Manipulátoři a revizionisti – 3: Jak být „proruským”

Docent Radim Valenčík

Radim Valenčík
5.12.2019 bloga autora
Řízením osudu, které oprávněně bývá považováno za nevyzpytatelné, jsem se dostal k diplomové práci Jakuba Merce “Motivace české alternativní a dezinformační mediální scény k revizionistické aktivitě” zpracované na Univerzitě Karlově (Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií, Katedra bezpečnostních studií). Její významnou část (12 stran) tvoří rozhovor se mnou a Mercův komentář. Shodou okolností to bylo právě v době, kdy jsem pro jednu pracovní skupinu připravoval podklad o úrovni vzdělání na vysokých školách v ČR a současné době a kdy jsem jako příklad uváděl stav v oblasti závěrečných prací. Rozhovor, který J. Merc v práci uveřejnil, považuji za přínosný a Mercův komentář za poučný. Podrobný úvod k němu jsem uveřejnil v prvním dílu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/7346-manipulatori-a-revizionisti-1.html

Zveřejňuji jej v plném rozsahu a doplním svými poznámkami. Jedná se o část 3.2. nazvanou “Radim Valenčík – Blog Radima Valenčíka”. Cituji z ní (pro lepší orientaci: tučně proloženě – otázky J. Merce, proloženě – já, ani tučně ani proloženě – Mercův komentář, fialově moje poznámky):

JAKUB MERC: A Vy ten svůj blog, který svým způsobem je nějaké médium, jste založil z jakého důvodu? Abyste zprostředkoval nějaký další pohled na svět?
RADIM VALENČĺK: Mně bylo 60 a říkal jsem si, že za chvilku půjdu do důchodu, nebudu mít práci, tak co budu dělat. Tak jsem si řekl, že si založím blog a občas něco napíšu, aby člověk měl nějaký kontakt. A protože jsem začal mít dost velkou čtenost a protože tam normálně promítám i to, co dělám v odborné sféře, protože mě nejvíc zajímá v současné době to, aby se udělala nějaká rozumná reforma penzijního systému. Já se snažím držet tradiční poctivé vědecké dřiny, ona je to dřina propočítat a sehnat si tu legislativu kolem, a když člověk potom vidí, jak ten mainstream podporoval ten druhý pilíř, což byla lumpárna od počátku, za tím si stojím, tak si člověk říká, že to není zase úplně normální. A ten náš návrh, který by byl naprosto dobrovolný a nenákladný se do těch mainstreamových médií nedostane. Takže nehledejte tam jinou příčinu než to, že si člověk dělá svoji odbornost a to je taková nástavba.

Tato odpověď je pak z hlediska motivací opět velice zajímavá, neboť naznačuje, že u Radima Valenčíka nemusí hrát roli jen ideové přesvědčení, ale rovněž ego, přičemž jak jsem zmínil v teoretickém úvodu, tak tyto dvě kategorie se dle mého názoru mohou celkem dobře doplňovat. Zajímavé je, že ačkoliv sám přisuzuje ostatním osobní ideové pohnutky, tak se snaží podporovat svůj obraz vědce, jehož závěry jsou objektivní, což jak jsem ukázal, není pravda. Na druhou stranu i jeho zmínka o důchodu může nasvědčovat tomu, že pro něj není motivací jen snaha šířit svůj světonázor, ale že si chce udržet svou relevanci i do budoucna, a proto se snaží etablovat v tomto světě alternativních médií. To zároveň může být vysvětlením faktu, že ačkoliv se snaží působit umírněně, tak nemá problém se svou sebeprezentací na radikálních revizionistických webech. Může to být dáno tím, že se snaží prosadit kdekoliv jen to je možné.

JAKUB MERC: Ale tak toto byl třeba zajímavý problém, kterému jste se Vy věnoval poměrně hodně, podle toho, co jsem četl, ale s dovolením zabrousím k něčemu kontroverznějšímu. Četl jsem Vaše texty ke kauze Skripal a co Vás motivovalo se vyjádřit k tomuto?

RADIM VALENČĺK: Tak to jsou ty kauzy tohoto typu, jako je použití bojového plynu v Sýrii, Skripal, zavraždění Kuciaka, a tak bychom mohli pokračovat. Třeba sestřelení MH-17. Tak první si musí člověk položit otázku, komu to prospívá. Vždycky, když se v Sýrii schylovalo ke klidu, k jednání, tak se objevil plyn, který použil Assad. Já si můžu myslet, že je darebák, ale že by byl padlý na hlavu? Když dojde k něčemu takovému, tak proč by to Putin dělal? Já jedinkrát, co jsem se snažil, a taky jsem to poctivě napsal, ten problém v Rusku je, že tam samozřejmě jsou jestřábi z Jelcinových dob, kteří se cítí být vytlačeni a oni by na takovou provokaci teoreticky mohli být. Respektive, když bych to analyzoval, tak nejpodezřelejší je z tohohle kauza Borise Němcova. Ale jinak to nedává smysl a chování britské strany bylo velmi podivné teda, z hlediska posloupnosti, s jakou oznamovala, co se odehrálo. A chování druhých stran, včetně naší, které říkalo, že jsou to naši spojenci, tak jim musíme věřit, tak to už pro soudného člověka nemůže být dostatečná argumentace.

