1. 1. 2020, Jiří Jágr
Termín expedice:
4. 8. 2019 – 30. 8. 2019
Letadlo mi odlétá v 11:20 hodin. Na letiště přijíždím cca 2 hodiny před odletem. Vybavím potřebné formality (registrace + místo v letadle) a procházím pasovou kontrolou. K mému překvapení vše probíhá elektronicky. Počítač si načte údaje z pasu a pak fotografii porovná se skutečnou vizáží člověka. Fyzická pasová kontrola nebyla potřeba.
Bezpečnostní kontrola byla zajímavá. Měl jsem totiž na nohách boty s ocelovou špičkou, takže rentgen na mě hlasitě upozornil. Musel jsem se zout. Ještě, že jsem neměl roztrhané ponožky.
Odlétáme za deštivého počasí asi s 15-ti minutovým zpožděním, protože se čekalo na cestujícího, který k nám přistoupil z jiného letadla. Sedadlo mám sice u okna, ale vedle křídla, takže nic moc. Do Leningradu, kde je 15 stupňů Celsia přilétáme v 15:00 hodin. Let proběhl v pohodě. Při vstupu do nové letištní haly se nestačím divit. Všechny prostoty včetně WC jsou neuvěřitelně čisté. Potřeboval jsem informaci, ke kterému pásu s mým ruksakem se musím dostavit. Vše mi bylo ochotně sděleno. U pasové kontroly bylo poměrně hodně okének, takže se čekalo jen několik minut. Vše probíhalo až neuvěřitelně v pohodě a rychle. Když proběhly všechny nutné formality a otevřely se dveře do vestibulu letiště, přede mnou se objevila kamarádka Elena. Naposledy jsme se viděli u její návštěvy v Praze v roce 2012. Vůbec se nezměnila. Zajeli jsme trochu blíže k centru, kde jsme spolu popili kvas. Zde nastal pro mě šok. Ceny v Rusku v porovnání s rokem 2004 jsou vyšší než u nás v ČR. Elena, která mi pomohla najít směnárnu s vhodným kursem EURO/RUBL neměla moc času, protože musela pomáhat s přestavbou chalupy vzdálené cca 160 km od Leningradu.
Odebral jsem se do kempu v městské části Oľgino na konci města (směr Kronštadt). Zde mně čekalo milé překvapení. Autobusů tam jezdí poměrně více jak v roce 2002. Tenkrát tam od metra Staraja Derevňa jezdil autobus č. 110. V současnosti tam jezdí i bus č. 101 v poměrně krátkých intervalech.
Přihlásil jsem se na recepci, postavil si stan a zaplatil 5 nocí za ubytování 400 Rublů/noc.
Večer jsem si zašel do supermarketu, vzdáleného asi 3 km od kempu, něco koupit k jídlu. I zde jsem byl mile překvapen, kolik je na pultech zboží. Dalo by se říci, že sortiment potravin byl bohatší než u nás a převážně od ruských výrobců.
V kempu jsem byl sám. Po dlouhé době jsem zase spal ve stanu.
Motel – camping Oľgino v Leningradě. Vedle mého stanu stojí od 5. 8. 2019 karavany italských penzistů.
Kemp je čistý. Výborné spojení do centra města. U kempu je zastávka autobusu. Nejčastěji jezdí autobus číslo 101 spojujíci Kronštadt se stanicí metra Staraja Derevňa. Nejbližší stanice metra se jmenuje Begovaja (čti Bigavaja.)
Pondělí 5. 8. 2019
Ráno odjíždím do centra města projít se po Něvském prospektu. I zde mně překvapuje neuvěřitelná čistota ulic. Něvský prospekt projdu až k Moskevskému nádraží a zpět k řece Něvě. Cestou jsem se podíval k Chámu Kristova vzkříšení a ke Katedrále svatého Izáka.
Chrám Kristova vzkříšení je pravoslavný chrám vybudovaný na místě, kde byl v roce 1881 spáchán atentát na císaře Alexandra II. Chrám nechal postavit jeho syn Alexandr III.
