Analytik Valenčík účtuje: Ruští zelení mužíčci v Itálii? Štětina ilustruje, že jsou horší nemoci než koronavirus. Nezávidím mu to

Docent Radim Valenčík

rozhovor s Radimem Valenčíkem

27. 3. 2020 ParlamentníListy 
„Budeme se potýkat i se zlou vůlí těch, kteří invazi koronaviru nezvládli a přes globální finanční nástroje to budou chtít naší zemi osladit, předpokládá vysokoškolský pedagog, docent Radim Valenčík. „Nejvíce vydělají jako vždy největší darebáci.“ Popisuje, že dojde k souběžnému poklesu výroby i příjmů obyvatelstva. Proto bude nutné povzbuzovat poptávku. „Zde máme dle mého názoru velké štěstí. Místopředseda vlády a dvojitý ministr Havlíček je tím nejpovolanějším člověkem. Jen doufám, že v zájmu záchrany co největšího množství lidských osudů a ekonomických hodnot se neuštve, nebo že se ho někteří nebudou snažit uštvat.“

Konstatuje také, že jsou nemoci horší než COVID-19. „Na ten může člověk jen umřít. To, co potkalo…“

Pane docente, jak hodnotíte dosavadní kroky vlády v nouzovém stavu?

Nevěřím těm, kteří názorně ilustrují známý příměr – po bitvě je každý frajtr chytřejší než generál. Podle mě spíše platí, že vše se poznává ve srovnáních. Pokud se týká včasnosti a koncepčnosti opatření, tak jsme doložitelně reagovali o řád lépe, zdůrazňuji o řád lépe, než všechny evropské země G7 (Itálie, Francie, Británie, Německo). Tedy ten kdysi „bájný Západ“, který nám byl dáván za vzor. Naše vláda se maximálně snaží spolupracovat s odborníky, zatímco Leyenová se za selhání vedení EU vymlouvala tím, že ona a další ve vedení EU nejsou odborníci. Chápu, že v této situaci to naše „demoopozice“ nemá jednoduché. Ale je to její vlastní rozhodnutí, že se rozhodla ztrapňovat se.

A konkrétně ekonomická opatření? Vyplácení ošetřovného, poskytování půjček, prominutí záloh na placení daně z přijmu, kompenzace mzdových výdajů. Je to dostatečné? Co v opatřeních zatím postrádáte?

Osobně v nich nic nepostrádám. Jsou poměrně velkorysá, ale poptávku bude nutné táhnout, takže jsou asi adekvátní. Nejvíce mě trápí, jak účinně pomoci lidem, kteří v důsledku profese, kterou měli, utrpěli velké ztráty a docházejí jim prostředky k běžnému přežití. Problém je v tom, že zde paušální opatření jsou neúčinná a jakákoli individualizace je zneužitelná podobně, jako k tomu dochází v oblasti přídavků na bydlení. Zde vládě nezávidím. V některých případech by mohla pomoci příbuzenská či sousedská solidarita.

Někteří říkají, že si nemáme dělat hlavu s dluhy, že jsme ve válečném stavu. Ozývá se, že máme zapomenout slovo deficit. Můžeme?

Zavádějící a svým způsobem i nebezpečné přirovnání, protože směřuje pozornost trochu jinam. Po válce, ve které se zničily obrovské hodnoty, nastupuje obnova, která působí jako velmi účinný výdajový multiplikátor. To umožňuje, aby se ekonomika velmi rychle vzpamatovala. V našem případě je situace jiná. Dojde k souběžnému poklesu výroby i příjmů obyvatelstva. Proto bude nutné povzbuzovat poptávku podporou těch, na které důsledky epidemie dopadnou jako na spotřebitele z hlediska jejich příjmů, ale také jako na výrobce. Zde máme dle mého názoru velké štěstí. Místopředseda vlády a dvojitý ministr Havlíček je tím nejpovolanějším člověkem. Jen doufám, že v zájmu záchrany co největšího množství lidských osudů a ekonomických hodnot se neuštve, nebo že se ho někteří nebudou snažit uštvat.Musíme. Vzhledem k typu dopadů epidemie bude klíčové udržet dostatečnou úroveň poptávky (agregátní poptávky v makroekonomickém smyslu). Osobně jsem toho názoru, že ČNB by mohla značnou část tohoto dluhu monetizovat přímým odkupem státních dluhopisů. Snížení či alespoň „zneškodnění“ dluhu na delší dobu až o 200 miliard tímto způsobem je reálné. Patrně naše ekonomika unese i více. V důsledku typu dopadů na snížení agregátní poptávky u nás inflace při rozumné kombinaci monetární a fiskální politiky nehrozí. Některá opatření tímto směrem se již dělají. Mám na mysli legislativní opatření, která umožní ČNB rozšířit okruh operací na volném trhu. Zatím – i s ohledem na ostatní evropské země – byly její možnosti podvázány. Otázka je, co nám dovolí globální bankovní systém. Tady je důležité, aby veřejnost více věděla, jak tento systém funguje, a vystavila ty, kteří rozhodují, určité míře veřejné kontroly a tím i tlaku.

Ekonom Štěpán Křeček přirovnal dopady koronavirové nákazy k tomu, co může s ekonomikou udělat válka. Stojí to skutečně takto?

Zavádějící a svým způsobem i nebezpečné přirovnání, protože směřuje pozornost trochu jinam. Po válce, ve které se zničily obrovské hodnoty, nastupuje obnova, která působí jako velmi účinný výdajový multiplikátor. To umožňuje, aby se ekonomika velmi rychle vzpamatovala. V našem případě je situace jiná. Dojde k souběžnému poklesu výroby i příjmů obyvatelstva. Proto bude nutné povzbuzovat poptávku podporou těch, na které důsledky epidemie dopadnou jako na spotřebitele z hlediska jejich příjmů, ale také jako na výrobce. Zde máme dle mého názoru velké štěstí. Místopředseda vlády a dvojitý ministr Havlíček je tím nejpovolanějším člověkem. Jen doufám, že v zájmu záchrany co největšího množství lidských osudů a ekonomických hodnot se neuštve, nebo že se ho někteří nebudou snažit uštvat.