Jiří Jírovec
26. 11. 2019
Nové vedení TOP O9 hodilo ostatním stranám rukavici. Markéta prý má drive (česky drajv).
Stát se ale může jen jedna ze dvou věcí:
1. Vše zůstane při starém antibabišování a bojování s již neexistujícím režimem; nebo
2. Někdo statečný vystoupí s analýzou posledních třiceti let a pokusí se navrhnout řešení problémů, které přinesl kapitalismus.
Českou společnost rozděluje stupidní antikomunismus šířený prestituty i prostituty mezi historiky. Očerňování minulosti vychází z omylu, že na pozadí minulého zla bude vše polistopadové vypadat růžově.
Podle nedávno zveřejněného průzkumu si významná část české populace myslí, že za předcházejícího režimu bylo lépe. Media se zaměřila na “že”, ale neptala se “proč” si to (starší nevzdělaní) myslí.
Předcházející režim dal lidem to, co se cení nejvíc, totiž existenční jistotu. To je absolutní základ všeho. Vzdělanější pamětníci vědí, že tehdy byla vyřešena bytová krize, zavedeno bezplatné školství, vznikl zdravotní a důchodový systém, který odolal polistopadovým likvidačním snahám. Byla kulturně bohatá šedesátá léta. V neposlední řadě je nutné zmínit, že režim byl schoný sebereflexe, která absolutně chybí tomu polistopadovému.
Metody, které měl tehdejší režim k dispozici, postihly asi 5% populace. Byly i oběti na životech. Každé je nám líto, ale ve světě kolem nás na lidském životě nezáleží.
Západ se snažil zničit ekonomický systém ve sféře SSSR. Nešlo o lidská práva, ta byla použita jako zbraň daleko později.
Údajné ruské zasahování do prezidentských voleb v USA je čučkařením ve srovnání s diverzními, špionážními a propagandistickými akcemi vedených proti Československu v padesátých letech.
Máme novéhho velkého bratra a tak si česká vláda netroufne ani náznakem odsoudit výrok Albrightové, že několik set tisíc předčasně zemřelých iráckých dětí (v důsledku ekonomických sankcí, které například zahrnovaly i lékařskou literaturu) byla dobrá cenu za odstraněnní Husseina?
Stejné platí pro chlubení se Brzezinského, že USA zatáhly SSSR do války v Afghanistánu, aby Rusové měli svůj vlastní Vietnam? Protestovali jsme, kdy proti útoku na Panamu, který připravil o život asi 4000 lidí? Nikoli, USA si přece potřebovaly zajistit kontrolu nad průplavem.
Pofoukáváme si svoje bebínko z roku 1968 a odsuzujeme tehdejší ploty na hranicích, které nám znemožňovaly jít “za lepším”. Rádi bychom ale měli nové, aby nikdo nelezl k nám.
Současný režim se vyhýbá výzvě “ukažte, že to děláte lépe než vaši otcové. Vinu za to nenese Babiš a Zeman, ale celý politický systém, který si vystačí s bojem o 30% preferencí, které drží ANO 2011.
Je nejvyšší čas, aby politické strany přestaly žvanit a slibovat, že to, či ono zruší, jen co se dostanou k moci. Nelze předpokládat, že se všechny shodnou na stejném postupu. Musíme ale chtít, aby pracovaly ve prospěch celé společnosti. Musíme se oprostit od hlouposti (či zaťatosti) pravicové poslankyně, která prohlásila, že by pro rozpočet (tehdy Sobotkovy vlády) nehlasovala ani kdyby byl výborný, protože je levicový.
Když bude nová předsedkyně TOP 09 dost silná, aby odsunula Kalouska od antibabišování k financím a ekonomice a nechala si vypracovat analýzu současných problémů, může předběhnout ostatní strany.
V Česku žije 10% populace na hranici chudoby. Šmejdské zákony, přijaté šmejdskými poslanci, umožňují kšeftování s chudobou, exekucemi a hazardem. Jsou to šmejdští poslanci, kteří blokují jejich odstranění. Máme spekulanty, kteří vyšroubovávají cenu pozemků a tím i cenu bytů. Bydlení přestává být dostupné.
Česká společnost potřebuje odpověď na řadu otázek (například):
• Kolik bytů potřebujeme – kolik budou stát – kdo, kdy a kde je postaví;
• Kolik zbraní potřebujeme – kolik si na ně půjčíme – kdo to zaplatí;
• Kolik miliard odtékajících do zahraničí můžeme zadržet – pokud vůbec a za jakou cenu;
• Jak začleníme chudé zpátky do společnosti – kolik to bude stát;
• Kolik bude stát likvidace vyloučených oblastí;
• Jaké (finanční) nástroje máme nebo budeme potřebovat k přerozdělení bohatství;
• Jaké změny vyžaduje daňový systém;
• Jak budeme řešit disproporci mezi platy a nájmy, které vzrostly oproti platům roku 1989 5x;
Uspět může ten, kdo bude schopen říct: Na ten a ten problém máme politici pouze flikují svoje přežití. Nejsou ochotni a pravděpodobně ani schopni testovat hypotézy. To přece mělo být ono posmívané řízení státu jako firmy.
Poslanci žvaní o druhém a třetím dítěti. Jenže napřed musí být dvojice, která počne první dítě a má kde bydlet. Startovací byt se prý bude měnit za větší a větší a ještě větší. Jak rodina poroste.
Jenže 1+kk je v Praze bratru za 4 milióny a na hypotéku dosáhne jen ten, kdo napřed našetří nějakých 700000 korun. A co ti, kteří na hypotéku nedosáhnou a ti, kteří nemají na nájem garsonky, protože pracují za minimální mzdu a nebo zůstávají pod průměrnou mzdou?
Než se dočkáme odpovědí, můžeme se poučit o hrůzách minulosti.
Seznam.cz z 26. 11. 2019 odkazuje na vzpomínku fotografa Birguse, na šeď, marasmus, omšelost, alkoholismus, ztrátu perspektivy, tváře zakaboněné nebo bez výrazu. Bez barev (ty holt černobílá fotografie těžko zachytí), bez příkras. Život v těžkém socialismu. Život na ulicích. Mimo hřejivé pelíšky obýváků či chat.
„Nostalgie po ‚starých dobrých časech‘ je smutná a trápí ho, kolik lidí jí trpí. Hlavně je to jedna velká lež. I tyhle fotografie by měly sloužit jako důkaz, jako svědectví těch ‚starých dobrých časů‘. Podívejte se, kolik bylo všude špíny, nedostatku, jak bylo všechno zchátralé a v čem jsme chodili oblékaní.“
O kus dál je odkaz na článek jakéhosi Drdy: “Komunismus a plná zaměstnanost. ČSSR jako obrovský tábor nucených prací.”
Někdo se černi od Birgusů a Drdů usměje, někomu z ní bude na blití. To podle vzdělání.
K Birgusovi lze dodat, že v těch “starých dobrých časech” vystudoval dvě vysoké školy, získal doktorát, stal se asistentem na vysoké škole a měl 15 autorských výstav. Na takový život nelze vzpomínat v dobrém. To musí uznat i naprosto nevzdělaný pamětník těch dob.