Vzpomněl jsem si, že je nutné se podívat také na Piskarevskoe kladbišče (Piskarjovský památní hřbitov), které je památním místem obětí Leningradské blokády. Je to hřbitov s mohylou. Návštěva tohoto památného místa by měla být samozřejmostí všech návštěvníků Leningradu. Ti lidé, kteří padli v boji nebo zemřeli hladem při této blokádě, si to rozhodně zaslouží.
Byl jsem svědkem jak toto místo přišli navštívit ruští mládežnici. Tito mladí občané přijeli na šesti autobusech. Krátce za vchodem do tohoto památníku se seřadili do 6-ti řadu a po vyslechnutí ruské hymny se za tónů kmitání metronomu skoro pochodem vydali k památníku. Každý zde položil dva rudé karafiáty. Kdybych tuto událost neviděl na vlastní oči, tak bych tomu nevěřil. Pro mě, jako pro Čecha je až neuvěřitelné, jak mladí ruští občané ctí památku svých předků.
Piskarjovský památní hřbitov – ruští mládežníci při kladení rudých karafiátů k mohyle
Večer jsem si dal v uzbeckém bistru na Starej Derevně vynikající plov a vrátil se do kempu. V kempu jsem už nebyl sám. Přijeli sem Italové s karavany.
Úterý 6. 8. 2019
V tento den jsem se vydal navštívit Petrodvorec. K dopravě do Petrodvorce jsem použil metro a maršrutku (menší městský autobus). Na zastávce maršrutky čekalo neuvěřitelně mnoho lidí. Viděl jsem to na dlouhou dobu. Vlak do Petrodvorce jel až odpoledne. Nakonec jsem na maršrutku moc nečekal, protože byla volná místa na stání a stát se lidem moc nechtělo, tak raději čekali na další spoj. Řidič maršrutky, který mně vezl, byl skvělý chlap. Nejdříve na křižovatce chtěl vyhodit cestující, která mu nezaplatila. Údajně zaplatila dispečerovi, ale ten jí osobně řekl, že od ní nevzal ani rubl. Chvíli se tam hádali a pak řekla řidiči, že na křižovatce nevystoupí. Řidič ji odvezl mimo křižovatku a tam černá pasažérka vystoupila. Na další z křižovatek řidič potkal ve vedle stojícím autě známé, tak vystoupil z maršrutky a vesele s nimi debatoval. Dokonce mu jeho známí nabídli cigaretu. Po krátké zastávce jsme putovali přímo do Petrodvorce (necelá hodina jízdy). Zámek a zámecký areál je nádherný. Horní zahrada je bezplatná a za spodní zahradu se platí. Vstupné je 900 rublů. Na lístek jsem vystál dlouhou frontu. Krásnou spodní zahradu tvoří množství fontán a zlaté, nebo pozlacené sochy. Je na co koukat. Do Petrodvorce je možné se dopravit i lodí, to je nejrychlejší cesta z Leningradu ale i nejdražší. Chtěl jsem se podívat také do zámku. Původně jsem si myslel, že lístek se prodává v horní zahradě, ale opak byl pravdou. Prodával se v dolní zahradě. No, kdybych chtěl znova navštívit dolní zahradu, musel bych znova zaplatit vstupné, to je 900,- rublů. A to se mi nechtělo. Tak jsem si říkal že se bez návštěvy zámku obejdu. Zpět do Leningradu jsem se vrátil vlakem. Nádraží od zámku bylo vzdálené cca 3 km. Byl jsem překvapen tím, jak funguje systém odbavování cestujících. Nejdříve si cestující v pokladně koupí lístek, pak při vstupu na perón projde turniketem kde si čidlo vezme kód lístku a pustí cestujícího na nástupiště. Ve vlaku lístek zkontroluje průvodčí a někdy i revizor. Při výstupu z vlaku je na perónu znova turniket, který po nasnímání lístku pustí cestujícího z nástupiště. Ruské železnice mají tento systém v příměstské dopravě velice dobře propracovaný. Tento systém slouží i jako statistika využitelnosti spojů a pro informaci odkud kam cestující jezdí. Tento perfektně propracovaný systém jsem viděl pouze v Rusku.
