Svět ruskýma očima 536

Macron učinil krok ve směru ke sblížení s Ruskem. Ostatně francouzská elita byla vždy proruskou

Podle zprávy z RIA-Novosti oznámil Emanuel Macron na tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO, že „jsme vnímali“ návrh Vladimira Putina o moratoriu na rozmístění raket středního a krátkého doletu v Evropě jako základ pro projednávání. Den před tím o tom psal německý Frankfurter Algemeine. Prezident Macron napsal v dopise Putinovi o tom, že návrh Kremlu zasluhuje „důkladné studium“. V souvislosti s tím doporučuje dvoustranné i mnohostranné posouzení ve všech zainteresovaných státech.

Je to první kladná odpověď na návrh Ruska ze strany člena NATO. Ještě před tím jej ohodnotil generální tajemník NATO jako nereálný, protože prý Moskva rozšířila raketu SSC-8, podle něho porušující dohodu o zákazu rozmisťování raket středního a krátkého doletu.

Doktor historických věd generál Ivašov považuje situaci za sblížení postoje Ruska a Francie. Podle jeho názoru nebude nikdo z členů NATO, krom Poláků a Estonců, trvat na rozmisťování amerických raket. Generál uvedl: „Dokonce i když Macron sleduje svoje osobní cíle – svoji popularitu, své zvolení do dalšího funkčního období, je to jedno, je potřeba jej v tom podporovat. Zde musí nastoupit určitá odvaha postavit se Trumpovi a politické elitě USA. Je opravdu potřeba mít určitý charakter a Macron jej demonstruje.“ USA potřebují mít rakety v Evropě k tomu, aby ji mohly zastrašovat. “Chtějí Evropu udržet ve své zóně vlivu, bez Evropy Amerika dost rychle zvadne.“

Macron již před časem řekl, že se svět stává multipolárním a on si přeje, aby Evropa byla hráčem, a nikoliv objektem hry. Sdělil, že se NATO nachází ve stavu klinické smrti a Evropa se musí spoléhat jen na své síly. Ujišťuje, že EU si nemůže více dovolit jít cestou konsensu a postupných změn, jsou potřeba prudké změny. Proč ne ve spojenectví s Ruskem, když jeho odchod na Východ by pro Evropu byl nevýhodný.

Minulý měsíc jmenovala Paříž speciálního vyslance pro obnovení vztahů EU s Kremlem a k přesvědčení zbytku EU, že takové úsilí stojí za to.

V mentalitě francouzské elity vždy převažovala myšlenka vrátit Francii samostatnou roli ve světě a vytvořit z Páté republiky most mezi Východem a Západem. Je to heslo gaullismu, které následují další francouzští politici. Německo ve Francii považují za kolonii USA a mají na paměti, že právě na podnět J. V. Stalina dostala Francie status stálého člena RB OSN.

Převzato z Pravda.ru

Turecký proud uhání do Evropy

Petr Iskenderov

Dne 8. ledna 2020 bude spuštěn plynovod Turecký proud. Oznámil to Erdogan 30. listopadu u příležitosti slavnostního ceremoniálu spuštění plynovodu TANAP mezi Tureckem a Ázerbájdžánem. Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov uvedl, že Vladimir Putin otevře plynovod spolu se svým tureckým kolegou.

Práce na území Turecka provádí společný podnik Gazpromu a turecké plynárenské společnosti BOTAS. Zahájení provozu Tureckého potoku změní situaci na trhu s energií nejen v Turecku, které v tomto projektu přebírá důležité regulační funkce, ale též na Balkáně a v celé Evropě. Balkánské státy dostávají možnost stát se poprvé v historii důležitými hráči v zajišťování energetické bezpečnosti kontinentu. Navíc se otevírají široké perspektivy na vytvoření komplexní integrované celoevropské infrastruktury dodávek ruského potrubního plynu, zahrnujícího jak plynovody směru východ-západ, tak sever-jih. Osou by měla být příští smyčka systémů Turecký proud a Severní proud 2.

