytvořit subjekt, který by mohl tlačit na Rusko i nadále. Proto rozčlenění Anatolie, tj. Malé Asie, na různé státečky šlo stranou. Roku 1923 došlo k revizi mírové smlouvy v Lausanne a byl založen nový stát – Turecko.

Turecko byl stát, který v podstatě dlouho živořil, nikdo ho nehodlal “krmit”. To se změnilo v 90. letech, kdy Rusko začalo svými zdroji posilovat Turecko.

GP potřeboval vytvořit proti Rusku dvě beranidla:

1) Ukrajinu – s banderovci, se svidomizmem ( ukrajinské “vlastenectví” )

2) Turecko. Zdroje na posilování Turecka začaly přitékat z Ruska prostřednictvím různých překupníků zboží, turistů, různých druhů podnikání,.. Takže Rusko si začalo pěstovat toho, kdo byl následně určen k jeho zničení.

Když se plánovalo velké arabské jaro, které mělo smést státy Maghrebu a byla spuštěna teroristická válka v Sýrii, tak v Turecku došlo k “rozmachu” neoosmanismu. Hlavním úkolem bylo vytvoření evropského islámského chalífátu. Přes Turecko měly proudit davy uprchlíků, Turecko mělo přenést válku do Evropy a následně být kvůli tomu zlikvidováno. Potom by nastoupil Írán a udělal pořádek. Jenže zásah Ruska do syrského problému tento plán narušil.

Erdogan uviděl ve válce v Sýrii možnost rozšířit turecké území, a tak se vrhl do této války na straně teroristů. Podporoval teroristy, léčil je, dodával jim zbraně, doplňoval mužstvo čerstvými silami, organizoval konvoje, které vozily nakradenou syrskou ropu.

Když Rusko začalo bombardovat kolony kamionů převážejících kradenou ropu, tak se Erdogan vztekal. Nešlo jen o likvidaci jeho finančních zdrojů, ale o likvidaci politické stability jeho režimu. Erdoganovi zajišťovaly ty západní instituce, které dostávaly nakradenou ropu, mezinárodní politickou podporu.

A proto mu nezbylo nic jiného, než zapojit Turecko do procesu likvidace syrských teroristů, do koalice Ruska a Íránu. Neudělal to proto, že by ty teroristy chtěl likvidovat, ale proto, že se hodlal pověsit jako závaží na ruce a nohy Rusku a Íránu a ten proces tím brzdit.

Erdogan je člověk, který nechápe globální politiku. Je to takový “manažer zkázy”. Moc je schopnost realizovat řízení v praxi, jenže to Erdogan nezvládá. A tak dělá jednu botu za druhou:
– On, jako projekt globalistů, se zapojoval do scénářů státní elity USA a poškodil tak plány globalistů.
– Vstoupil do Libye a začal podporovat teroristickou Vládu národní jednoty. Přesouval tam syrské teroristy, turecké velitele a ti byli masivně bombardováni Haftarovou armádou.
– O Idlibu mluví jako o tureckém území. Chce se zmocnit území obsazeného teroristy, myslí si, že s ním syrská armáda a ruské letectvo bojovat nebude. Teroristům dodal tanky, dělostřelectvo a další jednotky.

—————-

Po čtvrtečním útoku syrských sil jako první napadlo Erdogana, že do konfliktu zatáhne Západ, a tak se objevila pohrůžka, že Turecko přestane bránit syrským uprchlíkům v cestě do Evropy.
Turecko také svolalo poradu NATO o situaci v Idlibu. Americký velvyslanec při NATO případnou pomoc podmínil tím, že se Turecko vzdá ruských protiraketových S400. https://rusvesna.su/news/1582865702
Na mimořádném zasedání NATO Řecko zablokovalo prohlášení NATO o podpoře Turecka. https://rusvesna.su/news/1582930135

Erdogan uvedl, že Ankara otevřela hranici s Evropskou unií, kterou už překročilo asi 20 tisíc syrských uprchlíků. V reakci na to Řecko prohlásilo, že posiluje obranu svých hranic a na Erdoganovo nové vypouštění migrantů do Evropy zareagoval i maďarský Orbán, který slíbil, že migrační vlnu zastaví na národních hranicích
„EU vyzývá všechny strany k rychlému zklidnění a lituje ztráty životů. Zváží všechna opatření k ochraně svých bezpečnostních zájmů, jsme v kontaktu se všemi účastníky,“ sdělil šéf unijní diplomacie Borrell.

V průběhu dne se uskutečnil telefonický hovor Putina a Erdogana. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že se prezidenti bavili o Idlibu do všech detailů, mluvili o uplatnění nových opatření a hovořili také o možnosti osobního setkání hlav obou států, jakmile se situace trochu uklidní. Lavrov také upozornil, že „takové tragédie“ by bylo možné odvrátit, pokud by Turecko poskytlo přesné souřadnice umístění svých jednotek. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že turečtí vojáci, kteří se dostali pod palbu syrské armády, byli „v řadách teroristických formací“. Tito „teroristé se snažili provést rozsáhlý útok na pozice syrských vládních vojsk“.

Rada bezpečnosti OSN uspořádala mimořádné zasedání v souvislosti se zhoršením situace v syrské provincii Idlib. Stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Něbenzja ze své strany poukázal na to, že k incidentu s tureckými vojáky došlo za hranicemi pozorovatelny. Připomenul také, že má Sýrie právo „potlačovat“ teroristy, jak to vyžadují rezoluce Rady bezpečnosti OSN. https://cz.sputniknews.com/svet/2020022911569113-usa-vyzvaly-rusko-aby-neodkladne-pristalo-s-bojovymi-letadly-v-syrii/

Čína podpořila v OSN postoj RF ohledně nutnosti boje proti teroristům v Idlibu.
https://politikus.ru/events/126674-kitay-podderzhal-v-oon-poziciyu-rf-v-otnoshenii-neobhodimosti-borby-s-terroristami-v-idlibe.html

Zdá se, že si nikdo před Erdoganem nesedá na zadek, i když určité snahy podpindusníků jsou. A tak Erdoganovi nezbylo, než si domluvit s Putinem schůzku v Moskvě. Na závěr by se hodila věta, kterou často používá Pjakin: Nepřekážejte Erdoganovi, ten to Turecko dorazí sám.