Dolní zahrada a fontány v Petrodvorcích. Doporučuji si na prohlídku tohoto místa vymezit třeba
i celý den. Rozhodně to stojí zato.
Zámek a fontány v Petrodvorcích. V případě návštěvy zámku je nutné koupit si vstupenku spolu se vstupenkou do dolní zahrady.
Středa 7. 8. 2019
V tento den jsem navštívil Ermitáž, kde jsem strávil podstatnou část dne. Na lístek v hodnotě 700,-rublů jsem čekal cca 2 hodiny. Před Ermitáž jsem dorazil cca 2 hodiny před otevřením. Kdybych dorazil později, čekal bych podstatně delší dobu. Čekat na lístek se vyplatí. V Ermitáži jsou kromě obrazů a jiného umění k vidění i zlaté lustry nebo zlatá místnost. To vše se nachází v sektoru Ruské umění. K večeru jsem se ještě v rámci procházky po nábřeží řeky Něvy podíval na křižník Aurora a na Petropavlovskou pevnost. Překvapilo mě, kolik lodí se plaví po řece Něvě.
Čtvrtek 8. 8. 2019
V tento den jsem navštívil město Puškino a zámek Carskoje selo. Do Puškina jezdí z Leningradu městská doprava. V zámku Carskoje selo se nachází jantarová komnata. Zvlášť se platí vstupné do zámku a zvlášť do zahrad. Do zámku stojí vstupenka 1500,- rublů a do zahrad 150,- rublů. V čase mé návštěvy zde bylo nenormálně hodně turistů dovezených místními CK. I přes to, že měli tito turisté vše domluveno, museli si vystát odhadem 3-hodinovou frontu. Já osobně jsem se rozhodl řešit situaci jinak. Vykašlal jsem se na prohlídku zámku a věnoval jsem se krásným a rozlehlým zahradám. V zahradách se dbá na až nezdravou čistotu. Pěší prohlídka těchto zahrad mi zabrala několik hodin. U zámku jsem potkal rodinu z moravské Karviné. Rád vzpomínám na příhodu, která se mi zde stala. Chtěl jsem použít místní WC pro dělníky, ale byl jsem odkázán bezpečnostní službou na turistické bezplatné WC, i přesto, že bylo na druhém konci zahrad. Vysvětlení mám jediné – nesmírná čistota tohoto zařízení i v době návštěvy takového množství turistů z celého světa. Zahradu tvoří kromě pečlivě udržované flory, jezer i několik dalších objektů (například turecké lázně). Tato zahrada dle mého názoru patří mezi krásné skvosty Ruska. Takovou krásu jsem v životě neviděl a to jsem procestoval kus světa.
Pátek 9. 8. 2019
Tento den je výročím ukončení války v Leningradu. Já jsem to ale nevěděl. Jen při včerejší cestě jsem uviděl zajímavý pomník. Tak jsem se dnes u něho zastavil. Už z dálky jsem viděl u pomníků zástupy lidí a množství vojáků. Jednalo se o slavnost, které se zúčastnilo jak vedení města, tak i váleční veteráni. Měl jsem z této slavnosti zvláštní, těžce popsatelný pocit. Po skončení slavnostního ceremoniálu, který trval asi hodinu, jsem se podíval do památníku. Kousek od památníků se nachází překrásná stavba Dům sovětů. V současnosti jsou zde kanceláře různých firem. Před Domem sovětů jsou krásné fontány na krásném náměstí.
K večer jsem si zabalil stan, spacák, karimatku a vše pečlivě složil do ruksaku. Rozloučil jsem se s uklízečkou a recepční leningradského kempu Oľgino a putoval místní dopravou na leningradské Moskevské nádraží. Před nádražím jsem si dal plov a boršč. Nočním vlakem jsem v platzkartovém vagónu cestoval do Moskvy. Vlak vyjížděl s 30-ti minutovým zpožděním, ale do Moskvy přijel na čas. Akorát cestou jsem se vůbec nevyspal, protože spolucestující hrozně chrápal.
