Vzestup a pád omezenosti

Docent Radim Valenčík

Radim Valenčík
27.11.2019 blog autora
V rámci seriálu o dobré teorii uveřejňuji několik dříve napsaných a aktualizovaných příspěvků, které připomínají nedávné, trochu vzrušená, dění kolem hodnocení uplynulých let a odpovědi na otázku, kdo může za současný stav.


Na úvod se dovolím podělit o jeden svůj postřeh. Nějak jsme zapomněli, že vše, co u nás děje (ale tak tomu bylo vždy v dějinách naší malé země ve středu Evropy) se děje hodně pod tlakem, resp. pod tlaky zvnějšku. Jde vždy jen o to, které převládají a kterým se poddáváme. Samozřejmě, že dnes u nás “za všechno může Putin”. Nelze ovšem nevidět, že nejvýznamnější společenské jevy (diletantské klimatické šílenství, naivní ignorování rizik řízené migrace, stalinizace praktik udržování eurojednoty ve smyslu “kdo není s námi je proti nám”, demonstrativní používání dvojího metru při výkladu domácích i zahraničních událostí dominantním mediálním maistreamem apod.) u nás probíhají jako přes kopírák podobně, jako v dalších zemích. A pokud jde o americký trumpovský impeachment, tak se člověk nestačí divit. Ten náš “malý český zemanovský impeachment” se s ním nedá srovnat.

Vybírám několik poučných epizod.

Cesta zpět?

Osmý dříve uveřejněný příspěvek s aktuální poznámkou

Po 30 létech: Vzestup a pád omezenosti (17. listopadu)

Říká se, že doba je složitá a je obtížné se v ní vyznat. To přestalo být pravdou. A je nebezpečné setrvávat v tomto omylu. Doba se stala velmi čitelnou. Z jednoho prostého důvodu. Chcete-li ještě více ožebračit národ, který i po té, co přišel o podstatnou část toho, co vytvořil, a kterému začalo docházet, o co ve světě jde, se zase začíná stavět na vlastní nohy, musíte nejprve z části populace udělat militantní idioty, kteří vám budou sloužit. Tím se složité, mnohorozměrné střetávání různých proudů ve vývoji společnosti mění ve velmi triviální polaritu mezi lidmi, kteří jsou schopni používat rozum, a lidmi, kteří byli o tuto schopnost připraveni.

Proč jsme toho svědky? Na tuto otázku není odpověď jednoduchá. Příčin je více a jsou skryty podstatně více než jejich projevy. S naší zemí už nikdo nepočítal. Zdálo se, že naivita, se kterou někteří spojili “příjemné s užitečným”, kteří podcenili to, že rychlý pád sovětského bloku ovlivní vývoj samotného jádra globální moci na Západě, a otevřeli cestu k vyplundrování naší země, z ní udělá pouhý ocásek dění ve světě. Vývoj však pokračoval dále:

– Jádro současné globální moci sice ovládlo i západ EU, dokonce sjednocené Německo se stalo pouhým vazalem, jehož “moc” reprezentují dosazované vydíratelné figurky. Toto jádro současné globální moci však začalo degenerovat. Přestalo zvládat strategické řešení globálních problémů. To se dnes projevuje:

a) jednak ve studené občanské válce mezi legitimně zvolenou Trumpovou administrativou a tzv. Deep State, který je nejperverznější formou jádra globální moci v dějinách;

b) jednak v nárůstu problémů evropského západounijního prostoru, přičemž pod tlakem problémů se silnější země tohoto prostoru snaží přenášet důsledky problémů, které si samy vyvolaly či připustily, na slabší země.

– Rychlost, se kterou u nás proběhla privatizace, se ukázala jako výrazná výhoda. Postupně se začaly vytvářet podmínky k tomu, aby se nově vznikající podnikatelské subjekty vymanily z vázanosti na zahraniční kapitál a začaly si vytvářet vlastní exportní možnosti. Ty jsou mimořádně významné pro vznik a rozšiřování inovačního potenciálu země, např. v podobě tvůrčích týmů. Jakmile totiž takové týmy začnou vznikat, násobí se ekonomický potenciál země. Především se však otevírá prostor pro uplatnění kvalitního a špičkového vzdělání. Přitom jakmile začnou tvůrčí týmy ovlivňovat inovační aktivitu a exportní výkonnost ekonomiky, neomezuje se jejich působení jen na firmy domácí, ale vytváří se podmínky i pro jejich působení v nadnárodních podnikatelských subjektech.

– Přenášení narůstajících problémů evropského západounijního prostoru (se kterým se při rozšiřování EU nepočítalo, protože se nepočítalo ani s těmi problémy, ani s tím, že se euroreprezentace zachovají takto bezohledně) vytvořilo mocné impulsy pro emancipaci středounijního prostoru, kde existoval základ v podobě V4. Přitom emancipační potenciál středounijního prostoru, který tím vznikl, je stále silnější a ohrožuje pozici dosud dominantních zemí EU, jejichž reprezentace jsou dosazeny a ovládány jádrem současné globální moci.

– V neposlední řadě sehrálo roli i to, že zkušenost občanů naší země s chováním mocných vůči nám v celých našich dějinách potvrdila Klausovo “každý se musí umět postarat sám o sebe”, v daném případě i v nadnárodním měřítku. Svoboda znamená především zodpovědnost za vlastní osud. A tak původní polarita globální servility (Havel) a národního sebevědomí (Klaus) vygenerovala nejen podnikatelské elity, ale i část našich vládnoucích elit. Ty s oporou velké části obyvatelstva z České republiky udělaly zemi, kterou je nutné brát vážně.