Zde můžeme jasně vidět obhajování ruské pozice a značně subjektivní argumentaci namířenou vůči našim západním spojencům, přičemž v tomto případě netvrdím, že jde o dezinformace, ale rozhodně jde o určitou subjektivní kritiku, nepodepřenou jasnými důkazy, která poněkud nabourává obraz Valenčíka jakožto objektivního badatele, ale zase na druhou stranu to ukazuje, že jeho ideové směřování je skutečně proruské.
JAKUB MERC: Jestli k tomu můžu doplňující dotaz, tak tady ty texty, ať už Váš nebo paní Spencerové, se objevily v době, kdy to vyšetřování nějak probíhalo, kdy se k tomu i česká strana nějak oficiálně postavila. Samozřejmě, Vy máte právo mít jiný názor, ale co si myslíte o tom, že tady ten Váš názor, který jste publikoval, mohl být použit, když to řeknu bez obalu, stranou, která se snaží propagovat nějaký proruský pohled? Psal jste to s vědomím, že to může být takto použito?
RADIM VALENČĺK: To ale mě to nezajímá. Kdyby to chtěla použít Británie na svou obhajobu, tak může. Tady jde o pravdu. Pro mě byli Rusové v osmašedesátém opravdu okupanti, já jsem tam pět let studoval, teda na Ukrajině, v Oděse a Oděsa byla úplně zvláštní město. Studoval jsem tam matematiku a prožil jsem tam nejsvobodnější léta svého života. Dokonce ani po listopadu už to tak svobodné nikdy nebylo. Oděsa byla nejsvobodnější město. Teď už není tak svobodné.

Zde se Valenčík trochu odklonil od zadané otázky, ale obecně lze z jeho odpovědi usuzovat, že nemá problém s tím, jak jsou jeho vyjádření vnímána, přičemž se ale dá usuzovat, že by si měl být vědom toho, že jeho publikované texty mohou reálně zapadat do nějaké ruské propagandistické snahy. Jak jsem i uvedl ve své otázce, Radim Valenčík má na svůj názor nepochybně právo, ačkoliv zmíněné dopady zde mohou být, ale rozporoval bych tu část, v níž říká, že mu jde o pravdu. I z mé otázky, což Valenčík nerozporoval, lze usuzovat, že tyto texty publikoval v době, kdy si nemohl být jistý tím jaká je pravda. Jednalo se tedy o subjektivní komentáře, které těžko mohly být opřeny o tvrdé důkazy, ale velice dobře mohly posloužit záměrům ruské propagandy.

K tomu moje poznámky:

Docela by mě zajímalo, kde Jakub Merc prokázal, že moje závěry nejsou objektivní? Přečetl jsem si jeho komentáře, ale nic, kde by to prokazoval, tam není. Jak snadné je vyslovit obvinění a toto obvinění považovat za prokázání skutečnosti. To je opravdu syndrom myšlení 50. let.

Taky miluji, když člověk velmi plochého myšlení rozebírá mé “skutečné pohnutky”.

Toto z Merce ocituji ještě jednou a celé: Zde můžeme jasně vidět obhajování ruské pozice a značně subjektivní argumentaci namířenou vůči našim západním spojencům, přičemž v tomto případě netvrdím, že jde o dezinformace, ale rozhodně jde o určitou subjektivní kritiku, nepodepřenou jasnými důkazy, která poněkud nabourává obraz Valenčíka jakožto objektivního badatele, ale zase na druhou stranu to ukazuje, že jeho ideové směřování je skutečně proruské.” – Schválně si ještě jednou přečtěte, k jaké pasáži tuto konstrukci Jakub Merc vztahuje! Já se prostě snažím posuzovat problém bez předsudků, využívat dostupné informace a rozum. A to už stačí, abych byl obviněn z “proruské pozice”. To každé rozumné uvažování vede k “proruské pozici”?! – No to jsme to teda dobačovali v tom mercovském světě! Mj. ta úvahu s ruskými jestřáby (která vůbec není proruská) je moje původní. Ale relikt myšlení 50. let toto sdělení patrně vůbec nedokázal pochopit.

A ještě jednu pasáž z komentáře Jakuba Merce vybírám: “nemá (tedy já) problém s tím, jak jsou jeho vyjádření vnímána, přičemž se ale dá usuzovat, že by si měl být vědom toho, že jeho publikované texty mohou reálně zapadat do nějaké ruské propagandistické snahy”. – Nechápu, opravdu nechápu, jak může člověk hledající pravdu brát ohled na to, že pravdu může někdo nějak použít. Vždyť tady se Jakub Merc přiznává k tomu, že on sám má velký “problém” s tím, jak jeho vyjádření mohou být vnímána”, tj. předem své názory podřizuje “vnímatelům”. On si snad vůbec neuvědomuje, k jaké osobní intelektuální perverzi se tím doznává!

(Pokračování)