To jsem si dal

Jiří Jírovec
25. 12. 2019
Nadělil jsem si pod stromeček rozhovor s politologem Rupnikem [1]. Redaktor jménem Čestmír Strakatý skoro nábožně naslouchal slovům složeným do blábolivých, těžko srozumitelných vět. I tak jsem pochopil, že zmíněný politolog má lidská práva jako zdroj dobré obživy. Mohl by se zabývat třeba bezdomovectvím nebo metodami, jimiž každá moc kontroluje dav. Kdyby nebyl srab, odsuzoval by chaos a války. Jenže za to by ho těžko někdo platil a zval na přednášky.


Rupnik na jednom místě říká, že život v normalizovaném Československu vypadal zvenčí OK: lidé měli práci, kulturu, nakupovali, jezdili na dovolenou, měli byty a chaty. Systém je prý nechal žít, když proti němu nevystupovali. Jenže byste v tom museli žít, abyste pochopili tu hrůzu, dodává.

Vysmívá se těm, kteří v té době žili. Podobně jako invalida z Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, který si za rentu mohl denně dopřít láhev rumu a dva paklíky tabáku a takto vybaven se chodil posmívat lidem, kteří tvrdě pracovali. Jenže kameníci, jimž právě zavřeli lom, jej tak zbili, že umřel.

Rupnik samozřejmě nepůjde mezi dělníky, jimž zavřeli továrnu, nebude vysvětlovat občanům žijícím v králikárnách, že přijetím bytových dekretů uzavřeli smlouvu s nenáviděným režimem a nebude bezdomovce přesvědčovat, že důležitější než střecha nad hlavou je svoboda a volnost žít si po svém. Kdyby to udělal, nanejvýš by padla nějaká ta facka. Máme přece holubiččí náturu.

S trochou fantazie si lze představit Havla, jak s Landovským koukají z nábřežního bytu na řeku a Hrad a filosofují: Blbci bydlej v králikárnách, kdežto my máme vystaráno: Peníze máme, chlast a děvky taky, tak co k tomu přidáme – no třeba Tibet a tahle lidská práva na východ od ráje.

Politolog se v rozhovoru dostává i k vlastizradě. Mluví o těch čtyřech, kteří prý v srpnu 68 pozvali Rusy, aby přišli. Nemůže ale být takový hlupák, aby nechápal, že velmoci nepotřebují pár podpisů, aby konaly. Invazi do Iráku nenastartoval Havel svým podpisem pod dopisem bývalých politiků. Ale ano, slouhovství přišlo propagandě vhod, stejně jako zmanipulované zprávy o ZHN. To ale již byly motory dávno nahřáté a rakety a bomby připraveny k použití.

Vyjádření obav z restaurace kapitalismu v Československu nemohlo být podle tehdejších zákonů vlastizradou. Kdyby platilo “padni komu padni”, zrady vlasti se dopuštěli ti, kteří spolupracovali se zahraničními zpravodajskými službami a byli jimi placeni. To, že existovali, potvrzuje český zákon, který takovou činnost považuje za hodnou odměny.

Redaktor se mohl zeptat, jaké řešení mají problémy, které přineslo vítězství systému, který Rupnik pomáhal uskutečnit. Buď se bál a nebo ho to nenapadlo. Obojí je stejně špatné.