A tak se zase stáváme obětí útoku na naši národní svébytnost, který již není projevem pouhého fangličkaření, ale nutností z hlediska přežití toho, co má v naší zemi perspektivu. Povědomí o možnosti i nutnosti toho, co pro naši zemi ze současného dění ve světě vyplývá, si uvědomují různé skupiny obyvatelstva a jejich formální i neformální představitelé různě. Uvedu málo známý příklad, na který mě upozornila M. Neudorflová. Z pera, ze kterého bych to nečekal. Jana Berwid-Buquoye, Dr.Dr., docenta rer. pol., Presidenta Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS), místopředsedy České atlantické komise NATO a předseda Sekce osvěty a zpravodajství České atlantické komise (ČAKO), majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích – dost toho, aby k němu velká část našich občanů měla nedůvěru. Ale pozor! Umí používat rozum, a to je v dnešní době to nejdůležitější. Článek “Andrej Babiš aneb trest za úspěch napsaný” napsal před rokem. V něm píše mj.:

“Brát si za základ boje proti nepohodlnému premiérovi prohlášení úředně uznaného psychopata a na tomto základě vybudovat politický program k odstoupení premiéra i jeho vlády, není demokratický parlamentní politický postup, nýbrž naprosto školácké idiotství.”

Viz: https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=689807

I další jeho články na jeho blogu jsou nesmírně zajímavé, viz:

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz

Kritické, ale střízlivě racionální. Ne se vším můžeme souhlasit, ale podle mě i lidé jako J. Berwid-Buquoy patří k tomu, co bychom mohli označit jako spojenectví rozumu proti omezenosti.


Na současné dění jsem v posledních několika dnech reagoval drobnými poznámkami:

K Letné (tento zaznamenal hodně velké množství lajků a sdílení):

Debakl “vůdců národa”. U řady lidí zapracoval přirozený obranný mechanismus proti vymývání mozku dvojím metrem.

Ani ČT nepomohla.

K tomu nejdůležitějšímu (tento považuji za to hlavní):

Tak se ukazuje, že zapouzdřenci ztratili nejen schopnost přemýšlet a argumentovat, ale i číst.
Smutné konce vývoje psychiky, která akceptuje politiku dvojího metru.

Ve stručnosti shrnu:

1. Největším a vlastně i jediným nebezpečím pro naši zemi jsou ti, kteří si, jak se lidově říká, nechávají vymýt mozek.

2. K tomu dochází tím, že mediální mainstream s jeho vlajkovou lodí ČT v čele, je masíruje prezentací “úspěchů” politiky dvojího metru odvíjející se od jádra současné globální moci, trvale a systematicky.

3. Jakmile člověk začne politiku dvojího metru vnitřně akceptovat, ztrácí soudnost, ztrácí schopnost posuzovat alternativy, postupně zapouzdřuje svoji psychiku. Zpravidla to pokračuje tím, že místo argumentace kádruje na základě vyfabulovaných lží, nedokáže porozumět textu, který nabourává jeho zapouzdřený stereotyp. Mění si i charakterově a začíná z něj “kapat zlo”.

4. Včerejší Letná byla názornou ukázkou, jak výroba omezenců pokračuje. Na to, jak obrovské prostředky byly vynaloženy a jak se odkryl mediální mainstream, to byl debakl. Ukázalo se, že psychika velké části lidí, se kterými se v nátlakové hře počítalo, není tak snadno zmanipulovatelná, že obsahuje obranné mechanismy, které ji činí odolnou vůči přehnané manipulaci, která dohry vsadila vše a tím se odkryla.

5. I dnes platí “nejsme jako ONI”, tj. ten, kdo chce bránit naši zemi před zlem, se nesmí uzavřít ve svých stereotypech, podlehnout pocitu zklamání, zloby apod. Chce to trpělivě hledat pochopení toho, o co jde, především však vidět potenciálního (a v mnohých případech i akčního) spojence v každém, kdo dokáže používat rozum.

6. Pokud ti, kteří vsadili na to, že zmrzačí psychiku lidí a že to bude stačit k další pokoře našeho národa, stupňuji svoji agresivitu vůči lidem, kteří mají jiný názor, tak každý, kdo chce napomoci obraně před zlem, musí projevit vstřícnost vůči každému, kdo uvažuje o tom, co se vlastně děje. Jen na bázi velmi širokého sjednocení se zlu, které nemá tuzemský původ, ubráníme.

7. Proti naprosté ideové prázdnotě, která se “úspěšně prodemonstrovala” na Letné, je nutné stavět shodu na kvalifikovaném pochopení toho, o co jde, především však srozumitelnou, perspektivní a realistickou vizi změn, které lze a které je nutné udělat, abychom si otevřeli cestu k lepší budoucnosti.

K tomu aktuální poznámka:

Článek během 24 hodin zaznamenal přes tisíc přečtení. Pravda, patrně jej “vytáhl” desetitisícový “rekordman” “Kolik lidí bylo skutečně na Letné? (Foto, výpočet)”, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/7323-kolik-lidi-bylo-skutecne-na-letne-foto-vypocet.html

V něm je totiž odkaz na tento článek. Ale i tak. Článek se mi nepsal lehce. Není jednoduché vyložit obtížně a navíc ještě zrající myšlenky “lehkým perem”. Proto mě potěšily některé ohlasy, které na něj reagovaly v tom smyslu, že na něco takového jejich autoři čekali. Příště se pokusím napsat ještě srozumitelněji.

(Pokračování další sérií)


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7330-cr-30-plus-7-vzestup-a-pad-omezenosti.html