V souvislosti s tím uvádí The Washington Post charakteristické přiznání analytika ropného sektoru Evropy, Blízkého východu a Afriky informační agentury S&P Global Platts Andrewa Hilla, že se hlavní role Ruska ve světových dodávkách plynu jasně ukazuje: „Jak se Rusko orientuje mezi evropskými trhy na Západě a rychle rostoucími čínskými trhy na Východě má nové zdroje příjmů a pojišťuje se nalézáním variant. Posiluje svá strategická postavení.“

Gazprom informoval o ukončení prací k naplnění obou větví Tureckého proudu již 19. listopadu. Plyn postupuje do potrubí od ruského černomořského pobřeží v oblasti Anapy do přijímacího terminálu na tureckém pobřeží u městečka Kijikoy. Kompresorová stanice Russkaja a pevninská sekce v Rusku jsou připraveny. Celková délka potrubí pod vodou je 930 km a vedené po zemi má 180 km. Celková kapacita obou větví umožňuje propouštět 31,5 miliard kubíků plynu za rok. Jedna z větví má dodávat plyn tureckým spotřebitelům, druhá je určena pro tranzit plynu do zemí Jižní a Jihovýchodní Evropy.

Plyn z Tureckého proudu jde do Evropy potrubím budovaným v Srbsku – od hranice s Bulharskem do Maďarska. Větev je dlouhá 402 km s propustností 12,87 miliard kubíků na vstupu a kolem 10 miliard kubíků na výstupu. Generálním objednavatelem stavby je srbská společnost Gastrans.

V posledních měsících se nejrychleji pracovalo hlavně na srbské části. Podle informace z Bělehradu vytvořili budovatelé potrubí Tureckého proudu mezi Bulharskem a Maďarskem evropský rekord v rychlosti a komplikovanosti prací při podchodu pod Dunajem. Délka potřebná k překonání Dunaje je 1402 metrů. Podloží Dunaje je geologicky složité, jsou tam i uhelné sloje. Přesto bylo dílo dokončeno za 32 dní, práce se prováděly v interním režimu. Přechod pod vodou se budoval metodou protlačování předem svařené trouby připravenými mikrotunely.

Srbský ministr hornictví a energetiky Antič řekl, že v roce 2020 bude dobudována kompresorová stanice pro dodávky plynu z Tureckého proudu do Maďarska, budování srbské větve jde podle plánu a bude letos dokončeno. Infrastruktura v Bulharsku pro příjem plynu z Turecka musí být dohotovena v první polovině roku 2020.

Srbský prezident Vučič slíbil, že Srbsko zvýší objemy nakupovaného plynu v Rusku a za podpory Gazpromu rozšíří podzemní zásobníky Banatsky Dvor, jeden z největších v Jihovýchodní Evropě. Tyto plány a celkové perspektivy rusko-srbské spolupráce v energetice a dalších oblastech jsou na pořadu jednání 4. prosince Putina s Vučičem v Soči.

Převzato z Fondsk.ru

Síla Sibiře otevřela Čínu, Síla Sibiře 2 otevře toky z Evropy

5. prosince 2019

Megaprojekt Gazpromu umožnil přístup ruskému potrubnímu plynu do Asie. Rusku diverzifikuje odbyt, ale aby Gazprom mohl vyvažovat dodávky do Evropy i do Asie musí stavět Sílu Sibiře 2.

Po spuštění Síly Sibiře bude Čína dostávat 38 miliard kubíků plynu za rok. Plnou kapacitu dosáhne projekt v roce 2025, kdy se připojí kromě Kovyktinského ložiska ještě Čajandinské. Náměstek ředitele Fondu národní energetické bezpečnosti (FNEB) Alexej Grivač si myslí, že po dosažení dojednaných objemů bude pro Gazprom export prostřednictvím Síly Sibiře znamenat 20 až 25 % zisků z vývozu. Říká: „To je teprve začátek a nyní se jedná o rozšíření dodávek tímto plynovodem a o realizaci dalších projektů na dodávky plynu do Číny.“ Před tím mluvil šéf Gazpromu Miller o dalších šesti miliardách kubíků.

