Třicet let svobody aneb Pokrytectví České televize a „demokratů“

Valentin Dobrotivý
16.11.2019 Zvědavec
Blíží se víkend a s ním i třicáté výročí Sametové revoluce. Významný den, který propagandisté starající se o pevné ukotvení českého protektorátu v amerických okovech musejí náležitě vytěžit. Budeme bombardováni argumenty o tom, jak špatně jsme se měli před Listopadem ’89 a jak skvěle se máme dnes. S varovným upozorněním, že kdo se s těmito argumenty plně neztotožní, musí být úplný hlupák nebo placený agent Kremlu.


Zvláštní. Za minulého režimu se také hlásala jediná možná verze pravdy. Kdo s ní nesouhlasil, byl označen za úplného hlupáka, nebo agenta Západu a rozvraceče republiky. Dnes sledujeme to samé, jen v obráceném gardu. Máme tu hlídací psy demokracie, kteří pod praporem boje s “ruskou propagandou” vehementně útočí na každého kritika současných poměrů. Úsměvný fakt, uvědomíme-li si, že svoboda by měla být v první řadě o diversitě názorů ve veřejném prostoru. Místo toho dnes v rámci obrany svobody a demokracie chceme ukřižovat každého, kdo si dovolí nahlas prohlásit, že císař je nahý.

I slavná Česká televize ještě před rokem 2014 tvrdila svým divákům, že svobodný svět poznáme podle velkého množství různorodých médií přinášejících různorodé názory. To se však změnilo na jaře 2014. Po jejím nestydatém lhaní o Majdanském puči v Kyjevu nám veřejnoprávní televize začala přinášet pořady zaměřené na boj s údajnou “ruskou propagandou”. Jinými slovy, Česká televize nám sama svou činností potvrdila, že už ve svobodném světě nežijeme. Začala novodobá normalizace, s úkolem obnovit vedoucí úlohu americké strany a autoritu americké geopolitické moci. ČT vyčlenila politicky prokádrované pracovníky, kteří mají patent na pravdu a instrukce z Pentagonu. Tito politruci nás za naše peníze pravidelně informují o tom, které zprávy smíme číst a které zprávy nesmíme číst, co si máme myslet a co si myslet nemáme.

Dalším hřebíkem do rakve svobody a demokracie je praxe posledních měsíců, kdy nám Česká televize nezapomíná výsledky společenských průzkumů třídit na názory “lidí s vysokoškolským vzděláním” a na názory “lidí s nižším vzděláním”. Samozřejmě, protože ti “s nižším vzděláním” remcají, že těch třicet let úžasné svobody není až tak úžasných jak se tvrdí. Nejenže nám tedy Česká televize cíleně rozděluje českou společnost a snaží se v ní rozdmýchávat třídní nenávist. Ona se snaží znemožnit obyčejné, průměrné lidi, kteří tvoří demokratickou většinu. Tedy onu většinu, na které je formálně postaven politický systém, který nám tu (nejen) Česká televize s takovým úsilím bude o víkendu propagovat. Pokrytectví par excellence. Zvykejme si. Ostatně, Bambilion chvilek pro totalitu, protestující proti výsledkům demokratických voleb, nám potvrzuje toto pokrytectví a aroganci moderních “demokratů”, kteří za cizí peníze cíleně vyvolávají nenávist uvnitř české společnosti.

Říká se, že minulý režim padl proto, že ztratil svou tvář. Ten současný režim ji už ale také ztratil. Ameriku ani EU už většina lidí nebere vážně. Demokracii také ne. Kdyby demokracie fungovala, nerozpoutávaly by se zbytečné války, neměli bychom v Evropě miliony cizích imigrantů, nepořádaly by se tu pochody nemocných úchylů pod záštitou veřejnoprávních médií, menšiny by se musely podřídit většině, slušný a pracovitý člověk by nemusel žít ve stresu, tradiční rodina by nebyla dehonestována, bílý muž by se nemusel pořád někomu omlouvat, existoval by trest smrti a zlodějům by se sekaly ruce (s trestem smrti a sekáním rukou samozřejmě redakce Nové republiky nesouhlasí – pozn.red. NR). Že je celý svět “vzhůru nohama” nám naopak dokazuje, že demokracie dávno nefunguje. Že existují jen zájmy mocných, kteří vládnou navzdory potřebám a přáním většinové společnosti. A tyto zájmy mocných zde obhajují a prosazují právě pro-američtí kolaboranti v čele s Českou televizí. Proti zájmům obyčejných, průměrných lidí, příslušníků demokratické většiny.

Je otázkou času, jak dlouho tento západní Kocourkov ještě vydrží při životě. Vymlouvat se na Rusko a Putina nejde věčně. Lidi to unaví. Problémy se přitom dál kupí a nikdo je neřeší. Nikoliv drobné problémy, ale systémové. Stačí se podívat na americké veřejné i soukromé školství a uvědomit si, že škola formuje budoucí generace národa. Kdysi vysoce vyspělý Řím také nakonec vnitřně zdegeneroval. Bez Ruska, bez Putina. Jen svojí hloupostí, arogancí, korupcí a přebujelou byrokracií. Západní systém čeká to samé.

Západ samotný však nezmizí, stejně jako nezmizel Řím. Jen zmizí jeho význam, jeho moc, jeho postavení pupku světa. Obyčejní, průměrní lidé budou i na Západě dál pracovat, dál platit nájmy, dál vychovávat své děti. Budou dál chodit do hospody na pivo nebo na výlety s rodinou. Budou nadále žít své obyčejné životy. Jako je žili obyčejní lidé u nás, za minulého režimu.

Svoboda a demokracie jsou totiž dosti relativní pojmy. Pro průměrného člověka, příslušníka demokratické většiny, mají jen velmi nepatrný význam a vliv na jeho život. Průměrný člověk musí stále chodit do práce, platit nájem a živit děti. Jako za minulého režimu. Podle statistik jezdí průměrný člověk i dnes na dovolenou na chalupu nebo k Jadranu. Jako za minulého režimu. Navíc, nejen za minulého režimu, ale i ve svobodě a demokracii musí průměrný člověk sklopit hlavu, držet ústa a krok. Když bude rebelovat jako autor tohoto článku, zažije i po roce 1989 na vlastním hřbetě těžkou policejní pendrekiádu, sprchu vodních děl a delší pobyt v podzemních kobkách na slavné Bartolomějské. Nebo šikanózní, dlouholeté popohánění po soudech, jako autor tohoto webu. Za co? Inu za to, že si veřejně dovolíte vyslovit nebo zveřejnit jiný názor, než je ten jediný správný, nahoře schválený.

Pro vládnoucí elity na Západě naopak pojmy svoboda a demokracie mají obrovský význam. Představují vychytralou (….) ideologii, z níž tyto elity čerpají svou geopolitickou sílu a totalitní moc. A kterou omlouvají všechna svinstva, kterých se po více než dvě staletí dopouštějí doma i ve světě na milionech civilistů.

Užijme si tedy blížící se propagandistické orgie k oslavám “30 let svobody”. S ohledem na vývoj Západu se totiž může stát, že to budou orgie poslední. A že se třeba 40. výročí Sametové revoluce v roce 2029 ponese už v poněkud jiném duchu.