Náměstek ředitele FNEB má zato, že síla Sibiře dostala Gazprom na nový velký, rychle rostoucí trh s velmi dobrými perspektivami dalšího růstu. Podle jeho prý skromných hodnocení bude potřeba plynu v Číně stoupat od 300 do 500 miliard kubíků k roku 2030

Analytik akciové společnosti FINAM Alexej Kalačev tvrdí, že pro výpočet ziskovosti Síly Sibiře je potřeba porovnat celkové ztráty, které zatím nejsou jisté (v roce 2014 se odhadovaly na 55 miliard USD) a také nejsou ještě zveřejněné podmínky kontraktu Gazpromu s Čínou. Je možno jen uvažovat a není ještě možno mluvit o přímé a bezprostřední rentabilitě podniku, alespoň ne pro nejbližší roky. V příštím roce obdrží Čína z potrubí 5 miliard kubíků a je ještě potřeba otevřít těžební pole, která mohou do potrubí dodávat plyn. Rovněž bude potřeba budovat amurský zpracovatelský závod, který bude přivádět směs z ložisek do potřebného stavu před puštěním do Číny. V každém případě Síla Sibiře odůvodní práci na nových ložiscích přírodního plynu ve východosibiřské ropné a plynové provincii a dohodnutá cena pro akcionáře Gazpromu spočívá už jen v  tom, jak objemy vyváženého plynu budou postupně narůstat a kdy ztráty z jeho stavby skončí.

Jurij Juškov, vedoucí analytik FNEB, upozorňuje, že existují i kritici projektu. Říká: „To samé bylo, když Sovětský svaz poprvé spustil exportní plynovody do Evropy. Zisky nebyly, ale výstavba se musela platit.“ Podle Grivače je pro plyn dodávaný do Číny vyjednána vyšší cena než je průměr pro dodávky do Evropy a je tvořena podle vzorce vázaného na ropu.

Dnes je evropský trh pod zbytečným tlakem dodavatelů LNG. Aby mohl Gazprom celosvětově řídit, kam půjdou dodávky plynu, zda do Asie či do Evropy, je potřeba Síla Sibiře 2. Tady je projektována kapacita 30 miliard kubíků a počítá se s výstavbou plynovodu napájeného z ložisek v Západní Sibiři s dodávkami do Evropy. Kalačev uvádí: „Z pohledu efektivity bude projekt plynovodu Altaj (nyní nazývaný Síla Sibiře-2), možná úspěšnější. Přicházel by do něho plyn z činných ložisek v Západní Sibiři a umožňoval by přesměrovávat jej z Evropy na Východ.“ Dodává, že Čína do poslední chvíle o Sílu Sibiře 2 neprojevila zájem: „Jen loni se na Východním ekonomickém fóru situace pohnula z mrtvého bodu, když prezident RF a předseda ČLR nařídili sladit všechno nutné k budování plynovodu na této trase.“

Igor Juškov vysvětluje situaci kolem Síly Sibiře tím, že trasa přichází do Číny na západě země, ale hlavní spotřeba je na východním pobřeží: „Pro zemi to představuje velké výdaje na budování nové infrastruktury a tím růst nákladů na ruský plyn. Proto se Čína o nový projekt nijak výrazněji nezajímala.“ Poslední varianta je kompromisem – trasa přes Mongolsko přesekne cestu do Východní Číny. „Centrum těžby ruského plynu se posouvá na sever, ale i na jihu Západní Sibiře je region, který zaručuje těžbu až 150 miliard kubíků za rok, které je možno Číně dodávat. Na rozdíl od ropy. Naše společnosti nemají problém s těžbou plynu, ale s jeho odbytem.“

Igor Juškov má za to, že je dnes dobrá situace pro nové ruské plynové projekty k zásobování Číny. Na rozdíl od jiných dodavatelů může Rusko zaručit dlouhodobou stabilitu a bezpečnost dodávek. Z jedné strany největší dodavatel plynu Číně, jímž je Turkmenie, hraničí s Afghánistánem a samotné chování turkmenské vlády vyvolává u Pekingu otazníky o její adekvátnosti. Krom toho nekončí obchodní a politický konflikt s USA, čímž se snižuje bezpečnost dodávek z jihu tankery s LNG přes Malacký průliv.“

Převzato z Eadaily.com